souhlasím s holkama po demnou, máš hold a jiní štěstí na děti. Někomu se narodí uřvané dítě, někomu klidné dítě. Nám se narodili obě děti uřvané a nespokojené už v porodnici a u dcery to trvalo do 2let u synka taky. Po 2roce se to zlepšovalo a teď z dcery ( skoro 6let )je super holka, synek ( necelé 3roky ) začíná taky chápat, co si může a nemůže dovolit. Sousedka měla jako miminko do cca 1,5roku klidné, usměvavé dítě, které nic nepotřebovalo, hrálo si samo a já se jí ptala, jak to dělá, že má tak spokojené a hodné dítě a machrovala, že jí vše vysvětluje ( neměla co vysvětlovat, když jejímu dítěti stačila k radosti maličkost a když jí něco sebrala, nebo od někud vzala, tak její dceři to nevadilo )a že jí nerozmazluje atd. tak sem si říkala, já se můžu přetrhnout a mé dceři je to pořád málo. No a dneska mají obě holky skoro 6 let a ta moje je vychovaná, slušná, hodná rozumná a ta její je rozmazlená, uřvaná, učitelka ve školce si na ni stěžuje atd. My se dětem věnovali taky dost, ale prostě to byli nespokojenci uřvaný. A u nás platí, čím starší, tím sou naše děti hodnější. Ze řvaní vyrostli, hrajou si sami, sou hodně společenský a sem na ně i na nás jako rodiče pyšná, protože jsme to vše vydrželi a pořád vysvětlovali a vychovávali a teď nám to děti vracejí tu naší výchovu. Jak tady někdo pýše: s hodným dítětem to zvládne každý, ale když má někdo uřvané, nespokojené, zlé dítě a vychová ho dobře, tak před ním smekám
In reply to ... by Peťule..
souhlasím s holkama po demnou, máš hold a jiní štěstí na děti. Někomu se narodí uřvané dítě, někomu klidné dítě. Nám se narodili obě děti uřvané a nespokojené už v porodnici a u dcery to trvalo do 2let u synka taky. Po 2roce se to zlepšovalo a teď z dcery ( skoro 6let )je super holka, synek ( necelé 3roky ) začíná taky chápat, co si může a nemůže dovolit. Sousedka měla jako miminko do cca 1,5roku klidné, usměvavé dítě, které nic nepotřebovalo, hrálo si samo a já se jí ptala, jak to dělá, že má tak spokojené a hodné dítě a machrovala, že jí vše vysvětluje ( neměla co vysvětlovat, když jejímu dítěti stačila k radosti maličkost a když jí něco sebrala, nebo od někud vzala, tak její dceři to nevadilo )a že jí nerozmazluje atd. tak sem si říkala, já se můžu přetrhnout a mé dceři je to pořád málo. No a dneska mají obě holky skoro 6 let a ta moje je vychovaná, slušná, hodná rozumná a ta její je rozmazlená, uřvaná, učitelka ve školce si na ni stěžuje atd. My se dětem věnovali taky dost, ale prostě to byli nespokojenci uřvaný. A u nás platí, čím starší, tím sou naše děti hodnější. Ze řvaní vyrostli, hrajou si sami, sou hodně společenský a sem na ně i na nás jako rodiče pyšná, protože jsme to vše vydrželi a pořád vysvětlovali a vychovávali a teď nám to děti vracejí tu naší výchovu. Jak tady někdo pýše: s hodným dítětem to zvládne každý, ale když má někdo uřvané, nespokojené, zlé dítě a vychová ho dobře, tak před ním smekám