První a poslední setkání s Emičkou :-(((

13.09.2009

Už nějakou dobu uvažuju, jestli to tady napsat nebo ne. Ale asi to potřebuje ven a hlavně je důležité aby jste věděly, že i takové věci se dějí a člověk s tím nic nenadělá ať chce sebevíc.
Člověk si myslí, že když je v 37. týdnu těhotenství tak má všechny starosti o miminko za sebou a už se jen těší na to až se narodí, jaké bude a jak si ho poprvé pochová. Doma je vše připraveno a pokud s někým mluvíte tak se vás ptá kdy už to malé vykoukne na svět. Ale život dokáže být i pěkně krutý.
2. září jsem byla na běžné prohlídce u Dr. a vše bylo v naprostém pořádku. Emička krásně prospívá a vypadá to že to bude cvalík.
3. září mám od rána rozplánováno co musím stihnout a moc se těším na sraz s holkama z mojetěhu. Sraz byl moc fajn a já i můj přítel jsme byli absolutně šťastní. Večer jsem si řekla, že je malá nějaká líná a že se snad ani nepohla. Víme, že to tak někdy dělá a tak se těším na obvyklé kopání během noci. Bohužel marně čekám a nervozita začíná narůstat.
4. září ráno se rozhoduju, že raději zajedu k doktorovi aby se kouknul jestli je všechno v pořádku. Přítel si myslí, že zbytečně vyšiluju, protože naše Emička je z těch línějších dětí. Říkám mu, že raději pojedu 100 krát zbytečně než jednou pozdě. Po rozhovoru se sestrou u mého gynekologa mi doporučuje jet rovnou do nemocnice. Tašku máme sbalenou, protože jsme poučení s hospitalizace před 14 dny. V autě nervozita narůstá a já mám pocit, že je něco špatně ale pořád věřím, že jen zbytečně plaším. V nemocnici mě vzali na monitor, ale nedaří se najít srdíčko miminka, říkám si že to není pravda, že je jen špatně otočená a proto to sestra nemůže najít. Pak si mě přebírá doktor a dělá mi ultrazvuk, tváří se neutrálně a já doufám, že řekne že je vše v pořádku. V tom vysloví tu větu "NA ULTRAZVUKU NENÍ SRDEČNÍ AKCE". V tu chvíli si myslím, že ten doktor není normální, že se asi zbláznil. Říká mi, že mi musejí vyvolat porod a že jestli je tu někdo se mnou. Řekla jsem, že přítel a on jestli mu to chci říct. V tu chvíli do mě vjede vztek, jak můžu říct mému miláčkovi, že je naše dceruška mrtvá!!! Nakonec mu to oznámí právě tento doktor a přítel nevěří tomu co říká a začne se vztekat proč my a začíná zoufalý pláč nás obou. Nedovedu si představit, že musím porodit své mrtvé miminko a nejraději bych na místě umřela. Co se dělo dál vám nebudu zdlouhavě popisovat už tak přes slzy nevidím na počítač. Po deváté hodině mi zavedli tabletu a o půl dvanácté jsem šla na porodní sál a se mnou i přítel. Dostala jsem epidurál a byla jsem za to moc vděčná, protože mi moc pomohl. Díky skvělým dr. Tauerové a PA Peřinové a druhé PA u které jsem bohužel nestačila zaregistrovat jméno se nám v 15:45 narodila Emička 2600 g a 46 cm a já jsem neměla ani nástřih a jen 3 povrchové stehy. Je těžké dívat se na spící nádherné miminko, když víte že se nikdy neprobudí. Nemohli jsme se na ni vynadívat, byla krásná jako andílek. Když ji odnášeli věděla jsem že si ji uchovám v srdíčku na vždy, ale že je to naposledy co ji vidím. Nebýt mého přítele a skvělého personálu nemocnice Frýdek-Místek (MUDr. Tauerová, MUDr. Kocián, MUDr. Vaněk, MUDr. Vavrečková a všem sestrám a PA) tak to vzdám. Jsem moc ráda, že jsem jela zrovna tam a že se přece jen najdou lidé kteří se umí vcítit do těžké situace druhých. Přítel, který byl celou dobu se mnou je ten nejskvělejší chlap na světě a po tom všem mě na porodním sále požádal o ruku. Celou dobu mě držel i když měl co dělat sám se sebou a dělá to doteď. Spolu to snad zvládnem i když teď je to hodně těžké a není dne kdybych se neptala proč zrovna my, ale ať brečím sebevíc ať si říkám co bych udělala jinak, nic z toho už nezměníme.
Moc se omlouvám za tenhle román, O syndromu mrtvého plodu jsem v předtím nic neslyšela a nakonec jsem si to prožila na vlastní kůži. Holky pokud se vám něco nebude zdát jeďtě okamžitě do nemocnice, raději buďme za blbce než přijet a zjistit, že je pozdě. Všem vám přeju hodně zdravíčka a štěstíčka v životě. Važme si toho co máme, můžeme o to strašně rychle přijít.

ivka22222

je mi to moc a moc líto,nenacházím vhodná slova útěchy,jen čas dokáže zahojit tak velkou ránu jako je ztráta vlastního dítěte,které jsi nosila pod srdíčkem,buď silná a přeju aby jsi se brzy koukala do rozzářených očiček sourozence malé EMIČKY :h:

MP3

Dadiskuuuu,
upřímnou soustrast a hodně sil vám oběma a do budoucna hodně štěstí a ať se vše v dobré obrátí.Nevim co napsat.... úplně mi to vzalo slova a vehnalo slzy do očí......Držte se :k:

První a poslední setkání s Emičkou :-(((

Těhotenská kalkulačka

Nejoblíbenější články

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Zajímavé odkazy

Uživatelky s nejvíce příspěvky

Vaše fotografie

Ovulační kalkulačka

Nejčtenější diskuze

Vyhledávání