Přidat komentář

nechtěla jsem sem psát další z komentářů, že je to běžnej vývoj a že bych spoustu věcí dělala jinak, než tazatelka, ale s tebou musím souhlasit takhle "veřejně" :) mám dvě děti, starší nemá ještě ani 2,5roku, od 20m spí sama v pokojíčku, do tý doby spávala s náma v posteli.. přesun byl bez pláče a od samýho začátku se do postýlky večer těší a když je unavená, tak si tam zaleze sama i přes den - v 98% mi přes den už nespí.. Dovednosti má srovnatelný se školkovýma dětma - ustrojí se, svlíkne se, navleče si botky, vyčistí si zoubky (ale hezky, ne žádný šudlání), dojde si na nočník a ještě to po sobě uklidí do záchodu :s: když už chce jíst (jí bídně :-/), tak baští hezky lžičkou i polívku... no prostě mám pocit, že když je dítěti matka k dispozici kdykoliv a vše se od samýho začátku řeší domluvou, vysvětlováním, proč se věci dělají tak a ne jinak, tak to to dítě prostě pochopí, protože v tom vyrůstá a přijde mu to tak normální - Jusťa mi nikdy moc neřvala a už vůbec neměla hysteráky, byla jsem jí pořád nablízku a nedala jí moc možností k tomu, aby se s něčím zlobila :) Jak jsem viděla, že ji něco nejde nebo že chce něco, co pro ní ještě není, přišla jsem ji na pomoc nebo ji už od malinka vysvětlovala, proč to není na hraní atd :) mimochodem co se začala plazit a lízt, na wc mi vždycky asistovala :s: a možná s tím nebude hodně lidí souhlasit, ale i to podle mě přispělo tomu, že jednoho dne (v roce a půl) sundala plenku a začala chodit na nočník "jako velká holka" :) :) tím neříkám, že je někdo horší rodič než někdo jinej, každej vychováváme tak, jak nejlíp umíme, jen zkrátka vidím ten propastnej rozdíl mezi kontaktním rodičovstvím a dnešní moderní výchovou