Moje kamarádka má skoro 3letého chlapečka. Chodí si přivydělávat ke svému zaměstnavateli na brigádu k rodičkovskému příspěvku. Přemýšlí o dalším miminku, ale není na tom finančně dobře. Ale kdo v dnešní době je, že jo?:( Jde jí o to, jestli vůbec dostane nějakou mateřskou, když chodí jen na brigádu i když ke svému zaměstnavateli. Bude v příštím roce platit, že mateřskou dostane jen v případě odpracování 270 dní po skončení 3leté varianty rodičáku?

Ahojte všem,
malému je 16 měsíců a jsem na 3leté variantě rodičáku. Mění se pro mě něco od ledna? Nějak se v tom ztrácím, co platí a co ne? Pobírám 7600,-, zůstane mi ta částka celá nebo jak je to? Díky za radu.

Ahojda,

mám dilema. Mám děti ve své péči. Od manžela jsem se s dětma odstěhovala a teď si je bere tak, jak jsme domluvený. Byli jsme domluvený, že do dvou let, co chci kojit, si budu vozit malého na noc ke mě. Najednou manžel začal s tím, že malej si ho přestává pamatovat a že by ho chtěl i na noc. I když je pořád kojený a je na mě hodně fixovanej. Mě se to nelíbí. To samé začal i s nočníkem. Začal ho dávat bez mého souhlasu i když jsme byli domluvený jinak. Prostě si dělá co chce, co uzná za vhodné nebo spíš lépe řečeno, co uzná za vhodné jeho matka - tchýně. Podle manžela je už na to Peťa velký dost, aby mohl u něj spát. Co myslíte vy?

Ahoj všem maminám,

příspěvek na bydlení je jen jednorázový a vyplácí se jen po dobu 3 měsíců? Pochopila jsem to správně? A dá se maminy vyžít s cca 4.000,- na měsíc? Je tím myšleno jídlo a drogerie. Budu na děti sama 14 měsíců a 3 roky. Bohužel žádnou jinou pomoc od příbuzných nemám. Já se uskrovním, to je jasný, ale přibližně 3 měsíce budeme mít jen tuto částku měsíčně než mi přijdou penízky na účet. Maminky samoživitelky s 2 dětma, s jakou částkou vyjdete? Dáte typy na ušetření? Za jakékoliv budu ráda.

Ahojky všem,

jdu se vykecat, postěžovat, už to nedávám, mám nervy na dranc a snad se tady najde nějaká dušička, která to takhle měla taky a dá mi radu. To by mi pomohlo asi nejvíc. Už jsem sem párkrát písla nějaký ten problém ohledně mojí tchýně, ale teď je to fakt už na prášky. Bydlíme nad tchánovcama. Horní byt jsme si vyplatili, takže prakticky je náš, ale na papíře to nikde notářsky schválené nemáme. Tchýně byla celkem v pohodě do té doby, než přišli děti. Jakmile není po jejím, je špatně. U nás je nakýblovaná každý den s větou: "Nechci vás rušit, já jdu za dětičkama." Ta starší si jí už většinou nevšímá, Petískovi je 8 měsíců, tak z toho ještě nemá takový rozum:) Takže každodenní návštěva i několikanásobná s tím, jak ty naše děti jsou strašné, jak pořád řvou, jak se dole kvůli nim nevyspí.

Do toho ještě pořád promlouvá, jak bysme měli co dělat jinak ohledně výchovy našich dětí. Dřív to zkoušela přes naší domácnost. Povídala mi i do toho, kdy si mám vyprat, kdy umýt hlavu, v čem chodit ven, abych nebyla moc vyzývavá. To skončilo a přesunulo se to na výchovu. Několikrát jsem s ní hodila řeč, že je to opravdu jen a jen naše věc a nemáme rádi nevyžádáné rady. Rádi bychom si to dělali vše po svém. 14 dní dusno, nahoru nepáchla a pak zase nanovo. Předposlední promluva skončila tak, že si vymyslela to, jak jsem jí vyhazovala z bytu a sprostě jí nadávala. Poslední zase tím, že místo toho aby si svůj problém vyřešila se mnou, svolala rodinnou poradu, napovídala jim samé smyšlené věci a všichni na mě byli dost dlouho naštvaný. Řekla mi, že bych jí měla být vděčná, když tam můžu bydlet, že jsem přišla s holou prdelí a ještě si vyskakuju. Což mě docela zarazilo, když se ozývám jen v tom případě, kdy nám zasahuje do výchovy a ještě jsem ta špatná já. Při jakékoliv příložitosti nás vyhazuje z domu, abysme si zařídili svoje bydlení, když se nám to nelíbí.

Já už na tohle opravdu nemám nervy. Člověk musí držet jazyk za zuby, nesmí nic říct, protože tam vlastně bydlí s její svolením, ale to že jsem toho bytu investovala svoje peníze to taky nevidí. Musím snášet její návštěvy s věčnýma narážkama, rejpáním a stěžováním, jak jsou ty naše děti hrozný, jak nemají žádnou výchovu. Už to opravdu nedávám. Mít peníze, odstěhuju se hned, ale manžel nechce. Ten už má nervy taky na dranc. Každá návštěva příbuzných se teď prakticky točí kolem kritiky našich dětí a nás, jak jsme hrozní vůči rodičům, ale nikdo už nevidí náš pohled, co my tady každý den s nima musíme absolvovat. Zažila jste to některá, holčiny? Poradíte mi, jak z toho ven? Protože já jsem tolerantní dost, ale jakmile pohár přeteče, tak na ní už vyjedu a zase budu špatná jenom já.

Ahojte všem,
je to tady asi už trapně omýlané téma, ale kdo bydlí v jednom domě s tchýní, mě asi pochopí a doufám i že poradí. S mojí tchýní to došlo až do toho okamžiku, kdy mě jen pozdraví a to jen málokdy. Asi podle toho jakou má zrovna náladu. Mám dvě dětičky. S tou starší je teď trošku víc práce, protože se ještě nesmířila s narozením 4měsíčního brášky a má do toho období vzdoru. Takže naše Hanička má vztekací záchvaty, do toho žárlí na brášku i když ho má ráda, je fixovaná na mě a bojí se cizích návštěv. Řešili jsme to s manžou u pediatričky i u psycholožky, takže víme, z čeho to její chování pramení. Jenže tchýně, která má svojí hlavu, a její tři děti nikdy nic takového nedělali, tak do všeho pořád povídá, pořád vymýšlí hororové pohádky, jak mi jí týráme apod. Takže to skončilo tak, že si s ní manžel promluvil, ať už se nám konečně do ničeho neplete. Náfuk jako vždy na týden. Ale to už mě tak netrápí.
Vadí mi to, že je u nás v bytě pečená vařená. Skoro mě ani nepozdraví, řekne, že jde za Haničkou (o jejím bráškovi se skoro ani nezmíní), pak u nás je tak hodinu, pořád skrze Haničku do mě reje, že třeba nemá ořezané správně tužky, že je už 9 ráno a ještě chudinka Hanička nebyla na zahrádce apod. Dřív jsem to její chování tolerovala v zájmu zachování klidu v baráku, který stejně nebyl, protože prudila snad kvůli každý blbosti. Už bych chtěla ale taky mít svoje soukromí. Opravdu mě to hodně stresuje a chci jí nějakou slušnou formou požádat, aby chodila jen na ohlášené návštěvy. Máte někdo nějaký návrh, já už fakt nevím, jak jí to říct, protože naposledy mi oznámila, že ode mě žádné vysvětlování ohledně chování Haničky nechce slyšet. Chápu, že si prostě jako lidi nesedíme. OK. Že mě nerespektuje jako mámu, natož jako člověka a nehodlá se ke mě slušně chovat, to už ale chápat nechci. Proto už takového člověka ve své domácnosti trpět nechci. Pomůže mi nějaká mamča, která měla taky takové problémy?

Ahoj maminky,
potřebuju poradit a hlavně si vylít srdíčko. Už fakt nemůžu. Mám doma 25 měsíční holčičku a skoro 4 měsíčního chlapečka. Samo o sobě je to záhul. Jenže malý má zánět očního kanálku a poslední dvě noci probrečel bolestí. Já samozřejmě nevyspalá. Hanča byla dole u tchýně víkend se svým bratrancem. Takže už je i vám jasné, že bydlím s tchýní v jednom baráčku. Od narození malého se Hanička z hodné holčičky stala ve vřeštící dcerku. Kvůli všemu záchvat vzteku až se skoro dusí. Stačí říct ne a je oheň na střeše. Samozřejmě poslouchám od tchýně, že ji nahoře týráme, že to není normální, ona vychovala tři děti a žádné jí tohle nedělalo. Tak jsem čekala, kdy jí tohle předvede taky. Samozřejmě včera ráno na zahradě záchvat jako prase, tak už to zažila taky. Od včerejška začíná řvát i při jakékoliv návštěvě. Přijde její strejda, teta nebo děda, které měla vždycky ráda a najednou začne řvát. Takže teď zase poslochám, co s ní nahoře dělám, že se bojí každý návštěvy. Mě tohle nikdy nedělala. Prostě každej den mám přednášku vždy na jiné téma. Před dětma haurala do manžela, že si nenechám spravit boty, že se na to koukat nebude. Pak si vymyslela, že jezdím někam v noci, při jeho noční, autem, protože ráno při odchodu do práce neviděla auto na svém místě. Pak my lezla do bytu a hlásila manžovi, že jsem dva dny po sobě neměla ustláno a co jsem to jako za ženskou. Ale teď s dětma je to ještě horší. Nejvíc mě ale štve to, že si Háňu bez mího dovolení bere každý den k sobě dolu a ona z toho má bordel, koho má dřív poslouchat. Ona aby neřvala, tak jí dovolí všechno, co má nahoře zakázáno. Pořád nás citově vydírá, že by nechtěla bejt naše dítě, že chudák má všechno zakázané. Překrucuje věci co řeknu, dokonce se jednou vymyslela, že jsem ji řekla ať drží hubu a vypadne z mýho bytu. Ještě že za mnou ten můj stojí, ale stejně si tady v tom baráku připadám blbě. Vím, že je to chyba hlavně moje, že jsem si tohle nechávala líbit, ale dneska jsem to už nevydržela, sebrala z návštěvy děti a řekla, že tohle už poslouchat nebudu. Holky, máte tohle taky nějaká?

Ahoj maminky i těhulky,
máme doma nádhernou knížku Mých prvních pět let, kde je i místečko pro důležité události ze dne narození. A už mi to tam dva roky zeje prázdnotou a štve mě to. Proto kdo by měl schované noviny z tohodle dne a chtěl mi je prodat, ozvěte se mi, prosím. Nebo mi poraďte, kde bych je mohla sehnat. Díky moc.

Ahoj všem,

potřebuju poradit, potřebuju útěchu nebo možná jen vyslechnout. Jsem vdaná skoro 6 let. Máme 17 měsíční holčičku a já jsem v pátém měsíci. S manželem je to čím dál horší. Myslela jsem si, že se změní, že alespoň druhý mimčo budu mít v bříšku šťastnější.... Bohužel to tak není. Už před rokem jsem od něj chtěla odejít. Nedovolil mi to, že mi dceru nenechá, začal s tím, že jsem blázen (chodím k psycholožce i díky němu) a že mi jí soud rozhodně nesvěří. Udělá vše pro to, abych jí prostě neměla. Dohnal mě až k myšlenkám, že život bez dcerky, to radši žádný.

Pak byl chvíli klid, než jsem neočekávaně otěhotněla. Nejen že jsem druhé dítě s ním mít nechtěla, ale i kvůli zdravotní stránce jsem příliš nadšená nebyla. Bylo mi pořád zle. Při Haničce, rizikové těhotenství, mi se vším pomáhal a nebyly žádné řeči. Teď když jsem s vypětím sil uklidila celý byt, postarala se o Haničku, přišel a pořád hledal nějaké chyby. Je šílený puntičkář. Každé ráno jsem se s hrůzou probouzela, co si zase najde. Začalo ještě větší psychycký týrání než před tím. Asi to rozjelo to, že jsem s ním nechtěla už intimně žít. Včera mi dokonce řekl, že jsem píča a abych si zkrotila svoje chování, jinak přijdu k úrazu. Dneska například Haničce pronesl, že pokud u něj bude dál brečet a nebude u něj chtít bejt, že zařídí, aby ho neviděla už nikdy. Holky, ten jak se k malý chová je neuvěřitelný. Za každou blbost ji plácne, na mě řve, že je rozmazlená nebo je to pro něj smrad, ale pak si zajde zakouřit a dělá jako kdyby se nic nestalo.

Už toho mám opravdu dost. Nejsem žádný svatoušek, taky už jsem ho několikrát počastovala neslušnýma slovama, ale vše bylo jen reakcí na jeho hnusné chování. On tvrdí, že se narozdíl ode mě chová normálně. Pořád mě shazuje, už mě to ničí a opravdu chci rozvod. Jenže nemám kam jít. Jedině do podnájmu. Učet vlastní on. Já k němu nemám žádný přístup. Rozvedou nás i když jsem těhotná? Vypadá to, že se možná na rozvodu domluvíme.

Ahojte mamči,

jak jste slavily první narozeniny s vašima andílkama? Mě už začínají nudit klasické rodinné oslavy, kdy se sejdeme nad chlebíčkama a dortem, pogratulujeme a odvalíme se každý dom. Chtěla bych něco zábavnýho, sice z toho ta naše kočka ještě mít rozum nebude, ale první narozeniny jsou prostě PRVNÍ!!!

- udělám dortík a našla jsem na netu papírový jedlý obrázek podle zaslané fotky, který dám na hotový dort
- chtěla jsem na oslavu pro srandu balonky plněné heliem, ale když jsem viděla tu cenu, nechám si radši zajít chuť. Nevíte čím balonky jiným naplnit aby se vznášely?
- máte někdo originální nápady na hry i pro dospěláky?
- jaké hezké dárky jste dávaly k prvním narozeninám, hledám inspiraci pro příbuzný

Za každý nápad vám budu všem moc vděčná.