Pocitům neporučíš, to je fakt. "Splašené hormony" jsem měla ze začátku, dojímala mne i reklama na dětské pleny. Strach z budoucnosti ale nemám, asi jsem věčný optimista a tím to mám jednodušší, a to po finanční stránce to teda nemáme žádnou slávu. Oba pracujeme, nevyděláváme špatně, ale splácíme byt, pak běžné náklady na živobytí, a na rozhazování to rozhodně není. Ale žijeme vcelku skromně, resp. víme, co si dovolit můžeme, (toho je málo :-) ) a víme, kde ušetřit a neutrácet za něco, co si můžeme udělat, uvařit, upéct, vyrobit sami. (V rámci možností, nic přehnaného). Jestli Ti není 17 let, tak na strach z toho, co na to vaši, se vykašli. Nebudeš si plánovat děti podle toho, jak se oni cítí. Mohli by se "necítit" ještě v šedesáti... Nevím, v jaké jste situaci, (bydlení, zaopatřenost), jestli třeba rodiče spíše nemají strach z toho, jak to zvládnete finančně. co Ti poradit ? Protože depky se neptají... Pokud nemáš podmínky pro to, aby jsi byla v pohodě, těžko to ovlivníš - ty nálady, strachy a obavy. A nadiktovat Ti, ať jsi šťastná, prostě nejde. Takže procházka s přítelem, společně uvařená večeře, hezký večer, pokec s kamarádkou a nákup nějakého ohozu pro mimčo:-), plavání? pohár a vídeňská káva?: kino? Něco, co Ti udělá radost. A každý den něco. Ať se Ti život skládá z malých radostí, a bude snad líp.
Pocitům neporučíš, to je fakt. "Splašené hormony" jsem měla ze začátku, dojímala mne i reklama na dětské pleny. Strach z budoucnosti ale nemám, asi jsem věčný optimista a tím to mám jednodušší, a to po finanční stránce to teda nemáme žádnou slávu. Oba pracujeme, nevyděláváme špatně, ale splácíme byt, pak běžné náklady na živobytí, a na rozhazování to rozhodně není. Ale žijeme vcelku skromně, resp. víme, co si dovolit můžeme, (toho je málo :-) ) a víme, kde ušetřit a neutrácet za něco, co si můžeme udělat, uvařit, upéct, vyrobit sami. (V rámci možností, nic přehnaného). Jestli Ti není 17 let, tak na strach z toho, co na to vaši, se vykašli. Nebudeš si plánovat děti podle toho, jak se oni cítí. Mohli by se "necítit" ještě v šedesáti... Nevím, v jaké jste situaci, (bydlení, zaopatřenost), jestli třeba rodiče spíše nemají strach z toho, jak to zvládnete finančně. co Ti poradit ? Protože depky se neptají... Pokud nemáš podmínky pro to, aby jsi byla v pohodě, těžko to ovlivníš - ty nálady, strachy a obavy. A nadiktovat Ti, ať jsi šťastná, prostě nejde. Takže procházka s přítelem, společně uvařená večeře, hezký večer, pokec s kamarádkou a nákup nějakého ohozu pro mimčo:-), plavání? pohár a vídeňská káva?: kino? Něco, co Ti udělá radost. A každý den něco. Ať se Ti život skládá z malých radostí, a bude snad líp.