tak k Tvým dotazům. Že manžel nevykoupe mimčo v šestinedělí,kdy ještě vůbec nedrží hlavičku, to bych mu vůbec nezazlívala, i já jsem z toho mívala vítr a to už máme dvě děti. Žehlení-to absolutně neřeším, manžel nežehlí vůbec a to byl se starším synem dva roky na rodičovské. Já žehlím jen to,co je akutní a velmi nutné. Za porod jsem žádný dárek nedostala,ale nepřijde mi to divné, přece je to dítě obou dvou, oba dva se budou starat a to,že chlap nemůže být těhotnej tak to přece nepředpokládá,aby ženská dostávala pořád za něco dárky. Přebalí,ale musím ho požádat nebo když hlídal sám a já byla ve škole. A je fakt,že mi stále připomíná, že když chci s něčím pomoct,že mám požádat a ne nasupeně čekakat, až si všimne sám. A sex v šestinedělí?-to jsem byla naopak ráda,že se obsloužil sám :s: :///: a já si mohla po probdělích nocích zdřímnout s malou. Vařit moc neumí, když chce, tak něco ukuchtí,ale jsou to velmi jednoduchá jídla, takže vařím já. Nechala bych tomu ještě chvilku po šestinedělí a když tě to bude štvát dál, tak bych si o tom s ním promluvila. :a:

my jsme spolu 10 let, synek má 4 a půl roku, dcerka 2 a čtvrt. Za ty roky, co se máme, jsem se naučila, že když něco chci, tak stačí slušně požádat (nebo se tvářit dlouhodobě vyčerpaně), jinak prostě nemůžu očekávat spontánní aktivitu z chlapovy strany :s:
Jinak je manžel všeobecně zlatej, zvládne s dětmi vše (když mu řeknu, že je to potřeba). Rád a dobře vaří (jen úklid kuchyně dost pokulhává), větší nákupy obstará automaticky, jelikož má obchoďák při cestě z práce a jezdí autem. Zvládne i zajít s dětmi k pediatrovi (obvykle to máme tak, že na preventivky chodím s dětmi já, při akutním onemocnění chodí on) a od té doby, co mám papír na vyhřezlé plotýnky, obstarává večerní koupání obou dětí.
Takže koupe stále, přebaluje (teda spíš přebalovával) průměrně jednou denně, s kočárem sám vyjel tak jednou za měsíc (ve všední dny byl v čase vycházek v práci a o víkendu obvykle trval na tom, abychom šli celá rodina).
Noční spaní se u nás po dcerčině narození vyvinulo tak, ona se nastěhovala do naší manželské postele a on se odstěhoval do děcáku k synkovi, před měsícem jsme se stěhovali a až domalujeme děcák, tak děti půjdou nocovat tam a my se zase sestěhujeme k sobě, teď poslední měsíc spíme všichni čtyři v jednom pokoji, takže když se jedno dítě v noci vzbudí, jsme my vzhůru oba a problém řeší ten, kdo na to zrovna má víc energie :s: Plínky nežehlil nikdy, a já jsem s tím přestala krátce po šestinedělí.

Dárek za těhotenství/porod/miminko jsem nedostala ale ani mě nenapadlo, že bych nějaký dostat měla. Moje těhotenství/porody/miminka pro něj taky byla a jsou dost záhul takže pokud si já za to zasloužím dárek, tak on nepochybně taky :///:

Manžel je hodně rodinný typ a není hospodsky družný. Když už někam jde, tak je to tak jednou za čtvrtletí. Jinak by byl pořád s námi a doma. Chápu, že po celotýdenním pracovním shonu si chce taky "odfrknout", ale mě to dost ubíjí, takže se snažím vymýšlet jiné aktivity než střídat víkend doma s víkendy u našich a u vašich. Občas vyvezu děti sama, občas jede s námi. Co jsou větší, tak se to zlepšuje, sem tam už je odložíme u našich a uděláme si čas jen pro sebe, ale je to tak jednou za měsíc dva, protože děti nám obvykle naruší plány akutním onemocněním den předem :r:

Můj chlap patří k těm, kteří si užívají dítě až když trochu povyroste. Určitě si daleko víc všímá dcery (3r), než syna (necelých 5m). Když byla dcera malá, tak se k ní tak neměl. Bohužel na to prostě tak není. S tím nic nenadělám. A co se týče té pomoci, tak ta taky není moc valná. On je taky rozdíl v tom, když žije rodina v bytě nebo v domě. My žijeme poměrně krátce v domě a venku je toho ještě dost na práci, takže tam tráví dost času a na tu pomoc pro mě tolik času není. Kdybysme bydleli v bytě a nebyla zahrada, tak je to o něčem jiným. Takhle mi pomůže spíš s tím, že mi pohlídá venku dceru a já si doma v klidu něco udělám. Já s tím problém nemám. Vím, že toho má taky dost. Teď hlavně se dřevem na zimu. Někdy uvaří, ale úklid je můj. V noci nepomáhá, ale to jsem po něm ani nikdy nechtěla. Nakojit nemůže, tak ani není s čím ;) S kočárem mi jezdí hlavně tchán, až mi to přijde i někdy dost často :s: Jsem vcelku spokojená, i když tam ta pomoc od něj moc není.

Těžko říct, v čem nastala změna ale každý chlap je jiný. Můj muž od příchodu domů z porodnice chtěl dělat všechno - koupal, přebaloval, v noci vstával s UM, chodil ven s kočárkem, vařil, uklízel atd. Prostě jsme se opravdu střídali a o práci dělili, což trvá dodnes. Ani vztah mezi námi se nijak nezměnil v intimní oblasti. Nejlíp uděláš, když se ho zeptáš, co se stalo.

Šestinedělí, to je asi ten problém. Přijdeš mi trochu precitlivela, což určíte chápu. Ale chlapovi tohle asi nevysvetlis. .. u nás to bylo tak, že druhý den, co jsem přišla z porodnice, tak jsem normalne fungovala. Jenže to bylo první dite a byl zlatej :) Já se cítila super, takže mi to fakt nevadilo. Manžela jsem po porodu nechala dělat všechno, o co měl zájem, ale třeba převléknout miminko se odhodlal az tak ve 2 měsících :) stejne jako přebalování, to udělal prvne snad v 10 měsících :D ale nějaký vaření nebo nákupy to u nás nehrozí :) ted cekame druhy a on uz se hrozne tesi,protoze si bude jistejsi s tim mimcem a podle svejch slov si to planuje uzit :) myslím, že to,co dela tvůj muž by hodně maminek ocenilo :) co dělat? Asi bych na něj netlacila, ale mluvila s nim. Jak se cítí a tak :) ono se to určíte ustali a najdete nejakej fajn režim. Jen si to asi musí "sednout".