chování předškolačky

Tak koukám že je tohle zcela standartní chování dětí v tomhle věku.Trochu jste mně uklidnili, už jsem si začínala říkat, jestli je všechno v pořádku.Počítání u nás také jede celkem často.Naštěstí tedy málokdy řeknu "tři".Dneska je teda naštěstí zlatá, tak naberu psychických sil.Jen doufám, že je tohle chování přejde než půjdou do školy.Nedokážu si představit s ní psát úkoly a do toho řešit, že mně nevnímá. :00: Doufám že miminko :€O: nebude to samé, slyší mně jak hudruju :///:

to je normální,ne? :s: :s: :s: já mám doma pětiletáka (pět let v červenci) a je to to samé-stokrát všechno opakovat,bez hulákání nebo počítání se dodnes neobejdeme,válí se neustále po zemi,věčně jako čuně a navíc,čímž mě rozčiluje nejvíc,má největší radost,když se může chovat jako jeho dvouletý bratr :00: :00: takže žádný to,že se mladší vyrovnává staršímu,ale starší se snižuej na mladšího úroveň :00: :00: když jsou bez sebe,tak je to chytrý kluk,když jsou spolu-což je teda většinou,tak mám doma dvě batolata :00: :00: a jinak-zrovna jsem to řešila nedávno ve školce a učitelka mi to potvrdila-ty děti,co zlobí doma jsou ve školce milionové a naopak :s: takže vlastně musím být ráda,že je hodný aspoň v té školce :s: :s:

Já mám děti dvě, dcerku (5 let a 4 měsíce) a syna (3 roky a 4 měsíce) a dělají mě to oba dva }:) Takže já se neustále jenom opakuji, ale taky mě to u starší dcery udivuje, u mladšího ne, přecijenom je menší, ale u dcerky mě to dosti štve, kolikrát neposlechne, než na ni fakt nezaječím. Taky občas dělá hluchou, když chci, aby si poklidili, říkám to tak 100x a po dvou hodinách je tu pořád binec :00: Odmlouvá strašně (nevím, teda co příjde v pubertě, když teď diskutujeme o všem) a na vše má výmluvu, takže asi je to normální. A kartáček okusuje taky :00: i když ho nerozkouše hned novej, ale má ho za chvíli rozjetej stejně jako syn.

synek má 4 a půl roku a tohle chování taky znám. Mladší dcerka má 2 a čtvrt. Neřekla bych, že to až tak úplně souvisí s příchodem sourozence, i když i to asi může mít vliv. Děti, i když říkají, že se těší, jsou na to citlivé, je to pro ně velká změna a nedovedou si úplně do detailů představit, jaké to bude, až se sourozenec narodí.

Na synka někdy docela zabere, když své požadavky formuluju ne jako zákaz "tohle nesmíš" ale jako "tohle můžeš". Třeba místo nehrabej se tady v písku rukama mu řeknu tady máš lopatičku a postavíme spolu kopec. A pokud není schopná zopakovat, o co jí žádáš, patrně jí to vysvětluješ příliš mnoha slovy. Zkus být stručná a výstižná.

Ve školce je (až na výjimky) taky chválen. Kolikrát se ho doma ptám, jestli to, co zkouší na mě, dělá taky ve školce, a suverénně mi odpoví, že ve školce to nedělá. Jen prostě testuje maminku }:)