Martik
Martik
Ahoj, blíží se teplo a s ním zase doba trávení času na hřišti. Napadlo mě se vás zeptat, jestli vás baví sedět na hřišti, co tam děláte a tak:o)
My tu máme cvičební hřiště, kolem jsou skvělé plochy i na odrážedlo a malý kousek s pískem a prolejzačkou. Chodit sem ještě šlo, miminko odpočívalo v kočárku, starší holčičku jsem sledovala, taky si trochu zaposilovala a zvládala jsem se učit angličtinu. Celé tak maximálně hodinu. Dýl to ani tady nevydržím. Pak tu máme ještě ta typická hřiště, taky jsme tam chodili...
Je mi jasné, že to schytám od těch příkladných maminek, ale upřímně: dělám to čistě kvůli holčičce, sama fakt trpím, když jsme na hřišti.
Jak jste na tom vy?
Tak pochybuju, ze je tady nekdo, kdo chodi na hriste kvuli tomu, ze to tam bavi jeho. Samozrejme, ze by me tam jinak nikdo nedostal. Ale deti to tam bavi, tak se holt obetuju. Mam dve deti. Starsiho ctyrletyho a mladsi dvouletou. Kdyz jdu na hriste s obema a na hristi je hodne deti, tak je to celkem peklo. Starsi je divokej a v jednom kuse neco resim. Musim mit porad oci na stopkach, takze o nejaky zabave nemuze bejt z my strany fakt rec.
Kdyz jdu jenom s mladsi, tak je to o neco lepsi, ale zadna prca to taky neni. V podstate se bavim jenom kdyz, je tam s detma nejaka kamaradka, tak je aspon s kym kecat.
In reply to Tak pochybuju, ze je tady by Lucky78
a víš co,mě to tam fakt baví :s: samozřejmě,že bez dětí si asi těžko půjdu stavět s kamarádkou bábovičky,na druhou stranu,když je krásně,tak i bez dětí si s kámoškou raději sednu v parku na lavičku než do zahulený hospody :///:
In reply to a víš co,mě to tam fakt baví by lucininenka
In reply to Me by to tam taky mozna by Lucky78
no to víš,já mám to druhý ještě v kočáru,tak to jde snáž :€s€: tady bývá taky dost dětí,ale plot nemáme,takže nikam nepřepadávají... navíc jsme příměstská vesnice s asi cca 2000 obyvateli,takže většina dětí se tady zná ;)
Ahoj ženy,
v červenci jsem odvezla dceru /4 roky/ na dětskou pohotovost do Motola. Vždycky měla problém s jídlem, ale teď nejedla celé dva dny, nespala, jen zvracela, pila a čůrala. Vypadala jako smrtka... Byl zjištěn diabetes 1 . stupně, tj. její tělo nevyrábí hormon inzulín, který funguje jako lžička a buňkám nosí cukříky. Po 10 dnech v nemocnici jsme se naučily řadě nových věcí. Holčička to už neprožívá, to jen já vážím pečivo, chleba a přílohy, hlídám časy jídel a volám na měření glykémie a na inzulín. Dcera vypadá teď o dost lépe, trochu přibrala a hlavně už konečně normálně jí! Zvládly jsme už i týden u táty v Rakousku, kde je celé léto pracovně:o)
Chtěla bych se zeptat, zda tu není nějaká maminka, jejíž klučík či holčička jsou také diabetici. A taky jsem chtěla trochu přiblížit např. okolnosti zjištění diabetu u dětí. Režim musí být vždycky. A já jsem vděčná Bohu, že se dá i s diabetem žít naplno.
Ahoj a děkuji, že se někdo ozve!
Martina
Ahojky,osobní skušenost nemám( díkybohu .. A malé je mi líto:0(,ale hlavní je,že se stím dá žít naplno jak píšeš a tolik ji to neomezuje) ,ale moje kamarádka má dcerku s cukrovkou.. Projevilo se to u ní cca ve 3 letech.. A už jsou jak dcerka,tak ona krásně naučené a mají svůj režim...zatím ji stále píchá ona,ale už plánují že s nástupem do školy už dostane nějaké lepší pero zase a bude to zvládat sama.. Tak držím palce ať se hezky sehrajete a ať třeba přijdou na to jak to vyléčit.
ahojky,jsem sestřička,která docela dost let pracovala s dětmi s diabetem,takže kdybys chtěla něco vědět,klidně se ptej :) a jinak je normální,že se zprvu chováš takto,naopak je to přínosné jak pro malou,tak pro tebe,ono časem už dokážeš odhadnout porce bez vážení a přepočítávání,je to jen o cviku.A musím napsat,že čím mladší dítě,tím lépe se s diabetem vyrovnává,protože na ten režim najede už od mala a není to pro ní takový šok... Největší problém býval vždy s puberťáky a pak s těmi dětmi kolem deseti let,které už se styděli před spolužáky a podobně.
to je moc dobře že už ti malá baští a je relativně v pořádku,osobní zkušenost nemám,má to chlapeček jedné paní z naší vsi a ona si na něj brala prodlouženou mateřskou do 7 let,to je tak jediný s čím ti mužu přispět radou,držím palečky at to zvládáte i dál,její klučík je šikovný,veselý,na pohled všechno v pořádku
ahoj, neznám nikoho v okolí s tímto onemocněním. Jen vím z TV že narůstá počet dětí s touto nemocí :(. Je důležité že lékaři přišli v čas kde je problém a malá se bude léčit.
s diabetem zkušenost nemám, ale buď ráda, že se na to přišlo a léčí se! :a:
Ahoj,
přiznám se, že se nemůžu dočkat, až bude mít Leunka pevná záda, až bude sama sedět, abychom mohly konečně opustit hluboký kočár a přejí na sporťák. Bydlíme v Praze, po první holčičce mám golfky z Chica, jsou úžasné, lehké... Uzvednu je i s miminkem! Nechci ale samozřejmě kvůli svému pohodlí a ambicím nebo co ohrozit Leunčinu páteř. Zítra je jí 8 měsíců. Kdy vám sedělo mimi? Prý je nutné, aby sedělo samo a samo se i usadilo. Jinak se bortí páteř...
Děkuji Martina
Ja se teda nikdy neridila tim ze budu cekat az bude mit pevna zada... kdyz je kocar- sportak az skoro do lehu tak proc to resit ?? Sabcu jsem dala do sportaku od 4. mesocu uz jen z duvodu ze me dost vytacelo jak jsem musela ten pracnej kocar skladat do auta kdyz se sportakem stacila jedna ruka a bylo slozeno ;) Takze kdyz budes mit dobry sportak vubec bych uz nevahala..................
Pokud máš sporťák,nebo golfky až do lehu,tak ji tam klidně dej:0) my dávali brzy,ale máme kočárek do úplného lehu a sedět v něm jsem ho dávala až když se uměl sám doma posadit na zemi..to bylo chvilku před 7měsícem:0)
3x
jistě,dítě sedí,až když se samo posadí,do té doby nemá v horizontální poloze co dělat :) takže počkej,až si sedne sama a pak můžeš púosazovat a vozit v sedě jako divá :) já měla kočár až do lehu,takže jsme přesedlávali v sedmi měsících,protože se mi v zimě už nevešel s fusakem do hlubokého.Ale do té doby,než se posadil,tak i ve sporťáku jen ležel... posadil se týden před osmým měsícem,ale u každého dítěte je to jinak,dle tabulek by to mělo být mezi 8-11. měsícem :)
3x
Čau! Co mají na sobě vaše dětičky noci? Ještě není vedro, ale zima taky ne. Miminko /8 měs./ mi spinká v bodýčku bez rukávů a v overálku, včera jsem to zkusila bez toho bodýčka. Pak má letní spací pytlík a když jdu v noci spát, přidám ještě lehkou deku. Ta hlavně jistí strany, aby byla holčička v klidu při spaní. Ráno není mokrá, ale není to moc? Větší slečna /3 a třičtvrtě roku/ má normální peřinu a letní pyžamko.
Děkuji!!!!
Syn 12 měsíců teď spí jen v body s kr. rukávem a je v pytli - letním, je to jen dvojitá lehká látka bez podšívky, když ho oblíknu vím, je spocenej jako :pig: :s: a dcera 3 roky spí v letním pyžámku a od té doby co nespí v pytli (už asi rok a něco) spí zásadně odkrytá i v zimě, vždy ji zakryju, ale hned si vyleze na peřinua tak spí :a:
pyžamo dl. rukáv nebo košilka kr. rukáv, teď spíš ta košilka, 4r a 2,5r
malej - 7 týdnů spív bodýčku a tlustý zavinovačce a podle toho, jestli je studenej tak dopřikreju a holka - 3 roky spí v plíně a triku, jindy nahatá.
Syn (23 měs.) spí od narození v bavlněném pytli, je lehce vatovaný, ale jen lehoučce+2 vrstvy látky. Má většinou body s krátkým nebo dlouhým rukávem a overal s ťapkama. V zimě overal s chloupkem nebo flees. A je mu akorát. Nikdy nebývá moc teplý nebo mokrý. V ložnici míváme v zimě 18-20 a teď tak 19-22 a sem tam když je přes den pěkně, tak máme až do rána otevřené okno. Ložnici máme na sever. :a:
Ahoj. Nase mala (rok a ctyri mesice) spi od narozeni jenom v overalu a pod perinou. Vetsinou se odkope, tak ji prikryju, kdyz si jdu lehnout. Starsi syn (3 a pul roku) spi v pyzamu s dlouhym rukavem a dlouhyma kalhotama pod perinou.
Zdravím ženy,
chtěla bych si tak trochu postěžovat, třeba byste někdo měl i nějakou radu :)
Jsem pár týdnů po porodu. Když spočítám všechna kila nabraná jednak během rekonvalescence po velmi vážné operaci a taky během dvou těhotenství, mám 20 kilo navíc. A to je děs!
Navíc jsem zase rodila císařem, takže nad jizvou mám takovou divnou hmotu :(
Už jsem začala sice začala něco dělat, hubnutí a celkové vylepšení těla, a tak i duše začalo, ale mé sebevědomí je stále někde u země...
Co se týká té intimní oblasti, zájem by byl na obou stranách, jenže...jak já vypadám! Hrůza! Nevěřím si, nelíbím se sobě...
Ach jo, nejde to :r:
Jsem po 3. císaři, nabrala jsem 30 kilo, a formuju se do dneška, no to víš že první měsíce je to hrůza, já nekoukala ani do zrcadla, a šílela jsem dietama, no hladovkama, a co šlo dolů šlo zase rychle nahoru, a tak jsem se smířila s tím, že ňáký to kilo bude prostě navíc, pustila jsem to z hlavy, a když jsem si srovnala domácnost se 3ma dětma a tchýní, tak jsem třeba vynechala občas večeři. dneska mám už "jen" 10 kilo navíc a nehrotim to, je mi to tak strašně jedno, okolí se líbim, chlapi po mě zase koukají. Ale je to tim jak se cítim, a když se cítim krásná tak jsem. Ze začátku to byla hrůza ať už jsem měla o 20 víc nebo ne, protože jsem nebyla v pohodě a nevypadala jsem příjemě, protože jsem se necítila příjemě. A u tebe je to stejný, máš chlapa co o tebe stojí jako o ženu, tak asi to nebude tak hrozný, potřebuješ jen sebevědomí a kilča nebo bříško po císaři nemůže v tvým životě hrát žádnou roli, to je jakoby jsi byla smutná z toho, že jsi těhotná a máš velký břicho.
Moc zdravim !!!
Ahoj, určitě v tom nejsi sama, já bojuji s kily už od porodu, jde to pomalu. Mně pomáhá zaměřit se na menší cíle, ne chtít 20 kg, ale třeba takových 5 je prozatím taky prima. No a něco si dopřát, kadeřníka atd. To zvedne náladu. Tak držím pěsti, půjde to, uvidíš!! :a:
Ahoj ženy! Chci se zeptat, odkdy můžu normálně posilovat břišní svaly? Myslím na ty pořádné cviky, ne jen prodýchávání apod., jak nás učili v porodnici. Jsem po druhém císaři a nad jizvou je to břicho fakt ošklivé, povadlé, nepevné.
Děkuji
ahojík, já začala teda až cca 15 měsíců po porodu přímo v dámském fitness Contours jet ten jejich program a můžu ti říct,že za měsíc při chození 3x týdně mám postavičku jak lusk :)
Kdy začít to neporadím, asi záleží na každé jak se cítí.. já mám z jizvou docela problém ještě teď, ale už se to pomalu začíná hojit, takže pohodička.. :)
Ahoj ženy! Chci se zeptat, odkdy můžu normálně posilovat břišní svaly? Myslím na ty pořádné cviky, ne jen prodýchávání apod., jak nás učili v porodnici. Jsem po druhém císaři a nad jizvou je to břicho fakt ošklivé, povadlé, nepevné.
Děkuji
Zdravím! Chci se zeptat, jak řešíte šupinky kůže v některých částech hlavičky u miminka? U první holčičky jsme to měly taky a doktorka mi předepsala takové spešl mléko. Sice to odešlo rychle, ale mám podezření, že důsledkem je špatný růst vlásků v těch oblastech. Teď u druhé holčičky se situace opakuje, opět mám to mlíko a já se obávám, aby to nedopadlo stejně.Máte někdo zkušenost?
AHOJKY NÁM POMÁHALO NAMASTIT HLAVIČKU OLEJÍČKEM PĚKNĚ ROZETŘÍT A NECHAT VSTŘEBAT KLIDNĚ 1 HODINU PŘES HLAVIČKU JSEM MALÉMU DALA JEŠTĚ SLABOU ČEPIČKU NO A PAK OPATRNĚ VYČESÁVAT JEMNÝM KARTÁČKEM.UDĚLALA JSEM TO ASI 3X A BYLO PO ŠUPINKÁCH :a: JO A DĚLEJ TO SAMOZDŘEJMĚ PŘED KOUPÁNÍM :s:
můj mimísek to má taky. Má to zrovna na místě, kde je fontanela. Ale není to nic dramatického, takže to nijak neřeším. Ale olejíček by mohl pomoct. Náš mimísek se narodil docela z hodně vláskama, ale postupně mu vypadávaj. Moje kamarádka má téměř čtyřletou dceru a ještě stále to má ve vlasech.
Já mám babskou radu, která pomáhá, aplikovala to moje máma na všechny své děti a bylo to do pár dní pryč. Namazat hlavičku přepuštěným máslem a nechat to tam 3-4dny (nemýt, nevyčesávat nic - nevýhoda: začne to ještě víc smrdět, jak začne to máslo žluknout), za ty 4 dny to půjde stáhnout dolu a hlavička je čistá.
Nas syn to mel take..v lekarne jsme kupovali oilatuma dalsi a nic nezabralo..bylo jsem uz zoufala..pak uz jsem vyzkousela vse a drogerce koupila hydratacni mleko od nivey a bylo po problemu..mazali jsme i ve vlaskach.A do 14 ti dnu bylo po problemu..pouzivame porad.
Ahoj ženy,
po takřka marném snažení plně kojit i u druhého mimi to vypadá, že hlavní podíl bude mít Nutrilon. Jak to děláte, když jdete ven? Máte nějakou spešl termotašku?
Děkuji
nechci se vnucovat, ale jak vypadá to tvé marné snažení? třeba bychom na něco přišli a nemusela bys řešit Nutrilon...
In reply to nechci se vnucovat, ale jak by Kytiii
děkuji za optání. No, nakojím tak 40 ml dohromady a měsíční mimi tak musím dokrmovat, potřebuje tak 100 ml... Někdy ani těch 40 nedám, pár dní navíc odmítala levé prso úplně, a to je tohle zrovna výkonnější. Taky nevysaje vždycky dostatek, stejně odstříkávám. U prvního miminka jsem také nekojila moc dobře, ale zasvětila jsem svůj čas na šestinedělí takřka jen kojení, zkoušela jsem, radila se..., nakonec jsem kojila tak po 1,5 hodině a postupně jsem dokrmování odbourala úplně. Myslela jsem, že to teď taky tak udělám, jenže nestíhám kojit tak často. Takže jí to pak nestačí, to je jasný. Taky mi přijde, že poprvé jsem přece jen nakojila víc, s dokrmováním to z počátku bylo tak půl na půl. Tentokrát je to tak, že možná třetinu nakojím a dvě třetiny dokrmím uměle.
Byly jsme včera na prohlídce, doktorka mi radí nadále odstříkávat, ale teda holt krmit Nutrilonem. Nemám holčičku mučit půlhodiny u prsů, když jí to nejde apod. Fakt je, že toužím po ustálení té naší techniky kojení, po nějakém řádu. Je to na hlavu s tím dokrmováním, zvláště v noci... Celé to trvá hodinu a stejně výsledek není vždy ideální. Je mi líto ztráty toho kontaktu s miminkem, ale myslím, že když se stresuju kvůli nedostatečnému kojení, je to horší. Tulíme se k sobě i jinak...
In reply to nechci se vnucovat, ale jak by Kytiii
no a nebo tak :s:
před odchodem z tomu jsem do lahve nalila vařící vodu, strčila do termoobalu a většinou p¨ři použití byla akorát. když jsem se motala v místech, kde bylo možný vodu přihřát, tak jsem toho využila. když jsem jela někam na dlouho, tak jsem měla horkou vodu v termosce a dolévala jí studenou vodou z lahve. UM jsem měla odměřenou v dávkovači.
Ahoj,
potřebuji si postěžovat a poradit!!!!!
Nesnáším partnerovu sestru. Mám k tomu své důvody: ještě než se projevila naplno v době naší partnerské krize, chovala se hodně divně. Je jí nějak 44, je sama, žila se dvěma psy, ti už umřeli. Děti mít prý nemůže. Chtěla jsem s ní mít normální vztah, začaly jsme si občas psát maily, posílala jsem jí fotky a vtáhla ji tak do našeho života s miminkem. Samozřejmě jsme mluvily i o partnerovi... Byly to informace soukromé , to je jasný, radily jsme se a tak. No, později jsem se od něj dozvěděla, že mu všechno přeposílala... Jednou jsme za ní byli i na návštěvě, nesměla jsem říct nic jiného než chválit, ani v legraci...
Vrchol ale byl v době naší krize. To se vyjevila naplno. Je mi z toho špatně, když si vzpomenu. V kostce - pomlouvala mě kde mohla /jsem strašně na prachy, dítě je kvůli mé výchově retardované, já jsem psychopat, co mám já za matku, že mě nevychovala.../, partnera děsně nutila, aby ode mě odešel, že ho nemiluju apod. Když jsme se snažili začít znova a párkrát navštívili rodinnou terapii, radila mu, ať ze sebe dělá vždycky oběť a ze mě totálního magora. Ať ukazuje svou dobrou vůli a snahu, abych já jako byla šťastná.... Prostě že on je ten dobrý, čistý...
Krizi jsme překonali, jsme spolu 5. rokem a k holčičce přibude zanedlouho mimi. Nějakou dobu se nic nedělo, řídila jsem se heslem: koho nemůžeš milovat, míjej. Prostě jakoby nebyl. Až do doby, kdy partnerova maminka dostala infarkt a dávala se dohromady v nemocnici. Nechápu souvislost, ale pomatená sestra to pochopila jako příležitost se s námi zase sblížit. Jako přes maminku! Nejprve mi napsala sms, že se /po dvou letech/ omlouvá, že tenkrát myslela, že my dva k sobě nepatříme. Šla jsem do kolen... Když jsme pak přijeli za maminkou do nemocnice, ona tam byla taky a strašně se k nám měla, a taková ta všeobjímající láska tam jako měla asi panovat. No, omluvu jsem přijala, ale jen mi to potvrdilo, že ona je fest na hlavu. A že je nebezpečná - co jí zase přelítne kdy přes nos a bude škodit? I v té nemocnici nám vytkla, že jsme maminku ten jeden den naší návštěvou hrozně unavili...
No a kde je tedy teď problém? Partnerova maminka se totiž po tom infarktu na doporučení lékařů přestěhovala, už nebydlí ve svém malém bytečku, ale u té blbky! Takže já teď nevím, co mám dělat. Za babičkou jezdit chci, ale té osoby se vlastně až bojím, co zas zneužije. Minimálně je mi odporná už jen svým stylem života, stylem bydlení... Představa, že se dotýká naší holčičky...! Pomooooc!
Musím si to vyřešit sama, od partnera jako jejího bratra pomoc očekávat nemůžu.
Děkuju za rady, moc děkuju, jsem totiž zoufalá...
V první řadě bych se svojí švagrovou nedebatovala o svém manželství a o manželovi vůbec (resp. bych jí neříkala věci, které bych nemohla říct svému manželovi) jednou je to jeho sestra a jakékoli připomínky k němu by ji mohli mrzet, navíc její loajalita k němu musí být rozhodně větší než ke mně, s tím se musí počítat....
omylem poslano 2krát
to asi nemá lehké, je to jeho sestra a já jsem jeho partnerka. Je mezi námi. Řekla bych, že pokud vyloženě nezdrhne a neřeší, tak je neutrální. Nejde vyloženě proti ní, ani proti mně. myslím, že je to příkladně mužské chování, on neví co má dělat. Děkuju za radu ohledně psychologa, popřemýšlím. Chtělo by to, aby to slyšel i můj partner, že...
Jako tady i záleží, jak se k tomu staví tvůj partner...
Babičku můžete zvát k sobě, aby byla s vnučkou... ale spíš by mě zajímal manželův postoj k celé té zaáležitosti... to je totiž asi to nejdůležitější, od čeho se můžeš odrazit...
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Ahoj, na hřiště chodim jen kvůli malýmu. Nebaví mě to tam, raději bych se šla projít,ale to je mi jasné, že z toho neni Kuba odvázanej. Takže to tak nějak kombinujeme-kolo, procházka, výlety a hřiště ;) Ale že by jsme byli na hřišti třeba 3 hodiny denně, tak to ne