Tak v podstatě totéž jsme zažili asi rok zpátky. Vyřešili jsme to tak, že "Anička" k nám chodit mohla, ale vždy jsme byli u toho, když si hráli a nikdy nezůstali o samotě. Když se vyskytl problém, reagovali jsme hned a stejnou mírou, jakou bych reagovala u svého dítěte. Dnes je to tak, že k nám chodí méně, ale s respektem a nedovolí si, protože ač bych cizí dítě nikdy neplácla, manžel se nebojí opravdu nahlas zařvat a srovnat je. Syna k nim samotného nepouštím, prostě si hrají u nás, nebo vůbec. Je mi líto, že se tohle děje, ale pořád si říkám, že děti se asi musí otrkat, protože takových dětí, které vyrůstají v rodině, kde se netrestá, ale beznadějně vysvětluje a dítě to má naprosto v paži bude přibývat...
Tak v podstatě totéž jsme zažili asi rok zpátky. Vyřešili jsme to tak, že "Anička" k nám chodit mohla, ale vždy jsme byli u toho, když si hráli a nikdy nezůstali o samotě. Když se vyskytl problém, reagovali jsme hned a stejnou mírou, jakou bych reagovala u svého dítěte. Dnes je to tak, že k nám chodí méně, ale s respektem a nedovolí si, protože ač bych cizí dítě nikdy neplácla, manžel se nebojí opravdu nahlas zařvat a srovnat je. Syna k nim samotného nepouštím, prostě si hrají u nás, nebo vůbec. Je mi líto, že se tohle děje, ale pořád si říkám, že děti se asi musí otrkat, protože takových dětí, které vyrůstají v rodině, kde se netrestá, ale beznadějně vysvětluje a dítě to má naprosto v paži bude přibývat...