A co dál?

Ahoj holky, nevím jestli chci nějakou radu nebo spíš váš pohled na situaci.
Jsme spolu s manželem 7 let(v lednu 8 ).Máme dvě malé děti (starší syn bude mít 4 roky a mladší bude mít 2).
Před rokem nám tchánovci začali stavět dům(i do té doby mnažel dost pracoval, ale byl i s náma).Pak začal dělat na ,,našem domě"(bude napsaný na tchánovce a Ti tam taky ,,rozhodují").Mnažel byl hodně pryč, naše dohody o tom, že něco podnikneme nebo co a jak bude se různě měnili, přesouvali atd.
Manžel není moc komikativní a začali jsme se dost odcizovat.V sexu, v komunikaci(několikrát jsem třeba vedle něj brečela a on usnul).Měl, podle mě, tendenci všechno ,,házet" na mě.Začala jsem se cítit víc a víc sama a i přes snahu to řešit jsme se odcizovali víc a víc(mnažel problém neviděl). aniž bychom si to uvědomili jsme si začali žít, každý žít svůj vlastní život.
Letos v květnu jsem si začala psát s kamarádem, jen tak.Možná proto abych se nenudila, ale byl mi sympatický.Psali jsem si víc a víc a já zase začala cítit, že někoho zajímám a že ke mě má někdo blízko.
Postupem času se můj vztah s manželem úplně rozpadl a manžel pocítil, že se něco děje až v momentě , kdy jsem řekla že přemýšlím, že odejdeme.V té době se můj vztah s ,,kamarádem" změnil.
Manžel přišel s tím, že teda můžeme mít otevřený manželství,takže se můj vztah s kamarádem stal vztahem.Manžel tuto situaci neunesl.Šli do manželské poradny, kde objektivně říkám, že psycholožka stála jen na manželově straně.Dohodli jsem se tam, že si dáme do konce prázdnin ,,rozchod na zkoušku".Manžel se odtěhoval k rodičům.V té době mi připadalo, že je to všechno vyřešeno.
Můj vztah s přítelem se vyvíjel, tak jak se vyvíjel.Měli jseme k sobě blízko a já byla opět šťastná.Rozumí si i se syny. Pak se manžel pohádal s rodiči a z ničeho nic se přestěhoval zpět. najednou jsem zase žili všichni pohromadě,ale já jsem odjížděla za přítelem.
Mám pocit, že se náš vztah lepší jen díky příteli,ale nedokážu si odpovědět proč.Je to snad jen protože se mnou někdo mluví?To bych neřekla.
Do konce prázdnin jsem se měla rozhodnout s kým budu. I přes 5 pokusů se během prázdnin s přítelem rozejít jsem to nedokázala udělat. Na konci léta jsem se přesto ,,rozhodla" zůstat s mužem. Nastali u mě velké stavy úzkosti a opět pocitu prázdna a smutku.Je to ,,jen" stesk?!

Muž mi řekl, že se můžu s přítelem vidět, mluvit s ním, zajít na tenis a v momentě, kdy jsem věděla, že se s ním můžu vidět jsem byla zase na manžěla příjemná a sama jsem se uklidnila.

Začalo mi z toho ,,vypovídat" tělo.Jsem pořád unavená, nic mě netěší, jen synové, točí se mi hlava.
Můj muž je velice hodnej chlap, snesl by nám modrý z nebe, nikdy na mě není zlej, nestane se , že by mi řekl, že něco neudělá.O syny se stará vzorně.Vydělává dost peněz a je z ,,dobré" rodiny, takže je zvyklej na jinej životní standart..Jeho rodiče mě moc nemusí(obvzlášť teď). Zjistil,že vlastně nechce ,,rodinnej" život.Že chce zatím vydělávat peníze(pro rodinu), aby jsme se jednou měli dobře.Jsme oba mladí.
Na druhé straně je o něco starší přítel.Já jsem jeho první přítelkyně. Je hodně rodinnej typ.Kluky má moc rád. Řekla bych , že má dobrou představu toho, co od života chce.mluví se mnou, umí se na mě zlobit.Na kluky by byl přísnej, yydělává míň(oproti manželovi) a tak má i jiný životní standart.

S manželem bydlíme ve městě, i dům do kterého by jsme se měli za měsíc nastěhovat je ve městě.Já si na něj pořád neumím zvyknout, je to pro mě jako zlatá klec ve které mám pocit, že budu jen sama s dětma.I muž mi řekl, že ze mě chce mít profesionální manželku. Abych chodila do práce(abych se nenudila a tak), ale abych se na 120% starala o děti, domácnost atd. Moje máma mi řekla, že bych měla život bez starostí, ale byla bych ,,sama".
Na druhé straně přítel má dům, velkou zahradu, bydlí na vesnici(takže starost o zvířata, zahradu, starší dům,...).Starosti s financema, ale je hodně rodinnej typ. Byl by to život se starostma, ale vedle někoho.

Pořád si říkám jestli nechci zůstat s mužem kvůli jistotě a nebo jestli bych nechtěla být s přítelem jenom teď protože je to ,,nový".

Přestala jsem cokoliv cítit a jsem uvnitř jakoby mrtvá.Takže i když se snažím dávat na pocity, tak tam nejsou.Beru to tak, že zůstanu s mužem, ale když se mě někdo zeptá proč, tak neumím odpovědět.