vase zacatky...??

Ahoj, prijdu si docela hrozne. Porad tady ctu Vase prispevky, jste strasne stastny, ze jste tehotny, uzivate si to a mate obrovskou radost. A ja si prijdu uplne mimo. Cert vem.nevolnost, ta se da zvladnout, unava je u me takova, ze snad padam do komatu, jak usnu, tak me jen tak neco neprobere :) ale ty hormony!! Kolikrat uz si prijdu nenormalni. To ze me vsechno rozlitostni by se dalo, ale ja kolikrat chytnu takovy depky.... Neuveritelne se bojim budoucnosti. Hlavne co se tyce financni stranky a tak je to se mnou jak na houpacce. Chvili si prijdu strasne silna a rikam si jak to zvladneme, jak jsme vzdycky vsechno zvladli, ak budeme stastni atd.... A najednou uplne zvrat a ja propadam panice jak to nedame a budeme uplne v haji. Pracuju totiz na zivnost a kdyz nejsem dobra, tak nejsou dobry penize. Pritel si ted zacal take hledat lepsi praci, aby bylo vic. Strasne se to ve me pere. Na potrat nechci jit, na to nrmam zaludek, to dite konec koncu chci. Ale predstavovala jsem si to krapet jinak vsechno. Cekala jsem jak bufu nadsena a uplne vyladena z toho ze jsen tehulka, budu si malovat krasnou budoucnost a misto toho jsem z toho docela vyklepana. K tomu to koncem mesice hodlame oznamit rodicum a to taky nebude moc prijemnej zazitek, protoze uz nam rekli , ze se jeste neciti na prarodice. Proste to tehu nejak prislo v nejmin vhodny okamzik a ja se tady potrebuju trochu vykecat a treba zjistit, ze nekdo mel taky takovy splaseny pocity jako ja :) :/