Deníček uživatele kkss

Všem vám moc děkuji za vaše komentáře a zkušenosti!
Musím říct, že vztah před těhotenství a během těhotenství byl v pořádku, samozřejmě každý se občas pohádá, ale normálně jsme fungovali. Byl i u porodu malého a byl úžasný, proto nechápu, co se to vlastně všechno stalo.
S tím autem to je těžké. Já měla svoje, ještě dřív, než jsme spolu začali žít, jenže jsem měla nehodu a auto na odpis a druhé jsem si nekupovala, jelikož kupoval on, tak jsem to nějak extra neřešila a nechtělo se mi živit zbytečně dvě auta. Ale asi to byla chyba, protože on je s tím autem úplně postižený :n: . Je mi jasné, že nemůžu projet majlant měsíčně, ale 1x za týden nikoho neubyde, abych si vzala auto a jela k našim nebo ke kamarádce. V tomhle budu muset prostě být tvrdší.
Ano, máme společné bydlení - ale taky problém, který je nedořešený a trápí mě. Byt se kupoval v době, kdy jsem měla nějak 3 měsíce před porodem, byt nebyl v OV, ale družstevka - takže předhypo a hypo šla na něj, jelikož to bylo pro nás nejjednodušší a tudíž převod družstevních práv je na něj (vždy lze převést pouze na 1 osobu) a teď se mu byt převedl do OV a taky na něj. Měli jsme dohodu, že mi po převodu do OV pomocí darovací smlouvy "daruje" půlku bytu. Jenže, aby mi mohl "darovat" půlku, museli bychom být manželé - což jemu nějak není po chuti (a já bych zase chtěla být normální rodina i s papírem, jsem v tomhle proste konzerva) a nebo by museli 3 sousedé dosvědčit, že žijeme ve společné domácnosti, což jemu zase přijde ponižující - takže suma sumárum, společní bydlení, kt jsme si vybudovali si chce nechat jen pro sebe! Jinak to totiž funguje u nás tak, že přítel platí "nájem" a hypokétku a já z mateřské kompletní chod domácnosti, elektřinu, intertnet a sama sobě telefon a 90% věcí malému. Takže penězově to vychází víceméně stejně, s TÍM ROZDÍLEM, že on si své peníze spoří a ukládá do bytu a já jeho ze svých peněz živím a když se něco stane, tak nemám nic. A podotýkám, že jsem KOMPLET vybavila byt, od nábytku, přes dekoraci, nádobí ...prostě úplně všechno! Tak jsem mu řekla, ať si byt nechá, ale ať mi dává půlku peněz na jídlo, ty peníze jsem si zase chtěla spořit a schovat na "horší" časy zase já. Tohle témě zatím ještě nemáme dořešené, nechám tomu ještě nějaký čas.
Na téma "tchýně" bychom mohli psát každá svou story, jak tak čtu ve vašich kometářích. A proto si říkám, že musím všechno stopnout dřív, než bude pozdě. Já jsem hodně tolerantní a nekonfliktní člověk, byla jsem slušně vychovaná a s každým se slušně bavím. Ale jakmile začne někdo mé slušnosti zneužívat a přeteče můj pohár trpělivosti, tak se neznám, navíc jsem beran a do ničeho si kecat nenechám.
Takže to u nás vyvrcholilo obrovskou hádkou, kdy jsem zavolala mé mamka - která je mimochodem dětská zdravotní sestra s více než 25-ti letou praxí od novorozenců po puboše (přesto její názory a rady ohledně malému nebere) - ať pro mě pošle taťku a jedu k nim, než si milostpán uvědomí co udělal a jak se zachoval.
Když to ve stručnosti shrnu, ať dělám co dělám, mám plné zuby jeho matky/moje tchýně, která je neskutečná bordelářka a řekla jsem, že do té doby, než vše skousnu, malého neuvidí a že mě to nezajímá. Tím, co mi řekl a jak se zachoval, mi hodně ublížil a trápí mě to a upřímně nevím, co bude dál. Vztah držet za každou cenu nebudu, taková zase nejsem. A aby moje dítě vyrůstalo v nefungující rodině taky nemá význam. Akorát by tím byl poznamenaný. Zastávám názor, že člověka s kt rodinu založím si vyberu sama, ale dítě kt se mi narodí ne, a proto bych měla dělat vše proto, aby bylo spokojené a šťastné!
Člověk krátce po porodu je jiný, citlivý a všechno se ho dotýká a bere osobně, možná proto taky na vše tak reaguji, ale nemůžu za to, nejsem dokonalá a ani dokonalá být nechci.
Teď se to všechno uklidnilo, utichlo, ale nevím, na jak dlouho a co bude dál. Ale jedno vím jistě, abych ochránila malého, jsem ochotna udělat cokoli na světě!
Všem, které řešíte podobné či jiné problémy, přeji pevné nervy a ať vše dopadne tak, jak je to pro všechny nejlepší!

mužu ti říct že jsme na tom uplně stejně, teda s tím rozdílem, že muj chlap štastný s náma je. Ale to jeho matkou jako by jsi psala té od mého chlapa. Uplně tě chápu, a řeknu ti udělej si sní pořádek za včas. Já to nechala být, pořád jsem to v sobě, dusila a je to asi měsíc zpátky jsem jí to všechno řekla, od té doby spolu nemluvíme, a já mám klid. Malého ji nedávám, páč někomu kdo mě po celá vsi uraží ho dávat nebudu. A ještě jsem chtěla říct, buď ráda že ji máš aspoň od sebe 6km, od nás bydlí cca 300m a to je teprve utrpení, to vždycky když jsem někam šla tam mě šla skontrolovat, jak dlouho tam jsem s kým tam jsem. Prostě uplně napalici. Pořád mě moralizovala kvuli malýho že ho mám víc oblíkat akdesi cosi. Prostě typický kecy blbejch tchýni. Budu ti držet palce ať to nějak zvládnete.

Ach jo,je to hrozný, ale ono je všude něco. .jen se mi nelíbí, že ho nebaví drncání s kočárkem, ale hospoda ano. A taky s tím autem, nechápu chlapy, kterých se musí ženská doprošovat o auto. Ale na druhou stranu, když jsme bydleli s manželem u mojich rodičů a jeho byli od nás 7km, tak to taky bylo všelijaké. On byl pod jejich vlivem a já -i když to nerada přiznávám- pod vlivem těch mojich. A to byly věčné hádky o to, kdo z nich je lepší a kdo horší. A taky se nám všichni do všeho pletli. Nakonec jsme se odstěhovali a vídáme se s nima tak jednou za dva měsíce a to nám asi zachránilo vztah. Rodina poblíž je fajn, ale ne když se Vám do všeho plete a navíc se jim daří ovlivňovat i Váš vztah. Každopádně přeji, aby tohle období přešlo a bylo to už jenom pěkný :-).