sla by nektera z Vas tehotna na pohreb?

Zeny,diky za nazory,tak jsem se rozhodla,ze pujdu.i s pritelem.kdyby toho bylo moc a ja mela pocit,ze to neni dobry,tak odejdu.myslim,ze je to zodpovedny reseni.rozloucit se pujdu,ale v krajni situaci (v mem stavu) to snad pripadne ostatni pochopi.doufam,ze z toho nebudu,tak spatna jako na minulem pohrbu.ale zase si rikam,ze ten minuly byl prvni v mem zivote a hned cirekvni.hazeli jsme ji(kolegyni z prace) do hrobu kytky atd.to byla drastarna jako blazen.teta chtela spalit,takze nas ceka mse a kondolence.to snad zvladnu lip.jeste jednou diky za nazory

já bych šla, já byla na pohřbu v druhém těhu v 39.tt. narychlo jsem sháněla sukni která by mě byla ale nedovedu si představit se s dědou nerozloučit. A upřímnou soustrast

Ahojky,tak v první řadě ti je přeju úpřímnou soustrast :kiss: A já osobně jsem nešla,umřel mi nedávno dědeček,měla jsem ho strašně moc ráda a stihla jsem se s ním rozloučit v nemocnici.Celou dobu jsem strašně brečela a nebylo mi moc dobře. Takže obřad by pro mě byl šílenej. Každopádně je to na tobě

ahojky ja jsem byla na pohrbu v 30tt,zemrela moje prateta. Mela jsem ji strasne rada a prislo mi spravne rozloucit se.byl jen kratky obrad takze jsem to zvladla,navic po dlouhe nemoci to pro ni bylo vysvobozeni takze jsem citila klid v dusi nez stres... Pokud uz ted tusis ,ze to bude narocne tak bych tam asi nechodila. Urcite to promysli,rozloucit se muzes i doma,zapalit svicku ,zavzpominat...spokojene mimco je ted dulezitejsi no ne?nakonec rozhodnout se muzes ten den,pripadne odejit driv...

ahojky ja jsem byla na pohrbu v 30tt,zemrela moje prateta. Mela jsem ji strasne rada a prislo mi spravne rozloucit se.byl jen kratky obrad takze jsem to zvladla,navic po dlouhe nemoci to pro ni bylo vysvobozeni takze jsem citila klid v dusi nez stres... Pokud uz ted tusis ,ze to bude narocne tak bych tam asi nechodila. Urcite to promysli,rozloucit se muzes i doma,zapalit svicku ,zavzpominat...spokojene mimco je ted dulezitejsi no ne?nakonec rozhodnout se muzes ten den,pripadne odejit driv...

ahojky ja jsem byla na pohrbu v 30tt,zemrela moje prateta. Mela jsem ji strasne rada a prislo mi spravne rozloucit se.byl jen kratky obrad takze jsem to zvladla,navic po dlouhe nemoci to pro ni bylo vysvobozeni takze jsem citila klid v dusi nez stres... Pokud uz ted tusis ,ze to bude narocne tak bych tam asi nechodila. Urcite to promysli,rozloucit se muzes i doma,zapalit svicku ,zavzpominat...spokojene mimco je ted dulezitejsi no ne?nakonec rozhodnout se muzes ten den,pripadne odejit driv...

ahojky ja jsem byla na pohrbu v 30tt,zemrela moje prateta. Mela jsem ji strasne rada a prislo mi spravne rozloucit se.byl jen kratky obrad takze jsem to zvladla,navic po dlouhe nemoci to pro ni bylo vysvobozeni takze jsem citila klid v dusi nez stres... Pokud uz ted tusis ,ze to bude narocne tak bych tam asi nechodila. Urcite to promysli,rozloucit se muzes i doma,zapalit svicku ,zavzpominat...spokojene mimco je ted dulezitejsi no ne?nakonec rozhodnout se muzes ten den,pripadne odejit driv...

pokud by to byl člověk mně blízký, tak bych se určitě chtěla rozloučit a šla bych. Pokud by to byl jen nějaký vzdálený příbuzný, tak bych zůstala doma.

ja byla asi ve 25t,umrel od nej kamaradky otec,znali a stykali sme se od ranneho detstvi
a uz bych nesla,bylo mi strasne zle,bolelo me bricho a porad sem brecela....

Tak záleží asi na tom, jak velké psychické vypětí to pro tebe bude. Kdyby jsi se měla hroutit, tak bych tam asi nešla. Při prvním těhu jsem byla v osmém měsíci, když jsem byla na pohřbu manželovi babičky, při druhém těhu jsem byla ve čtvrtém měsíci, když jsem byla na pohřbu mému dědovi. Oba pohřby dítka přestála bez újmy. Pohřeb je velice silný zážitek, tam se ty emoce násobí, protože člověk si uvědomí, že je to definitivní. Ale pokud jsi přestála ten první šok z té zprávy, tak bys snad zvládla i pohřeb. Rozhodnutí je na tobě a myslím, že nikdo ti nebude vyčítat, že jsi nebyla.

Já jsem byla někdy na začátku těhu na pohřbu pánovi z vesnice, byl tam snad každej..brečela jsem od začátku až do konce, ale zvládla jsem to. I když jsem byla těhotná tak nějak mi spíš přišlo neslušný tam nejít. Byl to člověk, kterej by se rozkrájel pro každýho.. Ale záleží hlavně na tom, jestli se na to cejtíš ty! Pokud se rozhodneš nejít, určitě to každý pochopí ve tvém stavu..

Ahoj. Já jsem byla v sedmém měsíci na pohřbu svého dědy. Byla to dost divná atmosféra, ale zvládla jsem to. Jenže já jsem třeba ani nepřemýšlela, jestli tam jít. Prostě jsem šla. Pro mne je pohřeb součást vyrovnání se se smrtí, takže jsem asi úplně něco jiného, než Ty a vššechny ty, které nad tím přemýšlí... Jestli jít, nebo ne. Mě by mrzelo, kdybych nešla

Já bych teda asi nešla. Je to hrozný, ale já jsem jednou byla na hřibitově jako čerstvě těhotná a pak jsem skončila na týden v nemocnici, protože jak jsem prošla branou ven, tak jsem prostě rozkrvácela... zjistili mi vcestnou placentu, ale od té doby mám hrozný strach tam chodit...

me taky nejak nenapadlo,ze bych nesla,ale dneska prisel pritel s tim,ze mu v praci holky rikaly,ze se to nehodi.a vubec,ze je to stresova situace,tak lepsi nejit,nez si pak neco vycitat.tak jsem lehce na vazkach...

ahoj, já byla na pohřbu minulý týden mé babičce - jsem 36tt. Je to těžké a smutné, poplakala jsem si, ale na zhroucení mě nebylo. Trvalo to jen půl hodinky - střídavě pláč, pak zase klid. Trachta už byla v pohodě, to už nikdo neplakal.
Záleží jak takové věci prožíváš.
Popravdě jsem nad tím ani nijak nepřemýšlela, takové věci se prostě dějí a mě by to pak bylo líto, že jsem se nerozloučila. Ale na otevřenou rakev jsem nešla, to bych nedala.

tak ještě je občas možnost stát před kostelem či u dveří mívají tam tlampač a nebo když se rozloučíš jen u hrobu tak bude vědět že jsi tam byla a určitě ti to nebude mít nikdo za zlé 8)

Ahoj,já byla na začátku 7.měs těhu na pohřbu přítelovo maminky...bylo to strašný,pobrečela jsem si,ale zvládla jsem to.také jsem přemýšlela jsem že nepůjdu,ale cítila jsem,že se s ní musím rozloučit..jinak dodám,že 3 roky s námi bydlela a s přítelem jsme se o ní starali,byla trvalý ležák,svině cukrovka jí takhle skolila....Takže já se uklidnovala,že to pro ní bylo vysvobození.Být ležák,slepá,bez nohy a závislá na jiných....ted už jí je dobře a čeká na vnoučátko,aby ho mohla z nebíčka opatrovat

Je mi to moc líto :r: Na pohřeb jdi, pokud se na to budeš cítit a určitě ti to nikdo nebude mít za zlé, pokud nepůjdeš.
Já měla ani ne 2 měsíce do porodu, když mi zemřel děda a na pohřbu jsem byla, taky to měl v kostele. Každopádně jsem byla rozhodnutá kdykoli odejít,pokud bych cítila,že to nezvládnu.

pokud se jedná o rodinu, tak by mě nenapadlo nejít... mě v 9. měsíci zemřel tragicky spolužák, tak to jsem nebyla, ale bylo to i kvůli počasí - bylo přes 30st a musela bych cestovat 2 hodiny autobusama a taky jsem neměla vůbec nic černýho, tak jsem to vzdala, ale bylo mi to moc líto

byla jsem nějaký 3-4 měsíc těhu když zemřel manželovi děda,měla jsem ho moc ráda a na pohřeb jsem šla,vubec mě nenapadlo nejít,chtěla jsem se s ním prostě rozloučit,dceru mám zdravou,veselou :h:

Ahojky, tak já když byla těhotná, tak zemřel můj životní partner - otec Tomáška. Na pohřu jsem byla, byl to stres, nervy na pochodu...no prostě hrůza....jenže já jsem byla v té bolesti s stersu ještě 2 roky potom....takže pohřeb nebyl to nejhorší...horší byly ty dny samoty a utápení se v tom. Narodil se mi krásný, zdravý syn...a nijak poznamenaný tím není...nebo si toho nejsme asi vědoma.... záleží na tom, jak blízká ti teta byla a jaký si s ní měla vztah...mě osobně teda sebere každý pohřeb, ikdyž by to měl být pohřeb nějaké příbuzné přes koleno.....Já byla na pohřbu člověka, kterého jsem milovala na světě nejvíc, otce svého syna...a zvládla jsem to...sice horko těžko, ale zvládla.... pohřeb je takové rozloučení, takové pochopení toho, že už je vážně konec a že ten člověk už tu nikdy nebude...trochu mi ta účast na pohřbu dá se říct pomohla k pochopení toho, že je to opravdu konečná.... byl to stres pro mě i pro syna, který byl v břiše...ale narodil se zdravý, usměvavý...takže myslím, že jít těhotná na pohřeb, není zase tak nevhodné...můj názor...někdo ti třeba poradí jinak Pá... :a:

Je to moc smutné co se ti stalo. Já v těhotenství na pohřbu byla, snažila jsem se co nejméně stresovat a vše jsme s miminkem přečkali v pořádku.

Zemřela mi mamka, když jsem čekala první dítě, byla jsem na rizikovém těhotenství a na pohřeb jsem nešla, neunesla bych to. Říkala jsem si, že jestli je něco mezi nebem a zemí, tak mamka ví, proč tam nejsem, a pokud není, tak chodit na pohřeb jen aby mě lidi nepomluvili, to fakt ne.

Ahoj.Já byla v prvním těhu to sem byla asi 5 měsíc.Pobrečela jsem si a nic se mimču nestalo

Ahoj, já na pohřbu byla, když jsem byla těhu, myslím v pátém měsíci a šla jsem i pak na hřbitov, kde se ukládala rakev přímo do hrobu. Pobrečela jsem si, ale myslím že jsem to ustála jak já, tak prcek, ale záleží na povaze, těžko soudit.