Prosila bych o radu zda si nechat dítě

Paráda, mám radost, že to u tebe takto dopadlo. :) Moc ti to přeji a až se miminko narodí, tak uvidíš, že nebude ani tatínek litovat. ;)

Tak držim palce at je vše v pořádku a jak má být :-) :one: Pohlad :€O: :€s€:

Tak rozhodla jsem se miminko si nechat .... dokonce za mnou přišel i jeho otec, že jej chce, tak uvidím, jak to teda všechno dopadne ....

Jinak moc děkuji všem za příspěvky :)

Ahojky, jak píšou holky, je to jen na tobě. Já osobně neměla šasnci si vybrat zda si miminko nechat nebo ne. Příroda to rozhodla za mě a v 10tt. jsem prodělala revizi, protože mi miminko umřelo. Bylo plánované a tak jsem to v tu dobu těžce nesla. Samotný zákrok bylo to nejmenší a tak se toho bát nemusíš. Riziko tam je, protože ti uměla roztahují hrdlo a pak se může stát, že se ti už úplně neuzavře a v budoucnu můžeš potrácet, alespoň tak jsem to četla, ale tím tě nechci nějak strašit. Mám kamarádku, která si procházela tím co ty. Bylo jí tehdy dvacet let, když otěhotněla. Tehdejší přítel dítě nechtěl a ona se rozhodla si miminko nechat. Našla si nového tatínka a dnes je Péťovi už 10 let a neměnila by i když to lehké neměla, ale zvládla to. Moje mamka byla na potratu před 22 lety. Bála se, že by naši třetí mimčo už nezvládli. Do dnes si to vyčítá i přes to, že to tehdy naši neměli lehké a jejímu rozhodnutí se nedivím. Znám i holčinu, která byla na třech potratech a nějak jí to nepoznamenalo. Má holčičku a tu si nechat musela, protože otěhotněla moc brzy po posledním potratu. Asi tak. Prostě musíš sama vědět, zda máš kolem sebe oporu v lidech, kteří tě v těžkých chvílích podrží. To je asi to nejdůležitější. Držím ti palečky a pamatuj si, že každé rozhodnutí je správné, protože to v tu danou chvíli tak cítíš. :)

Ahoj,zda si dítě nechat,je jen a jen na tobě.Mě bylo nedávno 18 a nyní jsem v 26.týdnu.Když půjdeš na potrat,tak je tu i riziko,že až budeš chtít mimčo pozdějc,tak bys mohla mít problémy.O tomhle mě doktorka upozornovala jako první,ale nevím co je na tom pravdy.Asi záleží na celkový stav.Co se týče peněz.Sice mám přítele,ale toho to ,,šílenství" okolo těhotenství začíná pomalu vadit.Jeho nadšení je čím dál menší,takže je to jakobych neměla nikoho.Nemá práci,takže nebýt našich a jeho rodičů,tak doted nemáme pro mimi asi nic.Udělej si seznam věcí,proč si ho nechat a proč ne...

Ahojík s tím jestli nechat, nebo ne ti nemůžu poradit. To záleží na hrozně moc okolnostech.. O miminko jsme se snažili, povedlo se, ale osud nám nepřál a musela jsem na potrat. Věř mi, že jsem hrozná cíťa, bojím se jehel, nemocnice atd... Takže slovo narkóza, potrat pro mě bylo jak rozsudek smrti. Ale teď po pěti měsících ti můžu s klidným srdcem říct, že pokud by sis mimčo měla nechávat jen ze strachu z potratu, tak potrat nic není! Fakt jsem hrozná hysterka, ale raději na potrat než k zubaři :)(pokud beru jen tu fyzickou bolest) Ale samozřejmě zvaž to. O plodu v 6tt se nedá ještě mluvit jako o miminku, takže pokud se rozhodneš v čas myslím, že ani ňáké výčitky nejsou třeba.... A mimonko si udělat až na něj budeš připravená a budeš mu mít co nabídnout. Vůbec ti tvou situaci nezávidím, dej vědět jak pak si se rozhodla :) Držím palečky

miminko bych si nechala :) já měla první ve 22,ted mi bude 24 a čekám druhé! nikdy jsem nelitovala,že to přišlo takhle,dá se říct brzy.samozřejmě jsi tady nenapsala zda máš kde bydlet apod...

nechat, potrat je vražda :r: :r: :r:

jsi ve věku, kdy už jsi dost stará na to, abys zvládla mít dítko, ale zároveň i dost mladá na to, aby sis ho nenechala a pořídila si dítko později s nějakým "vhodnějším" tatínkem. S penězi se to vždycky nějak zvládnout dá, obzvlášť pokud máš zázemí, které ti v případě nouze nejvyšší pomůže, i když jim nechceš být na obtíž. Na tvém místě bych se rozhodovala spíš podle pocitu, jestli o to dítko aspoň trochu stojíš. Pokud ano, tak na potrat nechoď, zbytečně by sis ještě dlouhá léta vyčítala, že jsi mohla mít miminko a nemáš ho. Na druhé straně, pokud teď opravdu dítě mít nechceš, myslím, že se psychicky zvládneš s potratem vyrovnat. Nebyla bys první ani poslední, kdo takový zákrok podstoupil.

já otěhotněla v 19 a vůbec mě nenapadlo,že bych dala mimčo pryč.I jdyž z toho nebyli doma nadšení.Jak se pak rozplývali.Sice jsem se vdala,taky na nátlak matky,prej,co by tomu ostatní řekli,ale já věděla,že tohle manželství nebude ono.Po dvou letech jsem zůstala sama,alimenty neviděla.Hodně mi pomohlo,že jsem byla u našich i když s matkou jsem "bojovala"skoro 20 let.Nikdy jsem od našich korunu nevzala,ale určitě mi pomáhali,co všechno jí kupovali,vážně to moc pomůže,když ti má dítě kdo pohlídat,pak můžeš jít i do práce.Ještě jí nebyly 3 roky a já začala dělat,prachy byly potřeba.Bylo mi i hůř,když jsem odešla od rodičů a bydlela s debilem,který prachy prochlastal a já přemýšlela,jak se uživíme.Holce je už 20 let a jsem docela hrdá na to,že jsem to všechno nějak zvládla.Dá se to zvládnout,podporu máš.Myslím,že připravená snad není žádná prvorodička.Teorie,jak to zvládnout ovládáme všechny,ale praxe je pak jiná.Držím pěsti a dej vědět,jak ses rozhodla.Nejsi z jižní Moravy?

to zvladnes,mimco si nech,ja mela prvni ve 20ti,ted malymu bude 4 roky,a cekam sve druhe dite,s malym jsem bydlela u rodicu a muzu ti rict ze se da zvladnout vse.nehazej nic za hlavu,to mimco za nic nemuze,a navic pokud si sama tak dostanes nejake davny od socialky,hlavu vzhuru.ja jsem ted stastna,ze jsem si dite nechala,musis vedet ty sama na co se citis a nenech za sebe rozhodovat ostatni,jen ty sama nejlepe vic co je pro tebe nejlepsi,hlavne se nenech do niceho nutit.

Pokud máš podporu v rodině tak bych si miminko nechala.Těhu se nák překope za pomoci rodiny a pak budeš mít mateřskou.A z té se jídlo a potřeby utáhnout určitě dají.Pokud ale nemusíš platit nájem atd.A taky záleží na tobě jak to cítíš jestli být máma nebo ne.Mě bude v létě 22 a mám 8měsíčního chlapečka.Máme sice tatínka,ale začátky byly docela těžký ale ted je to to nejlepší co se mi kdy povedlo.Ale kdybych nechtěla dítě a otěhotněla na potrat asi půjdu.

pokud víš kolik bys měla penez tak si to spočítej a uvidíš...já teda věděla hned odzačátku že na malou budu sama protože ex byl ještě nevyzrálej...ale věděla jsem že to i tak utáhnu,měla jsem dobrej plat,pak i nemocenskou a pak i mateřskou...a k rodičáku ted alimenyt,takže nikdy sem nemusela obracet korunu...vždy sme se měli a máme s malou dobře :-)

Já taky otěhotněla v 19 taky jsem uvažovala zda si to nechat nebo ne taky jsem byla sama... dnes je mi 30 a nemužu mít druhe dítko takže jsem štastná že jsem se nakonec pro interupci nerozhodla...

otehotnela jsem v 19, biologicky otec gambler, tyran, alkoholik ( ano měla jsem pomminutí smyslů , že ho zachráním a o spoustě věcí jsem taky nevěděla), potrat jsem si řekla ne, i kdybych měla jíst kořínky. Rodiče mě podrželi, peníze jsem běhěm těhu měla přesně 3600 za celou dobu těhu, bilogicky otec nepřispěl ani korunou ničím... Bylo to náročné...v 6m těhu se objevil PRINC... se kterým jsem doted, ač to občas není jednoduché a to v každém vztahu..čekáme spolu holčičku. Potrat neodsuzuji,protože jsem po prvním dítěti sama jeden podstoupila ( 50% zdrav. důvody,50%existenční)...nyní čekáme holčičku :-) Pořádně si rozmysli,jaká je tvá existenční situace, zda máte kam s dítětem jít.. Oblečení apod se dá sehnat levno, ale přesto to něco stojí, jídlo pro mimi pokud budeš kojit tak první půlrok prakticky nic..ale může se stát že kojit nebude možné a UM je pěkně drahé... Držím pěsti, ať se rozhodneš jakkoli...

Ahoj myslím že rozhodných je více faktorů :)....Já také budu s miminkem sama (sama myslím bez otce dítěte), ale já mám plnou podporu u rodiny, mám s malou kde bydlet myslím že i s penězmi snad budeme vychazet bydlet budu u rodiču kde s malou budu mít svuj pokoj :)... Musíš si zvážit všechna pro a proti a pak se nejlépe rozhodneš.. a otec se nehlasí k miminku?... Přeji ti hodně štěstí a jen to nejlepší rozhodnutí :€s€: :h:

Záleží na tom, jestli máš s miminkem kam jít, například k rodičům, protože základ pro miminko je zabezpečení.. v dnešní době neni 90% domácností 100% finančně zabezpečená, aby mohli mít miminko, ale hlavní je podle mě střecha nad hlavou.. strava samozdřejmě taky, ale lépe se něco uškudlí na jídlo a podobně z příspěvků, než na nájem.. A co otec dítěte? ten nemá zájem? A taky záleží jak se cítíš psychicky připravená, každopádně ti přeji hodně štěstí v tvém rozhodování, ať se rozhodneš tak abys byla v životě šťastná :a: :k: