vaidleja

05.01.2016

Ahoj holky, máte také takovou příšernou tchýni?Nějak se to ve mně naakumulovalo a musí to ze mně ven, nebo se zcvoknu.

Popis mé tchýně : rozený diktátor. Vše musí být po jejím, ona dělá svíčkovou svíčkovatější, je nejinteligentnější, má nejlepší postavu, je strašně neempatická a kazí náladu lidem v širokém okolí. Nevím jestli je tak blbá, nebo to dělá naschvál, ale neustále někoho schazuje.Nesnáší mně, nesnáší švagrovou, vlastně nesnášela všechny bývalky svých synů, protože nebyli dostatečně pracovité, dostatečně hezké, dostatečně chytré, neuměly ani jedna vařit.Nejvíce pije krev mně, protože já se s ní musím denně vídat-MUSÍM, žije u nás.Několikrát jsme se pohádaly do krve, není s ní rozumná řeč.Kompromisy dělat neumí.Jednou u nás byla obrovská hádka kdy mně častovala sviní, mrchou, kydala špínu na mou mamku, říkala mi že je se mnou její syn jen kvůli dětem a nemiluje mně, když jsme jí oznámili s přítelem že čekáme miminko, tak řekla jen cože a to jako nebereš antikoncepci?Když jsem byla těhotná, tak prohlásila, že dítě bude dementní po mně a že stejně jednou uteču za jiným a příteli nechám na krku děti ( nikdy bych ničeho takového nebyla schopná).Prohlašovala že jídlo které vařím se nedá žrát )zajímavé je, že když jí jídlo ode mně, vždy sežere velkou porci) , podle ní neumím ani zapnout pračku, ani uklidit (uklízím důkladněji jak ona).A od té obrovské hádky, kdy jsem se jí konečně  vzepřela a řekla dost, jí nemůžu odpustit, co vše mi řekla a jak moc mi ublížila :-( Pokaždé když se na ní podívám si na to vzpomenu.Dohodli jsme se, že zakopeme válečnou sekeru, ale je to jen naoko.Nikdy se mi za nic neomluvila.A stejně proti sobě vedeme tichou válku.Neustále mi dává najevo, že jsem tlustá (snažím se zhubnout, ale nejde to tak rychle, jsem od porodu dost rozhozená, musím brát hormony), že její syn měl vždy štíhlé.Pokaždé když něco udělám se mně zeptá jestli jsem to udělala tak či onak a pak mi dá kázání že ONA to dělá takhle.Když jí řeknu svůj názor na věc, tak se urazí a několik dní na mně kouká blbě, je tu pak dusno a mně je z toho zle.Pořád přerovnává moje věci, každou chvilku mi něco někam přemístí.Já jí na nic nesahám.Nemůžou jí vystát ani její kolegyně v práci, ani její druhý syn, a dokonce ani sousedi.pořád každému diktuje život.Švagr je z ní na mrtvici, pořád ho komanduje a chce aby měl doma vše dle ní.Každý kdo važí víc jak 55 kilo je u ní nechutně tlustej, každej kdo nesleduje v tv celebrity je nevzdělanej, každej kdo se nehrabe na zahradě v hlídě je línej jako prase.Je mi z ní na zvracení.Tváří se medově a zároveň člověku píchne dýku do zad.Přítel vždy stál na mé straně, byl schopný se s ní hodně pohádat, když mně urážela, ale je to hysterka, ví jak ho dostat tam kam chce, vyhrožuje sebevraždou, vymýšlí si, že má rakovinu.Sranda je, že každého pomlouvá jak kdo vypadá a sama v necelých 60 vypadá na 80, je šíleně vrásčitá.Všichni jsou podle ní blbci, ale sama moc inteligence nepobrala.Na co sáhne to zbabrá a taky krade...to si nedělám srandu !!! Nerespektuje třeba že nám malá spí a se všim tříská, schválně chrchlá na chodbě, nebo křičí a pak se jen zatváří jako že si to neuvědomila (neuvědomuje si to každý den).Po malých dávkách mi dává najevo že vše dělám špatně (nedělám, jen to není podle ní).a mně pomalu dochází trpělivost a nejsem daleko od výbuchu.promluvit se s ní nedá, zkoušela jsem hodněkrát, přítel si s ní zkoušel promluvit také.

Jen upozorňuju, že jí nic nedělám, pokud možno vše dělám tak aby to ona neviděla a já se vyhnula přednášce.Snažím se jí vyhýbat jak to jen jde, Na její věci nesahám.Ještě se jí jak blbec nabízím že jí nakoupím, uklízím jí v pokoji, spoustu věcí přecházím aby nevznikla hádka,nabízím ídlo které uvařím, buchty které upeču.Já vím jsem fakt blbá, snažím se s ní vyjít, ale čas od času mně úplně srazí na kolena-přitom já jí neurážím, když se jí něco nepovede, tak řeknu to nevadí, když je to naopak, tak mi to připomíná ještě další půl rok.

Já nechápu jak může být někdo tak strašně zlý.Třeba jedna sousedka jí vždy zastavila autem, když šla z práce a svezla jí a tchýně na ní byla celá medová.Jednou nezastavila (asi k tomu měla důvod) a tchýně přiběhla rozběsněna domů, že jí ta svině nezastavila !!!jak si to jako mohla dovolit!!! Z jejích stromů padá k sousedům listí-to je ovšem v pořádku.Ale když spadne list k nám od sousedů hned nadává co je to za kretény. V práci ukradne co může a doma si stěžuje na kolegyně jak kradou.A takových příkladů je asi milion.

Znáte také tak nesnesitelného člověka????:00: :n: 

Kliknutím vložíte smajlíky:

Teda, myslela jsem, že takové tchyně jsou jenom ve vtipech a hloupých povídačkách. Vážně tě lituju. Manželova mamka je naštěstí fajn ale bydlet bych s ní stejně nechtěla, to nedělá dobrotu.

Tenhle problém má své jméno : SPOLEČNÁ DOMÁCNOST. Je to prostě průser a nedělá to dobře...fakt málokdy se podaří, že to funguje a opravdu upřímně jsou tak všichni spokojení, ale já bych se svými rodiči žít nemohla  a ani nechtěla. Myslím, že kdybyste měli svou domácnost a tchýni vídali jen na návštěvě, dalo by se to zvládnout, protože víš, že pak odjedeš domů a máš klid. Tohle tě ale bude stát nervy a možná i rodinu :-( tak jak to popisuješ mi prostě jako jediné logické řešení svítí rozdělení domácností. V tohle stresu vychovávat děti, aby viděli jak se k sobě dospělí chovají, žít s tím, že to nikdy nebude lepší, to se nedá a všechno ostatní je jen protahování nevyhnutelného :-(

In reply to by zvedavec

Uz jsme ji rozdělení domácností navrhovali.dum je pritele.ona  se odsud nechce hnout.rekla ze radeji chcípne. Pritel ji rekl at si zbali saky paky a jde, po tom co mi udelala.a ona? Zacala "pachat sebevraždu" samozrejmne pouze na oko, na to se ma moc rada.tahnout pry mame my.po tomhle záchvatu rekla ze nas necha byt a nebude si nas vsimat.skoro rok dala pokoj. Ted ji v hlavince zase preskocilo a zmenila taktiku, snazi se mne zlikvidovat tak nejak tise, bez scen.kazdy den rekne neco co vi ze mne vytoci, urazi nebo ublizi a tentokrat beze svědků, nenapadne.tady uz by pomohl snad jen psychiatr.

Obdivuji, to snad ani není možné,jak někdo může být tak zlý. Já mám tchýni naštěstí hooodně daleko.Bydlíme s mojí mamkou v jednom domě a i tam jsou někdy třecí plochy doooost veliký *smile*  

Teda,když to tak čtu,tak jsem asi i ráda,že žádnou nemám.I když manžela máma byla celkem v poho.?Měla jsem ji ráda.I když každý má asi něco :D Já mam dva syny a kolikrát si říkám jaká asi já budu tchýně.Já bych nechtěla ve společné domácnosti bydlet ani se svojí mámou.Každý by měl mít svoji domácnost a když to nejde,je to těžké.Já bych to asi nedala :(

02.10.2015

Zdravím všechny ženy :a: 

Máte prosím některá z vás stejný problém?Od porodu (6 měsíců) mám vždy cca týden po skončení ms šílené bolesti břicha.Vím že je v této době ovulace, ale takhle bouřlivě? Mám takové křeče, že se nemůžu ani narovnat, břicho bolí na dotyk, mám bolestivou kůži po celém těle, jsem malátná, slabá.Mám stavy jako při chřipce, když člověka bolí úplně všechno.Začlo mi to opět včera večer a v noci jsem měla takovou zimnici jako nikdy v životě.Teď je mi o trochu lépe, ale jsem stále slabá a neschopná něco doma udělat.Přítel už si takhle musel vzít párkrát  v práci volno, protože jsem se nebyla schopná postarat ani o děti.Nedokážu si představit, že by to takhle mělo být každý měsíc, přece si pak nebudu brát v právci volno ?! Objednala jsem se na gyndu, ale jdu až 19.10.Hledala jsem na netu něco o ovulaci, ale nic takového jsem tam nenašla.Jo a HA neberu, ale nechala jsem si zavést měděné tělísko-nijak mně nezlobí.

Kliknutím vložíte smajlíky:
09.09.2015

Zdravím všechny maminky,

ráda bych znala vaše názory.Moje dcera Verunka (6,5 roku, první třída) má kamarádku (4 roky).Nebudu psát její pravé jméno, budu jí říkat AničkaJe to dcera sousedů.Chodí si k nám hrát a nebo naše Verunka chodí k nim.

Včera u nás Anička byla.Hráli si s Verunkou na zahradě.Nebyli pod dozorem, protože jsme byli s přítelem na třídní schůzce a nám hlídala babička, máme ještě 5 měsíční Terezku a byla s ní doma.Na holky ven občas koukla.Upozorňuji že naší zahradu by jsme zasedli zadkem.Když jsme přijeli tak jsem je šla pozdravit.Anička mně pozdravila s úsměvem a naší Verunku jsem našla strašně ubrečenou vedle baráku s tím, že jí Anička kopala do hlavy,Prý se nějak ze srandy pošťuchovali, Verunka upadla na zem a Anička jí začala kopat do hlavy.

Do mně vjel šílený vztek a tak jsem Aničku odvedla domů a ještě po cestě jsem se jí ptala, jestli ji přijde normální někoho kopat do hlavy.Její  reakce?Začala se smát a řekla že jo!!! Reakce maminky? Jen suše řekla "já si s ní promluvím".:n:  Žádné omlouvám se, Aničko koukej se Verunce omluvit.Nic.

Tohle bohužel nebylo poprvé.Před pár dny u nás byla a slyšela jsem pořád z pokoje AU AU.Říkala naší Verunnce "dělej napiš to na ten papír" a naše Verunka říkala že neumí psát a Anička do ní strčila a to zopakovala ještě několikrát.Tak jsem tam vlítla a Anička?Opět úsměv na rtech.:n:   O pár minut později kopala do skříně.Verunka jí opakovala ať to nedělá, tak jsem tam zas šla, a Aničce to přišlo strašně vtipný a dál předemnou do té skříně kopala.A takových incidentů už bylo spoustu.Já jen žašnu.:00: 

Nevím jakou výchovu Anička má, dle mého soudu je to vymodlený rozmazlený s...:00:  Neumí poděkovat, poprosit, pozdravit, když jí člověk pokárá tak se tlemí.Neustále se vychloubá že má tohle a tamto a že to nepůjčí.Před cca dvoumi měsící jsem byla svědkem toho, že Anička vrazila své mamince dokonce facku.Jejich 14 letý syn je taky bulík, tomu také neřekli že se zdraví, projde kolem vás, div vás nesrazí a nezabučí.

Naše Verunka se s ní chtěla pořád kamarádit, tak jsem se držela kvůli ní, u nás není tolik dětí se kterými by si mohla hrát a chtěla mít prostě kamarádku.Já jsem prostě tak naštvaná, že mám chuť Verunce zakázat se s Aničkou kamarádit.Neříkám že my máme dokonalé dítě, také si s ní užíváme své (třeba s jídlem), ale ve čtyřech letech Verunka nikoho nemlátila, hračky půjčovala, děkovala, prosila, zdravila.Byla vycvičená i ze školky.Já už jsem na Aničku vážně alergická.

Co by jste dělali?Nechali by jste to být, nebo by jste se Aničce vyhýbali?

Kliknutím vložíte smajlíky:

Tak v podstatě totéž jsme zažili asi rok zpátky. Vyřešili jsme to tak, že "Anička" k nám chodit mohla, ale vždy jsme byli u toho, když si hráli a nikdy nezůstali o samotě. Když se vyskytl problém, reagovali jsme hned a stejnou mírou, jakou bych reagovala u svého dítěte. Dnes je to tak, že k nám chodí méně, ale s respektem a nedovolí si, protože ač bych cizí dítě nikdy neplácla, manžel se nebojí opravdu nahlas zařvat a srovnat je. Syna k nim samotného nepouštím, prostě si hrají u nás, nebo vůbec. Je mi líto, že se tohle děje, ale pořád si říkám, že děti se asi musí otrkat, protože takových dětí, které vyrůstají v rodině, kde se netrestá, ale beznadějně vysvětluje a dítě to má naprosto v paži bude přibývat...

In reply to by zvedavec

Asi je to jediné řešení, mít je pod dozorem.To je právě ono, volná výchova, dítě něchat růst jak dříví v lese.S kamarádkou jsme si říkali že jsme jak mimozemšťanky,protože naše děti mají stanovené hranice dost pevně a kolem nás většina lidí výchovu neřeší.No co že "Honzíček" dětem ničí hračky, se mu vytváří osobnost.Jasně, píšu to asi přehnaně, ale mám pocit že jsem u nás snad jediná kdo bazíruje na tom, aby se dítě chovalo slušně k lidem, věcem.Taky jsem s tý naší holky občas na mrtvici, zlobí hodně s jídlem, odmlouvá když má jít do postele, člověk jí říká věci desetkrát, ale to co předvádějí některé děti už snad není zlobení...

In reply to by vaidleja

Já chápu, že některé maminky volí volnou výchovu, ono to má taky svoje. Jenže ve většině případů to sklouzne k tomu, že se dítě vychovává samo a když je zle, rodič v jeho očích nemá žádnou váhu a těžko mu něco vysvětlovat nebo vyčítat :-( navíc jsou děti, kterým tahle výchova svědčí a jsou fakt bezvadný, ale pak jsou děti, který mají prostě jiný temperament a svou hlavu a to je pro nás okolní za trest, zvlášť ve školce. Občas přijde syn s tím, že ho Jonášek pokousal a když mu paní učitelk vysvětlila, že se to nedělá, pokousal i ji. Jeho maminka je zlatá, hrozně milá paní, ale je vidět, jak strašně jí má to dítě v paži, myslím, že ani ona si to takhle nepředstavovala. Holt vydržet, nechat děti, ť se naučí to trochu řešit samy, s věkem to bude lepší :-) doufám :-D

23.10.2014

Ahoj holky, nevím jestli tu už dané téma bylo, ale nedá mi to.

Shlédla jsem zatím všechny dostupné díly Paterčat, co běží na čt 1, ze začátku jsem mamince fandila a obdivovala jí, že dokáže donosit pět zdravých dětí a vypadala pořád v pohodě. Postupem času se nestačím divit nad tím, jak vyčůraná paní je.Vím že postarat se a uživit paterčata + předškoláka musí být šílené (a nechtěla bych to), vím že je hrozné když vám pobíhá po byla kupa cizích lidí (štáb a pečovatelky)-ale byla to jejich volba.Paní Saša pořád tvrdí jak je to hrozný že má jen rodičák a přídavky na děti a nikdo jim nic nedá-a co byt, sponzorské dary jako kočárky, autosedačky, postýlky, pleny, mléka, oblečení, byl na ně udělaná sbírka.Já když byla v situaci, kdy jsem byla s holkou sama a rozváděla jsem se, musel a jsem vyžít z mála , platit nájem, živit sebe a holku a na sociálce mi řekli, že mám smůlu.A co rodiny kde je více dětí?Na ty se pořádají sbírky a dostávají sponzorské dary?Jsem tím opravdu zhnusená, jak si paní pořád stěžuje, jak jsou na tom zle a když jim něco někdo dá, tak ani nepoděkuje a komentuje to blbými připomínkami, že konečně jim někdo něco dal.O její máti ani nemluvím.Byla to její volba, měla se zajistit finančně, když si chtěla nechat tolik dětí.

Ono není frajerství mít deset dětí,ale uživit je ne...Mám jednu dceru, teď čekáme druhé a na víc si fakt netroufáme a to si myslím, že na tom jsme celkem dobře.Přídavky na děti ani příspěvek na bydlení jsem nikdy neměla a to ani když jsem byla s holkou sama.A tahle pořád natahuje ruku a pořád je jí to málo.

Nechci tu vyvolávat nějaké hádky a dohady.Jen mně zajímá váš názor.

Kliknutím vložíte smajlíky:

In reply to by Mirunka31

Njn, bohužel toto je odraz našeho systému... :( Co jsme jim dovolili, to máme. Je fakt, že už mě nerozčílí ani tak jejich chování, jako spíš myšlenka na to, kam jsme jako společnost došli - takováhle rodina (a nemusí mít nutně paterčata ;) ) dostává měsíčně fůru peněz a pořád mají nataženou ruku a učí to další a další generace, zatímco normální pracující člověk má prostě smolíka a na stát se spolehnout nemůže. Když jsem zůstala s dítětem sama, nedostala jsem ani floka, protože jsem předtím pracovala za průměrný plat a tím pádem jsem neměla nárok na nic. Měsíčně 7600 rodičák a šmitec. Porodný nic, příspěvky nic. Zaplať hypošku, nájem a jdi se pást. Tohle se těmhle lidem bohužel nikdy nestane. Nikdy jsem ještě neviděla Roma bezdomovce.

In reply to by Mirunka31

tak to jsem neviděla :s: mě dostaly ty kombinézy na ty křitny,to jsem mylsela,že mě opláchne :00: dát rodičák za hadry,no to se fakt musí umět :( chápu,že chce mít děti hezký na takovou událost,ale proboha,dá se to udělat i jinak :( kdyby si pro ně třeba došla do Kiku,tak za ně určo nedá šest tisíc :( by mě zajímalo,kolikrát je pak měly děti ještě na sobě :(

In reply to by Mirunka31

Mno, s jejich vzorem v rodině se to moc předpokládat nedá...bohužel :( Spíš to vypadá na dalších šest lidí, kteří zůstanou na krku státu. Ale jestli se pletu a oni budou pracovat, chovat se slušně a spořádaně jako každý normální (a teď rozhodně nemyslím, že normální = bílý !!!) člověk, s chutí se jim půjdu osobně omluvit ;)

08.10.2014

Ahoj holky, musím se vypovídat, je mi hrozně smutno :-( Dneska mám narozeniny a vzpomněli si na mně jen rodiče.Nikdo další.Nepopřál mi ani brácha (máme narozeniny chvilku po sobě, takže zapamatovatelné), ani kamarádka a co nejhorší že ani přítel.A tchýně už vůbec ne.Připadam si jak blbec, na každého myslím hodně dopředu a vybírám dárek, aby se líbil a na mně se teď všichni vykašlou.Přítel moc dobře věděl že narozeniny mám, bavili jsme se o otm x krát kdy je mám (ještě jsem se smála tomu, že je to chlap a tyhle věci si nepamatuje).Je půl sedmé, takže pochybuju, že mi popřeje.Je doma už od dvou hodin, teď odešel a ani nezabučel, šel se podívat na švagrův barák.Hlavně že si on dneska udělal radost a objednal si na netu něco za 4 tisíce a mně se ani neobtěžoval podat ruku.Jak by jste to řešili?O víkendu má přijet můj táta, chce mi popřát osobně, tak mám chuť mu nic neříct, aby se pořádně chytil za rypák.Od ostatních mně to taky dost mrzí :|€|: a společné překvápko na mně určitě nechystají...

Kliknutím vložíte smajlíky:

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

tak poslední odstavec, to je jako u nás ;) taky se manžílka zeptám, co vymyslel a když vidím, že nic moc, dám mu "tip" :€s€: letos jsem si vybrala nádherný autorský šperk :dance: on byl spokojený, že má dárek a ví, že je to 100% trefa a já jsem též spokojená :k: jinak oslavu si zařizuji sama (dort, občersteví apod.) od mého muže, který je pracovně velmi vytížen jen chci, aby byl doma :one: no ale měla jsem od něj i překvapení... nádhernou obrovskou kytici (teda on si na takové věci potrpí, dává mi megakytice na narozky a na výročí svatby) :dance: :h: :h: :h: :h:

Taky mi to nedá... to fakt tak prožíváte narozeniny? Není důležitější snad něco jinýho? Já nevím no, já sice na všechny myslím, mám data v hlavě i v kalendáři, ale občas taky prostě zapomenu. Ne teda na ty, s nimiž se vídám, ale na ty, kterým je třeba zavolat - říkám si pořád "za chvíli napíšu, zavolám" a najednou je třeba dva dny po termínu.
Co se týká partnera, chápu, že všude je to nastavený jinak, taky mi je líto, když mu musím narozky připomenout a i tak nakonec zapomene. Nicméně celých deset let se ke mě chová tak, že nějaký jedno datum jsem mu ochotná zapomenout :) Lepší, než kdyby na mě kašlal a jednou za rok si slavnostně "z povinnosti" vzpomněl ;)

Víš děvče, tak nějak mě taky napadlo, zda už manželovi ten objednaný balík za čtyřku dorazil...totiž nemohl on trochu provokovat a naoko dělat, že narozky neexistují a ten balík pak být pro tebe?! Že bys dodatečně dostala nějaké překvápko ;) . No, asi ne viď, ale tak nějak mě to i napadlo.. A pokud se na tebe vážně vybodnul, je to, s prominutím, blbec!

01.10.2014

Ahoj ženy,

nevím kolik z vás má dítě v předškolním věku, ale já takových mamin moc neznám a s maminami ve školce se nevídám, není na to ani čas.

Dcera má 5 a půl roku, příští září jde do první třídy a mně trápí její chování.Jsem těhotná (v 17 týdnu), takže o to více jsem z ní na mrtvici.Už se tak chová delší dobu (ještě než jsem otěhotněla), strašně si přála sourozence a je nadšená z fotek z ultrazvuků a má o miminko starosti a pořád mi hladí bříško, takže její chování nepovažuju za žárlivost.

Řeším s ní každý den ty samé věci.Něco jí řeknu a ona mně jakoby neslyší, musím div ne hulákat.(slyší dobře, zkoušeli jsme za rohem potichu říct čokoláda a pod. a to přiběhla hned a slyší i věci které slyšet nemá).Něco jí říkám, vysvětluju a poté jí řeknu.Prosím zopakuj co jsem ti teď říkala a ona není schopná zopakovat vůbec nic!Všechno jí tedy opakuju dvacetkrát.x krát jsem jí říkala aby neokusovala kartáček na zuby-dám jí nový a ještě ten den ho úplně zničí.x krát jsem jí říkala ať nekouše pastu-šup a nová tuba pasty je rozkousaná.denně jí opakuju ať se neválí po zemi.Kouknu na zahradu a naše madam leží na zemi a je jak čuně.Takhle je to se vším, denno denně vše opakuju dokola, už jsem z toho fakt unavená a nervy mám v čudu.To že je občas dost drzá ani rozvádět nebudu, předpokládám že to na nás jen zkouší.

Ve školce je chválená jako hodné a samostatné, bezproblémové dítě.Jelikož je jedináček, tak pochybuju že si tím vynucuje pozornost, té má si myslím dost.Z příchodu sourozence je nadšená a začalo to ještě než jsem otěhotněla, takže tím to také nebude.

Chovají se vaše děti stejně?

Kliknutím vložíte smajlíky:
17.02.2013

Ahoj holky,

mám dotaz, protože už nevím co s tou naší uličnicí dělat.Holce budou zanedlouho 4 roky.Je jedináček a ještě nějakou dobu bude.Chodí do školky každý den na 4 hodiny.Má všechno, myslím si, že mnohem více než spoustu dětí.Doma má neustálou pozornost, buď se s přítelem střídáme, jednou si s ní hraje on, jednou já a nebo si s ní hrajem oba.Pořád pro ní vymýšlíme nové hry, chodíme s ní ven, jen když máme nějakou práci, tak si hraje sama.Má opravdu hodně pozornosti.V pokoji spoustu hraček, spoustu hezkého oblečení.Možná si řeknete, že je to rozmazlený spratek, ale opak je pravdou, jsme také přísní, má pravidelný režim (6:30 budíček, ve 12:00 jí vyzvednu z mš, jdeme domů, hrajeme si, nebo jdeme ven, pak třeba pohádka, 18:30 koupání, 19:00 jde spát)Sladkosti má jen za odměnu když jí, musí si uklízet hračky, učíme jí říkat děkuji, prosím atd atd.Učitelka ve školce chválí jak je samostatná, jak se umí oblékat, jak vše dělá sama.A ve školce se jí líbí.

ALE

Připadá mi, že si myslí, že si z ní sedneme na zadek.Často říká, že jí něco bolí, předevčírem dělala takové scény, že jsem myslela že má zánět středního ucha-samozřejmně že nemá, každý den je schopná se válet po zemi, že jí bolí pipinka (s tím jsme byli u dr, nic jí není, pak jí zase bolí zadek, pak oko, pak noha a pořád dokola.Vynucuje si tím pozornost, nebo když není po jejím.Také to dělá, když má jít jíst, celou domu ani necekne a pak začne dělat u stolu scény, že jí něco bolí a div z toho stolu něco nestrhne.Také to dělá u oblekání, začala to dělat i ve školce.

Nesmíme jí ani nic říct, jakmile jí třeba řeknu "kde máš bačkory, obuj si je" tak začne brečet a takhle se rozbrečí i kvůly prkotině.Chce se jí čůrat a začne brečet a kroutí se, prostě si není schopná si sama dojít, nebo to říct normálně.Chce napít a místo toho aby řekla-mami, já chci prosím napít, tak začne kňourat a ani jí není rozumnět.

Už nevíme co s ní, aby když něco chce aby to řekla normálně, aby si nevymýšlela, že jí něco bolí.Dneska jsme se dohodli, že jí budeme ignorovat.Nevím kdy naposledy jsme se v klidu najedli, v noci se budí a je schopná mi říct "nic" prostě brečí jen tak, pak přestane a spí dál.Jsme na ní moc měkký?Dneska jsem to nevydržela, když u stolu dělala scény, že jí něco bolí, když měla jíst a chleba rozpitvala na kousíčky, že jsem jí dala na zadek, vykoupala jsem jí a šla spát už v půl šestý-a najednou je klid.

Máte doma něco podobnéhoa jak to řešíte?

Kliknutím vložíte smajlíky:

ahoj, mám doma 3,5letou holčičku a někdy mě dovádí k šílenství. Také si vymýšlí že jí něco bolí. Buď bříško, očíčko, ruka, noha, buchta :00: . Kolikrát brečí kvůli blbostem. Když chce bít tak je schopná kňourat že jí není rozumět a nedělá to jen u pití.Ve školce když si jí vyzvednu tak je schopná mi udělat scénu kvůli tomu, že chce lízátko nebo bonbón. V tu ránu bych jí zadupala do země :( .
Snažim se jí ignorovat když začne tohle předvádět. Je pravda, že jakmile jí ignoruju tak se zklidní. U Ondry tohle neznám. Ten měla ale zase jiné problémy :s: .
Nezbývá než nepolevovat. Ono jí to vše přejde...

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

To se nedá nic dělat.Prostě to ti ostatní musí chvilku vydržet...Je to prostě dítě a ne hračka, které vyndáš baterky :s: :s: :s:

Podle toho, co slyším okolo, je to k věku. Máme taky holku, 3.5 roku. Ta se zase začala hrozně nafukovat, taky se snaží prosadit svou vůli - to je k období. Myslela jsem si, že bude klid, když přestalo vzdorující období, ale ne. Začalo jiné...Kamarádky malá taky brečí, naše se nafukuje. Zkouší, co prostě na koho platí...Pomáhá jen důslednost, nenechat se vytočit a pomazlit. Pokud si vynucuje pozornost tím, že si vymýšlí nemoci, nevěnovat tomu velkou pozornost. Já většinou poznamenám, že ji bolí ruka, protože asi roste. Pokud se to neopakuje a na stále stejném místě a není zjevné, že by ji to opravdu bolelo, tak to neřeším. Vysvětlila jsem, že vymýšlet si, že ji bolí břicho, aby dostala bonbón (šla si pro lék, protože měla na něco chuť a lék je sladký a věděla, že bonbón bych jí už nedala), je nesmyslné a že má říkat věci, jak jsou...atd. Chce to trpělivost a důslednost a na druhou stranu pomazlit. Někdy zlobí, ječí, je zlostná a přitom chce jen pomazlit... :00: :s:

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

Panadol je sladký - ochutnej. Jinak na scény platí většinou ignorovat. Pokud za tebou chodí a řve u tebe, tak je dobré ji poslat někam jinam, kde bude mít time-out třeba na tři minuty - může se tam vykřičet, vymlátit do polštářů...Když se neuklidní za tři minuty, prodloužím o další minutu (upozorňuju předem před uplynutím času). Máš možnost se uklidnit i ty, když ti jde na chvíli dítě z očí...Rozčilování a přílišné mluvení je spíš na škodu. Záchvat prostě odezní...Já mám největší problém zbytečně nekecat a nenechat se vytočit. Když už mám pocit, že bych ji musela praštit, odejdu já nebo řeknu jí, ať na chvilku zmizí. Obdivuju matky pohodářky...Ale snažím se... Nejvíc se jí daří mě vykolejit u oblékání - pořád dělám chybu, že připomínám moc často, že zase nedělá, co má. 3x a dost je lepší...Už jsem tedy důslednější a nechala jsem ji jít už 2x ven jen v punčochách a bundě, protože víc než punčochy (triko už měla) nestihla za 10 min. navléct (zvládá se obléknout s přehledem do 5 min.). Je to lepší, ale stejně...Chvilku zabírala pozitivní motivace - když se bez cavyků oblékne, bude večer pohádka na přání, nějaká drobnost...- měli jsme i týdenní plán o větší hračku...) - teď zase útlum. Počkám a vrátím se k tomu třeba za 14 dní...:s:

Myslim, že je to normální. Mám stejně starou holku. Sice si vystačí většinu dne sama, ale rozbroje máme taky a maj je asi všichni s dětma. Dítě půjde až tam, kam mu to bude fungovat. Zkus si s ní o tom promluvit, proč to dělá a vymyslete něco lepšího. Jak říct pravdu - třeba sem na tebe naštvaná mami, proto a proto. My máme ještě 10 měsíční dítě a holka dělá zas blbosti, aby si strhla pozornost a nebo má na něj vztek a zlobí. Vždycky si o tom promluvíme, snažim se ji dát na jevo, že se ty věci řešej jinak, říct jí svůj názor a pomoct ji s tim, co prožívá ona. rozhodně bych to neřešila tak, že pošleš dítě za trest spát ,tim se věci nevyřešej a bude se to mezi váma prohlubovat. Spíš jí říct jak se věci maj, třeba já tady nejsem tvoje služka, mám svoji práci, svoje věci, budu si s tebou hrát, až budu chtít. Jestli mi chceš něco říct, tak mi to řekni slovama, třeba chci k mámě, atd.

27.10.2012

Ahoj holky, nevítě jak se jmenoval jeden film?Chceme se na něj podívat, ale nevíme název.Mysleli jsme si, že je to jezero smrti, ale neni :-( Viděla jsem ho už dávno, ale pamatuju si, že to bylo o manželích a ten manžel chtěl zabít svoji ženu.jeho snem bylo, aby spolu byli na lodi a ona měla fobii z vody, ona na tu loď nakonec šla, byla bouřka a přepadla přez palubu.O se jí chtěl zbavit, tak jí tam nechal.Ona přežila a vrátila se do jejich domu, vzala si nějaké věci a do záchodu spláchla snubák, ale nespláchl se a on tak zjistil, že je jeho žena na živu,Jak to bylo dál si už nepamatuju.Neíte jak se film jmenuje? :///:

Kliknutím vložíte smajlíky:
27.10.2012

Ahoj holky :-)

Mám na vás dotaz.Kupujete si boty v Humanicu??? Koupila jsem si zimní boty zn. Motion by aircool. Prodavačka mi řekla že jsou zimní a že mají odvětrávání a nepotí se v nich nohy.Dnes jsem si je vzala na nohy a myslela jsem, že mně omejou.Boty mají sice odvětrávání ale to jsem ještě neviděla.To odvětrávání funguje tak, že je uvnitř boty mezi podrážkou a vložkou síťka, a v obchodě mně fakt nenapadlo vyndavat vložku.Takže mám zimní boty, který bych mohla mít jen do sucha.To byl zas jednou kauf.45 minutová procházka dopadla tak, že jsem měla úplně mokrý a zmrzlý nohy.

Reklamovali jste někdy boty v Humanicu?A jak jste uspěli?Co tak čtu na netu po diskuzích, tak je to prý katastrofa :-(

A ani nevím, jestli mi to uznají, i když mi prodavačka tvrdila, že jsou zimní. Mám od nich lístek a na něm píšou, že lze vyměnit pouze nenošené zboží.Ale těžko bych přišla na to, že do nich teče, kdybych je nevyzkoušela. A boty jsou označené jako obuv pro volný čas do města a do přírody na nerovné terény.Takže jsou to boty, které nejsou jen do suché kanceláře na parádu.

Děkuji za odpovědi.

Kliknutím vložíte smajlíky:
24.06.2012

Ahoj holky,

mám trochu zvláštní dotaz :? :? Vůbec nevím, jak se mám zachovat.Před chvilkou jsem zapnula mobil a objevila jsem zprávu, která mi přišla ve tři v noci.Psal mi manžel (rozvádíme se a několik měsíců spolu nežijeme a ani se nestýkáme) Cituji : "Omlouvám se, že tě vyrušuji, ale něco se stane, vyřiď -(jméno dcery)-, až bude starší, že jsem ji nechtěl ublížit ani tobě ne, choval jsem se jak idiot, mělas pravdu ve všem tedy až na některý lidi, jen ti doporučuji dej si na ně bacha....Ahoj...Miluju vás obě stále.

Nechci to brát na lehkou váhu, ale...už to tu párkrát bylo.Před lety, když jsme se jednou rozešli, tak mi psal, že se zabije.Pak mi vyprávěl, jak se zavřel v létě v autě, opil se a čekal, že ho to horko zabije, ale na poslední chvíli ho vytáhli z auta kamarádi...když jsem se ho na to cca za rok ptala, tak nevěděl o čem mluvím. V dubnu zas psal mojí mamce, že se zabije (to bylo po tom, co jsem mu řekla, že se s ním rozvedu a skončili jsme spolu.

Řiká se, že když se někdo chce zabít, tak to prostě udělá, ale nemluví o tom. Poslední měsíce co jsme od sebe mně neustále obtěžoval, psal mi sms, psal mi na facebooku, kde jsem si ho musela zablokovat, vyhrožoval mi, sprostě mi nadával, psal mi dost hnusný věci, neustále jsme byli v sobě a byl děsně nad věcí, ačkoliv jsem mu napsala, že na něj podám trestní oznámení (kvůli tomu obtěžování, bála jsem se ho) tak mně stejně vysmál.

Tak si prostě říkám, jestli to není jeho další pokus jak mně vydeptat, nebo abych ho litovala.Když tu sms psal, tak opilej určitě nebyl, když se napil a psal mi, tak byla smska většinou nesrozumitelná a s překlepy.

Nebo jestli to je další pokus jak se dostat dceři.Jelikož se s ní nestýká.Mohl za ní kdykoliv přijet, ale měla jsem podmínku, že ji nikam neodvede, asi si ťukáte na čelo, ale kouří marihuanu, řídí pod vlivem marihuany, je hodně výbušnej a dcera se ho poslední dobou, co jsme spolu ještě žili bála.Tak jistě chápete, proč jsem takovému člověku odmítala svěřit dítě.Myslím si, že by se spíše měl léčit.

Fakt nevím jak se mám teď zachovat, jestli mám zavolat na policii, nebo to nechat být.

Kliknutím vložíte smajlíky:

Tak pátrací akce odvoláná...milej zlatej totiž psal i jeho přítelkyni, že se chce zabít.Teď mi volala jeho matka, seřvala mně po telefonu, že jí je u pr... že se chce zabít, chvilku na to mi napsal sms on, že ať okamžitě odvolám policii co si to vymýšlím a že nechce zabít sebe , ale někoho.pak se diví, že mu nechci holku svěřit.

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky