my jsme spolu 10 let, synek má 4 a půl roku, dcerka 2 a čtvrt. Za ty roky, co se máme, jsem se naučila, že když něco chci, tak stačí slušně požádat (nebo se tvářit dlouhodobě vyčerpaně), jinak prostě nemůžu očekávat spontánní aktivitu z chlapovy strany :s: Jinak je manžel všeobecně zlatej, zvládne s dětmi vše (když mu řeknu, že je to potřeba). Rád a dobře vaří (jen úklid kuchyně dost pokulhává), větší nákupy obstará automaticky, jelikož má obchoďák při cestě z práce a jezdí autem. Zvládne i zajít s dětmi k pediatrovi (obvykle to máme tak, že na preventivky chodím s dětmi já, při akutním onemocnění chodí on) a od té doby, co mám papír na vyhřezlé plotýnky, obstarává večerní koupání obou dětí. Takže koupe stále, přebaluje (teda spíš přebalovával) průměrně jednou denně, s kočárem sám vyjel tak jednou za měsíc (ve všední dny byl v čase vycházek v práci a o víkendu obvykle trval na tom, abychom šli celá rodina). Noční spaní se u nás po dcerčině narození vyvinulo tak, ona se nastěhovala do naší manželské postele a on se odstěhoval do děcáku k synkovi, před měsícem jsme se stěhovali a až domalujeme děcák, tak děti půjdou nocovat tam a my se zase sestěhujeme k sobě, teď poslední měsíc spíme všichni čtyři v jednom pokoji, takže když se jedno dítě v noci vzbudí, jsme my vzhůru oba a problém řeší ten, kdo na to zrovna má víc energie :s: Plínky nežehlil nikdy, a já jsem s tím přestala krátce po šestinedělí.
Dárek za těhotenství/porod/miminko jsem nedostala ale ani mě nenapadlo, že bych nějaký dostat měla. Moje těhotenství/porody/miminka pro něj taky byla a jsou dost záhul takže pokud si já za to zasloužím dárek, tak on nepochybně taky :///:
Manžel je hodně rodinný typ a není hospodsky družný. Když už někam jde, tak je to tak jednou za čtvrtletí. Jinak by byl pořád s námi a doma. Chápu, že po celotýdenním pracovním shonu si chce taky "odfrknout", ale mě to dost ubíjí, takže se snažím vymýšlet jiné aktivity než střídat víkend doma s víkendy u našich a u vašich. Občas vyvezu děti sama, občas jede s námi. Co jsou větší, tak se to zlepšuje, sem tam už je odložíme u našich a uděláme si čas jen pro sebe, ale je to tak jednou za měsíc dva, protože děti nám obvykle naruší plány akutním onemocněním den předem :r:
my jsme spolu 10 let, synek má 4 a půl roku, dcerka 2 a čtvrt. Za ty roky, co se máme, jsem se naučila, že když něco chci, tak stačí slušně požádat (nebo se tvářit dlouhodobě vyčerpaně), jinak prostě nemůžu očekávat spontánní aktivitu z chlapovy strany :s:
Jinak je manžel všeobecně zlatej, zvládne s dětmi vše (když mu řeknu, že je to potřeba). Rád a dobře vaří (jen úklid kuchyně dost pokulhává), větší nákupy obstará automaticky, jelikož má obchoďák při cestě z práce a jezdí autem. Zvládne i zajít s dětmi k pediatrovi (obvykle to máme tak, že na preventivky chodím s dětmi já, při akutním onemocnění chodí on) a od té doby, co mám papír na vyhřezlé plotýnky, obstarává večerní koupání obou dětí.
Takže koupe stále, přebaluje (teda spíš přebalovával) průměrně jednou denně, s kočárem sám vyjel tak jednou za měsíc (ve všední dny byl v čase vycházek v práci a o víkendu obvykle trval na tom, abychom šli celá rodina).
Noční spaní se u nás po dcerčině narození vyvinulo tak, ona se nastěhovala do naší manželské postele a on se odstěhoval do děcáku k synkovi, před měsícem jsme se stěhovali a až domalujeme děcák, tak děti půjdou nocovat tam a my se zase sestěhujeme k sobě, teď poslední měsíc spíme všichni čtyři v jednom pokoji, takže když se jedno dítě v noci vzbudí, jsme my vzhůru oba a problém řeší ten, kdo na to zrovna má víc energie :s: Plínky nežehlil nikdy, a já jsem s tím přestala krátce po šestinedělí.
Dárek za těhotenství/porod/miminko jsem nedostala ale ani mě nenapadlo, že bych nějaký dostat měla. Moje těhotenství/porody/miminka pro něj taky byla a jsou dost záhul takže pokud si já za to zasloužím dárek, tak on nepochybně taky :///:
Manžel je hodně rodinný typ a není hospodsky družný. Když už někam jde, tak je to tak jednou za čtvrtletí. Jinak by byl pořád s námi a doma. Chápu, že po celotýdenním pracovním shonu si chce taky "odfrknout", ale mě to dost ubíjí, takže se snažím vymýšlet jiné aktivity než střídat víkend doma s víkendy u našich a u vašich. Občas vyvezu děti sama, občas jede s námi. Co jsou větší, tak se to zlepšuje, sem tam už je odložíme u našich a uděláme si čas jen pro sebe, ale je to tak jednou za měsíc dva, protože děti nám obvykle naruší plány akutním onemocněním den předem :r: