Měla bych jít do druhého nebo ne?

03.01.2013

Ahoj holky.
Nemám tady po ruce žádnou zpřízněnou duši a tak jsem se odhodlala poradit se s Vámi.
Je mi 29 let, doma máme dvouletou holčičku a jsme šťastně přestěhovaní od maji mamky, ketrá nám dělala samé nepříjemnosti a zadlužení až po uši a to na 30 let - asi kolikrát žádná novinka pro ostatní...
Po prvním porodu jsem rázem vystřízlivěla z toužení po druhém miminku. Malá je chodící antikoncepce. První rok neustále plakala - bylo to opravdu šílený - byli jsme na palici oba... Pravdou je, že já jsem neustále byla vystresovaná od mojí mamky, na malou jsem pak byla asi i nevrlá a tak si kolikrát říkám, že spousty nepříjemností jsem si až doteď přivodila sama.
Po druhém dítku neprahnu. V současné době ale neberu žádnou antikoncepci a stala se nám "nehoda"... HA neberu, protože čekám na zavedení tělíska a předchozí HA mi neseděla.
Ještě nevím, jestli bych byla těhotná nebo ne... Ale pohrávám si s myšlenkou, že se tak mohlo stát...
A teď co dál...
Vím, že malá by potřebovala "parťáka" na hraní jako sůl, ale jít do toho po tom vše nebo ne... Toť otázka... Necítím se být správný mateřský typ. Nevím, možná, že se podceňuju, ale malé děti mě nikdy netáhly a já to s nimi neuměla. Teď, když jsou malé dva roky se za celou tu dobu cítím nejlíp.
Vím, že třeba věci moc hrotím a řeším, že bych s tím měla začít až bych věděla jak věci jsou, ale chci se poradit a říct to někomu, kdo by mi pomohl a sdělil mi svůj názor.
Měly jste taky někdy obdobnou situaci? Jak jste ji řešily, co Vaši partneři na to a jak se po Vašem rozhodnutí cítíte Vy?
Děkuju Vám MOC za názory a úpřímná slova, i když nebudou příjemná pro mne - já se s tím nějak poperu. Jen chci slyšet nějakou radu, možná i podporu...
Mějte hezké odpoledne.
Ahoj!

Kliknutím vložíte smajlíky:

Ahoj holky!
Moc Vám všem děkuju za Vaše názory.
Faktem je, že se opravdu ještě na druhé miminko necítím. Jde o to, jak se k tomu asi postavím, až se dozvím jak se věci opravdu mají.
V současné době jsem opravdu ráda, že je dcera už konečně větší, dá se s ní nějakým způsobem komunikovat, sama vymýšlí nějakou činnost a je s ní legrace. Nedovedu si dost dobře představit mít všechno od začátku. I když by to teď probíhalo ÚPLNĚ jinak a já doufám, že bych i spousty věcí řešila jinak , snad i s chladnou hlavou a byla někdy i nad věcí, což jsem neuměla. Byla jsem věčně vynervovaná, že něco nestíhám, že musím tohle a tohle... To je teď už lepší. Malá je rozumnější, dá si některé věci vysvětlit a já vím, že i když není zrovna den jako nebyl včera :-), nic se nepo...
Jsem moc ráda, že se našly i některé, které se cítily podobně jako já. Neuměly si s dětmi hrát nebo je to nebavilo (sama s tím mám problémy doteď), necítily k nim tolik lásky jak všichni říkají kolem a nevěděly jestli jsou tím správným mateřským typem...
Hodně mě to povzbudio, že v tomhle nejsem sama.
Třeba jednou nastane čas kdy si řeknu, že druhé miminko bych klidně zvládla. Sice je mi nějakých 29, ale myslím, že dítě do 35 let není v dnešní době ničím vyjímečným - kolikrát v tomhle věku mají ženský své první... A plánují dvě...
Spíš se teď budu asi soustředit sama na sebe, pokusit najít nějaký vnitřní klid a uvědomit si své priority a pokud se stane to, že oprvadu těhotná budu - nevím...
Pravděpodobně t´d ještě nenastal ten správný čas... Alespoň teď to tak cítím...
Vše musíme s manželem probrat - i když už jsme o tom mluvili...
Napíšu Vám pak, jak to vše dopadlo.
"Teta" má přijet za 14 dní..., tak se uvidí..., každopádně, jestli dorazí, letím pro tělísko :-D
Když nedorazí, bude muset nastat přemýšlení, rozhodování...

Je super mít parťáka, jsem asi podobný typ jako ty a není nad to, když vidíš, jak ty dvě si umějí krásně spolu hrát a nebo se perou, ale mají jedna druhou a mají nás, rodiče... Jste v uplně nové situaci než při prvním porodu, jeslti vás nebudou trápit finance (což asi nevíte), jděte do toho....

Ahoj, nejdřív říkám, že jsem nečetla komentáře pode mnou, takže se možná budu opakovat. Každopádně tvojí situaci a psychickému rozpoložení docela rozumím. Mám 3 letýho syna a ještě před rokem jsem tvrdila, že už žádné další dítě nechci, možná z nějakých sobeckých důvodů, ale prostě jsem to necítila. První dva roky s malým mě taky zrovna moc nebavily, nebavilo mě trávit celý den s ročním dítětem, nebavilo mě si s ním hrát, aspoň teda ne dlouho, nesnášela jsem, když byl manžel celý den v práci a já jsem doslova počítala minuty, kdy se vrátí a vysvobodí mě. Nebyla jsem ani nijak nevrlá, snažila jsem se vždycky dělat vše správně, chodili jsme na cvičení s miminkama, chodili na hřiště, malej byl vždy hodnej, ale prostě mě to jen hrozně ubíjelo, nuda, jednotvárnost.. Ale před pár měsíci se to všechno nějak zlomilo, malej začal být rozumější, samostatnější, začal to být takovej náš parťák a to byl asi okamžik, když jsme si řekli "tak jo, jdeme do toho znova" Prostě bych počkala, až tenhle zlom nastane i u tebe, rozhodně bych si nepořizovala druhé jen pro to, aby mělo starší dítě parťáka na hraní. Já jsem teď v 6. měsíci, malej je ve školce, zase si užívám druhý těhotenství, na miminko se těším a vím, že ho budeme mít, proto, že jsme ho chtěli. Klidně se vrať na nějakou dobu do práce, změň svou denní rutinu, dej malou do školky, odpočiň si a až to přijde, tak jdi do druhého, ne z povinnosti, to by nebyl šťastný nikdo. :a:

Ahoj,
máme to podobně a nakonec jsme se s manželem rozhodli pro druhé mimčo (už ho čekáme)a jsme moc rádi. Je jasný, že to zase nebude zrovna "procházka růžovým sadem", ale zvládli jsme to jednou, tak to musíme zvládnout i podruhé. O všem si spolu promluvte, řekněte si pro a proti a uvidíte. Chce to o tom společně opravdu "střízlivě" popřemýšlet! :one:

Ahojky,
také jsem si myslela, že nejsem mateřský tip, na miminoško jsem nespěchala, první jsem měla v 34 letech, a ejhle, stalo se, že 5 měsíců po porodu jsem znovu otěhotněla. Nyní mám dvě holčičky, starší budou 3 roky, mladší budou 2 roky ... a stala se ze mne dvojnásobná mamina, a neměnila bych, za nic na světě, ikdyž jsem z toho někdy :00:

Já mám děti dvě, mladší má půl roku, starší dva a tři čtvrtě. Nikdy jsem nebyla ten typ ženský, která po dětech vyloženě touží, ale taky mě nikdy nenapadlo děti nemít. Dítě je podle mě přirozená součást lidského života a co pamatuju, vždycky jsem o vlastních dětech uvažovala v množném čísle (protože sama sourozence mám a přijde mi to fajn). A to je taky jediný důvod, proč máme děti dvě. Jsem ráda, že je mám, ale kdybych od počátku nebyla rozhodnutá, že chci dvě, kdybych v době, kdy jsem měla jen to starší, fakt uvažovala nad důvody pro a proti, pravděpodobně by synek zůstal jedináček. Manželovi by to bývalo stačilo, sice proti druhému dítěti nic nenamítal, ale kdybych tehdy řekla, že chci jedno, do druhého by mě netlačil (on má dva mladší sourozence a co vím od tchýně, v době, kdy se narodil ten prostřední, manžel sourozence mít nechtěl).

Moje těhotenství se synkem nestálo za nic, nemluvě o tom, že jsem předtím dvakrát potratila, ovšem těhotenství s mladší dcerkou byl ještě větší horor (k neskutečným těhotenským nevolnostem se přidaly problémy se zády, které mi nejspíš vydrží doživotně). Jediné, co mi fakt jde, jsou porody, oba jsem měla „pohodový“, jak jen si o porodu lze přát. Začátky byly se starším děsné, bylo by to na dlouhé povídání, ale hodně to bylo o neznámu, s mladší, tím, že už jsem věděla, jak na to, jsem si naopak ten začátek užila. Objektivně byli obě moje děti v prvních týdnech života „motivační“, problémy začali tropit až cca ve třech měsících, kdy obě přešli na zhovadilý noční režim, takže už třetí sezónu spím noci průměrně na osm etap :) Mateřství s klukem mi přestalo připadat jako velký životní omyl až když mu bylo 10 měsíců a začal chodit, upřímně bavit mě to začalo, když měl 15 měsíců a rozkecal se... Posledních pár týdnů, co dcerka objevila způsob, jak se pohybovat kupředu a krade bráchovi hračky, je to doma dost šílený, navíc kluk by povahově potřeboval školkový kolektiv ale věkově na něj nemá nárok, protože u nás ve městě jsou kapacity přeplněný ... Kdybych mohla vrátit čas do doby, kdy jsme měli jen synka, tak s tím, co po tom půlročním soužití s dcerkou vím, neváhala bych pořídit si ji znovu, jen bych to odložila o rok :)

po narození prvního syna jsem říkala že nikdy více, i když jsem vždycky chtěla ideálně aspoň 2 děti - jenže syn byl také plačtivé dítě, ale bylo líp a věděla jsem, že mít jedno dítě nechceme, tak jsme pořídili sestřičku, ta byla od narození zlatíčko ... ted jsou jí 2 roky, někdy je to pěkný ďáblík, ale na brášku nemá ... takže každé dítě je jiné .... my už pravděpodobně s dětmi skončili ... rozhodbutí je jen na vás, pokud po mimču netoužíš, tak si ho nepořizujte jen kvůli někomu nebo něčemu, on vám je nikdo jiný než ty a mžel nevychová, ani je nebude uspávat a řešit různé trable, ale zase naopak, potulení toho drobečka a ty krásné pocity při kojení jsou k nezaplacení

Pokud sama víš, že Tě mateřství nenaplňuje, tak nevím, proč by ses do něj měla nutit. Já čekám čtvrté dítě a pravděpodobně ještě nekončíme, ale říkám, že čím víc dětí mám, tím víc chápu lidi, kteří nechtějí ani jedno, nebo zůstanou jen u toho jednoho. Na to musí bejt nejen peníze, ale hlavně "buňky". Jinak se zbytečně trápí všichni zúčastnění. Rodiče nevrlí a dítě frustrované, protože to prostě vycítí a bude si to vždycky dávat za vinu, že není dostatečně dobré, šikovné, nebo hezké, aby z něj rodiče byli nadšení...
Ale ženský na netu jsou asi ty poslední, na koho bys měla dát. Další dítě je věc Tvoje a Tvého partnera. Nikdo jinej Ti do Tvých rozhodnutí nemá právo mluvit, něco Ti vyčítat nebo předhazovat. Každej svýho štěstí strůjce. :one: :a:

Jedine co ti muzu rict aby sis neporizovala deti jako nabytek nebo ze se to ma ale az to budes citit v srdci, protze jen tak je pak budes milovat at uz to s nimi bude jakekoliv ale kdyz si ho poridis jen kvuli male tak pak muzou prijit vycitky az to bude komplikovane a to si nezaslouzi zadne dite...chod s malou mezi deti, nebo porid psa ale urcite kvuli tomu neporizuj dite....dokud se na to budes muset ptat lidi okolo sebe, tak neni ten spravny cas, ale az budes vedet ze bys to rozhodnuti dokazala obhajit prede vsema tak si ho porid.

Naprosto bez mučení říkám, že druhé dítě chci hlavně proto, aby to první nebylo samo. První rok života dcery jsem byla kolikrát zralá na odvoz. Taky se až teď cítím s malou fajn, od těch dvou let, kdy už to není jen něco, co musím obsloužit. Můžu s ní blbnout, něco smysluplnýho vytvářet.

Vím, že druhé bude to samý jako Káča do roka, při mém štěstí bude spát ještě míň, nerozkojím se, prdíky nebude mít tři měsíce, ale pět, bude blejt a bůhvíco ještě :00:
Ale sama bráchu mám a život bez něj si nedovedu představit. Takže druhé pokoušíme, ale nejde a já jsem na palici víc a víc a místo, abych si udělala něco pro sebe, když je malá zabavená, tak řvu v koupelně, protože prostě ZASE nejsem těhotná. To je sice už trošku mimo téma, ale jen zdánlivě, co chci říct je, že pro druhé dítě budeš mít vždycky stopět důvodů, stejně jako proti, vždycky bude v životě něco, co tě bude vysilovat (ať už moje neplodnost nebo vaše hypotéka). Takže jediný, na čem záleží, je tvůj vnitřní hlas :h:

In reply to by Jihou

Ahoj, tak jsi mě krásně rozesmála :s: , jak upřímně píšeš, že druhé jen proto, aby to první nebylo samo.. Já si kdysi moc přála dvě děti a to se mi splnilo, rozdíl 5 let.. Ovšem jestliže jsem byla na palici při prvním, pak jsem netušila, do čeho jdu s dvěma! To pošťuchování, dohadování, praní se atd..no myslela jsem, ža mě vomejou ;) .. Nechápala jsem, jak jich někdo může chtít i víc?! Jsem si říkala UŽ NIKDY!! A těšila se, až odrostou, budu mít čas na sebe, občas někam vyrazit bez nich.. No a teď se mi tu budí skoro osmiměsíční cácorka, která je sice pěkný ďáblík, nevyspím se a pořád se vše točí kolem ní, ale nedala bych ji za nic na světě a neumím si život bez ní představit :) .. Takže se měj krásně, ať se ti brzy druhé podaří a nepláčeš v koupelně a až budou obě, vzpomeň si občas na má slova :a:

ahoj tak ja ti asi moc neporadim,ale tvuj clanek me zaujal tak sem se rozhodla reagovat.myslim ze sme na tom dost podobne,stim ze si nepripadas uplne jako spravny matersky typ a je ti lepe ted kdyz je mala vetsi..ja to citim podobne.mam dcerku ted ji budou v breznu tri roky.byla planovana a jsem za ni moc rada,presto mam obcas pocit ze taky nejsem typicky matersky typ,vycitky ze se ji tolik nevenuju,atd..ted uz je velka ja mam svuj "klid" jak se rika a cejtim se uz taky fajn.do nedavna sem byla presvedcena ze budu a chci mit jedinacka a ze druhe dite nebude.nicmene situace- ted ji budou tri roky,nemam skolku,nemuzu nastoupit do prace,nema kdo hlidat,atd..me donutilo se nad tim jeste zamyslet.z tehle stranky by pro me bylo idealni prejit z jedne rodicovske do druhe..na druhou stranu sem po druhem diteti uplne neprahla,uz sem si zvykla jak to je,navic nejsem moc domaci typ ten rodicak me ubiji..jsem uvykla obcas si nekam zajit ,pobavit se atd..ale pak mi doslo ze nejde jen o me.mala je sama,sourozence by potrebovala jak sul,tak uz kvuli ni.aby mela partaka a protoze nechci bejt sobecka a myslet jen na sebe. takze sem svolila ze se zacnem pokouset abych to do brezna stihla.zatim byla jen nehoda ,jeste nevim zda to vyslo nebo ne..presto ze mam trochu spatne svedomi ze otom nejsem 100%presvedcena ikdyz miminko bych jinak rada,jdu do toho. mimco taky brzy vyroste a pak budu rada,ze mam dve deti -ze maji jedno druhy,pohraji si a materstvi si odbydu naraz.:-)nektere maminky me tady asi ukamenuji ale kazdyho vec si myslim.. co bych poradila tobe,ja bych do toho sla.v tvem pripade,nejsi nejmladsi ,jak psala maminka podemnou,deti rychle vyrostou a pak to bude zase jiny:-) deti sou radost :a:

ahoj, tak já mám 2 děti protože jsem 2 děti chtěla. I když je pravda že po narození synka jsem trošku pochybovala o tom, jestli budu mít na druhé dítě dostatek času, energie a trpělivosti.
Ondra byl uplakánek už od narození. V porodnici celé 3 dny prořval. Byl bohužel i nespací miminko. Takže jsem neměla moc možností si oddáchnout. Nespal moc přes den a v noci to byla taky tragédie. Ráno vstával před šestou hodinou :-(. Dalo by se říct, že až na nějaké pestré chvilky se prvním rokem proplakal :-(. Až do roka se budil v noci každé 2 hodiny na jídlo. Nepomohla ani kašička před spaním. Když už jsem si myslela, že je to nejhorší za námi, tak od 18měsíců začal mít stekací období. Když nebylo po jeho tak začal šíleně brečet. Postupně to vypiloval až k třískání sebou o zem a mlácení nohama o zem nebo o zeď. Scény dělal venku i doma. Děs a hrůza. Záchvaty měl několikrát denně a já stále přemýšlela nad tím, jak se jim vyhnout. Postupem času se zlepšovali a v době jeho 2 let už byli méně časté ale stále přetrvávali. Byl bohužel i zlý na děti. Strkal do nich, bouchal je a nebo kousal. Tohle začal dělat od svého roka. Musela jsem ho tedy hodně hlídat, aby neublížil jinému dítěti. Já tak záviděla ostatní maminkám jak v klidu relaxují. Já místo toho měla oči na stopkách aby nikomu ten můj tyran neublížil :-(. Já jsem otěhotněla když Ondrovi byli 2 roky a 2 měsíce. Otěhotněla jsem plánovaně. Říkala jsem si, že nechci vyšší věkový rozdíl než 3 roky. Doufala jsem, že ho miminko zklidní :-). Do 2,5 let to byli kolikrát muka, ale oproti době před tím jsem si všimla že se zklidňuje. Hlavně ho strašně zajímalo jak miminko v bříšku vypadá. Když jsem šli do krámu, tak vždy nějakou drobnost koupil i miminku :-). Když se malá narodila, tak měl velkou radost a byl na ní moc hodný. Celkově se zklidnil. Malou hlídal a nedal a ani nyní nedá na ní dopustit :-). Nyní je Odrovi 6,5 let a Markétě 3,5 roku a musím říct, že jsem se rozhodla správně. I když mezi nima hádky jsou, tak jsou to parťáci a jeden bez druhého nemůže být :-). Markétka byla moc hodné miminko. Krásně spinkala, kojení bylo taky bezproblémové (což u Ondry nebyl v žádném případě-byl to boj). U malé jsem si opravdu užila miminkovské období a bylo to skvělé.
Takže pokud je nyní malá už v pohodě, tak bych sourozence pořídila :-)...
Jéje, to jsem se nějak rozepsala :s:

Ahoj tak v první řadě, hypotéku má v dnešní době každý druhý.Že tě nebaví malé děti a neumíš to s něma?Já tu už kolikrát psala, jak mě trápí, že si neumím hrát s malýma dětma.Náš starší kluk je fakt ďáblík, ten mladší se zatím tolik neprojevil, doma je u nás na každodenním pořádku ječení, křičení a bývali doby kdy i přes zadek(bude mít 3 roky).Nejlepší jsou pro mě děti od půl roku do roku a pak až tak od těch 3 :).Pokud těhotná budeš, tak si to musíš rozhodnout s manželem jak se na to cítíte.Každopádně aby jsi jednou nelitovala, že malá nemá parťáka do života.Na druhou stranu je potřeba si i říct jestli to zvládnete i finančně(jestli nežije jak se říká z ruky do huby).Z tvého příspěvku mi příjde, že dost váháš, tak co tomu nechat ještě nějaký čas, pokud teda nejsi těhotná?!

když tam bude tak si ho nech protože chce na svět
když už máš klid a pohodu tak si to užiješ jinak
děti rostou velmi rychle a brzy budeš mít doma děti které umí mluvit a dorozumíš se co chtějí
jsi jednou žena a buď to cítíš nebo ne tak se uvolni a nech se vézt

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky