Několikrát jsem si tu diskusi přečetla a musím reagovat. Přijde mi smutný říkat, že někdo dítě do školky "strčí". Ano, i já dala obě děti do školky (jedno ve 4 letech, druhé ve 2,5 letech), i když jsem byla doma. A nestrčila jsem je tam pro svůj klid. Dala jsem je do školky, která mi je sympatická, za půl roku, co tam chodí, nenastal jediný problém, abych musela litovat, že tam jsou. Oba tam chodí rádi, i když každý je úplně jiný, teď myslím zejména sociální interakce. Chodí tam jen dopoledne, odpoledne jsme spolu, když chceme jet na výlet, do školky nejdou. Když si je chce babička jedna nebo druhá vzít na týden, opět do školky nejdou.
Zároveň si myslím, že naše děti toho hodně umí a vědí, protože je prostě doma rozvíjíme. Jo, rozvíjíme je doma, učíme je kdeco, protože ve školce se toho opravdu moc nenaučí... Třeba mi přijde zarážející - i když to se školkou jako takovou moc nesouvisí - jak maminky v šatně oblíkají 4 a vícelelé děti, a ty děti sedí s nataženýma rukama a nohama a matka se plazí po zemi.
Na okraj dodám, že pro plno lidí i já patřím do skupiny "alter-matek", i já si už delší dobu pohrávám s myšlenou domácího nebo jinak "alternativního" vzdělávání.
Každej by měl dělat to, co považuje za nejlepší, a měl by to dělat poctivě a pořádně a z vlastního přesvědčení. Nelíbí se mi, když pro někoho jsou tyhle alter-matky zpovykaný bohatý paničky, ale nelíbí se mi ani, že ti, co dávají děti do běžného vzdělávacího systému je tam prostě strčí nebo šoupnou... Prostě žij a nech žít :)

holky, já nemám moc času tady vysedávat a debatovat o tom, proč chci dělat věci tak a ne jinak.. Všimla jsem si, že už je tu na téma domácího vzdělávání založená diskuze - díky! :)
Důvodem, proč jsem nechtěla znát názory ostatních na náš rodinnej postoj k věci je ten, že se to VŽDYCKY strhne ve válku argumentů proč a co se má a nemá dělat a nakonec to jde i do urážek..
Pokud jde o mě, chci svým dětem sama vštěpit co a jak funguje, sama si je chci formovat pro život, představa, že je ráno odložím a odpoledne vyzvednu, je otřesná - nebudu vědět, co se naučilo, nebudu znát důvody pro jeho (třeba) z ničeho nic nepochopitelný chování... Další věc je, že PODLE MĚ není správný úderem 3. roku šupnout dítko do školky - od mamky, od sourozenců, do "jinýho světa", kde jksou jasně daný (a většinou nesmyslný) pravidla - když chceš na wc, musíš to jít říct (např.) atd..... Navíc už teď mám pocit, že moje dvouletá dcera umí pomalu víc, než školkový děti.. Když se na tom s partnerem shodnete, co brání v tom, věnovat se dítěti naplno? :) Podle nás je to tak správně - muž má zabezpečit rodinu a žena se má starat o domácnost a děti - to především.. A co se školy týče, potkávám spoustu dětí s klíčem na krku, co jdou domů a vědí, že tam na ně nikdo nečeká, protože jsou rodiče ještě v práci... Sama jsem to nenáviděla - musela jsem hned po škole domů a tam čekat, až někdo přijde..
Další nespornou výhodou je klid, v případě, že dítě něčemu nerozumí - ve škole se k tomu nevrací a je za to známkováno a škaredě, je pod tlakem co na to doma rodiče asi řeknou, protože prostě nepochopilo co proč a jak.. Doma není potřeba dodržovat režim v 7h vstát, v 8h začít matematikou, pak češtinou......... prostě se vyspí, vstane, nasnídá a pak se jde učit a vezme si na práci to, co se mu zrovna chce.. Pak zas něco jinýho... I tak se dají plnit osnovy ;) A daleko míň násilnou formou, žádný biflování, naopak spoustu věcí se dá užívat v reálu, kdy dítě vidí, že mu to skutečně k něčemu bude - jít na nákup a počítat peníze, kolik mi paní prodavačka vrátí, když ji dám takovou bankovku, kolik bude stát, když koupím patnáct rohlíků, jak se jmenuje strom s takovýma listama, jaktože ptáci můžou sedět na drátech vysokýho napětí a nic se jim nestane, proč je bouřka, jak vzniká duha - tohle všechno se ve škole taky naučí, jasně že jo, ale naučí se to proto, že je to skutečně ZAJÍMÁ, nebo protože se to po nich chce? Najděte si v tom každej co chcete - výhody/nevýhody... Pro mě z toho plynou jasný výhody a nepotřebuju se obhajovat, to je celý :) :a:
hezkej den všem :)

kamarádka to tak taky chce, zůstat s dítětem a učit ho sama. u nás by to neprošlo. synek miluje děti a stále slyším jen "školka, školka". doposud byl se mnou, budou mu tři, ale na dvakrát týdně půjde do lesní, právě kvůli socializaci a nové zábavě...

Mě by jen zajímalo, když si necháte děti doma a učíte se s nimi. A nechodí do školky, školy. Tak to jako vy nechodíte do práce a kdo vás teda živí? To si nedokáži představit, abych byla celé roky doma a výplatu jsme meli jen jednu od manžela.