Gecitkka
Gecitkka
Ahoj všichni :a: , potřebuji poradit. Chtěla bych chodit s roční holčičkou do cvičení, ale nechci si kupovat celý drahý kurz. Neznáte nějaké cvičení kam se dá chodit a platí se jednorázově. Často cestujeme na moravu. Tak to nemá smysl. :n:
Ahoj maminky, už jsem úplně vyřízená, tak jdu o radu sem. :r: Máme oční holčičku a zhruba před 14 dni se začala strašně vztekat, když není něco tak, jak chce ona. A to myslím cokoliv. Nejhorší je, když přijde na řadu uspávání. Když ji dáme večer do postýlky, je schopná hodinu, hodinu a půl řvát, než upadne vyčerpáním a spí. Přes den nemůže být v ohrádce ani v kočárku, protože ihned spouští serenádu. Ale je to opravdu řev jako když se koukáte na hororovou scénu. Žádný pláč...už nevím co. Když jí z kočárku či z ohrádky vydělám a ona si může dělat co chce, tak jako mávnutím proutku přestane. Všichni mi říkají že je vyčůraná. Źe jediná možnost je nechat ji "vyřvat". Když byla menší cca 8-9měsíců,tak usínala sama. Při kolotoči nebo jsem ji zapnula na mobilu písničku a dala jsem ho z jejího dosahu. Ale kolotoč byl pasé v době kdy ho začala na sebe strhávat.
Poradí někdo, co mám dělat? Jestli někdo máte podobnou zkušenost. Díky moc za všechny názory.
In reply to Já bych ji taky raději by Gecitkka
ježíši,vyprdni se na ostatní a dělej si to,jak sama chceš ty a jak vám to vyhovuje.Já třeba večer vyřvat nenechávám,protože při prvním jsme byli v bytovce,při druhém zase máme dvoubarák a kolem zahrady a mě nebaví tady dělat denně tyjátr-stačí,co je tady přes den :s: trhá ti srdce,když ječí a ty bys jí chtěla pochovat?No tak jí =pochovej!!!Nebo naopak nechceš a raději jí necháš vyřvat?Tak nechej,ale jen proto,že to tak chceš ty a ne tchyně,máma,kamarádka :00: ono jí tak uspávat do osmnácti nebudeš ;) já jsem se naučila jednu věc-já jsem matka a já s manželem jsme rodiče,pokuď to tak vyhovuje nám i dětem,nemá nám do toho kdo co kecat,ať si každý myslí co chce :s:
In reply to Já bych ji taky raději by Gecitkka
Neříkám že se jí nevěnuješ, ale jak píšu dole, dcera se mnou dělala všechno. Byla jsem jí k "dispozici" 24 hodin denně, díky tomu je dnes tak šikovná. Když vidím mladší děti a vzpomenu si co Nela v jejich věku už zvládala, tak jsem na ni hrozně pyšná. S tím uspáváním jsme si užili svoje, do roka a půl jsme uspávali v náručí(hodinu, někdy i dýl), potom jsme leželi v posteli vedle ní než usnula, ve dvou letech jsem jí naučila po obědě usínat sama(žádné hysteráky)jen jsem se naběhala do schodů :00: ale nelituji, než abych jí nechávala hystericky řvát a škrábat se do krve(měla AE)tak jsem to vydržela a co si myslí a říkají ostatní mi je u zadku. Já znám své dítě nejlíp. V roce dítě vyčůrané není. Nejlíp musíš vědět ty, jak na ni. Já jsem nikdy nikoho neposlouchala(tchýně to na mě taky zkoušela, nepochodila) a jsem ráda, máme s dcerou krásný vztah.
In reply to Neříkám že se jí nevěnuješ, by jana a nela
nechtěla jsem sem psát další z komentářů, že je to běžnej vývoj a že bych spoustu věcí dělala jinak, než tazatelka, ale s tebou musím souhlasit takhle "veřejně" :) mám dvě děti, starší nemá ještě ani 2,5roku, od 20m spí sama v pokojíčku, do tý doby spávala s náma v posteli.. přesun byl bez pláče a od samýho začátku se do postýlky večer těší a když je unavená, tak si tam zaleze sama i přes den - v 98% mi přes den už nespí.. Dovednosti má srovnatelný se školkovýma dětma - ustrojí se, svlíkne se, navleče si botky, vyčistí si zoubky (ale hezky, ne žádný šudlání), dojde si na nočník a ještě to po sobě uklidí do záchodu :s: když už chce jíst (jí bídně :-/), tak baští hezky lžičkou i polívku... no prostě mám pocit, že když je dítěti matka k dispozici kdykoliv a vše se od samýho začátku řeší domluvou, vysvětlováním, proč se věci dělají tak a ne jinak, tak to to dítě prostě pochopí, protože v tom vyrůstá a přijde mu to tak normální - Jusťa mi nikdy moc neřvala a už vůbec neměla hysteráky, byla jsem jí pořád nablízku a nedala jí moc možností k tomu, aby se s něčím zlobila :) Jak jsem viděla, že ji něco nejde nebo že chce něco, co pro ní ještě není, přišla jsem ji na pomoc nebo ji už od malinka vysvětlovala, proč to není na hraní atd :) mimochodem co se začala plazit a lízt, na wc mi vždycky asistovala :s: a možná s tím nebude hodně lidí souhlasit, ale i to podle mě přispělo tomu, že jednoho dne (v roce a půl) sundala plenku a začala chodit na nočník "jako velká holka" :) :) tím neříkám, že je někdo horší rodič než někdo jinej, každej vychováváme tak, jak nejlíp umíme, jen zkrátka vidím ten propastnej rozdíl mezi kontaktním rodičovstvím a dnešní moderní výchovou
souhlasím s holkama po demnou, máš hold a jiní štěstí na děti. Někomu se narodí uřvané dítě, někomu klidné dítě. Nám se narodili obě děti uřvané a nespokojené už v porodnici a u dcery to trvalo do 2let u synka taky. Po 2roce se to zlepšovalo a teď z dcery ( skoro 6let )je super holka, synek ( necelé 3roky ) začíná taky chápat, co si může a nemůže dovolit. Sousedka měla jako miminko do cca 1,5roku klidné, usměvavé dítě, které nic nepotřebovalo, hrálo si samo a já se jí ptala, jak to dělá, že má tak spokojené a hodné dítě a machrovala, že jí vše vysvětluje ( neměla co vysvětlovat, když jejímu dítěti stačila k radosti maličkost a když jí něco sebrala, nebo od někud vzala, tak její dceři to nevadilo )a že jí nerozmazluje atd. tak sem si říkala, já se můžu přetrhnout a mé dceři je to pořád málo. No a dneska mají obě holky skoro 6 let a ta moje je vychovaná, slušná, hodná rozumná a ta její je rozmazlená, uřvaná, učitelka ve školce si na ni stěžuje atd. My se dětem věnovali taky dost, ale prostě to byli nespokojenci uřvaný. A u nás platí, čím starší, tím sou naše děti hodnější. Ze řvaní vyrostli, hrajou si sami, sou hodně společenský a sem na ně i na nás jako rodiče pyšná, protože jsme to vše vydrželi a pořád vysvětlovali a vychovávali a teď nám to děti vracejí tu naší výchovu. Jak tady někdo pýše: s hodným dítětem to zvládne každý, ale když má někdo uřvané, nespokojené, zlé dítě a vychová ho dobře, tak před ním smekám
no tak to s tebou nesouhlasím!!!Jde o dítě především,o jeho povahu,rysy,aktivitu.Je dítě,co si dokáže v roce hrát samo půl hodiny a je dítě,co to nevydrží ani v pěti letech tu půl hodinu... sama píšeš,že jsi s malou nikdy neměla problém,nikdy se nevztekala-a to bude asi omno.Holt máš štěstí na nevztekavé dítě,co si dá všechno vysvětlit,ale věř tomu,že ne vždy to tak je :///: a každý to štěstí nemá.Opravdu to není jen o tom,že jedna matka dítěti domlouvá a druhá ho nechá vyřvat :00: já bych někdy takovým těm "moderním" matkám co dělají vše super a mají dokonalé dítko,strčila pořádného vzteklouna a pak se snaž,to je pak teprve umění... s klidným dítětem to umíme každá :///: mimochodem já jsem svým dětem též neustále na blízku,hlídání u nás neexistuje,od malička se mnou chodili na záchod,do postele,na úřady,do krámu,no prostě opravdu všude a jeden je vztekloun ještě teď,druhý je teda klidnější,ale vzteknout se umí taky :///:
Ahoj všichni, dlouho jsem tu nebyla...ale mám dotaz. Znáte to taky někdo? Při kojení i mimo něj mě často a hodně píchá v prsou jako by mě někdo píchal jehlou. Je to velice nepříjemné a bolestivé. Nevíte co to může znamenat? Často mě bolí prsa jako když jsem očekávala menstruaci (mimochodem po porodu jsem ji ještě nedostala). Ale to je asi normální.
Malá má už víc než 6 měsíců a to píchání začlo cca ve 4 měsících. Snad to nic nebude.
Děkuji za Vaše reakce
pa Katka
Ahoj maminky, zdravím všechny a mám dotaz. Doufám že mi dnes někdo odpoví když je ten Silvestr. Můžu pít při kojení urologický čaj? V lékárně mi řekli že to nedoporučují. Beru 4 dny na zánět močáku antibiotika a stejně mi nezabírají. Pálí mě to pořád...takže naprd. Díky za vaše postřehy.
Ahoj maminky, máte některá z vás zkušenost s Amoksiklavem při kojení? Mám zánět močáku a dr.mi dal tyto ATB. Brala to některá z vás ? A mělo po tom mimčo nějaké problémy s průjem? Děkuji za odpovědi.
Ahoj maminky, kdy vašim dětem rostly zoubky? Je možné, že by se malé klubaly ve dvou měsících? Už dva dny je plačtivá a i po tom, co ji nakojím si dává pěstičky do pusinky. Tak nevím jestli to není hlad :r: ale když ji dám k prsu, tak už nechce sát. Jen prso cumlá jako dudel. Mlíko mi teče, když si zmáčknu prs. Tak fakt nevím. Jestli je líná sát...nebo co? :00: úplně ji tečou slzy.
Ahoj holky,
prosím o radu. Málá mi po kojení vždycky brkne ale po pěti minutách blinká. Do dalšího kojení si ublinkne ještě cca 5 krát. Někdy hodí teda dost velkou tyčku a už je to konzistence tvarohu. Je pravda že se pořád kroutí a zvedá nožičky. Taky mi dost brečí :-( mlíka mám dost...ale ona je z toho řvaní tak unavená, že kojím max.5minut a pak natvrdo vytuhne a vzbudí se po půlhodině. A má asi opět hlad, protože zase brečí!!! :r: nebo možná bolení. Ale ona brečí ikdyž si prdne. Jedině kde nebrečí je u mě na rukách a musí být úplně zkroucená a celá zamuchlaná (i s hlavou) do dečky. To ale taky blije, protože je skrčená. Dnes jsme byli u dr.a na váze neubývá, ale prospívá úplně nahraně. Kvůli tomu spaní u jídla. :r: jsem zoufalá...napište mi vaše zkušenosti.
Díky Katka
Ahoj holky,
prosím o radu. Málá mi po kojení vždycky brkne ale po pěti minutách blinká. Do dalšího kojení si ublinkne ještě cca 5 krát. Někdy hodí teda dost velkou tyčku a už je to konzistence tvarohu. Je pravda že se pořád kroutí a zvedá nožičky. Taky mi dost brečí :-( mlíka mám dost...ale ona je z toho řvaní tak unavená, že kojím max.5minut a pak natvrdo vytuhne a vzbudí se po půlhodině. A má asi opět hlad, protože zase brečí!!! :r: nebo možná bolení. Ale ona brečí ikdyž si prdne. Jedině kde nebrečí je u mě na rukách a musí být úplně zkroucená a celá zamuchlaná (i s hlavou) do dečky. To ale taky blije, protože je skrčená. Dnes jsme byli u dr.a na váze neubývá, ale prospívá úplně nahraně. Kvůli tomu spaní u jídla. :r: jsem zoufalá...napište mi vaše zkušenosti.
Díky Katka
In reply to Rozhodně ale nepomáhá by Iveta1986
však to už taky nahoře píšu.každému nepomůže-,ale pak už nepomůže nic,kromě času :s:
In reply to Rozhodně ale nepomáhá by Iveta1986
však to už taky nahoře píšu.každému nepomůže-,ale pak už nepomůže nic,kromě času :s:
Ahoj všichni, prosím o rady. Mám neskutečnou bolest zubů a nechci jet na pohotovost. Jsou tam většinou strašní doktoři. Svého doktora mám na dovolené ale zítra zajdu za jedním co ho zaskakuje. Teď mám ale děsnou krizi. V lékárně mi dali Panadol Extra. Jeden jsem si vzala...a hned zabral. Ale kojím...což jsem lékárnici sice nahlásila, ale i přesto mi dala lék co nesmí kojící matky. Takže ten už si nevezmu. Obsahuje totiž kofein a nesmí se s léky na ředění krve. Jelikož si píchám injekce na ředění a budu ještě celé šestinedělí, tak to opravdu není vhodné ani pro mě ani pro malou. V porodnici mi po odchodu řekli že kdyby mě bolely stehy či děloha tak že si můžu vzít paralen nebo panadol. Bere některá z vás při kojení nějaké léky? Já už bolestí :r: a jsem úplně vynervená. Malá mi brečí, protože to ze mě cítí. :r:
Ahoj všichni, před dvěma týdny jsem konečně porodila a máme vysněnou holčičku. Pár větami vám to popíšu...Tákže dne 26.8. od devíti od večer jsem měla neskutečné bolesti, jenomže byly po 10 minutách což je velký rozsah na to, abych někam jezdila. Bolesti pokračovaly celou noc a skončili až v pět ráno 27.8.. Znovu začaly kolem čtvrté odpolední ale mnohem intenzivnější. Říkala jsem si, že už další noc bolestí nevydržím. Tak jsme šli s manželem 2x do sprchy a pomohli tomu trochu :sex: . Poté zacaly bolesti zesilovat a kolem osmé večer byly po 5-ti minutách, to už jsem věděla že se něco chystá. Jeli jsme do porodky, kde mi natočili monitor a řekli že už si mě tam nechají. Teda musím říct že po píchnutí vody a klystýru jsem myslela že umřu bolestí. Domáhala jsem se epidurálu, ale jelikož si píchám léky na ředění krve kvůli trombóze, musela jsem hodinu a půl odtrpět :s: kolem 23 hodiny jsem byla na 5 cm a píchli mi epidurál...nastala okamžitá úleva...takže jsem se přímo na porodním sále koukala s manželem na film :one: . A pan doktor mi oznámil, že samotný porod přijde tak kolem 4-5 hodiny ranní. jenomže ouha...kolem půl jedné ráno se mi chtělo čůrat, manžel mi tedy podal mísu. Já se na ni na lůžku vyškrábala a začala čůrat...v tom mi začly takové bolesti a nutkání tlačit že jsem nemohla vydržet. Začala jsem ječet že tlačím ať volá sestru. Manžel mě uklidňoval že to ještě nic není...do té doby jsem jen slyšela o agresivních a uřvaných rodičkách. :s: Ale teď jsem se jí stala...začla jsem na chudáka ječet VOLEJ TU SESTRU SAKRA. Tak chudák zkoprněl a sestru zavolal. Ta mě vyšetřila a zjistila že opravdu rodíme. Bylo to tak rychlé že doktor stihl jen tak tak doběhnout. Zatlačila jsem pětkrát až osmkrát a naše princezna byla venku. Po porodu jsem se cítila skvěle...musím vychválit skvělý přístup sester a doktorů v motole a hlavně dr. Jana Matěchu. Byl úžasnej!!! Strašně mě povzbuzoval. Stejně tak patří dík mému muži. Bez něj bych to nezvládla! A věřte mi že to není klišé. Já jsem děsná poseroutka. Tímto chci všem maminkám říct ať se porodu vůbec nebojí. Že ať už je jakkoliv dlouhý a jakkoliv namáhavý, je to jen zlomek času, oproti tomu co potom strávíme s vysněným potomkem. Vždycky jsem si přála mít prvně chlapečka a pak holčičku. A podařilo se. A ikdyž je to těžké se věnovat oběma (zvlášť, když je prvorozený zvyklý na 100% věnování se mu), dá se to zvládnout. Sice někdy líp a jindy hůř, ale dá. Všem :€O: přeji takový porod a rekonvalescenci jako jsem měla já...a užívejte si prcků!!! pa pa pa :a:
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
