A co dál?

Ahoj, tak jsem chtěla s manželem zkusit nový začátek.Jeden den jsme se s manželem bavili, ptala jsem se ho jestli se chce pokusit to zpravit, napřed se mě ptal jestli jak je to s tím bytem(šlo vidět, že není moc rozhodnutý, že by chtěl), pak jsme se bavili dál, já se rozbrečela.Nakonec řekl, že to teda zkusíme.Pak se mi zdálo , že to vlastně nechtěl.Takže jsem mu druhý den řekla, že se na ten byt zeptám, řekl mi ,,dobře".Nakonec jsem se ho ptala jestli se chce teda rozejít, řekl, že ,,ano".
Pořád se snažím(pokud se to tak dá říct).Je to se mnou jak na horské dráze.Na jednu stranu mám strašněj strach a na tu druhou se snažím najít pozitiva.Je pro mě nepředstavitelný, že budeme sami a pořád si lžu, že to tak třeba nebude.Nevím jak to popsat.

Ahoj píšeš, že tvůj manžel je hodný, o děti se stará, finančně vás zabezpečí...Pokud by jsi s ním zůstala tak já bych rozhodně nejdřív vyřešila to bydlení, za takových podmínek bych tam nebydlela, aby mi tchánovci kecali jak, kde a proč to ne a nic tam není tvého. A určitě by mi ještě vadilo, jak manžel bere tvůj nový vztah, to asi není normální souhlasit s tím, že máš někoho jiného, to mi hlava nebere.Držím palečky

Ahoj. je to jen o tobě a v takovém případě by jsi se neměla rozhodovat mozkem-logicky ani srdcem ale intuici . k tomu ti muze pomoct když si udeláš čas sama pro sebe sednes si a chytis hlavu - čelo a temeno a a drž a uvidíš co ti vyleze...tohle si musis rozhodnout ty a ne tvuj rozum.

Ahoj, nečetla jsem všechny komentáře, takže je možné, že se budu s někým opakovat....S přítelem na tom můžete být za pár let úplně stejně, jako je to teď s manželem - myslím v komunikaci, sexu..... Momentálně jste ve stavu zamilovanosti, takže není úplně dobře možné porovnávat vztah manžel x přítel. Pokud je manžel dobrým otcem a hodným manželem, pak je pro děti samozřejmě nejlepším tátou on. Ale finance nejsou všechno, i s ne příliš movitým člověkem můžeš být šťastná. Takže, když si to tak shrnu, je to těžké, ale nakonec by asi vyhrával manžel. Nesnesla bych ovšem intervence ze strany jeho rodičů - v tomhle by se mělo udělat jasno (včetně toho domu apod...) Přeju, ať máš tohle těžké období co nejdříve za sebou a hlavně, ať jste jako rodina všichni šťastní (ať už s tím nebo tím chlapem) :a:

Ahoj,Kačko. Opravdu jsem si myslela,že se máš líp.....je mi to líto.Virtuálně se známe už přes tři roky a každá z nás si zažila svá trápení. Nedokážu ti poradit co dál,jen mne zaráží,že tvůj partner by ti dovolil vídat se s přítelem,byť jen v kamarádské rovině.Mě by Petr roztrhl a já jeho taky. Dle mého slepované vztahy nikam nevedou,s bývalým manželem jsme zachraňovali manželsví 5 let a po 8 letech jsem stejně odešla a našla si ,,chudého"mladšího kluka. Můj bývalý je opravdu za vodou,my s parterem moc peněz nemáme,ale stále se máme rádi. Nyní je u nás také krize,ale nikdo z nás nemá jiný vztah,hádáme se kvůli rekonstrukci a práci na našem domku. Víš,podle mně,když to neklape v posteli a nemáš se komu vybrečet na rameni,dříve či později vztah stejně zkončí. Já ti moc přeji,aby jsi byla opět šťastná a nemusí to být ani s manželem ani s přítelem.........třeba za pár let najdeš někoho pro tebe dokonalého :h:

Ahoj, možná ti to bude znít jako fráze, ale já opravdu zažila něco podobného! S kamarádem jsem dokonce otěhotněla a odstěhovala se k němu a s manželem už jsme dítě měli....Pak jsem se vrátila k manželovi a nechala si to vzít, pak jsem zase půl roku bydlela s přítelem......Byly to dva roky rozhodování a nejistoty a já dvakrát požáadala o rozvod a dvakrát žádost stáhla.... S ním jsem prostě byla jako součást jeho života, pořád byl se mnou, i když zrovna byl pryč...jestli to chápeš.....nakonec se ale ukázal jako blbec, kteerj intenzivně chtěl moje manželství zničit a udělal by proo to cokoliv, i když to vypadaalo, že mě nechá rozhodovat. Nakonec jsem se tedy vrátila k manželovi. Jsem ráda za tu zkušenost, a jsem si jistá, že mi to stačilo! Jak tady někdo psal....Jednou to zevšední, líbí se ti to, že je to nové. Ale každej chlap má chyby a každej jiný...Už sis zvykla na tyhle, proč si zvykat na jiné?

nevím jak bych se v tvém případě rozhodla. Každopádně "něco" u vás špatně bylo,když sis našla přítele a hlavně bych se asi nesmířila s tím, že můj muž o mě nestojí - prostě bych nepochopila, že mi dovolí se scházet i nadále s přítelem jako s kamarádem, to přece nemůže fungovat :? Kdyby mi tohle můj muž řekl, nebyla bych s ním. Tím by mi to rozhodování asi hodně ulehčil. Možná by bylo opravdu nejlepší se na týden, dva sbalit a odjet od obou pryč, aby sis v klidu mohla v hlavě ujasnit, co vlastně chceš.

:( mrzí mě, co prožíváš, ale taky tě chápu... prošla jsem si něčím podobným... Hlavně si musíš uvědomit, co je pro tebe důležité a co ke komu cítíš, ne s kým je ti dobře (všechno jednou zevšední a zaneprázdněnost tvého muže se dá řešit, pokud by o to stál). Až si ujasníš tohle-pak řešit problémy - říct manželovi, co to způsobilo, vytvořit nová pravidla-den jen pro sebe bez dětí, pravidelné výlety, apod. Vybrat nové bydlení a jen vaše, atd. I s přítelem může začít být nuda-velké hospodářství, starosti o finance neb přibudou tři další kkrky-tzn.víc práce. A budeš tam, kde jsi byla... Kdyby jsi si chtěla popovídat, tak klidně pisni osobku - sice jsme se viděli jen jednou, ale možná by to bylo i dobře :-)

z jaké rodiny, prostředí pocházíš? Víš každá malá holčička je popelka, co chce prince a žít na zámku. Ale v dospělosti většinou zjistí že pro ni je nejlepší právě ten život jaký zná, samozřejmě o trochu :-) lepší.
Jestli jsi z města, ráda nakupuješ, líbí se ti že je vše blízko, akce, kultura...zůstan s manželem.
Jestli jsi z vesnice, zvyklá od dětství každý den pracovat kolem domu, odejdi a bud s přítelem.
Já bych na vesnici nešla, vím že po práci si ráda lehnu na gauč a večer zaskočím na aerobik. Že bych asi snad ani fyzicky neutáhla ráno roztopit kamna, vypustit slepice, po práci jít krmit kozy a čistit chlívky, vařit pomeje a co já vím co ještě je pro vesnické autmatická samozřejmá činnsot, která je tím , že dělají odjakživa vůbec nevysiluje...

Manžel souhlasil,že dům bude tchánovců?Jaký má na to názor?Tímto tě totálně vyšachovali ze hry,nic ti tam nepatří.Nevěří ti nebo proč to udělali?Když tak manžel dobře vydělává,proč si nepostavíte svůj vlastní????A absolutně nechápu,že manžel souhlasí,že se budeš s přítelem vídat,to věří na kamarádství mezi bývalými milenci?????Je tak naivní nebo je mu to šumák?Tak mě krapet napadlo,jestli nechce mít hlavně doma děti,které jsou na 120procent zajištěny vlastní maminkou.Píšeš,že je hodně v práci...hodně pracuje nebo tam má taky nějakou kamarádku?

tak jsem to cele prelouskala a Kaci,myslim,ze od manzela neodejdes.za prve si ho vazis a za druhe deti,ktere milujete oba.barak a manzelova veta,ze se nastehuje i bez vas,je jen dle me naoko od nej,kdyby opravdu vedel,ze mu tece do bot a prijde o vas,otocil by.hloupe se zeptam,ale tys manzelovi rekla,ze kamarad je i partner jako sex?nebo jen kamarad?ja myslim,ze sex ne,proto ti dovoli ho mit,jelikoz ti veri a svym zpusobdm te zna.s mym muzem jsme meli taky krize,kdy jsem ho spis nesnasela,nez milovala.mozna kdyby se mi pripletl nejaky chlap do cesty,tak bych taky na par kafi zapomnela,ale tot vse.vim ze muze miluju,at je dobre nebo ne a co me treba jasne odradi od cehokoliv je fakt,ze nepodvadim jen manzela,ale i deti.rozvod neodsuzuji,holt vztah nemusi vyjit,ale vzdy s cistou hlavou a ne s cizim chlapem.pisu z mobilu,tak se omlouvam za necarky.Hodne stesti

Díky všem za komentáře, rady a postřehy.Od každé zvás jsem si vzala něco k zamyšlení.

mám takový pocit, že jsi se nudila, pálilo tě dobré bydlo a nabrnkla sis z nudy kamaráda...tvýmu mužskýmu se divím, že se s tebou hned nerozvedl
promiň, ale tak to cítím
když byl na mě ex hnusnej, nechodil domů, nic neplatil, měl milenky a vše bylo na mně a ještě mi jednu ubalil, protože neměl náladu...
nevíš, co jsi doma měla a vlastně sama sis to zavařila, chudáci děti, ty se musíš rozhodnout sama a vlíst si do svědomí, promiň, je to jen můj názor

ahojky,necetla jsem si komenty,ale hodne mi tvuj pribeh neco pripomnel.vis co me napadlo,mas nejakou opravdu dobrou kamaradku?ta znama nemela kamosku,nasla si taky kamarada a az se ztratily problemy s muzem,tak prestal mit kamarad smysl,ale muz se uz nevratil.

kdybych se ocitla v takové situaci, vyhledala bych pomoc psychologa – jednoho znám, řešila jsem s ním dvě velké krizovky mého života a v obou případech mi zásadně pomohl urovnat si to v hlavě i v srdci a najít řešení, které vycházelo opravdu ze mě, nebylo jen odrazem toho, jak se na tu situaci dívá někdo jiný. Manželská poradna by taky byla na místě, pokud ti nesedla ta konkrétní „poradkyně“, zkusila bych ještě jinou. Přeci jen, nerozhoduješ se pouze za sebe ani pouze na pár týdnů, tvoje rozhodnutí může změnit celoživotní osudy tobě, tvým dětem, tvému muži i příteli.

V první řadě by to chtělo sednout si s manželem a popovídat si o tom, za jakých podmínek a jestli vůbec jste ochotní a schopní spolu zůstat. Každý budete muset slevit a domluvit se na nějakém kompromisu, jinak to do kupy nedáte. Na jednu stranu mi přijde, že manžel s tebou v životě počítá, ale spíš jako se služkou, uklízečkou a chůvou než jako s životní partnerkou, jinak by přece nesouhlasil s tím, abys odešla za přítelem, a nechtěl by tě vázat k domu, respektoval by tvou potřebu realizovat se v životě nejen jako matka a „profesionální“ manželka. Na druhé straně s přítelem jsi od května, jestli jsem dobře četla, takže ani ne půl roku a ani spolu každodenně nežijete a neřešíte ty šedivé ubíjející stereotypy každodenního života rodičů dvou dětí. Až se za dva tři pět let okoukáte, může být všechno jinak, než se dneska zdá. Možná by stálo za to vzít si na čas dovolenou od obou dvou, nebo si vzít dovolenou a odjet někam s manželem, bez dětí, abyste si připomněli, co jste na sobě měli rádi, když jste se brali.

My jsme s manželem desátou sezónu, děti mají 3,5 a 1 a čtvrt, s naším partnerským životem zamávaly způsobem a intenzitou, kterou jsem si nedovedla představit a ani v nejčernějším snu bych takový posun nečekala. Poslední rok jsme přežili spíš jako spolubydlící sdílející péči o děti než jako manželé z hollywoodského bijáku. Ale i tak jsem odhodlaná nehledat „štěstí“ jinde. Podle mě by mi s jiným chlapem nebylo líp. Nepochybně těch prvních pár měsíců by bylo úchvatných, ale po deseti letech bych těžko byla jinde než teď. Naopak si myslím, že jak děti porostou a budou na nás nezávislejší, zase se to mezi námi zlepší. To je jeden z důvodů, proč věřím ve smysluplnost manželství, jednou jsem slíbila být mu životní partnerkou v dobrém i zlém, tak přece při prvním závanu problémů nesbalím kufry, on mě taky podržel, když mi bylo ouzko a byla jsem na něj tak hnusná, že bych se ani nedivila, kdyby tehdy býval odešel.

Rozhodnutí je jen na tobě,ale asi bych i zvážila jaký je manžel tatínek dětem,jestli o ně má zájem,hraje si s nima,chodí s nima ven,je na ně a na tebe hodný,nenadává vám,nebije vás a na druhou stranu to co zažíváš s přítelem,to je asi takový to poblouznění zamilovanosti,které stejně dřív,či později zevšední a můžeš na tom být stejně,nebo i hůř a kdyby Vám to nevyšlo,tak můžeš s dětma zůstat sama,což není žádnej med.Já osobně,bych asi neriskovala. Přeju,at se dobře rozhodneš a jsi štastná

Přítel mi jednou řekl, že to má být v první řadě rozhodutí jestli chci být s manželem a nebo ne a až potom jestli chce být s ním a nebo ne.To je otázka na kterou hledám odpověď.Možná ji už znám, ale snažím se ji změnit...nevím.

Ahoj jo Kači, mě mrzí co tady čtu :( . A napadlo mě přesně totéž co Petu, máš nějaké zajištění do budnoucna? co když Vám to v budoucnu nebude klapat, budeš mít kde jít? necháš tady něco svým dětem??? My sice platíme vysokou hypotéku, ale platíme si své a vím, že tady něco po mě zůstane dětem. Do situace, v jaké jsi, bych se nikdy nedostala, protože bych s tím nikdy nesouhlasila - raději hypotéka na malý být 2+1, než dům, ve kterém bych bydlela a nebyl by můj :( A ráno jsem se náhodou ptala chlapa na totéž, má stejný názor, nikdy by nepřistoupil na to, aby nám rodiče postavili dům. ano, je schopný se postarat o svou rodinu, ale se vším všudy - ne, nastěhovat si rodinu někam, co nám nepatří, navíc, tohle nikdy nedělá dobrotu a za to jsme vděční, jaké máme v rodině vztahy, tchánovci by se rozdali, ale na takovou věc bychom nepřistoupili. Jde vidět, že tě má manžel rád, ale já si nedovedu představit tu "lásku", když přistoupil na to, že se můžeš vidat s jiným. s takovým bych ani nechtěla být, protože aby me měl rád, na nic takového by nikdy nepřistoupil ! nemáš to jednoduché, možná bych tomu nechala volný průběh a dala šanci vašemu manželství, ale chtěla bych začít žít jinde, ve "vlastním". také bych nechtěla rozbít rodinu a ohlížela se hodně na děti. s tvým přítelem bych se určitě přestala vídat, jinak je to jenom horší a zkusila bych pracovat na manželství, ale ne takto - znovu od začátku.

Ahoj Kačí, přečetla jsem tu vše :) Myslela jsem, že napsal někdo o mně před rokem, ať jde o manžela nebo tchánovce, vše naprosto stejné :00: Nebudu to rozebírat, je to na dlouho, ale cca v březnu se tak nějak vše obrátilo o 360° a teď čekáme třetí miminko, vydřený :s:
Jak jsem tak všechno četla, zůstala bych u manžela, aspoň zatím. Jak čtu, přítel je fajn, protože si konečně nebyla sama, konečně tě někdo vnímá, stojí o tebe, je tam tak neuvěřitelný žár a vzrušení, které si už dávno nezažila ! Ale věř, že to přejde. Snaž se myslet na to, co bude až to přejde. Chlapi nepřemýšlí, pokud chceš na výlet, prostě řekni, v sobotu jedeme tam, pokud romantický večer, připrav ho. Už jsem se bohužel několikrát přesvědčila, že na tohle prostě "normální" chlapi nejsou. Pak si s tebou tu chvíly moc rádi užijí, i ti to nějak oplatí, ale první krok je na tobě. Myslím si, že pokud dáš tomu rok, uvidíš jestli vede cesta či ne. Ale psychology atd bych do toho nezatahovala, jste spolu 7let, je to opravdu velmi brzy na rádce vztahu. Budu ti moc a moc držet palečky. :a: :a:

Ahoj, řešila jsem něco podobného před 6 lety . Měla jsem dvou letou dcerku ,manžel málo doma, nebyl rodinný typ říkal to vždycky ale já myslela že se to změní ale už vím že se lidi nemění . Někdy říkal že by mu nevadilo kdyby jsem měla i někoho jinýho a mě to strašně trápilo ,měla jsem pocit že mě nemůže mít rád když by mu to nevadilo . Každý jsme měli své zájmy a moc času spolu netrávili. Rozešli jsme se a pak za měsíc se vzali ale nic se nezměnilo ,pak se narodila dcera. čím dál víc jsem se cítila osamělá chyběla mi komunikace . Pak jsem šla se sestřenicí na ples a tam jsem celý večer protancovala s jejím spolužákem . Začali jsme si psát ,volat a vídat se . Manžel to musel vědět ale neřešil to tak jsem se jednoho dne o prázdninách zbalila a odstěhovala se k rodičům . Přítel teď už manžel si našel hned práci(zkončil zrovna školu je o 9 let mladší než já )a za 7 měsíců jsme se stěhovali do svého domečku . Hodně práce ale spolešně ! Před tím jsem také nemusela nějak řešit peníze a teď jsem šla do všeho od nuly ale nikdy jsem toho ještě nelitovala. Jsme spolu 6 rok a je to čím dál krásnější !!! Nikdy nevíš co tě čeká je to risk ,vyčítat si můžeš cokoli ale znovu bych se rozhodla srdcem . Držím pšsti aby jsi byla šťastná ! Ale tebto stav co prožíváš mě přijde normální ale nějak bych se v tom dlouho neplácala aby jsi se z toho nezhroutila ! :one:

buď ráda, že se můžeš rozhodnout, já mám 2 děti, jedno 6ti denní a tatínka ani jednoho.. ale já bych zůstala asi s rodinou.. neopouštěj staré věci pro nové..

Ahoj Kacko,

Ja se v zivote řídím intuici ne moc rozumem a kdyz rozumem tak časem to stejne dopadne tak ze zvítězí :h: . Peníze v zivote nejsou všechno jsou nekteré typy holek pro které asi ano ale na to mají náturu a tím padem zvládají všechny negativa které sebou ten luxus přináší. Na tvém míste bych s manželem nezůstala, uz jen proto ze cítís uzkost kdyz s nim jsi, navíc vás vztah musí byt hodne narušeny kdyz mas někoho jiného. Divím se ze on jeste nemá! Nebo to neřešis?
A žít v baráku který bude sice luxusní ale cely ho vymysleli tchanovci tudíž ti budou do všeho kecat by se mi nechtělo. Jeste tam nebydlis a uz víš ze se tam budes cítís sama. To nejsou moc hezke vyhlídky ne? Asi také záleží zda mate s manželem nejake společně zájmy.
Na druhou stranu se ti život muže zkomplikovat i s přítelem, zádný vztah není ideální možna jen na zacatku :D
Držím palce at se rozhodnés ,,dobře,,.

netusim co napsat, ale je to jenom na tobe jak se rozhodnes a mysli i na to ze tu moznost mas se rozhodnout, nevim jestli jsem pochopila dobre ze se rozhodujes mezi citem a financema :?