HODNĚ UPLAKANÉ MIMINKO

Moc mi to pomohlo :a: :kiss:

Ahoj, taky mám uplakánka, ale tak hrozné jako ty to ne. Začal ve 3 týdnech a skončil v 18 měsících. Řval hodně přes den i v noci. V noci se mi vzbouzí min. 5x i teď - 20 měs. Ráno jsem se bála vstát, jak zas přežiju den. Celý den na ruce. Vaření jednou rukou, ukllízení jednou rukou, hrůza. Moc jsem si ten první rok a půl neužila. Odškrtávala jsem si v duchu každou přežitou hodinu.Po tich 18 měsících jako by utlo. Minimálně 10x za den děkuju bohu, že už neřve. Byla jsem z toho tak psychicky zdeptaná, že jsem nemohla ani fyzicky. Doktorka mi tvrdila, že to je jeho charakter. Moc jsem jí nevěřila, byla jsem přesvědčená, že mu něco je. Ale zpětně jí musím dát za pravdu, teď už je jen vzteklouna tvrdohlavec, ale zaplať pánbůh neřve. Tak se drž. Vím jak je to psychicky náročné. Držím pěstě, ať si můžeš miminka užívat. :a:

ahoj. Je mi lito, ze mala tak trpi. Po precteni tveho prispevku jsem si vzpomnela na manzelovu sestrenici v USA. Meli uplakane miminko a vzali ho k chiropraktikovi. Pry to pomohlo a byl klid. Miminka z porodu mohou mit neco "vykloubeneho" nebo proste nejak vyhozene jak to byt nema. V USA se tim resi i boleni briska. Zkus si o tom kdyztak neco vyhledat. Bohuzel ti vic poradit nedokazu, ale kdyz nic jineho nepomaha, mohlo by stat za zkousku. Ani vlastne nevim, jestli se to v cechach taky dela....
ted jsem nasla jeste clanek na zena-in, kde chiropraktika taky zminuji (v souvislosti s nespavosti miminek). tady je text co tam o tom psali: Návštěva zkušeného chiropraktika
Možná příčina nespavosti je i v posunutí některé kůstky na lebce novorozence při porodu. Dětská hlavička se totiž skládá z jedenadvaceti kostí, které na sebe složitě navazují. Takovou posunutou kůstku těžko odhalíte, ale miminko nedobře posunutá kůstka tlačí. Zkušený chiropraktik mu dokáže jemným protahováním a masáží pomoci a vrátit neposednou kost na své místo.

Ahoj, moje kamarádka měla taky dost uplakané miminko. Terezka jí nechtěla ležet vůbec na břiše, takže museli cvičit vojtovku, ale jelikož to nikam nevedlo, tak ji poslali na vyšetření, kde se zjistilo, že Terka má reflux jícnu - plakala tolik, protože jí žaludeční šťávy hlavně při tom ležení na břiše vytékaly nahoru a pálilo ji to asi tak, jako by nás "pálila žáha". Ne vždycky se totiž reflux projeví silným zvracením. Zkus se optat pediatričky, jestli by tě na nějaké podobné vyšetření neodeslala.. http://www.mamaaja.cz/ActiveWeb/Article/2670/pomoc,_mame_reflux!.html

Mému synovi už je 20 měsíců, ale první půlrok mám naprosto v mlze, on plakal ve dne v noci, v noci se budil jednu dobu i co 15! minut, bylo to něco šíleného, nejedla jsem, nespala, nechodila na wc, do toho nechtěl sát a já 5 týdnů odstříkávala mezi chvilkama, kdy byl klid, tudíž jsem zase skoro nespala, až jsem se teda jednou úplně složila, najeli jsme na UM... jinak moc žádná změna, řval doma, v autě, v kočárku, všude... no začalo se to lepšit asi kolem toho půl roku, jak se prostě začal víc hýbat a zkoumat okolí... ale celou noc jsem nespala doteď, ale už se vzbudí jen třeba 3-5x a jinak je moc šikovnej... prostě ti stejně nezbyde nic jinýho, než to nějak vydržet... držím palce, ať se to co nejdříve zlepší, moc dobře to (bohužel) znám :a:
Jo a nevim, jestli jsem blázen, ale když mi kamarádky říkají, jak mají zlaté miminko, co pořád jen spinká, opravdu jim prostě závidím, já si to svoje miminko moc neužila :)

tak to je zajímavé a netrápí ji bříško? já musím zaklepat že moje obědvě děti patřily mezi ty co jenom spí a když nespí tak koukají a nebrečí :s: s dcerou sem v porodnici měla čas na čtení časopisů, mohla jsem se v klidu jít osprchovat, žádný stres, a nechápala jsem že vedle v pokoji pořád nějaké miminka řvou v kuse :) a ted u syna opět to samý, jen furt spal a spal a to mu zsutalo doted (5 měsíců), a brečí jen když má hlad, jinak je naprosto pohodové miminko. a na pokoji jsem byla s holčinou který klučík furt řval a chudák už z troho byla bezradná a nevděla co s ním, takže sem jí docela litovala ani se v noci nevyspala :( asi záleží i na jeho povaze, třeba já byla hodně plačtivá, i sama si pamatuju že jsem jako malá furt bulela, kuli každý kravině...a muj brácha byl opak..
a mimochodem moje první těhotsnství bylo hodně ve stresu a pláči (protože se se mnou rozešel přítel takže sem byla na vše sama) - a na dceři to nezanechalo následek, jediný co ji z toho těhotenství zustalo bylo ponocování, jelikož jsem chodila denně spát po půlnoci jak jsem se doma nudila a to ji zustalo bohužel doted :00: (4 roky)

mi jsme taky už v porodnici byli uplakaný, vzteklý...všechny mimča na pokoji spali, jedinej štěpánek řval :s: :s: vždycky několikrát za večer za námi přišla sestra...asi aby zkontrolovala, jestli ho tam netýrám :s: :s: párkrát ho v porodnici hodila sestra pod studenou sprchu, aby se uklidnil, ale vždycky to pomohlo na několik minut a zase byl řev :s: :s: :s:
Teď mu je 5 týdnů a furt to samý...přes den jenom pláče a občas tedy vyčerpáním na chvilku usne, jinak jedině klídek je při kojení :s: :s: ale zase na druhou stranu, mi si to vyberem přes den a v noci krásně spinká, dokonce ho musím po pěti hodinách hodně dlouho budit na kojení, napije se a zase chrápe :s:
Ale pořád se uklidňuju tím, že když se, po náročným porodu, narodil, a já neslyšela pláč, tak jediný co jsem chtěla, bylo to aby plakal...a tak pláče a pláče:s: :s: :s: a já mám to co jsem chtěla :s: a prostě hold si musím zvyknout na to, že mám doma malýho vzteklouna...já jsem nebyla o moc lepší, když jsem byla malá :s:

Ahoj, podle nadpisu jsem myslela, že ti mám co říct ohledně uplakánka, ale po přečtení musím uznat, že tak moc to nebylo. TAkže tě chci aspoň podpořit. Můj první plakal jako když ho na nože berou celé dny, ale skončilo to někdy v tom čtvrtém měsíci. A taky to nezačlo hned po porodu, i když tehdy brečel dlouho do noci, ale ty nejhorší stavy přišly po pár týdnech. Teď mám holčičku, má koliky. Myslím, že on je měl také, a ještě k tomu reflux. Takže v podstatě nebylo chvíle, aby nebyl nespokojený. Ale..přešlo to v těch čtyřech měsících. Do té doby ve dne skoro nespal, snad deset minut se zadařilo občas, jinak jsem byla zralá na skok z okna. Obávám se, že nějaká příčina tam prostě bude, může být jak fyzická (koliky, reflux) tak psychická. Jestli máte ale za sebou už tolik měsíců, máte patrně nejhorší za sebou. Fakt mi nezbývá než ti napsat, že držím palce a přeju ať to přejde, vím že je to náročné. Na druhou stranu hlavně že je tedy zdravá a nemá to nějakou horší příčinu. Hodně sil, snad ji to přejde až bude lézt...