Ahoj holky! Moc Vám všem děkuju za Vaše názory. Faktem je, že se opravdu ještě na druhé miminko necítím. Jde o to, jak se k tomu asi postavím, až se dozvím jak se věci opravdu mají. V současné době jsem opravdu ráda, že je dcera už konečně větší, dá se s ní nějakým způsobem komunikovat, sama vymýšlí nějakou činnost a je s ní legrace. Nedovedu si dost dobře představit mít všechno od začátku. I když by to teď probíhalo ÚPLNĚ jinak a já doufám, že bych i spousty věcí řešila jinak , snad i s chladnou hlavou a byla někdy i nad věcí, což jsem neuměla. Byla jsem věčně vynervovaná, že něco nestíhám, že musím tohle a tohle... To je teď už lepší. Malá je rozumnější, dá si některé věci vysvětlit a já vím, že i když není zrovna den jako nebyl včera :-), nic se nepo... Jsem moc ráda, že se našly i některé, které se cítily podobně jako já. Neuměly si s dětmi hrát nebo je to nebavilo (sama s tím mám problémy doteď), necítily k nim tolik lásky jak všichni říkají kolem a nevěděly jestli jsou tím správným mateřským typem... Hodně mě to povzbudio, že v tomhle nejsem sama. Třeba jednou nastane čas kdy si řeknu, že druhé miminko bych klidně zvládla. Sice je mi nějakých 29, ale myslím, že dítě do 35 let není v dnešní době ničím vyjímečným - kolikrát v tomhle věku mají ženský své první... A plánují dvě... Spíš se teď budu asi soustředit sama na sebe, pokusit najít nějaký vnitřní klid a uvědomit si své priority a pokud se stane to, že oprvadu těhotná budu - nevím... Pravděpodobně t´d ještě nenastal ten správný čas... Alespoň teď to tak cítím... Vše musíme s manželem probrat - i když už jsme o tom mluvili... Napíšu Vám pak, jak to vše dopadlo. "Teta" má přijet za 14 dní..., tak se uvidí..., každopádně, jestli dorazí, letím pro tělísko :-D Když nedorazí, bude muset nastat přemýšlení, rozhodování...
Ahoj holky!
Moc Vám všem děkuju za Vaše názory.
Faktem je, že se opravdu ještě na druhé miminko necítím. Jde o to, jak se k tomu asi postavím, až se dozvím jak se věci opravdu mají.
V současné době jsem opravdu ráda, že je dcera už konečně větší, dá se s ní nějakým způsobem komunikovat, sama vymýšlí nějakou činnost a je s ní legrace. Nedovedu si dost dobře představit mít všechno od začátku. I když by to teď probíhalo ÚPLNĚ jinak a já doufám, že bych i spousty věcí řešila jinak , snad i s chladnou hlavou a byla někdy i nad věcí, což jsem neuměla. Byla jsem věčně vynervovaná, že něco nestíhám, že musím tohle a tohle... To je teď už lepší. Malá je rozumnější, dá si některé věci vysvětlit a já vím, že i když není zrovna den jako nebyl včera :-), nic se nepo...
Jsem moc ráda, že se našly i některé, které se cítily podobně jako já. Neuměly si s dětmi hrát nebo je to nebavilo (sama s tím mám problémy doteď), necítily k nim tolik lásky jak všichni říkají kolem a nevěděly jestli jsou tím správným mateřským typem...
Hodně mě to povzbudio, že v tomhle nejsem sama.
Třeba jednou nastane čas kdy si řeknu, že druhé miminko bych klidně zvládla. Sice je mi nějakých 29, ale myslím, že dítě do 35 let není v dnešní době ničím vyjímečným - kolikrát v tomhle věku mají ženský své první... A plánují dvě...
Spíš se teď budu asi soustředit sama na sebe, pokusit najít nějaký vnitřní klid a uvědomit si své priority a pokud se stane to, že oprvadu těhotná budu - nevím...
Pravděpodobně t´d ještě nenastal ten správný čas... Alespoň teď to tak cítím...
Vše musíme s manželem probrat - i když už jsme o tom mluvili...
Napíšu Vám pak, jak to vše dopadlo.
"Teta" má přijet za 14 dní..., tak se uvidí..., každopádně, jestli dorazí, letím pro tělísko :-D
Když nedorazí, bude muset nastat přemýšlení, rozhodování...