Elishka
Elishka
Narazila jsem na tento článek http://www.novinky.cz/finance/313634-kazdy-treti-cech-si-pred-partnerem… - ta čísla docela překvapila. Je to tu povětšinou anonymní, tak se dovolím zeptat - vážně je to v tak rozšířeném měřítku? Také si uléváte bokem nebo jste na to přišly u svých partnerů?
Často se tu objevují diskuze na téma, s jakým rozpočtem kdo dokáže vyjít... Dostalo mne, s jakým minimem lidé dokážou vycházet, aniž by se museli extra omezovat. Podělíte se o tipy? :) A co si naopak rádi dopřejete a užijete si toho? :-)
In reply to dobrý otázka a já myslím ze s by luciekres
no tak ono už stačí jen to,co děti donesou n narozeniny a svátky :s: občas mi přijde,že to tam snad někdo slaví třikrát do roka,podle toho,co z té školky všechno nosí :///:
In reply to dobrý otázka a já myslím ze s by luciekres
Určitě nastane určitý zlom, ale pokud to nekoupím, stejně nic nenadělají, my máme prodejnu s kvalitní čokoládou, takže se nebráním, že občas dostane, ale lízátka a pod. prostě ne a v tom jsem neústupná, prvorozená je také neměla a zvládla to v pohodě:-)
In reply to Určitě nastane určitý zlom, by petra.nn
tak to jsi dobrá..já chci od toho taky syna ochránit, dcera ta v tom jede, ta musí mít denně něco sladkýho jinak to nejde tak chci aby syn se bez toho obešel...doufám ze se mi to podarí nebot bydlíme s cthánovcema a ti porád chcou do dcery strkat sladké tak doufám ze do syna nebudou kdyz má stejně alergie a nemuze vlastně nic.
In reply to tak to jsi dobrá..já chci od by luciekres
bohužel mám takovou zkušenost,že když to má první,bude to mít i druhý :( protože to prostě vidí a samozřejmě chce :( těžko jednomu dáš a druhému ne :( samozřejmě,že pokuď konkrétně bude mít na něco alergii,tak je to jasné,ale nepočítej s tím,že se ke sladkému nedostane,pokuď to uvidí u sestřičky ;)
In reply to tak to jsi dobrá..já chci od by luciekres
Hele, když jí to ale nedáš, tak to prostě mít nebude, ne? ;) Já taky nechápu potřebu babiček a tetiček a furt dětem něco cpát :/ Ze mě už si dělají srandu, že všecko dětem hned zabavím :///:
Říká se, že rodinu si člověk nevybere... sousedy občas také, ale moc šancí to ovlivnit nemá...
Jaké akce ze strany sousedů, ať už v pozitivním nebo negativním smyslu vás překvapily?
A jak moc se změnila situace, když jste bydlely s rodiči a pak jste se přestěhovaly do svého nebo podnájmu?
Když k vám dorazí na delší dobu (třeba na den nebo týden apod.) návštěva - očekáváte, že vám pomůže? Nebo vám je nepříjemné, pokud se vám někdo plete pod nohami a trváte na tom, že vše zvládnete samy nebo že to udělá váš muž?
A když pomoc uvítáte, dotyčná návštěva se k tomu nemá, řeknete si o pomoc?
Vzpomenete si, jak jste si to představovaly? A jak to proběhlo ve skutečnosti? :-)
Kolikrát se vám to přihodilo? Podařilo se vám to dotáhnout až konce? ;-)
Vždy mne překvapí, když slyším / čtu či vidím v televizi reklamu na nějaké polotovary, že daná potravina obdržela cenu "novinka roku" apod. Popravdě řečeno, neznám nikoho ve svém okolí, vyjma občasného použití u své mamky, kdo by tak vařil. A když dorazíme my - aniž bych se jakkoliv ozvala, vaří pouze z čerstvých potravin a používá max. sušené bylinky. Ale mezi ženami svého věku někoho takového neznám. Používáte je? Pečete v mikroténovém sáčku maso? Používáte sypké omáčky? A jaké?
Nechci nikoho pranýřovat, to ne. Jen by mne zajímalo, jestli opravdu někdo podobných pochutin při vaření využívá.
In reply to Ahoj, tak já se sice snažím by olikola
Tak teď jsem se musela chytnout za nos, vařím podobně jako ty... takže se polotovarům vlastně tak extra nevyhýbám :00: Musím uznat, že ta s ananasem je chuťově výborná - sama ji teď nejím, ale přítel by se po ní utloukl.
Gnocci nevyrábím, ale těstoviny už občas ano :) Dostala jsem od mamky strojek na jejich výrobu, dcerka u toho chce vždy asistovat, aby "pomáhala" :dance:
Mexické placky také kupuji, stejně jako různé arabské chleby. Používám sójovou omáčku a příteli nějaké druhy pikatních.
Ale ráda pro nás peču doma (včetně chleba, makovek, různých kynutých koláčů apod.). Maso - polotovary jsou tabu.
Když paštika, tak domácí - stejně se jí chuťově žádná jiná nevyrovná ;-)
Bylinky si pěstuji a suším (plus mrazím)sama. Váhám, zda se pustit do jogurtů, ale bílý jím v rodině prakticky jen já.
A těším se, až teď dostanu od známé recept na žervé.
Ja varim kazdy den cerstve jidlo, nepouzivam bujony a ani zadne v prasku omacky, nebo jine dochucovadla.Katka
In reply to Ja varim kazdy den cerstve by katulkar
jo, já přesně tak. nepoužívám ani bujon. žádný polotovar ani umělé dochucovadlo mi nesmí přijít do kuchyně.
Jak moc se "obměnili" vaši přátelé po tom, co se vám narodily děti?
Kdo a jak dlouho je ta vaše nej kamarádka? Proč?
Chci vás poprosit - pište sem, prosím, své vlastní zkušenosti i osudy svých známých, kteří si vzali různé půjčky, hypotéky...
Dost často tu člověk narazí na podobné příspěvky, kdy si holky zjišťují, kde by jim kdo dal hypotéku či jednu (a více) půjček by rády pořešily dalšími půjčkami... a pak tu člověk za pár týdnů / měsíců čte vzlyky nad neetickým jednáním exekutorů...
Třeba, když si přečtou, jak to s lidmi, kteří jednají podobně neuváženě a naberou si podobné finanční závazky, že "se to pak nějak udělá - vždyť nám čtyři tisíce na jídlo přece stačí...", dopadá, aspoň pár lidí od podobného jednání odradí...
Možná vám podobné téma nepřijde zrovna nejvhodnější v mateřství, ale popravdě řečeno - pár mých známých se právě v tomto období dostalo od onoho začarovaného kruhu, kdy si nabrali půjčky, chtěli pro děti "to nejlepší" a koupili byty a domy, ale na splácení neměli, protože prostě při rodičáku holky práci nesehnaly...
Souhlasím s Lucininenkou, doufam, že jsem to napsala správně. Půjčky na dovolený a vánoce, to je konečná. Znám i případy, že si chlapi ze stavby vzali půjčku 10 tisíc, proč ne, z dávek to utáhnu, a pak si koupili plácnu, mobil nebo televizi. Expřítelovo bývalka zrušila dcerkám stavební spoření, aby si koupila právě ten mobil. Finanční zodpovědnost nula. Nechápu tohle. Sama jsem si půjčila na vybavení bytu, už mě nebavilo spát na matraci, žádný luxus, na co taky.
Ještě k exekutorům, kamarád to dělá (soudní ex. ne soukromý) a je to pekelná práce. Někdo to ale dělat musí a já ho obdivuju, co on si vyslechne, to je nepředstavitelný.
zrovna nedávno jsem koukala na pořad suma sumárum na jedničce-shodou okolností to bylo o půjčkách.A výbornou větou tam bylo to,že jediná půjčka,která se vyplatí je půjčka na bydlení :) A když už půjčku,tak na takovou věc,která nebude pryč dřív než se půjčka vůbec splatí... Za mě osobně max. půjčka na bydlení,které se bohužel v dnešní době moc jinak řešit nedá a max. na auto,ale to jen v případě,že ho člověk nutně potřebuje k výkonu povolání.Osobně moc nechápu půjčky na běžné věci jako pračky,lednice,televize-dle mě by člověk měl mít aspoň takovou rezervu,aby si mohl tyto věci pořídit bez půjčky,pokuď náhodou odejdou.A už vůbec neschvaluju půjčky na věci,bez kterých se dá žít-viz. třeba půjčky na Vánoce či dovolenou :00: :00: to jsou přeci věci,které se pořizujou,až když opravdu zbývají peníze a ne si na to ještě půjčovat.Pak samozřejmě takoví lidé končí většinou špatně se zabaveným majetkem :( A ppokuď si beru ´hypotéku,tak musím počítat tak,abych byla připravená na jakoukoliv situaci (například počítám s příjmem v budoucnu,nemůžu to počítat tak,že manžel momentálně bere 50 tisíc a tak si vezmu hypotéku na 25 tisíc,protože mi jí dají a za půl roku bude manžel bez práce a nebo na dlouhodobé neschopence a budeme bez příjmu),mám dostatečnou rezervu a nebo aspoň pojištění schopnosti splácet a pokuď se dostanu do takové situace,že splácet najednou nemohu,řeším to ihned s bankou a nečekám na to,až mi přijde exekuce a nebo to neřeším jinými půjčkami.To jsou asi zásady,jak se nedostat do existenčních problémů :)
In reply to zrovna nedávno jsem koukala by lucininenka
objevila zajímavou rubriku k hypotékám a půjčkám na bydlení... http://www.novinky.cz/bydleni/reality-a-finance/253487-financni-poradna… - třeba se to někomu bude hodit.
In reply to zrovna nedávno jsem koukala by lucininenka
na bydlení nejsem jistá... mnohdy do toho jdou lidé, kteří na to očividně nemají... Neuvědomují si, že sice "platí své" oproti podnájmu, ale na druhou stranu, když se něco neplánovaného vyskytne - většinou se dá jít do menšího či lacinějšího podnájmu než se zbavit v současné době domu nebo bytu. A než se to prodá, vznikají další dluhy...
Ad. splátky za pračku apod. - my ty peníze třeba máme, jenže... Jenže mi přijde výhodnější splátky rozložit do půl roku - např. úvěrová společnost u IKEA to umožňuje na toto období bez úroků... prostě se člověk nevydá zaráz z většího množství peněz. Takže postupně se dá vše potřebné nakoupit a stále mít pro jistotu nějakou finanční rezervu.
Dotaz na vícerodětné matky ;-)
Jaké věci jste se rozhodly zakoupit při druhém dítěti? Co se vám osvědčilo u prvního, co jste "vylaďovaly", co jste naopak zavrhly po zkušenosti u prvního dítěte (např. nosítka, lehátka, typy postýlek či kojeneckých lahví, atd.)?
Tak nějak jsme to probíraly s pár kamarádkami - a docela mě překvapil fakt, že tam, kde mají partneři oddělené účty, tak vzájemně vlastně neví (a jedná se i o dlouhodobá manželství), kolik který z partnerů vlastně vydělává? Jak je to u vás?
A ještě jedna otázka - myslíte, že by váš partner unesl, pokud byste vydělávala víc? A pokud to tak je, jak se to odráží ve vašem vztahu - přechází to, nebo si to nějak kompenzuje?
In reply to to s tou skolou je prece by Principessa
neříkám, že to znamená, že člověk s VŠ má automaticky patent na chytrost a naopak, to neeee... znám spoustu blbců s diplomem a naopak chytrých lidí bez něj...ale to už je jiné téma, protože je spousta chytrých lidí, kteří nemají moc peněz, nejsou třeba ambiciozní nebo podnikaví, nebo nevím,ale o to tu nejde,já jsem přející člověk,nikomu úspěch nezávidím (teda samozřejmě pokud se o něj sám zasloužil).. jasné,že chlap by měl vydělávat víc, já jen říkala, že kdybych já jako specialista s atestací z kardiologie vydělávala 20tis a můj muž coby servisní technik 100 000tis,že by mě to trochu vadilo, ale ne že on vydělává víc, přála bych mu to, je šikovnej, hodně se nadře, ale jak jsem psala výš, vadilo by mi,že já nevydělávám moc.. myslím, že i žena si může dovolit být alespoň trošku ambiciozní :-) :a:
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
jsem se taky nesetkala s takovou situací, fakt to beru hypoteticky, jasně, že bych byla ráda, že jsme si polepšili, ale právě určitě by mě to alespoň trošku mrzelo, já měla víc partnerů, jednou jsem vydělávala víc já, jednou partner, ale nikdy to nebyl nějaký extra velký rozdíl... jenom jsem se nad tím zamyslela i z té druhé strany, manžel totiž tvrdí, že já mám takovou spíš chlapskou povahu (já si to sice nemyslím, ale budiž :-) ), protože tady 99% holek říká, že kdyby vydělávaly víc, tak manželovi by to nevadilo a já tomu prostě nevěřím, protože snad na dva kluky a jeden z nich je můj manžel,to všem ostatním vadilo - většinou ne moc, že by se kvůli tomu se mnou rozcházeli /i když i to se stalo/, ale vnitřně si připadali neúspěšní. a většina mých kamarádek to tak měla taky, proto ta skepse :-)
Mam to navlas stejne jako JaMiOn podemnou. Ješte i s těma rodičema :D Teda až na tu vyjímku, že manžel výpoved nedostal, našel si lépe placenou práci sám. :D
ahoj, vím kolik si manžel vydělá a manžel věděl i můj příjem (dokud jsem pracovala a nebyla na rodičáku). Máme společný účet. Každý měsíc mi pyšně ukazuje výplatní pásku :-). Jeden čas jsem vydělávala víc než můj muž. Nevadilo mu to. Spíš bych řekla že byl na mě pyšnej a netajil se tím, že vydělávám víc. Když jsme žádali o hypotéku a on chtěl od zaměstnavatele potvrzení, tak mu místo toho zaměstnavatel dal výpověď :O . Našel si jinou práci a daleko lépe placenou než jsem měla já :-). My se bereme jako rovnocený partneři. Moje tvoje neznáme. Oba víme co si můžeme dovolit a podle toho se řídíme. Jsem zato moc ráda. Moje mama musí mého tátu pořád žádat o peníze. Když jí koupí léky, tak mu musí peníze vrátit. No přijde mi to opravdu ujeté :00: :a:
In reply to ahoj, vím kolik si manžel by JaMiOn
každá možnost má svoje pro a proti, naši jsou například oba podnikatelé, takže společný účet moc v úvahu nepřipadá, navíc táta má cestovní kancelář a před lety došlo k velkým problémům s letadly, u kterých ze dne na den vznikl milionový dluh, takže po téhle skutečnosti mají naši i finančně rozdělené manželství, protože by to zničilo rodinu... takže ono opravdu je to někdy těžké, já po těch zkušenostech neuvažovala o společném účtu, třeba i může krachnout banka, přijde mi dobré mít peníze třeba ve dvou bankách z toho důvodu... ale je fakt hrozný muset někoho pořád žádat o peníze, to se mi taky nelíbí, my sice máme oddělené účty, ale moje tvoje taky teda neřešíme, já vím, že manžel každou korunu, co má navíc stejně dá nám a když třebas se mu povede nějaký kšeft, taky se pochlubí, to je jasné a já mám radost za něho, i naopak to plaitilo, vždycky asi budu vydělávat trošku víc než on, nemá vysokou školu, já ano, ale on to neřeší, je to prostě pro rodinu...ale je fakt, že znám hodně chlapů, co tohle řeší...
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
