ahoj mě je 25 a mám tříletou holčičku
když sem zjistila že jsem těhotná přítel pracoval po ukončení studia celých 14 dnů....neměl z toho moc velkou radost i já byla dost rozpačitá a hádali sme se jak koně ale zlomilo se to a nakonec to bylo super těhu a ještě suprovější rodinka :)
mmch že jsem těhu jsem zjistila až ve 2 měsíci a rozhodně jsem ty dva měsíce nevědomého těhu nesekala dobrotu ale řádila jak černá ruka
miminko je z počátku vyživováno z vaječného obalu na maminku se napojuje až po dvou měsících takže takle zazačátku se neboj

Tatínek mého přítele roztroušenou sklerozu má.Je upoutaný na invalidním vozíku.Maminka mého přítele se o něj stará.A je to dost náročné.Když jsme s přítelem čekaly našeho chlapečka,řekla jsem v poradně svojí gynekoložce že je v rodině toto onemocnění.A vůbec se nad tím nepozastavovala.Takže jsem se toho vůbec nebála.Vyčetla jsem na netu že rodinný výskyt roztroušené sklerozy je vzácný.Ale měl by se brát v úvahu.Být tebou tak bych si miminko určitě nechala.Také by jste si měli sednout a rozumně si popovídat.Jak to vše bude do budoucna.Nevím čeho se týkají vaše hádky,ale může se to týkat přítelovi diagnozy.Třeba se bojí toho že tím jak se jeho nemoc bude zhoršovat,tak nebude pro rodinu takovou oporou. :a:

Ahojky, to je velice těžké rozhodnutí. Já měla dceru ve 23 letech a jsem ráda, že jsem jí měla tak brzy, pač jak pozoruji v klubu maminek je tam hodně maminek kolem 35 let, co měli poprvé miminko a zdá se mi to pozdě, ale každýmu to vyhovuje jinak :girl: . Osobně bych si miminko určitě nechala.
Mojí kamarádce, když bylo 19 let, tak šla na potrat dokonce jí řekli, že čekala holčičku, a teď už je to 10 let zpět a vždy si vzpomene, kolik už by prckovi bylo a co by dělal, jak by mu šla škola...Doteď má prázdné místečko v srdíčku :( .

Ahojky, tak v první řadě mám takový dojem že roztroušená skleroza je bohužel dědičná ovšem ne u každého se musí nutně objevit. Asi bych zvážila i to, že ji má tvůj přítel, protož je to dost zlá nemoc která se nedá vyléčit. A hlavně nepíšeš co na to říká tvůj přítel jestli chce být tatínkem to je důležité v rozhodování. Každopádně určitě pokud cítíš, že to dítě chceš nevzdávej se jestli ti má kdo pomoct litovala bys.

v tomhle ti nikdo neporadí... rozhodně nedej na mamku, pokud to tak necítíš... do konce života by sis to vyčítala... jsi za svoje rozhodnutí zodpovědná a následky si poneseš sama... ne my, ne tvoje mamka... mimčo si necháš, a všechno se změní... mimčo si nenecháš a budeš se muset vyrovnat s tím, že jsi dala prcka pryč...
ale jedno vím, když vám dáš šanci, tak ti to prďolka stonásobně vynahradí a už příští rok si budeš říkat, jak jsem vůbec mohla uvažovat, že bych ho/jí dala pryč...