Já jezdila po všech doktorech sama a to jsem ze začátku dojížděla 60km,navíc to bylo v zimě kdy se bojím jezdit a při jedné cestě to do mě napral traktor s radlicí, to jsem zrovna jela na utz jestli bije srdíčko, to co jsem si prožívala tak na to ani nechci vzpomínat a přítel v práci jako vždy, malou neviděl ani na jednom utz, nemohl ani když jsem jela na utz co se nám narodí a já mu to telefonovala, určitě ho to mrzelo že jí nemohl vidět a mě moc, ale prostě nemohl z práce. Tak si to užívej co to jde, budeš na to vzpomínat jak to bylo krásný, alespoň já ano i přes všechen strach aby to dopadlo dobře, Nela se narodila po IVF a už jsme ani nedoufali že se to povede, takže strach byl velikej.

Ahoj,já čekám druhé...u prvního semnou manža parkrát na utz byl,ale te´d u druhýho ani jednou.Hlídá prostě první dceru když já šmejdím po doktorech.Ať je to cukrovka,velký utz,zubař,prostě cokoli-musí jí hlídat.A já jsem za to neskutečně vděčna,protože jsem takový magor,že nejklidnější jsem,když ji hlídá jen a jen on.Takže teoreticky o to vlastně ani nestojím aby semnou chodil...dokonce jej asi ani nebudu chtít u porodu,protože budu chtít ať hlídá dceru-jsem magor :s: Víš ono je to těžko...některým chlapům to moc nedochází dokud dítě nevidí...tebe kope,ty jej nosíš,ty jej vidíš na utz,prostě chlap to těhu tak neprožívá jako ty a upřímně řečeno myslím,že jim to prostě nemůžeme mít za zlé.Počkej až se mimikńko narodí a snad obrátí.Taky jsem více úzkostlivá v těhotenství,ale to je myslím normální.A že si dělá srandu z tvé váhy?Pak je to blb...my taky s manžou občas vtipkujem..jakože jsem velryba a zase budu vážit více než on,ale je to takové popichování,které oba chápeme.Pokud tě uráží tak to se nedělá.A co se týče pomoci-zkus si sním promluvit,říct,že je to období pro tebe náročné a že by jsi potřebovala trochu té pomoci!

Cekam druhy a muz se mnou nechdi na kontroly, ani vlastne nemuze pac je porad v praci a u prvniho se mnou taky nikdy nebyl. Taky mi prislo ze nema zajem, nehladil brisko nic. Jen se zeptal jak dopadla poradna tot vse. U prvniho tehu jsme se silene hadali a jednou za par tydnu jsem mu balila veci :€): ale nejakym zazrakem se nam povedlo se nesezrat a kdyz jsem byla ve 30tt tak jsme se vzali :) po porodu to chvilku taky nebylo ruzovy, prislo mi ze o malyho moc nema zajem,radeji byl nekde s kamaradama nez s nama doma. Ve skutecnosti byl nadsenej ze ma syna, jen nevedel co si s roli otce pocit, on je takovej ze se rad vyhyba zodpovednosti a problemy by radeji zametl pod koberec, tak mu trvalo dyl nez se srovnal s tim ze uz neni ten svobodnej kluk, co kazdej vikend chodi na pivo a v lete vymeta vsechny technoparty v okoli, ale ze je manzel a tata a mel by se sebou neco udelat. Dost se zmenil a pomalu se z nej stava chlap a tata. To ze si nehladi prad brisko a nepta se jak se s mimcem mame me ted uz netrapi, proste ne kazdyho chlapa to tak bere, nebo se proste stydej to davat najevo. Jen je ze me hotovej ze porad brecim a nastvu se a on kolikrat nechape proc a kdyz se mu snazim vysvetlit svuj uhel phledu, tak to prekroti a pouzije proti me nez dokoncim vetu, tak jsem mu tuhle psala velmi dlouhou sms kdyz byl v praci o tom co prozivam a citim a zda se ze to koecne pochopil. Sice jsme o tom nemluvili, ale aspn si precetl co jsem mu chtela rict, obeslo se to bez hadky a chova se mnohem citliveji ;)
Tak moje rada je nech ho "dejchat" nevis co se mu honi hlavou a i on se musi nejak smirit s novou roli a zvyknout si, ale casem se to srovna :) Snaz se ho mit lehce na haku a moc si blby poznamky nebrat.

ahoj,klid,to se zase srovná.mě je 27,čekám taky první :cc): a hormony se mnou teda mlátí až po strop a dokola domu.manža se mnou byl jen včera na velkým UTZ ve 20tt,jinak si vše vyřizuju sama.on má blbou šichtu,jsem ráda,že si vůbec vydupal volno na ten UTZ.že by se mnou nějak prožíval tehu si taky myslím,že ne.zeptá se jak dopadla KO,co jsem dělala,čas od času sáhne na bříško,ale není to dennodenně.to se změní až bude malá na světě,doufám.a že se bojím, jééé a jak!! dnes jak napadla hromada sněhu,museli jsme odhrnovat,já jen tak aby se neřeklo se smetáčkem ...cokdyby náhodou něco. jak mě zabolí podbřišek koukám na hodiny jak dlouho to trvá jestli se něco neděje, jo přeháním a jsem vyděšená kvůli každé ptákovině.je to asi normální,přece jen už nezodpovídáme jen samy za sebe,ale i za to mrně v :€O: .

se mnou chodil chlap jen na velké UTZ, protože tam viděl mimčo a vůbec mi to nevadilo...naopak...mě spíše vadili ti tatínci, co ve všech čekárnách zabírali místa a vedli chytré řeči, které si přečetli v chytrých knížkách :s: :s: :s: Dle mého chlap na gyndu nepatří (kromě doktora :s: ) Ale každá to vnímáme jinak.