Ahoj, podělím se s vámi o svůj příběh. Jsem 15 let vdaná, můj manžel děti nikdy nechtěl a po 5ti letech manželství jsme spolu přestali jako manželé žít. Nicméně spolu dál bydlíme jako kamarádi, každý v jedné části baráku. Před třemi lety jsem si našla přítele. Bylo až neuvěřitelné jak o mne pečoval, co všechno dokázal zařídit. Asi po třech měsících, začal mluvit o miminku. On už měl dvě téměř dospělé děti a další chtěl proto, jak sám říkal, aby si ho užil od malička. Dětí si prý neužil, protože jezdil po závodech. Já byla proti, ale po dalších asi třech měsících jsem souhlasila. A tak jsme se pokoušeli, bohužel bezúspěšně. Vloni v listopadu jsme šli k doktorovi na vyšetření po kterém následovala inseminace. První pokus se nepovedl a tak, protože je mi 39 let jsme se objednali na umělé oplodnění, nicméně jako "výplň" času jsme šli ještě na jednu inseminaci. Ta proběhla 7.1.09, jelikož jsem zjistila, že mi přítel systematicky lhal, vytahal ze mě 420 tis. na společné podnikání, ze kterého mne vyšachoval, rozhodla jsem se s ním rozejít. Sice mi podepsal dlužní úpis, ale peníze mi dodnes nevrátil a jak to tak vypadá ani vrátit nehodlá. Takže já teď kromě své hypo musím splácet ještě jeho dluhy. 23.1.09 jsem se s ním rozešla, docela po italsku a druhý den jsem zjistila, že jsem těhotná. Když jsem mu to zavolala, řekl mi, že z toho v tuto chvíli nemá radost. Byla to pro mě rána pod pás. Chápu, že žil událostmi předešlého dne, ale já když zjistila že jem těhotná, jsem plakala štěstím. Nečekala jsem že se ke mě vrátí, ale nečekala jsem ani to jak zareagoval. V prvním trimestru jsem bojovala nejen se svými hormonálními změnami, ale i s ním. Měl tendence dát vztah zpět dohromady, ale jak se ukázalo, bylo to kvůli dluhu a ne kvůli dítěti nebo mě. Dohodli jsme se, že se o malé budeme starat rovným dílem, péče i náklady 50:50, ale skutečnost je taková, že mám vše na krku já. Nemá se k ničemu a ještě si stěžuje kamarádům, že chci po něm polovinu nákladů za výbavu pro miminko. Dnes jsem v 35. týdnu a vím, že kdyby šel vrátit čas, zachovala bych se jinak. Nezaobírala bych se jím, protože dnes vím, že za to nestojí. Má za sebou docela pestrou kriminální historii, kterou mi zamlčel a vůbec se chová jako sobec. Vždy pro něj bylo a bude důležitější vše než jeho děti. Dnes mi celý dne bylo hrozně. Jsem sama doma a tak mám čas o všem přemýšlet. Na jednu stranu do mám pořád moc ráda, ale na druhou ho za jeho chvování a přístup nenávidím. Chápu tě Gábi jak ti je, ale asi je vážně lepší být v klidu a užívat si příchod nového človíčka než se rozčilovat s chlapem, kterého stejně nepředěláš. To, že jsem si tady přečetla i příběhy jiných holek, mi dost pomohlo. Držím palce nám všem, ať to bez těch biologických otců zvládneme. Odměna bude sladká, bohužel, nebo spíše bohudík, jen pro nás. :-)

ahoj, a tvůj manžel byl dříve zvyklí nato že si dělal co chce? že měl volnost? pokud ano tak se neni čemu divit že se mu nechce změnit život a mít starosti. Bude dobré si promluvit-rozvést se můžete vždy, ale hned bych to takhle neřešila.

my jsme se rozešli hned co jsem otěhotněla, se slovy že "to není jeho a čert ví s kým to mám" ale je pravda, že to těhotenství nebylo plánované, spíš to byla nehoda...
no a ještě během těhotenství jsem potkala super chlapa, malé je teď 2,5 měsíce a bere ji jako vlastní (a to už 3 děti má)
takže nevěš hlavu - než se stresovat, je často lepší být sama. než ze sebe dělat otroka a služku.... navíc chlap s názorem že "ženská má držet hubu" by asi moc dobrým tátou nebyl, a když není oporou v těhotenství, tak po porodu těžko bude...