Stresy v těhotenství - neklidné miminko ???
Ahoj maminky. Velmi ráda zde čtu Vaše diskuse. Nyní prosím o Váš názor i já ... Zajímalo by me, zda je možné, aby stresy v těhotenství způsobily neklid u miminka, který nastal ihned po porodu ??? Je mi 40 let, mám doma 18 letého syna a nyní 5 měsíční holčičku. Těhotenství bylo ukázkové, stejně tak i porod. I když vím o tom, že jsem se v těhotenství stresovala - zda bude miminko zdravé, zda v pořádku dopadne porod, zda v pořádku dopadne odběr plodové vody, zda nebudu mít hypertenzi, jako v prvím těhotenství, zdy budu mít dost energie, na výchovu dítěte v tomto věku, zkrátka zda to vše zvládnu .... a pak se mi narodila hodně neklidná holčička a její neklid trvá doteď. Myslíte si, že jsem to způsobila já nebo je možné, že zapracovala i genetika ? Mám toho stále plnou hlavu, trápím se tím, že jsem jí já jako maminka způsobila nějakou nepohodu, kterou zažila v bříšku a nese si jí i po narození :r: Ufff.
já jsem o tom dost slyšela,někdo to vyvrací ale je fakt že já si třetí těhotenství v 35 užívala naprosto pohodově,byla jsem nadšená,natěšená a dcera je zlatíčko,prý ji máme za odměnu :h:
In reply to já jsem o tom dost by Zdenda3
Vím o čem mluvíš my máme malou také za odměnu, s prvorozenou jsem si teda užila :00:
skoro každá maminka se v těhotenství zabývá takovými myšlenkami, to je přece normální, že se bojíme, aby mimčo bylo v pořádku a abychom péči o něj zvládly. Na náturu miminka to nemá vliv, neboj ;)
dodnes nevím. jen vím, že se ničím nemáš obvinovat, děláš přece maximum.
jsem běžně stresař. u dcery jsem od 5.měsíce měla vysoké cs, dělala malé státnice, dcera je uječená, náročná, ale hodná.
v těhotenství u syna stresy jen s uječenou dcerou. a ten je dokonalý pohodář :€s€:
Spíš je to tím, že si vše moc bereš, já mám rozdíl mezi dětmi 15 let a i když jsem měla také pochybností jsem velký optimista druhé dítě si více užívám a je také klidnější, ale u nás to bude spíš genetikou děti mají jiné tatínky .
Já měla prvního hrozně neklidnýho, ani nespal, jen řval. A to jsem těhotenství proležela doma u tv a všichni okolo mě skákali, kvůli hrozícímu potratu v začátku. U druhého také hrozící potrat, ale už jsem to znala a zas jsem ležela. Pak nastal zlom, umíral mi nejbližší člověk, už jsem neležela, potom hned mladší díďo na JIP s vážnou nemocí ohrožen na životě, já u něj. A mimčo už je na světě, a je o moc klidnější než ten první. I když má koliku, tak spí hodně, směje se hodně a někdy když prdy netrápí tak je úplně skvělá. Není to spojené, je to povaha, vrozená. A pak nedovyvinuté orgány, např jícen, střevo, nervová soustava atd. Nejsem pověrčivá, kočárky jsem v obou případech koupila předem, aby mimčo vědělo, že fakt čekáme a neexistuje jiná varianta, než že donosím. I botičky kupuji když narazím dřív než porodím :-)
na to je výborná kineziologie,odblokujou ti to.ať tomu věříš,nebo ne. vykecáš všechno co tě na tom trápí,dostaneš rady a doporučení...vsadim na to boty :00: jinak taky jsem si přivodila neurotika.stresy od 5.měsíce,hádky doma,pak přehnanej stres po porodu,sama na výchovu...no první je úžasnej,ale nervozní,roztěkanej,neurotik. není to jenom těhotenstvím,ale i přístupem k miminku.
V těhotenství jsem se rozváděla,stěhovala,dohadovala ohledně dětí,majetku,po porodu ex nepodepsal papíry ohledně malé a do půl roku dítěte běhání po soudech-stresy jako blázen a malá??Klidnější dítko jsem neměla-a to mám 4. :///:
Ty jsi přesný příklad toho, že matky nad 40 vše moc řeší :). Vykašli se na to. Malá mohla být vystresovaná z úplně čehokoli-třeba z nového prostředí !!! Že není v břiše, ale venku.
Ahoj, neblázni.Chápu,že máš mezi dětma velký věkový rozdíl a už jsi starší a na věci se dáváš jinak, ale snaž se si to tak všechno brát.
Možná se jen nudí, trápí ji bříško, rostou zpubky atd. :)
Myslím, že malá není neklidná tím, že ses stresovala v těhu, ale je neklidná z toho, že se stresuješ teď a přenášíš to na ni. Takže se hoď do pohodičky a uvidíš, že to malá vycítí a bude víc v klidu. :a:
Taky si myslím, že to co popisuješ jsou takové "normální" stresy všech těhulek. Já při dceři (první dítko), jsem se vpostatě nestresovala, potrat ani genetické postižení si nepřipouštěla, chodila jsem v klídku do práce a pak prostě přirozeně v pohodě porodila a malá je doteď nerváček a jako mimčo byla hrozně neklidná, nesamostatná, pořád se chtěla jen chovat, jak jsem ji odložila, tak řev a doteď (má 4,5 roku) je daleko náročnější na výchovu než syn (2,5 roku), který když jsem ho čekala, tak já měla stresy z malé, měla zrovna období vzdoru, takže jsem dost nervila a malej byl jako mimčo naprosto ukázkovej, hodnější mimino jsem snad nezažila! Takže podle mě je to spíš taky hodně o povaze dítka a s tou si příjde na svět sám :a:
Já si teda myslím,že to jestli se mamina stresuje v těhotenství, má pak nějaký vliv na mimi spíš myslím, že ne.
Při prvním těhu jsem se nestresovala vůbec, bylo mi 21 a skoro do 8 měsíce jsem si ani nepřipouštěla,že jsem těhotná, malý nám pak zemřel. Při druhém těhu, vše probíhalo v pohodě, měla jsem od začátku nemocenskou, stresy žádné, na kontroly jsem chodila častěji a doma co jsem mohla to jsem prospala, naspala jsem tehdy i 16-18hodin denně, to mi bylo 24 a narodila se dcera, která má do teď šíleně uřvanou povahu, jako miminko byla tak plačtivá, že jsme ani na větší procházky chodit nemohli. Moje další těhotenství bylo v 28letech, to už jsem se stresovala s tou starší dcerou, byly povinnosti doma, jako režim do školky, vaření, úklid, nemohla jsem skoro vůbec spát, prostě opak druhého těhu a co z toho vzniklo, ??? Narodila se opět holčička, tak hodňoučká, že si už ani hodnější dítě představit neumím a drží jí to do dnes.
A shruba za 3týdny se mi narodí jejich sourozenec, měl by to být kluk, stresy mám, od začátku těhu je to takové všelijaké, pořád nějaké obavy, nespavost, nevolnosti, takže jsem zvědavá, jaký bude malý až se narodí. Nyní mi je 32.
Ja ti nevim... To jsou podle me uplne normalni stresy, ktere proziva kazda druha maminka. Prestan si vycitat tehotenstvi, udelej za tim tlustou caru a smir se s tim, ze je tvoje holcicka holt neklidnejsi, nepokracuj v tom stresovani i ted, ona to citi a vnima a jsi v zacarovanem kruhu.
Ja si hrozne dlouho vycitala prvni porod, jenze proc, to uz nevratim, proste to probehlo tak, jak to probehlo a smitec. Druhy byl jeste stokrat vic proti memu gustu a naturelu (cisar), je mi to lito, ale nemuzu se trapit vic, nez je zdravo kvuli veci, kterou uz nemuzu ovlivnit. To bude dobry, uvidis :k:
já ti nevím... ale přinutila jsi mě přemýšlet. Když jsem byla těhu, zemřel děda, který s námi žil, měl rakovinu, takže ten poslední půlrok byl hrozný. Manžel chodil do práce, takže jsem se o něj starala já (měla jsem doma tehdy ještě 2,5 letou dcerku), ten stres, když otvíráš dveře a nevíš jestli bude živý nebo mrtvý, no hrůza, kdo nezažil, tak neví. Měla jsem i strach, abych z toho nepotratila, no hrůza. narodila se malá, porod vpořádku, ale je pravda, že je pořád nemocná, ubrečená, alergik, trpní na ekzémy. Takže nevím, třeba je to taky z toho stresu. :k:
no nevim jak neklidná myslíš ....
ja rodila měsíc před dvacetinami a v prubehu jsem maturovala a pak delala jeste opravky asi tri týdny před porodem a ještě jsme měli svatbu v 8 ( je tedy pravda, že já nic z toho moc nehrotila :s: )
... malá od narození málo spinkala za začátku jsme byli radi za max 12 hodin a pak to kleslo asi 9-10 hodin... ale doktorka rikala, že jí nic nechybí a kdyby potřebovala tak spí víc ted je jí rok a spát po obede jí dávám, ale větsinou neusne a pokud ano tak jen na pul hodinky
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
