lépe bych to nenapsala :///: :s:

Bezne mam optimismu na rozdavani, proto jsem z toho ted tak rozhozena :) financne jsme na tom podobne jako vy :) a nasi by si asi predstavovali jak nejdriv dodelame barak, neco nasetrime a az pak deti. Ja jsem si to tak taky predstavovala, ale hold jsem si nezodpovedne nedojela pro prasky a tak to tal dopadlo. Asi potrebuju jen cas, vsechno si urovnat, udelat si nejakou radost jak jsi navrhovala, v utery se na utz podivat jak hezky rosteme a bude to fajn. Nasi pocatecni sok prekonaj a nakonec to bude vsechno fajn.:) a navic pisou, ze tyhle vykyvy nalad zlobej v 1.trimestru, takze jeste mesic a pul a.uz by to nemuselo byt talovy :) kazdopadne dekuju :)

:one: ano ano, od 11 tt už se hormonální houpačka nekonala:-) U tebe je to hodně v tom, že bylo těhotenství neplánované. Já si první i druhé těhot. naplánovala, hezky mi to vyšlo,do toho jsme stavěli barák, a taky to šlo:-) a pást jsme se nechodili:-) a po 13 letech manž. jsem se rozvedla. A představa, že bych nejdřív početí odkládala, tak po těch pěti letech bych už věděla, že s manželem tehdejším to nebude to pravé ořechové, už bych nezavírala hloupě oči před jeho nedostatky (chutnalo mu vše, co lihem páchlo), a to bych ty kluky asi ani pak už neměla. Takhle mám dva skvělý kluky, se kterými jsem to od jejich věku 11 a 6 let válčila sama, a ač jsem musela utahovat a šetřit tu a tam, tak jsme se i tu a tam do světa podívali, na chatu jezdili, výlety absolvovali, věnovala jsem jim snad i dost času, a jsou skromní a přeci jim nic nechybělo. Ač z rozvrácené rodiny, měli a mají šťastné dětství a jsou tak skvělí, že mi je kde kdo závidí:-) a já, ač bych mohla být pyšná víceméně na sebe, jsem vlastně pyšná na ně. A teď s přítelem, se kterým jsem pět let, čekám trošku neplánovaně miminko. Šok to byl asi první 4 dny... To si pamatuji, že jsem se vzbudila, protáhla se s úsměvem na rtech,a najednou mi strnul, když mi v té druhé, třetí vteřině po probuzení došlo, že "jsem v tom"! A pak se stalo, že strachy jsem vytěsnila, stalo se, a už jsme se jen těšili. Bude to benjamínek, užívám si každý den, každý pohyb, užívám si mazání bříška, (což u prvních dvou těhotenství byl pro mne vopruz a věčně jsem na to zapomínala), úplně jinak to prožívám, ač to zní jako klišé, tak to cítím jako dar. A teď nechápu, jak jsem mohla zkazit 5 dní života tím, že jsem byla rozhozená a přepadlá z toho, že "se stalo" :-) Tak ať se tomu brzy vracíš také jako k nepochopitelné minikapitolce, a jsi už jenom šťastná budoucí mamča.

:one:
Amen, sestro :s:
Máš naprostou pravdu, život se musí skládat z maličkých radostí, třeba jen z toho, že neleje.. i když ty vedra nebyly úplně ono :///:
A pokud je top_secret plnoletá a žije vlastním životem (a vypadá to, že jo :), rodiče bych moc neřešila, stejně s nimi žít nebudou, starost o ně budou mít tak jako tak vždy. Hele, my postavili rodiče před hotovou věc po třech měsících známosti a taky to zvládli, že budou prarodiče a dneska jsou skvělí! Pokud to nedají, je to jejich rozhodnutí a s tím nic neuděláme ani teď ani za deset let...
Člověk s alespoň minimální finanční gramotností si přece umí spočítat, kolik může vydat a na čem se dá ušetřit, za co netřeba vyhazovat třeba na úkor něčeho kvalitního, čeho se nevzdam.. U nás jsou to kvalitní pleny, takže pak šetříme jinde - nepotřebujeme značkovou drogerii nebo oblečení.. Opravdu se (skoro) všechno dá, když je snaha.