tchýně

Tak jsem dneska měla zase výstup s tchýní..už jsem to nevydržela s nervama a pěkně od plic jsem jí všechno řekla..Sice na to teď nejsem moc pyšná, ale doufám, že to k něčemu bylo. Pak jsem se to snažila probrat s přítelem, jak z té situace ven, ale on je mezi námi jak mezi mlýnskými kameny. Řekl mi, že on to řešit nebude..Že své mámě nebude zakazovat aby chodila za malým, kdy se jí zachce..Tak jsem mu řekla, že za ní teda dojdu, jestli jde se mnou a zkusíme se domluvit na nějakém kompromisu..No měli jsme asi půl hodinový rozhovor, tak snad to k něčemu bude..pořád doufám..:-(

Ahoj, nevím jaké máš problémy s tchýní, ale pokud tě nemá ráda, tak se můžeš třeba přetrhnout, ale kamarádka s ní nikdy nebudeš. Pokud ti vadí, že si k vám domů chodí kdy se jí zachce a manžel tě nechápe, tak to řekni jí, slušně ale jasně a ona ať to respektuje. Mám své zkušenosti se super tchýní (předešlý vztah) a bohužel s babou zlou (nynější vztah). Já to řešila přes přítele (z mé strany vždy ve slušnosti) jenže přítel ovlivněn matkou při mě nestál a teď vím že to byla chyba. Měla jsem jít za ní a vše jí říct sama, ona by to stejně nezkousla, ale měla bych vyřešeno hned. Takhle mě to stálo hned po narození malé půl roku strašných nervů, rozchodů, hádek a nikdy víc už toto nechci zažít. Ona je uražená a já jsem s ní skoncovala. Pořád si říkám že udělám ještě jeden vstřícný krok, příteli jsem už několikrát řekla co po ní chci, nic se nestalo, čekám půl roku a nic. Je to peklo mít takovou tchýni, ale jak to vyřešit nikdo neporadí. Je to jen na tobě, manželovi bych řekla co se mi nelíbí ať to ví, ale řešila bych to s ní. Mně se to nevyplatilo,že jsem to řešila přes přítele, myslela jsem že mě bude respektovat co chci já, hlavně po porodu, ale ona né. Já chtěla jediné, mít klid, ale co ona předváděla :€\€: Udělat mi to teď tak vím jediné, poslala bych jí do pr....bylo by to to nejslušnější co bych mohla udělat. Málem nám zničila rodinu :€\€:

Tak moje tchýně je někdy taková někdy maková...Nejvíc mě u ní dokáže vytočit když mi říká co smím a co nesmím a co mám jak dělat, to se mi vždycky otvírá kudla v kapse...je hodně nemocná, a odkázaná na pomoc druhejch, ale už někdy přehání...dám příklad : byli jsme tam s manželem a pekla jsem k obědu kachnu, dělala jsem zelí a ona mi začla diktovat jak to mám dělat... otočila jsem se na ní a i když to ve mě bublalo jak nejvíc mohlo s klidem jsem se jí zeptala jestli vaří ona nebo já, tak jako tak koukala..tak jí říkám, vařím já a uvařím si to tak jak jsem zvyklá a ne že mě někdo bude komandovat jak to mám dělat..a už nepípla :D ona prostě jak kdy no... někdy je v poho, že si pokecáme, ale jakmile mi začne říkat co smím a co ne, tak mě dost točí..asi si myslí, že jsem mladej debil a že nevím no...jsme s manželem od see o 13 let, tak mě asi bere za mladou pipinu, která potřebuje se vším poradit.

Tchýně, věčné téma, no já s tchýní nevycházim, je to zlá ženská, co má jedinýho syna(mého manela) jedinýho vnuka, ketrýho vidi 4x-5x do roka a vůbec si ho nevšímá, je jí uplně ukradenej a kdy na něj nedej boe promluví tak tonem, kterým jak bych nemluvila ani na psa, takže já s nekomunikuju nevšímám si jí, naštěstí bydlí daleko

Pomoooc, tak už máme zase kvůli ní tichou domácnost..

:-(

Ahojky,
tak to máme to stejné. Bydlím za Brnem u přítelelových rodičů cca už rok. Máme společný akorát vchod a zahradu, skoro pořád ji mám za zadkem a už mě štve :-O Ona by snad byla schopná nám vlízt i do postele , dost jsme se kvůli ní už ahádali a vžy je to na chvíli dobré a pak to zasew zajede do starých kolejí.
Minulý týden jsem ji potkala jak jsem šla na bus do Brna a samo hned změnila směr a šla s náma no celá radostná jsem byla :€\€: Furt dokola se na něco vyptávala a já už jen odpovídala hmm a fakt .. Odpoledne mi hlásí přítel že proč jako nemluvím s jeho matkou že jsem prý na ni natvaná nebo co :€{€: Měla jsem 220, vlítlajsem za ní a a povídám "omlouvám se že jsem se s váma nerozkecala jako stará pavlačová drbna!" a práskla jsem dveřmi. Amok hadra. :€\€: :|:

:-)

Tchyně bydlí o 4 baráky dál a před dvouma letma jsme se sem nastěhovali ,měli jsme zrovna narozené holky .A tchyně k nám chodila taky jak se jí zlíbilo a já z toho byla na nervy muž mě podpořil a stál při mě ,takže jsem jí řekla své a že se mě nelíbí že k nám pořád chodí že chceme své soukromí! nakonec jsme si udělali kompromis a chodí k nám pravidelně v PO a ČT že chce být s holkama . Vše je o komunikaci, vyzkoušej si sní první v klidu promluvit , vysvětli jí že ti třba naruší nějakou činnost a že nemáš taky vždy náladu na nějaké náštěvy .Držím ti palce ať se v klidu domluvíte

Tak moje tchyně je spíš jak z hororu.Nenávidí mě,že jsem jí sebrala synáčka půl roku po tom,co zemřel tchán,pak jsme tam začli bydlet,ačkoliv já nechtěla ale ona vyšilovala,že když ji nechá v baráku samotnou,otráví se.Pak už to šlo jak po másle,dělala naschvály,v ničem nepomohla,nic nezaplatila na baráku,pomlouvala nás po celým městě,především mě a já jí dělala služku,abych se zavděčila (pověs prádlo,seber prádlo,kup mi v krámě tohle a tohle),Museli jsme si nahoru do patra dát dveře,aby k nám nelezla i o půlnoci,to s náma za to měsíc nemluvila (svatej klid),zamykání nepomohlo,zase bušila na dveře.Léčí se s nervama,kdykoliv jsme za ní rozumě šli,že je třeba vyřešit nějaký společný problém,že nám třeba něco vadí,hned se trávila a věšela a manžela citově vydírala.Hrůza,já jí začala nenávidět ještě víc a o to víc se ona snažila nás rozvést.Manžel byl sedm let mezi náma jak prostředníkpořád to neřešil,jen se naštval a šel pryč.Já už se tu necítila jako doma.radši jsem zůstavala v práci i přes víkend.Někdy už to bylo fakt na rozvod.Pak se narodila malá,tchyně jí ani nic nekoupila a to jí budou dva roky.Když už to bylo neúnosný,chtěli jme se odstěhovat(ačkoliv nás předělání a opravy domu stály 400 tisíc a půl domu patří manželovi- kvůli tomu jsme taky ze začátku pryč nechtěli )Jenže by nám na MD nedali hypošku,tak jsme si chtěli půjčit jen málo na garsonku pro tchyni.To byl snad nejhorší cirkus u nás ( a že scény u nás byly téměř denně),řekla,že to tu radši zapálí než by šla do garsonky a nám dala konečně pokoj a tak tu noc jsem chodila po bytě a hlídala,jestli to nezapálí a koukala jsem z okna,kde jsou největší závěje sněhu pod oknem,kam budu házet malou,až bude hořet.No a nakonec jsme vymysleli nejrychlejší a nejlevnější řešení,který jsme měli udělat hned před těma sedmi lety.Dole v chodbě jsme postavili zeď,aby jsme oddělili byty ají jsme nechali udělat z druhé strany domu u dveří zámek na zamykání a chodí zadem.Dvě schránky (protože nám otvírala pořád dopisy,bylo to šílený) a bylo to.Sice ještě nějaký to divadlo jsme museli přetrpět než stála zeď,ale zachránili jsme vztah a manželství a máme po sedmi letech klid.My dvě se nezdravíme,když se potkáme,na zahradu nechodíme,škoda,ale což.Manžel tam jen seká a na balkon jdu jen když ona není venku.Nenávist nám oběma kouká z očí,když se potkáme.Věco ohledně domu řeší manžel s ní v rychlovce mezi jejíma dveřma vzadu,po městě a v ulici jsme nejhorší na světe,jelikož tchyně všem líčila odjakživa všechno jinak než se odehrálo.Alw co mi může být po lidech,když nikdo nezná obě strany,a't nesoudí.Tak,aspoň jsem se vypsala z té hrůzy. :a: :a:

No, rekla bych, ze jeslti uz ted pritel nechape potrebu soukromi a nestoji v tomhle za tebou, mas vic k premysleni nez jen tu pani co k vam chodi.... Pokud si neurcite hranice ted, pujde to jen hur a hur.
Dalsi moznosti je zkusit ji to rict sama. Nejak rozumne, ze jsi rada, ze se stavi, ale ze se necitis jako doma, kdyz neikdy nevis, kdy se nekdo objevi ve dverich.

Jinou moznosti je zkusit to zaridit tak, aby to i hlapovi zacalo vadit. kdyz vis, ze nejspis asi prijde, tak ho zkus svezt :-). Uvidis, jesli mu bude prijemne, kdyz se tam jeho mama zniceho nic, objevi. :-)

Tak já se přidám. Moje tchýně bydlí pár metrů od nás. Kdykoli k nám jde, předem se ohlásí telefonem, kolikrát i den předem. Klíče má, ale pokud o tom nevíme, sama k nám nejde. Dítko nám hlídá, kdykoli potřebujeme, dodržuje moje pravidla výchovy, do ničeho nemluví, jede prostě v tom, co chci já. nepovolí jí nic víc, než co jí povolím já doma. Je hodná, je milá, pomáhá. Když mám problém, vždycky tu je pro nás, můžu se jí vykecat, vypovídat, vždycky poradí. Stojí za mnou i za mým mužem (jejím synem). Nikdy na nás nekřičí, prostě - je milionová. Tchýní bych jí nikdy nenazvala. pro mě je to maminka s velkým M, co vychovala nejen úžasného syna, ale která by pro celou svoji rodinu dýchala. Když jsem někdy vzteklá a naštvaná, manžel ji na mě zavolá, ona přijde, já se jí vykecám a je mi zase dobře :o)) nedala bych jí. Lépe jsem se vdát nemohla. A o tchánovi ani nemluvím, to je zlatíčko, jak má být. Je s ním sranda, žádný puritán a byl to on, kdo se přizpůsoboval našemu žití, ne, my jemu. Z počátku se učil ohlašovat se u nás, než sem přišel (má tu totiž obr. zahradu, o kterou se stará), ale dnes, dnes je to pro něj samozřejmost. Já bych je nedala, ani za nic :o)) miluju je všecky i s mým mužem, který mi často říká "bože, ty jsi stejná, jako moje maminka!" :-D

Ahoj my jsme taky měli bydlet s tchýni a tchánem ve dvougeneračním baráku, ale já jsem nesouhlasila, protože je to jejich dům a budou nám do všeho kecat, chlap že ne. Tak se s nima bavil a zjistil že mám pravdu, takže jsme od nich 400km, jo docela extrém, ale tchýně ty byla naposled minulej rok v srpnu :D.
Nejvíc mě asi naštvaa když jsme ji jednou poprosili aby pro nás zajela do Ostravy na nádraží(po 4 hodinách cesty vlakem) , jinak musíme čekat další hodinu na přípoj do té jejich vesnice a pak skoro 1km pěšky k nim,.
To bylo malému cca půl roku, jezdíme vžycky bez kočáru a se dvouma kuframa. A ona??? nepřijela
Důvod? Ona se na tom nádraží bojí. Jako mohla sedět v autě na hlídaním parkovišti, nikdo po ní nechtěl at vystrčí nos a navíc to mohla říct dřív a ne jak jsme tam čekali jak blbci. takže jsme tu hodinu museli čekat, jet s opilcema v jednom vagonu v zimě kde všici větrali a pak šlapat ten km pěšky. dorazili jsme a já řekla chlapovi že jestli ju ted nezdupe tak jsem u ní byla naposled. Samo cca po týdnu nám volala dom švagrová ( její miláček) že tchýně se tam sama bála na tom nádraží a že se to snad dá pochopit. Jo to se dá kdyby to řekla dřív než v čase události.
V lednu pro změnu zas 2 dny předem zrušila společnou oslavu narozenin našeho syna. přitom jsem s ní byla domluvená na všem a měla dort pro 15 lidí.

Moje bývalá tchýně byla zlatíčko!!!! Nemůžu si stěžovat! Byla a je to moje kámoška do dneška! Prostě poklad!!!

Nyní tchýni nemám, ani tchána. A po tom co tu čtu, mi to teda FAKT nevadí :-D... Jako já jsem rázný člověk a pokud se mi něco nelíbí, dám to hned najevo... Rodiče mého muže by teda zásadně neměli klíč od našeho bytu. MAXIMÁLNĚ pro případ, že by se něco stalo. My jsme hlavy děravé a je nepříjemné když si doma zabouchnete klíče a nikdo nemá náhradní :-D... No a taky bych netolerovala, kdyby přišla bez oznámení předem. To se prostě NEDĚLÁ! Kdyby mi rejpala do výchovy dětí, nebo že špatně peru manželovi prádlo, šla by.... Můj muž by prostě musel pochopit, že teď jsem ženou v domácnoti já a hotovo dvacet! A pokud se mu to nelíbí, ať si jde bydlet k ní.... Prostě rázně vymezit hranice! NESNESLA bych aby se mi někdo s*al do života.

Tchýně jsou prostě kouzelné :€): :€): :€):

Pro představu..... po 7 mes. od svatby maminka meho resila prede mnou a nim, kam pujde muj az se rozvedeme, ze na to musi ona i on myslet. Vlastne hodna mama, ze :-D
To jeho otec aspon pred svatbou prohlasil, ze se nema zenit, rozvod je drahýýýý.....
Pak se divi, že kdyz uz tam musim, tak se znechucenim.
Nastesti maji sve oblibenejsi vc. vnoucatek....takze kdyz se neozve muj jim, tak oni vubec.
Achh, krasnych par desitek km vzdalenosti :-) od nich.

No ze začátku jsme vycházeli taky dobře. Taky jsem se snažila plno věcí neřešit, aby ze mě nebyla ta co si jenom pořád na něco stěžuje..Což byla asi chyba.. Taky jsem byla naučená od našich, že se přece jen se staršíma lidma jedná s "úctou"..Jak říká moje máma jsem prý moc hodná.

Ahoj, já mám tchýni opravdu jako z těch filmů :00: Je to paní doktorka a myslí si, že snědla Šalamounovo ho*no. Dělá jen samé zlo v rodině, naštěstí my s manželem držíme spolu za jedno, ale i tak dělá zbytečně problémy, jako by jich nebylo málo. Za to tchán (taky lékař, ale narozdíl od ní velmi uznávaný) to je člověk s velkým srdcem, bohužel pod jejím vlivem, on se ozve až když se to opravdu hrotí. Jako např. teď. Prodáváme byt, protože chceme do baráčku kvůli synkovi, aby měl zahrádku apod. Když jsme kupovali byt, tchán nám půjčil příjem, není přímo ručitel, ale něco na ten styl. Ona ho odmítla poskytnout. Ovšem jelikož jsou manželé, musela to podepsat i ona (milioooon keců u toho bylo). A teď, protože ten úvěr z bytu budeme převádět na dům,navíc budeme refinancovat ten úvěr, musejí opět oba podepsat, že s tím souhlasí :00: a už to začalo. Ona že nám už nic nepodepíše, že už toho pro nás udělala dost a podobné kecy. Přičemž ona nám v životě nic nedala!!! Hraje si na hogo fogo, z naší svatby odjela domů, protože jí nebyla dost dobrá, ale nepřispěla ani korunu! Všechno platili moji rodiče a ještě pomlouvala! Fakt hrozná Bůůůůůůůůůůů! :€\€: A když začala s tím že nepodepíše, sice bychom nemohli refinancovat, stálo by nás to skoro 100 tisíc, ale řekli jsme si že jí přemlouvat nebudeme. Na to ona čeká, aby byla jakože potřebná. Ale s manželem jsme se dohodli, že tím pro nás skončila a už se u ní neukážeme. Jen tak mimochodem, zavrhla našeho syna jen proto, že ve dvou letech ještě nechodí na nočník a nemluví. Že prý je zabržděný a já špatná matka, protože se mu nevěnuju :jawdrop: To byla pro mě poslední kapka. V tuto chvíli právě zasáhnul tchán, aby jí usměrnil, protože on našeho synka a jeho jediné vnouče miluje neskutečně. Jen ona sleduje tabulky a když není dle nich, je zle....omlouvám se za román, ale ulevilo se mi :s: UUUUUffff, baba jedna!!!

naprosto úžasnou tchýni, klíče od našeho domu má také. Když k nám jde, vždy se ohlásí. Kdyby ne jí, asi bychom s přítelem spolu nebyli ;-)
Občas má tendenci se mi omlouvat, jak svého syna vychovala :) Přitom je zlatý... jen tak trochu víc pořádkumilovný.

že tchyně - tedy matka našeho chlapa - nemůže být nikdy naše kámoška. Prostě se to vylučuje. Synové svých maminek jsou speciální kategorie... Někdy je to hodně špatný, jindy se s ní dá mluvit. Ale vždycky bude nakonec stranit svému synáčkovi, kterého jsme jí vzaly. Takže myslím, že můžeme jen udělat pár opatření, ale problém tu bude vždy. Já se třeba snažím mít s tchýní vlastní vztah, aby o mně a o nás věděla z obou stran. Mám hodně blbou zkušenost s tím, že byla zásobovaná informacemi jen z jedné strany...to nedělá dobrotu!
No, já dám na vymezení prostoru. Snažila bych se dohodnout na čase a podobě jejích návštěv. V dobrém! Musíš si to ale vyjednat sama, leda s lehkou podporou muže. Oni sami toho nejsou schopni. Ať o tom ví, souhlasí, ale dojednej to ty. Řekni jí třeba o pár případech, kdy je dobré soukromí, já nevím, bylo by dobré, aby na to skoro přišla sama, že není dobré, aby se objevovala denně a neohlášeně.... nebo že ji chcete pohostit a takhle nemůžete...nebo že máte naplánované věci dopředu...atd. Vždyť je to člověk, musí to nějak jít!

Tak moje tchyne bydli od nas 10 minut autem, na neohlasene navstevy nechodi, to tak prisla 1x a manzel ji neotevrel. Pak volala, tak ji rekl, ze se mela dopredu ohlasit, ze se nam to zrovna nehodilo, ze prisla (bylo to v nedeli odpo a my se divali v posteli na dvdcko). Jinak mne vadi ty jeji neustale pripominky a to, ze ja vlastne podle ni nic neumim a nejvic me vytoci, kdyz hlasa, ze vsichni rikaji, ze jeji syn je chudacek, ze si me vzal za zenu.................... :00:

tak moje prvni tchyne byla presne takova jak popisujes a to jsme bydlela 100m pres dvur od ni kdykoliv prisla neprislo ji an ymsl ani zaklepat a kdyz jsme se ozvala byla jsem hysterka z Prahy.. zato moje druha tchyne je skutecny poklad. Kazdemu bych prala mit takovou. Ma zlate srdce!