Nevím si rady

ahoj mě je 25 a mám tříletou holčičku
když sem zjistila že jsem těhotná přítel pracoval po ukončení studia celých 14 dnů....neměl z toho moc velkou radost i já byla dost rozpačitá a hádali sme se jak koně ale zlomilo se to a nakonec to bylo super těhu a ještě suprovější rodinka :)
mmch že jsem těhu jsem zjistila až ve 2 měsíci a rozhodně jsem ty dva měsíce nevědomého těhu nesekala dobrotu ale řádila jak černá ruka
miminko je z počátku vyživováno z vaječného obalu na maminku se napojuje až po dvou měsících takže takle zazačátku se neboj

Tatínek mého přítele roztroušenou sklerozu má.Je upoutaný na invalidním vozíku.Maminka mého přítele se o něj stará.A je to dost náročné.Když jsme s přítelem čekaly našeho chlapečka,řekla jsem v poradně svojí gynekoložce že je v rodině toto onemocnění.A vůbec se nad tím nepozastavovala.Takže jsem se toho vůbec nebála.Vyčetla jsem na netu že rodinný výskyt roztroušené sklerozy je vzácný.Ale měl by se brát v úvahu.Být tebou tak bych si miminko určitě nechala.Také by jste si měli sednout a rozumně si popovídat.Jak to vše bude do budoucna.Nevím čeho se týkají vaše hádky,ale může se to týkat přítelovi diagnozy.Třeba se bojí toho že tím jak se jeho nemoc bude zhoršovat,tak nebude pro rodinu takovou oporou. :a:

Ahojky, to je velice těžké rozhodnutí. Já měla dceru ve 23 letech a jsem ráda, že jsem jí měla tak brzy, pač jak pozoruji v klubu maminek je tam hodně maminek kolem 35 let, co měli poprvé miminko a zdá se mi to pozdě, ale každýmu to vyhovuje jinak :girl: . Osobně bych si miminko určitě nechala.
Mojí kamarádce, když bylo 19 let, tak šla na potrat dokonce jí řekli, že čekala holčičku, a teď už je to 10 let zpět a vždy si vzpomene, kolik už by prckovi bylo a co by dělal, jak by mu šla škola...Doteď má prázdné místečko v srdíčku :( .

Ahojky, tak v první řadě mám takový dojem že roztroušená skleroza je bohužel dědičná ovšem ne u každého se musí nutně objevit. Asi bych zvážila i to, že ji má tvůj přítel, protož je to dost zlá nemoc která se nedá vyléčit. A hlavně nepíšeš co na to říká tvůj přítel jestli chce být tatínkem to je důležité v rozhodování. Každopádně určitě pokud cítíš, že to dítě chceš nevzdávej se jestli ti má kdo pomoct litovala bys.

v tomhle ti nikdo neporadí... rozhodně nedej na mamku, pokud to tak necítíš... do konce života by sis to vyčítala... jsi za svoje rozhodnutí zodpovědná a následky si poneseš sama... ne my, ne tvoje mamka... mimčo si necháš, a všechno se změní... mimčo si nenecháš a budeš se muset vyrovnat s tím, že jsi dala prcka pryč...
ale jedno vím, když vám dáš šanci, tak ti to prďolka stonásobně vynahradí a už příští rok si budeš říkat, jak jsem vůbec mohla uvažovat, že bych ho/jí dala pryč...

Ahoj, mně je sice "UŽ" 25 a to, že jsem těhotná jsem zjistila vlastně náhodou.... neměla jsem partnera, jen jsme se občas s bývalým sťukli.... mno a upekli jsme prcka... Taky jsem se rozhodovala, jestli dám malýho pryč, protože jsem měla opravdu jiný plány... Teď mi zbývá cca 9 týdnů do porodu a neměnila bych... největší strach jsem měla z toho, že kdybych šla na potrat, tak už nebudu moct mít děti! To bych si nikdy neodpustila... sice jsem furt sama, za dobu mého těhotenství se otec dítěte nejdřív rozhodl, že se postará, tak jsem se k němu nastěhovala a před pár týdny si to zase rozmyslel, tak se zase budu stěhovat do bytu, kde budu sama a on mě bude podporovat jen finančně... taky z toho mám strach, ale na prcka se moc těším a vždy když se ve mně mele, tak mám blažený úsměv :///: je to krásnej pocit a to rozhodně nejsem mateřský typ :n:
A s tou oslavou.... já zjistila, že jsem těhotná cca v 10.tt a to jsem každý den kouřila, dala si min. 1 pivko, chodila normálně na kalby a hulení ani nemluvím ;) a zatím to vypadá, že mimi je pořádku, takže to bych nějak neřešila...
Dej spíš na svůj pocit a určitě né na mamku, ta moje taky nebyla nadšená, ale teď se neuvěřitelně těší a chlubí se jak bude vozit (i když typická babička z ní nebude, nedej bože aby jí tak někdo řekl - je hodně mladistvá, je jí nějakých 45let, takže si můžeš spočítat, že mě měla ve 20, má moderní názory, obléká se moderně, ale vkusně a má ráda současnou hudbu, cestuje... prostě netypická babička - ale i tak je nadšená).
Držím palce a ať už se rozhodneš jakkoliv, tak ti přeju, aby jsi s tím svým rozhodnutím byla spokojená :D

ahoj,tak já také otěhotněla v 21,dnes mám 13 měsíční dceru a musím říct,že bych NEMĚNILA!! To zvládnete :)

Být tebou, miminko si nechám. Kdybych nemela svoji 4 mesicni dcerku, napsala bych ti at to zvazis a blabla, ale protoze ji mam, tak ti pisu to co ti pisu. je to krasne a jednou by ti to mohlo byt lito. A pokud mas starosti, jak vse zvladnes, tak věz, ze jako matka zvladnes veci, o kterych by sis pred tim myslela, ze je nikdy zvladnout nemuzes. Rozhodnuti je samo na tobe a JENOM na tobe, ale stoji to za to ver mi. mej se hezky.pa

ahoj pokud chceš ty tak si mimčo nechej a neřeš mamku. Ona nakonec bude ráda že bude babičkou ;) já jsem otěhotněla ve 22 a bylo to plánované a nepřijde mi že jsem mladá. Vždyt dřív všichni měli děti ve 20ti :) a když jste tak dlouho s přítelem tak si otom promluvte jak by jste žili, kde bydleli a tak a uvidíte. taky jsme spolu byli 4 roky a rozhodli jsme se že chceme dítě. Mamaka od manžela má taky rostr. sklerozu a má 2 syny takže si myslím že to dědičné není.
Držím palce at všechno dobře dopadne a at se dobře rozhodnete :a:

ahoj, v první řadě si musíš promluvit s přítelem. Rodiče ti do tohot mluvit nemůžou, pokud jste zajištěni. Máte bydlení, práci a nějaké ty penízky stranou. Pokud ani jedno nemáte a budete tím pádem na rodičích závislí, tak do toho co mluvit mají taky. Přecejen vás budou must finančně zajistit a zajistit vám i to bydlení. Tohle je hrozně složitá záležitost. Asi byste to měli řešit všichni dohromady.

Ahojky, jsi plnoletá a to ti dává právo, aby jsi se rozhodla sama a rozhodnutí nikdy nelitovala. RS nemá úplně jasně danou příčinu vzniku, hraje zde roli hodně faktorů...pokud má přítel RS, tak to samozřejmě neznamená, že jí tvoje miminko bude mít určitě také, ale je zde vyšší pravděpodobnost onemocnění než u běžné zdravé populace.

Tak ti mne napadlo, jak dlouho trvá to "teď" co se hádáte, několik týdnů, měsíců... pokud týdnů, tak to můžou být klidně jen hormony, mě takhle manžel říkal při druhym těhu říkal už tři dny před vynechanou ms, že si ani nemusim dělat test, že jsem určitě těhotná, že takhle protivná náladová ubrečená a uhádaná jsem byla prve taky ;)
A co se týče těch oslav, nevim teda v jakym týdnu jsi, ale ono je to vesměs tak, že z počátku mu to neublíží proto, že mu chvilku trvá, než se napojí na mámin oběh, než doputuje do dělohy, hezky se tam zavrtá a zaroste do děložní sliznice, a pokud jó má tu smůlu, že ho tam v tu chvíli zastihne něco co by ho poškodilo, tak v tom začátku je pak to poškození takový, že stejně odejde během pár dnů samo, že je to podle hesla všechno nebo nic, takže v tomto směru můžeš být víceméně klidná. Ono je spousta takovejch co se třeba i párkrát opily a pak zjistily, že jsou v tom, a mimčo bylo úlně v pohodě ;)
držim palečky.. tobě i miminku ;) :a:

je mi ted 22,jsem v 8 tydnu a doma mam 13M raracha.bio otec prvniho ditete byl nasilnik gambler. i tak jsem to zvladla,bez neho :-) ale zalezi na tobe ,nebudu ti rikat at na potrat nejdes,to je tve rozhodnuti.ja sama na jednom byla ( bylo v tom vice faktoru ,to tady nebudu rozebirat) ale to uz jsem mela malyho :-)

Zalezi jen na tobe, jak se rozhodnes. A at se rozhodnes jakkoli, tak to bude urcite spravne. Mne je 33 a jeste ve 27 (kdybych nahodou otehotnela), tak bych sla na potrat. Mela jsem v te dobe pritele a asi jsem citila, ze to neni uplne ono...
Ted cekame druhe mimco (samozdrejme s uplne jinym a skvelym chlapem) a jsem rada, ze jsem nikam nespechala:-)

Ahoj, já taky otěhotněla v 21 a hned jsem věděla, že si mimi nechám i když jsem předtím než jsemvěděla výsledky uvažovala o potratu. Synovi je 16 a nikdy jsem nelitovala naopak. S jeho otcem už jsme 10 let rozvedění a teď mám rok a půl holčičku :qu:
Rozhodnutí je na tobě, určitě se rozhodneš správně.

Me je 21 a mám 6měsíčního syna.Taky ted vím co bych si bez něj užila ale nemenila bych.Tak moc ho miluju že to ani není možné.Na takovou mámu bych nedala.

Ahoj jestli že se chce všechno jde...Kdo chce práci si najde a uživit se dá pokud budete rozumní....Ted je spíše otázka jestli dítě chcete.Testy se dělají takže člověk zjistí pokud je něco špatně...

Ahoj, s tou roztroušenou sklerózou tě uklidním, neni to dědičné neboj :-) Myslím si, že by ses především měla rozhodnout sama, jestli miminko chceš a neposlouchat ničí názory, je to čistě tvoje věc. Mě bude teprv 20 až se malá narodí a nikoho jsem se taky neptala...teď vim, že bych udělala chybu, kdybych se rozhodla jinak, než takhle. Věř, že neni nic krásnějšího než mimčo a jeho první pohyby v bříšku...Pokud máš zázemí a tak, není co řešit...Držím palce :-)

Ahojik. Nevím, jak ti poradit. Ale já bych si miminko nechala. Čekala jsem na něj 3 a půl roků a žádný med to teda nebyl. Aby jsi potom nelitovala. Taky se může stát, že pak už miminko mít nemusíš. Ale nevím, slyšela jsem to tak. Je to tvůj život a máma ti do toho nemůže mluvit. Miminko je dar a musíš to tak brát. Co na to přítel??? Musíte se rozhodnout společně a pokud by nechtěl a ty jo, tak se řiď svým srdíčkem to ti napoví. Ale určitě se rozhodneš správně. :-) Držím pěsti.