Roční dítě a hysterický záchvat

22.07.2014

Ahoj maminky, už jsem úplně vyřízená, tak jdu o radu sem. :r: Máme oční holčičku a zhruba před 14 dni se začala strašně vztekat, když není něco tak, jak chce ona. A to myslím cokoliv. Nejhorší je, když přijde na řadu uspávání. Když ji dáme večer do postýlky, je schopná hodinu, hodinu a půl řvát, než upadne vyčerpáním a spí. Přes den nemůže být v ohrádce ani v kočárku, protože ihned spouští serenádu. Ale je to opravdu řev jako když se koukáte na hororovou scénu. Žádný pláč...už nevím co. Když jí z kočárku či z ohrádky vydělám a ona si může dělat co chce, tak jako mávnutím proutku přestane. Všichni mi říkají že je vyčůraná. Źe jediná možnost je nechat ji "vyřvat". Když byla menší cca 8-9měsíců,tak usínala sama. Při kolotoči nebo jsem ji zapnula na mobilu písničku a dala jsem ho z jejího dosahu. Ale kolotoč byl pasé v době kdy ho začala na sebe strhávat.
Poradí někdo, co mám dělat? Jestli někdo máte podobnou zkušenost. Díky moc za všechny názory.

Kliknutím vložíte smajlíky:

ahoj, mojí princezně ja 22 měsícu a od roka taky záchvatý v postýlce řvala ahučela třeba 2 hodiny něž jí došlo, že už z ní nemůže (podotýkám zuby nic, přebalená po mlíku.. prostě vše ok) co se týče záchvátů... začala se vztekat absolutně kvůli všemu... a dost často přišla a kousla nás... pak pochopila že nás teda ne tak začla kousat gauč, polštář ... a prostě vše co je po ruce a když nic po ruce není tak se kousne vzteky sama... ale když se začne vztekat nepomůže nic.. doktorka řikála at ji polijeme studenou voudou to zabralo asi trikrát na začátku a pak už nic... takže jedině dát ji do postýlky a přivřu dveře(má tu větší do šesti let a má odděláný šprucle)... když se po pul hodce vyvzteká vyleze a příjde k nám jakoby nic.

...nechci to zakřiknout, ale příjde mi, že poslední měsíc je toho už mín... tak snad se to ještě zlepší...

moje babička si se mě dělá srandu, že nezvládám jedno a brzy máme mít druhý, ale prostě to není výchovou... prostě to má v povaze, že je vzteklá (ja taky byla cholerik, ted už sem se dost sklidnila...a oba jsme s manželem paličatý a on ještě k tomu opravdu vytrvalej, když mu o něco jde.... takže u nás to bude asi tím :-D) snad bude to druhé klidnější :-D

a jo nech dítko vyřvat... v tom vzteku nic nepomůže.. teda aspon ne u nás :-D ... prostě dát jí do vedlejší místnosti a ignorovat, protože čím víc má pozornosti tím to trvá dýl a i je to pak častější

In reply to by Pethruska

jo a na spaní nám zabrala pohádka:-).. manžel čte každý večer až na vyjímky... většinou tak 15-30 minut... někdy je už vyřízená tak usne... ze začátku stejnak řvala, ale pak se naučila, že ji počochníme, přečte se pohádka a pak se zhasne a jde se spát... někdy stejnak sedí a rozpráví s plyšákama, ale většinou už je klid :-)

no prostě to začíná být osobnost :) obě mé děti se začali vztekat kolem roku a u nás je to jasné-žádné vyřvávání teda nepraktikuju,ale když je to nutné,tak jedem i přes řev.Tudíž,pokuď je to možné,nechávám dělat,co chtějí oni,pokuď ne,je po mémj-jako odjezd autobusem,za ruku u silnice,v kočáru,pokuď někam spěcháme... no,jsem ochotná se domluvit,ale když mi o něco jde,tak přes to nejdede vlak,i kdyby se na hlavu postavili :s: jinak teda starší u nás v posteli spal do 2,5 let-ve své nespal od půl roka a mladší od cca 11 měsíců spí taky u nás ;) tím se odbouralo večerní řvaní :///:

Ahoj, jestli tě to potěší, tak máme doma to samé, možná v něčem horší. Jako malý usínal sám, od nemoci v 8měsících uspávám, ale je to jen cca na 10minut, což nechat vyřvat trvá podstatně dýl. Máme staršího syna 9letého a malý mu sdává hroznej kopr, kouše ho, vyhazuje mu jeho hračky, schovává ovladač od televize. S kousáním jsem třeba bezradná, zkoušela jsem mu dát, když někoho kousne, jablko nebo něco a nezabírá. KOuše i děti na hřišti, jakmile se mu něco nelíbí, tak chramst. Vzteká se taky jak čert, jakmile není po jeho, prohýbá se, válí se po zemi, křičí, kouše vše kolem sebe. Je mu rok a nikdo ho to neučil. Od narození se mu snažím být při ruce, nemám ohrádku ńic. chodí si po bytě jak se mu za chce, šuplíky kramaří, místa kam jsme nechtěli aby lezl, jsme tomu uzpůsobili a jinak muže všude. Hrát si vydrží sám tak 5-10minut, max. jinak chce nosit, abych si s ním hrála a tak. A to nemluvím o tom, že jsou věci které jsou zakázané a stejně je dělá. Pes kvůli němu může jíst a pít, jen když malý spí. Já uklízím taky až když spí, nechtěla jsem to tak dělat, ale jinak to bohužel nyní nejde. Doufám, že to čas spraví, až se uklidní tohle sebeuvědomující se období. A tobě přeji ať to taky brzy přejde. A o kolik je sourozenec starší? nejde třeba dělat věci společně ve třech? Spaní, hraní, uklízení? Náš malý třeba dává věci do pračky a pomáhá mi, když mu řeknu, tím pádem si s ním hraju a i uděláme věci co potřebuji já. Těžko se radí, když každá jsme jiná a máme jiné priority a neseme si něco ze svého dětství. Takže ať ti bude radit kdokoli cokoli, stejně si to uděláš po svém. A v tomhle případě si myslím, že fakt pomuze jen ten čas. Kámošky malá to také dělala a teď, když jí byly dva to jako mávnutím proutku přešlo. A je zlatá :). Tak držím palce a pevné nervy :a:

In reply to by lucininenka

Tak to že si neumí hrát sám to neni nic co by mě extra moc vadilo, ale kdyz si pak s nim chci hrát, tak to on nechce a chodí po bytě a nudí se :):):):). Ale spíš to jeho neustále vztekání mě ničí, ale já věřím že důsledností a časem to přejde, kdyby alespoň na pískovišti ne mlátil a nekousal i ostatní děti :):):). A kousnout uz jsem ho taky zkoušela, ale mělo to opačný efekt a kousal ještě víc.

Zcela normální vývoj dítěte. Dítě si začíná uvědomovat sebe samo a prosazovat svoje "JÁ". Moje dcerka usínala sama do svých asi 2 let něco a pak ejhle, vše bylo jinak. Dítě zkouší, co matka vydrží a bude to zkoušet ještě mnohokrát. S mým synem se nedá domluvit ani nyní ve třech letech. Dělejte to dle svého uvážení a srdce. Když nechce být v ohrádce, tak ji vyndejte a je klid. Synek nechtěl být v postýlce a na 14 měsících mi z ní dokázal vylézt sám, akorát hlavou napřed. Takže jsem jednu bočnici zrušila, aby nedošlo k úrazu. Takže udržet ho v posteli byl nadlidský výkon... :00: Každé dítě je originál a s každým vyjdete jinak... :one:

Ahoj, :a:
tak já mám také roční dcerku sice nedělá to samé,ale někdy také nechce spinkat.Beru ji z postýlky,abych zjistila proč brečí a pokud přestane dám ji tam zpět a řeknu,že musí spinkat.Chodím tam , opět položím.
A když už nic nezabírá lupnu jí dvakrát lehce přes plínku a spí do pěti minut.Prostě to na mě zkouší,ale má smůlu.Se starší dcerkou jsem to praktikovala také a naučila se spát v naprosté pohodě.Každé dítko je male jiné.Tak přeji hodně sil a pevné nervy.

Ahoj, náš 15-ti měsíční to dělá taky :) prostě chytne náladu, že si hrozně vymejšlí a jak není podle jeho,tak hysterie. V usínání to má tak, že ho dáme spát, ona začne řvát, my ho vytáhneme a on by tu řádil třeba do půlnoci. Tak jsem řikala,že takhle ne. Když se během dne rozvzteká, že mu ponožku navlíknul táta a ne já, nebo že ho zuju z bot a podobný nesmysly, tak si ho nevšímám. Jdu si dělat svoje věci, on se vyvzteká a přijde v klidu... Přes den ho teda nikde nezavírám, prostě na něj dávám pozor tak nějak po celým bytě. Ono jak chodí, tak už ho moc na jednom místě zdržet nejde. A skrz tu noc : už poznám vztekací řev a řev kdy je mu fakt smutno a usnout mu nejde. Když se vzteká, nechávám ho tam. Nejsem jeho otrok, nějakej režim by to dítě mělo mít a hotovo. V tom druhym případě ho třeba ještě vyndám, něco mu přečtu nebo tak. V tom vztekacím to nejde, vyrval by mi knížku, ještě by mě plácnul a to já si líbit nenechám. Jinak s tím spaním to neni pořád, občas ho to rapne, jinak se to vždycky vrátí do starejch kolejí a usíná hezky sám. Takže takhle můj názor ;)

In reply to by MKubatova

Přes den se snažím ji moc do ohrádky nedávat...jen fakt když potřebuju na wc nebo uvařit...ale večer fakt nezabírá nic. Byla by vzhůru klidně do půlnoci,jen když bude po jejím. A přitom je unavená a spát chce...protírá si očička. Ale opravdu zvládne řvát hodně dlouho a intenzivně. Někdy řve tak, že se z toho pozvrací...ale to se stalo párkrát. Asi půjdu k dr.jestli nemá nějakou nemoc. Můj bratr míval tyto záchvaty a v pubertě měl epilepsii... :( tak snad to nemá souvislost. Každopádně děkuji za názor.

In reply to by Gecitkka

Náš už se z toho to taky asi dvakrát pozvracel, tak to jsem mela strach,ale ono je to asi fakt jen z toho vzteku. Moje máma mi říkala,že se ji to s náma stávalo taky. A nic nám není ;) snad je to brzy přejde :) jinak ja když musím na záchod, tak hi strcim do postýlky a těch 5 minut ten řev proste vydržím. Oblozim ho tam hrackama a prostě to musí vydržet.

Ahoj, nebudu se moc rozepisovat. Dceru jsem nenechávala nikdy vyřvat, v ohrádce byla jednou, od roka kdy začala chodit tak v kočárku být nechtěla, uspávali jsme v náručí, dnes jsou jí skoro 4 roky, rozmazlená není, vše řešíme domluvou, je moc šikovná a ve všem hodně dopředu. Jsem proti tomu nechávat vyřvat. U nás se to vyplatilo, hodně jsem se jí věnovala,nerozmazlovala(ikdyž to tak může vypadat,není to tak),spoustu věcí jsem nechávala na ní až k tomu dozraje(nočník...)vše zvládla v pohodě.

In reply to by jana a nela

Já bych ji taky raději uspávala jinak, jenomže všichni na mě tlačí a tvrdí že je vyčůraná a rozmazlená. Protože když ji vyndám, tak přestane a když se přiblížím k postýlce, ke kočárku nebo ohrádce, tak začne řvát...jako na povel. :r: taky se jí věnuju...stavím spolu kostičky, navlékáme kroužky, hrajeme si s míčem, jezdíme na tříkolce, skáčeme na trampolíně. Ale dělat něco sama...ani 5 vteřin :(

In reply to by Gecitkka

ježíši,vyprdni se na ostatní a dělej si to,jak sama chceš ty a jak vám to vyhovuje.Já třeba večer vyřvat nenechávám,protože při prvním jsme byli v bytovce,při druhém zase máme dvoubarák a kolem zahrady a mě nebaví tady dělat denně tyjátr-stačí,co je tady přes den :s: trhá ti srdce,když ječí a ty bys jí chtěla pochovat?No tak jí =pochovej!!!Nebo naopak nechceš a raději jí necháš vyřvat?Tak nechej,ale jen proto,že to tak chceš ty a ne tchyně,máma,kamarádka :00: ono jí tak uspávat do osmnácti nebudeš ;) já jsem se naučila jednu věc-já jsem matka a já s manželem jsme rodiče,pokuď to tak vyhovuje nám i dětem,nemá nám do toho kdo co kecat,ať si každý myslí co chce :s:

In reply to by Gecitkka

Neříkám že se jí nevěnuješ, ale jak píšu dole, dcera se mnou dělala všechno. Byla jsem jí k "dispozici" 24 hodin denně, díky tomu je dnes tak šikovná. Když vidím mladší děti a vzpomenu si co Nela v jejich věku už zvládala, tak jsem na ni hrozně pyšná. S tím uspáváním jsme si užili svoje, do roka a půl jsme uspávali v náručí(hodinu, někdy i dýl), potom jsme leželi v posteli vedle ní než usnula, ve dvou letech jsem jí naučila po obědě usínat sama(žádné hysteráky)jen jsem se naběhala do schodů :00: ale nelituji, než abych jí nechávala hystericky řvát a škrábat se do krve(měla AE)tak jsem to vydržela a co si myslí a říkají ostatní mi je u zadku. Já znám své dítě nejlíp. V roce dítě vyčůrané není. Nejlíp musíš vědět ty, jak na ni. Já jsem nikdy nikoho neposlouchala(tchýně to na mě taky zkoušela, nepochodila) a jsem ráda, máme s dcerou krásný vztah.

In reply to by jana a nela

nechtěla jsem sem psát další z komentářů, že je to běžnej vývoj a že bych spoustu věcí dělala jinak, než tazatelka, ale s tebou musím souhlasit takhle "veřejně" :) mám dvě děti, starší nemá ještě ani 2,5roku, od 20m spí sama v pokojíčku, do tý doby spávala s náma v posteli.. přesun byl bez pláče a od samýho začátku se do postýlky večer těší a když je unavená, tak si tam zaleze sama i přes den - v 98% mi přes den už nespí.. Dovednosti má srovnatelný se školkovýma dětma - ustrojí se, svlíkne se, navleče si botky, vyčistí si zoubky (ale hezky, ne žádný šudlání), dojde si na nočník a ještě to po sobě uklidí do záchodu :s: když už chce jíst (jí bídně :-/), tak baští hezky lžičkou i polívku... no prostě mám pocit, že když je dítěti matka k dispozici kdykoliv a vše se od samýho začátku řeší domluvou, vysvětlováním, proč se věci dělají tak a ne jinak, tak to to dítě prostě pochopí, protože v tom vyrůstá a přijde mu to tak normální - Jusťa mi nikdy moc neřvala a už vůbec neměla hysteráky, byla jsem jí pořád nablízku a nedala jí moc možností k tomu, aby se s něčím zlobila :) Jak jsem viděla, že ji něco nejde nebo že chce něco, co pro ní ještě není, přišla jsem ji na pomoc nebo ji už od malinka vysvětlovala, proč to není na hraní atd :) mimochodem co se začala plazit a lízt, na wc mi vždycky asistovala :s: a možná s tím nebude hodně lidí souhlasit, ale i to podle mě přispělo tomu, že jednoho dne (v roce a půl) sundala plenku a začala chodit na nočník "jako velká holka" :) :) tím neříkám, že je někdo horší rodič než někdo jinej, každej vychováváme tak, jak nejlíp umíme, jen zkrátka vidím ten propastnej rozdíl mezi kontaktním rodičovstvím a dnešní moderní výchovou

In reply to by Peťule..

souhlasím s holkama po demnou, máš hold a jiní štěstí na děti. Někomu se narodí uřvané dítě, někomu klidné dítě. Nám se narodili obě děti uřvané a nespokojené už v porodnici a u dcery to trvalo do 2let u synka taky. Po 2roce se to zlepšovalo a teď z dcery ( skoro 6let )je super holka, synek ( necelé 3roky ) začíná taky chápat, co si může a nemůže dovolit. Sousedka měla jako miminko do cca 1,5roku klidné, usměvavé dítě, které nic nepotřebovalo, hrálo si samo a já se jí ptala, jak to dělá, že má tak spokojené a hodné dítě a machrovala, že jí vše vysvětluje ( neměla co vysvětlovat, když jejímu dítěti stačila k radosti maličkost a když jí něco sebrala, nebo od někud vzala, tak její dceři to nevadilo )a že jí nerozmazluje atd. tak sem si říkala, já se můžu přetrhnout a mé dceři je to pořád málo. No a dneska mají obě holky skoro 6 let a ta moje je vychovaná, slušná, hodná rozumná a ta její je rozmazlená, uřvaná, učitelka ve školce si na ni stěžuje atd. My se dětem věnovali taky dost, ale prostě to byli nespokojenci uřvaný. A u nás platí, čím starší, tím sou naše děti hodnější. Ze řvaní vyrostli, hrajou si sami, sou hodně společenský a sem na ně i na nás jako rodiče pyšná, protože jsme to vše vydrželi a pořád vysvětlovali a vychovávali a teď nám to děti vracejí tu naší výchovu. Jak tady někdo pýše: s hodným dítětem to zvládne každý, ale když má někdo uřvané, nespokojené, zlé dítě a vychová ho dobře, tak před ním smekám

In reply to by Peťule..

no tak to s tebou nesouhlasím!!!Jde o dítě především,o jeho povahu,rysy,aktivitu.Je dítě,co si dokáže v roce hrát samo půl hodiny a je dítě,co to nevydrží ani v pěti letech tu půl hodinu... sama píšeš,že jsi s malou nikdy neměla problém,nikdy se nevztekala-a to bude asi omno.Holt máš štěstí na nevztekavé dítě,co si dá všechno vysvětlit,ale věř tomu,že ne vždy to tak je :///: a každý to štěstí nemá.Opravdu to není jen o tom,že jedna matka dítěti domlouvá a druhá ho nechá vyřvat :00: já bych někdy takovým těm "moderním" matkám co dělají vše super a mají dokonalé dítko,strčila pořádného vzteklouna a pak se snaž,to je pak teprve umění... s klidným dítětem to umíme každá :///: mimochodem já jsem svým dětem též neustále na blízku,hlídání u nás neexistuje,od malička se mnou chodili na záchod,do postele,na úřady,do krámu,no prostě opravdu všude a jeden je vztekloun ještě teď,druhý je teda klidnější,ale vzteknout se umí taky :///:

In reply to by lucininenka

hlídala jsem jedno neuvěřitelně vzteklý, hyperaktivní dítě s odkladem ZŠ právě kvůli tomu, že se nedokázalo soustředit absolutně na nic a neuznávalo jakýkoliv autority a všechno řešilo jen vztekem, řevem a agresivitou vůči čemukoliv a komukoliv.. denně včetně víkendů nejmíň 8h jsem ho měla na starosti + ještě mladšího sourozence, tou dobou dvouleťáka.... no nevím, jestli je to málo, ale sjednala jsem si pořádek během tejdne, najednou šlo všechno bez cirátů, bez agrese a křiku...... ale jo, je to určitě jen o povaze a já mám doma milionový děcka ;)

In reply to by Peťule..

no jo no,no tak ono cizí se poslouchá líp než vlastní matka,že :///: náš je taky milionovej-ve školce :///: ale ne,mám pocit,že jsi super skvělá matka,tak jen doufej,že tě nepotká nějakej vztekloun :)

In reply to by lucininenka

ano, já mám holky ve smíšené třídě ve školce a není s nima jediný problém, doma se rvou, hryžou, mlátí, pořád řev. Samozřejmě, že neustále vysvětluji, domlouvám, dávám hranice. Doma jsou děti prostě jiné než u cizího. Ale jak jsem psala, ten kdo to doma nemá, nepochopí ;)

In reply to by ssiissiinnkkaa

achjo, původně jsem se tu chtěla rozepsat, ale vzdávám to... ono to dítě, co jsem měla na starosti, neuznávalo žádnou autoritu, všichni si pro něj byli rovni.. jde jen o to zjistit, co na konkrétní děcko platí, o tom to je.. některý se dá uplatit pohádkama, jiný zmrzlinou, do dvou (ano/ne, dostaneš/nedostaneš...) umí počítat i zvířata.. pokud jde o roční dítě, vzala bych si manducu nebo šátek a večer místo spaní v postýlce nechala usnout u sebe a pak přendala - do pěti let se nosit nenechá a když se jí to pak dobře naservíruje, bude spát "ve svý postýlce jako velká holka" naprosto dobrovolně a bude na sebe pyšná.. polemizujte si tu o tom, jak jsem "dokonalá" matka a jak mám milionový děcka, to je mi naprosto u zadku, jen se snažím tazatelku nasměrovat.. Jak si to kdo udělá, tak to má :) Toť vše, adios :a:

In reply to by Peťule..

no a na mou starší neplatilo nic! Jednou třeba zabralo, podruhé už ne... pořád jsem vymýšlela nové a nové a na houby, až teď se to lepší, je jí 5,5. Přitom jsem vždy co jsem řekla dodržela, nedostaneš, nedostala - jí to bylo jedno. Nebude pohádka - nebyla, jí to bylo jedno :s: a ještě mi řekla, mi to nevadí, já jsem se stejně nechtěla dívat - mám dítě prudiče a jen doufám, že z toho fakt vyroste :00: Když ty nedovedeš pochopit ty rodiče, kteří mají doma dítě, s kterým nehneš, tak se nediv, že všichni nebudou souhlasit s tebou. Nejsou všechny děti stejné a opravdu na některé neplatí nic ikdyby ses na hlavu postavila. Přesto nevidím jako řešení nechávat děti řvát do poblití nebo do vyčerpání až usnou. Jednou jsme si je pořídili, tak se musíme starat, ikdyž by nám bylo milejší si sednou v klidu k tv nebo nějaký jiný večerní program.

In reply to by Peťule..

no tak myslím,že úplatky typu bude/nebude zmrzlina/bonbony/čokoláda či bude pohádka/kino/zábavní park apod. asi zkusí každý ;) to fakt není žádná velká věda :///: mě spíš přijde,že se tady místo toho,aby jsi poradila,vychvaluješ,jak to máš dokonale zmáknuté... upřímně musím říct,že to asi ani sama tazatelka vědět nechtěla ;)

In reply to by lucininenka

ale prd.. zvrtlo se to v diskuzi, o kterou nikdo nestál :) jen jsem souhlasila s jedním komentářem a už se to vezlo :) přečtěte si knihu RESPEKTOVAT a být respektován..... úplatkama jsem sice měla na mysli bonbony apod., ale jen jako prvopočátek nájezdu na odměny typu chvály, aby mělo dítě radost hlavně ze sebe a ne z bonbonu :) nehledě na to, že jsem dala radu - u uspávání vzít do šátku/manducy... dítě se bude cítit v bezpečí a bude věřit rodičům víc, než když ho nechá vyřvat..

In reply to by lucininenka

jj já souhlasím s tebou, matka, co má doma milé a poslušné dítě nepochopí :s: podle mě povaha dělá hodně. Moje starší si taky nikdy neuměla hrát, až tak po tom pátém roce se to zlepšilo, ale taky žádná sláva a jak se rozhodne, že bude prudit, tak prudí a prudí :s: A také velký rozdíl jedno dítě a dvě, jednomu se dá věnovat na 100%, se dvěma už to je horší. Ale na to si přijdou rodiče až to druhé opravdu mají ;)

Ahoj, určitě bych ji nenechávala řvát hodinu a půl v postýlce než usne vyčerpáním :( Buď u ní, zkus jí chytit za ruku a hladit nebo k ní aspoň choď, uklidni ji a odejdi, ale vracej se k ní. Nenechávej jí takhle samotnou, když tě potřebuje. Nějaký důvod mít bude, pokud ti usínala sama.... Jako určitě bych neustupovala ve všem, co si umane, ale nevím, proč roční dítě dáváš do ohrádky? Já bych taky řvala, kdyby mě někdo zavřel :s: Prostě se jí zkus více věnovat, číst si s ní obrázky , učit nové věci, ať se zabaví a nemá čas se vztekat ;) Dcera taky měla takové období, že si vynucovala, vztekala se a začala se i bouchat schválně do hlavy, tak to jsem jí v tom případě sebrala, odnesla do postýlky se slovy, že se nebudu na to dívat, když si ubližuje a přijdu, až se uklidní (ale to fakt jsem provozovala až jak si chtěla ublížit) a to u nás zabralo. Přestala to dělat. A když se vztekala, tak jsem jí nechala, počkala jsem a pak jsem jí objala, až se uklidnila a bylo vše ok. U starší jsem to řešila odnášením do pokoje a že až bude vyvztekaná může přijít, ale zpětně si myslím, že to nebylo dobré řešení. Prostě děti se vztekají z nějakého důvodu, neumí to jinak vyjádřit a podle mě je chyba je odhánět, nechávat o samotě... Chybama se člověk učí ;)

In reply to by ssiissiinnkkaa

Držet ji za ruku...to už vůbec nepomáhá. Jak jsem u ní, tak přidá na intenzitě a natahuje ruce. Dávám ji do ohrádky, protože potřebuju taky jít na záchod, nebo umýt nádobí, uvařit...což s ní nejde. Leze po kolenou za mnou, a vytahuje vše ze šuplíku, chytá na troubu, nebo leze do odpadkového koše. Ještě sice nechodí, ale je strašně rychlá. Nezvládne si ani chvíli sama pohrát, což je divné. Starší syn to uměl...min.půl hodinky si sám vyhrál. A stihla jsem alespoň pár věcí. Ale s ní, jednou rukou míchám jídlo a ve druhé jí držím...nechce být nikde... :00:

In reply to by Gecitkka

já mám dvě děti, ohrádku jsem neměla nikdy a dá se to zvládat, sice to stojí více sil a oči mít i na zadku, ale jde to, jen se musí chtít. Pokud ti vadí, že ti leze do šuplíků, tak si pořiď dětské pojistky nebo jí udělej krabici s věcmi, které si bude moct vytahovat! umělé misky, vařečky, kelímky.... to jí zabaví a můžeš si v klidu umýt nádobí.Věci v krabici obměňuj, aby jí to neomrzelo. Hledej, jak to půjde a ne, že to nejde. Natahuje z postýlky ručičky? Tak chce pochovat, já bych pochovala, dala pusu a zpátky do postýlky. Bude vědět, že jí máš ráda, ale že spát se musí. Prostě se to časem naučí. Já bych nedokázala poslouchat 1,5 hodiny řev :n: Já měla dva uřvance, kolik hodin jsem trávila ohnutá nad postýlkou.... Ale obě holky se naučily usínat samotné. Starší od necelých dvou let v posteli sama v pokojíčku, mladší jsme k ní nastěhovali v necelém roce s postýlkou. To jsem chodila k ní, aby neřvala. Ale časem usínala taky sama bez problémů. Chce to vydržet a neposlouchat ostatní. Je to jednou tvoje dítě, tak je na tobě, jak budeš uspávat a jak budeš vychovávat, ať si ostatní myslí co chtějí.

In reply to by Gecitkka

ani jedno moje dítě si v roce samo nehrálo!!A můj pětiletý syn si sotva sám dokáže vyhrát půl hodiny-jo s kamarádem klidně dvě hodiny,ale samotného ho to nebaví :n: každé dítě je jiné a to co dělá tvoje malá je naprosto,ale naprosto normální roční dítě :///: je jasný,že se jí nelíbí být omezená,tobě by se taky nelíbilo,kdyby tě strčili do ohrady a ty bys chtěla krámovat :s: :s:

In reply to by Gecitkka

Ale to je úplně normální, dcera dělala to samé, odpadkový koš jsem dala do špajzky, troubu jsem zapínala až když spala, na záchod chodila se mnou, nádobí jsem měla umyté za chvíli a pokud ne tak jsem ho umyla později, věci ze šuplíků jsem měla během chvíle odstěhované v obýváku, v lepším případě v kuchyni(několikrát denně) a to byla pro ni ta nejlepší zábava. Nejhorší je když dítě odháníš od sebe, dcera dělala vše se mnou, já jsem si pouze musela vše zařídit tak, aby se nezranila, nespálila...Do dvou let si neuměla hrát sama, u všeho jsem musela být s ní a zvládly jsme to v pohodě.

In reply to by jana a nela

Já si myslím že to je tím, že je závislák. Nemůžu přeci vše podřizovat jednomu dítěti...mám ještě syna který vyžaduje hraní. Musím je spravedlivě podělit. A stěhovat věci sem a tam každý den, jen proto, že na to dosáhne...to už je přes čáru. A otročina. Nesmí si přece vydupat vše. :n: syna už zapojuju do utírání nádobí, nebo při pečení cukroví o vánocích vykrajuje perníčky..apod. Ale to roční dítě ještě nedokáže. Nechat dítě rozvíjet se, to ANO. Ale nechat ho, ať si kramuje co chce, to ne. To by se také mohlo stát, že na návštěvě bude dělat to samé a na to nikdo není zvědavý. :?

In reply to by Gecitkka

Ano je to jiné, máš ještě starší dítě, já mám jen ji. Nela beze mě nebyla nikdy(nemám hlídání)dalo by se říct, že bude závislák. Není. Od malička je hrozně společenská, je to povaha, teď nebylo zbytí a musela jsem vyřešit týdenní hlídání u kamarádky 50km daleko, poprvé beze mě a rovnou na týden(nikdy nespala mimo domov beze mě). Zvládla to skvěle, všichni ji tam chválili jak to zvládla, byla hrozně hodná, neplakala po mámě, prostě skvělá. Pro mě to, že mi vykramařila celou kuchyň...otročina nebyla, věci na které jsem nechtěla aby došáhla, jsem odklidila. Nikdy jsem neměla problém na návštěvě, že by dělala věci, které se nehodí. Teď to vypadá, že je dokonalá, né není, ale ví co si může dovolit. Až teď, skoro ve čtyřech letech to začíná, začíná odmlouvat, ale s mírou, změnila se s nástupem do školky, naopak, učitelky si jí od začátku chválí jak je šikovná(a to je tam nejmladší)ale to je normální. Jsem ráda, že jí vychovávám podle sebe, podle toho jak to cítím a když to vidím zpětně, udělala bych vše stejně. Ona ví kde jsou hranice a oproti jiným dětem, kde rodiče jen zakazují je Nela hodnější, respektující co jí řeknu.

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Zajímavé odkazy

Uživatelky s nejvíce příspěvky

Vaše fotografie

nevim
Můžu to brát jako pozitivní?
Adopce
Duch na testu?
Čekáme páté miminko
Holka nebo kluk

Ovulační kalkulačka