Ahoj všem, jsem maminkou dvouleté holčičky, od porodu je to hodně náročné děťátko, plakala prakticky všude, v kočárku, při koupání, v autě, v houpaččce, při usínání, když jsem jí měla v náručí ... prostě pořád a všude. Doufala jsem, že z toho časem vyroste, ale přidal se k tomu strach vlastně ze všeho ... ze zvířátek, z figurín, z jakýchkoliv zvuků, z lidí ... u ničeho nevygrží minutu, nebaví jí bábovičky, hračky, i na haupačce vydrří max 3 minuty. Je nezabavitelná, na druhou stranu je moc šikovná, mluví od roka, sama se obléká, obouvá, pomáhá s domácími pracemi, ale vše jí byví chvilinku ... je hodně náročný vymýšlet od rána do večera pořád jiný a jiný program, který by jí bavil a alespoň na chvilinku zabavil ...ráda skáče na trampolíně a to tak jen tak 2-3 x a už zase něco jiného ... nejraději má pořád někoho blízko sebe, na procházce se nevzdálí na metr, nechce jezdit ani ven na kole, nejraději je u baráčku ... tak bych ráda znala Vaše názory, zda má některá z vás taky takové děťátko ... děkuju všem předem ... :a:

Ahoj maminky, je tu některá, která své dítě svěřila kineziologům ? Kvůli čemu to bylo ? Jak sezení s dítětem probíhalo ? Kolik sezení jste absolvovaly ? Jaká byla cena ? A byly jste spokojené ? Byly vidět nějaké výsledky ? Je to podle Vás šarlatánství nebo " na tom něco je " ?

Milé maminky, zajímalo by mě, zda je mezi Vámi některá, která se z jakéhokoliv důvodu musela po 6-ti měsících od porodu vrátit do zaměstnání ? Jaké to bylo ? Jak jste zvládaly ? Jaké jste měly pocity ? Co to udělalo s Vaším miminkem ? A jak jste na tom s odstupem času ? Litujete nebo byste do toho šly znova ? Děkuji za odpovědi ....

Ahoj maminky. Velmi ráda zde čtu Vaše diskuse. Nyní prosím o Váš názor i já ... Zajímalo by me, zda je možné, aby stresy v těhotenství způsobily neklid u miminka, který nastal ihned po porodu ??? Je mi 40 let, mám doma 18 letého syna a nyní 5 měsíční holčičku. Těhotenství bylo ukázkové, stejně tak i porod. I když vím o tom, že jsem se v těhotenství stresovala - zda bude miminko zdravé, zda v pořádku dopadne porod, zda v pořádku dopadne odběr plodové vody, zda nebudu mít hypertenzi, jako v prvím těhotenství, zdy budu mít dost energie, na výchovu dítěte v tomto věku, zkrátka zda to vše zvládnu .... a pak se mi narodila hodně neklidná holčička a její neklid trvá doteď. Myslíte si, že jsem to způsobila já nebo je možné, že zapracovala i genetika ? Mám toho stále plnou hlavu, trápím se tím, že jsem jí já jako maminka způsobila nějakou nepohodu, kterou zažila v bříšku a nese si jí i po narození :r: Ufff.

:help: Milé maminky, obracím se na Vás s dotazem, zda je mezi Vámi některá, která má hooodně uplakané miminko, stejně tak jako já. Je mi 40 let, mám 18 letého syna a letos v květnu se mi narodila nádherná zdravá holčička. Těhotenství bylo naprosto bez problémů, žádné stresy, tedy kromě toho, kdy jsem šla na vyšetření a bála se, zda je v mém věku malá v pořádku, zda bije srdíčko, zda dopadl dobře odběr plodové vody, zda nebudu mít hypertenzi, jako v prvním těhotenství atd. Porod byl taky rychlovka, od příjezdu do porodnice se malá do hodiny narodila. A pak to začalo. První dvě hodinky na porodním sále byly ještě v pohodě, s přítelem jsme si užívali naší krásnou princezničku a vše se zdálo být přímo idilické. Ale po převozu na pokoj to začalo. Neustálý pláč. Vlastně pořád plakala, já pořád přikládala, nosila, houpala, zpívala, mluvila, nic nepomáhalo, nic nezabíralo. Tak jsem nechodila na záchod, nechodila se koupat, nejedla, protože to prostě nešlo. Jak bych se mohla v klidu vysprchovat, když mi v pokoji plakalo miminko ? Ostatní maminky si v klidu četly, smskovaly s rodinou, přijímaly návštěvy, fotily miminka. Já nemohla. Malá nebyla chvíli v klidu, ani aby jí mohly vyfotit do místní novin jako novorozeňátko. Takže všechna miminka tam byla, jen to moje ne :$$: Myslela jsem si, že to povolí, až přijedeme domů. Ale ne. První den, kdy jsme přijely z porodnice / bylo to ve 13,00 hodin / mi malá v kuse plakala až do 01.00 hodin druhého dne. Opět nezabíralo nic, houpání, zpívání, kočárek, bílý šum ... Jen prso. Na chvilinku. A pak znova pláč a pláč a pláč. Když jsem to říkala při první návštěvě pediatričce, odpověď byla, že některá miminka jsou zkrátka hodně plačtivá a že to přejde. Prohlédla malou, řekla, že je naprosto zdravá, krásně prospívá a tím to skončilo. Doma opět pláč a pláč a pláč. Nyní jsou malinké 4,5 měsíce a pláče stále pořád. Nebaví jí hraní, nebaví jí pasení koníků, nebaví jí jezdit v kočárku, nebaví jí zpívání, nezabírá houpání, nezabírá bílý šum,nezabírá moje náruč, moje pomazlení, nezabírá nic. Pláče celý den, jen v noci ne. Usíná brzo, kolem 20,00 hodiny a první krmení máme až ve 04,00 hodiny ráno. Napapá se a pak ještě usne, do těch 07,00 hodin. A pak to opět začíná. Je mi z toho smutno. A tak bych se ráda podělila s ostatními maminkami, které jsou na tom podobně, o své zážitky a abysme si navzájem dávaly sílu. Je tady některá ?