Společný dům s tchánovci

Ahoj jako by jsi psala o mě taky jsem si myslela že když nebudu otravovat ostatní tak mi daj pokoj no bohužel,ono všechno co píšeš o pocitech jako by jsi psala o mě,taky to tak cítím.Jen se ti divím že k ní dobrovolně chodíš to já bych tam nevlezla ani náhodou a navíc vidíš jakej má zájem o tvé děti když televize je v tu chvíli přednější.Tak tam nechoď!A vyprdni se přemýšlet o tom co by dělala kdyby tam byly děti od švagra,to tě pak žere a ubírá ti to psychických sil.A to teprv uvidíš až bude v tom důchodu to si asi užiješ,ony ty báby se pak neskutečně nudí a mají spousty času na vymýšlení ptákovin a chytrých rad.Ale to tě nechci strašit,jen se na to připrav,mám zkušenost.A jak píšeš že ti kecá do výchovy,manželství....tak to taky nepřestane ale důležitý pro tebe je aby manžel stál při tobě.Prostě musíš být silná a bojovat za svoji rodinu.Já už se z ní málem zhroutila ale mám tu to svoje zlatíčko tak člověk musí vydržet všechno.A zamykej se to je normální že chceš soukromí ikdyž ona to vidí jinak.A že budeš stejná jako ona?Neboj nebudeš tohle tě poznamenalo a dáš si velkýho bacha takhle ničit život svým dětem.Tak se drž myslím na tebe a pocit že je někdo na tom stejně jako já mě uklidňuje(zní to blbě ale nemyslím to zle).Tchýně bohužel nepředěláme tak musíme jen přijít na to co udělat aby nám ničily život co nejméně tak ať na to příjdem brzy.Pa

Ahoj Jančo,
mimochodem já jsem taky Janča:) Společný osudy spojujou, viď:) Rozumím tomu, jak jsi myslela, že tě společný osud uklidňuje. Mě hodně pomáhá, když slyším od ostatních maminek, že mají stejné problémy s dětma jako mám já. Takže už si nemyslím, že mám nenormální děti. V podstatě vím, že to asi myslí dobře, ale pokud už to říkám pomiliontý že rady nechci a zbytečně mě to stresuje a nervuje, tak ta ženská buď má dlouhý vedení a nebo jí to dělá dobře. Když má 3 děti, tak je jasný že má patent na výchovu, ale v podstatě přece jde o to, že každá ženská si chce vychovávat děti sama a mít svoje soukromí. Já jí tam taky každej den nelezu a teď po tom, co řvala na malýho, už jí tam nepůjdu tuplem. Už si nenechám tou babou kazit náladu. Možná je v přechodu či co já vím, ale ty její nálady, odsekávání fakt každej den snášet už nehodlám. To ať si kazí náladu dole ve svým. No ne? Dohnala mě až k tomu, že začínám chodit k psycholožce. Tak uvidím, jestli něco dobrýho poradí a pokud budeš chtít předám radu dál:) Prý to tchýně dělají kvůli tomu, že si myslí, že se o jejich miláčky nikdo nedokáže tak dobře postarat jako ony. V žádném případě se nemám snažit s ní bejt kamarádka, protože to nedělá dobře. Tak to už jsem pochopila i bez ní:) že to fakt nejde. Zatím se měj Jančo fajn a držím palečky s tou tvojí tchýní. Páčko

Jani, tak jsem byla u doktorky a co mi poradila, tak se mi ohromně ulevilo. Kup si knížku Asertivitou proti stresu a uvidíš, co všechno NEMUSÍŠ. Poradila mi jak odpálkovat tchýni slušně, třeba když přijde k nám brzo po ránu tak se jí zeptat: Babičko, co potřebujete? Pokud odpoví, že jde za dětma tak: A nechcete to nechat raději na odpoledne? Nenabízet jí ani čaj ani kávu, prostě se jí nepodbízet. My snachy děláme velkou chybu v tom, že se jim chceme prý zavděčit a být s nima kamarádka. To je ta největší chyba a nikdy to fungovat nebude. Když nám odsekne na pozdrav, tak říct: Ale vy jste se nějak špatně vyspala, viďte. Prostě si do ní vtipně rejpnout. Nebo pokud by pořád vyzvídala a tys jí to nechtěla říct tak natvrdku: Vy jste nějaká zvědavá. A usmát se. Pokud by rejpala, že děti mají tohle a tamto umět a měli by to a to dělat, tak to otočit: To je ale dneska krásný počasí, že jo... Prostě nepouštět si je tak k tělu a neřešit, jestli se naštvaly nebo ne. Oni se jinak chovat nebudou, tak to prostě nemáme řešit. Snad jsem ti trošku pomohla. Páčko

Ahoj Jani tak to je super že se ti ulevilo a dr.pomohla, ale v této chvíli to u nás tak jak píšeš fungovat určitě nebude.U nás se to dopracovalo tak nějak nevím kam.Byla u nás už je to asi měsíc?já ani nevím mně ten čas plyne pod rukama,měla opět řeči tetokrát nebyla skvělá jen ona(jak se mi tady jednou chvástala)ale důrazně zvýšeným hlasem mi řekla že v jejich rodině je "samozřejmost"si pomáhat cha cha,mně pomohla skoro do hrobu(tím myslela že po narození dítěte automaticky se sem nakvartýruje tchýně aniž by se mě na cokoliv zeptala,jako jestli chci pomoct,nebo jestli o ni stojím...).No takže ty její kecy o morálce mě opět na*raly a tak jsem jí řekla co si o ní myslím,no asi čuměla jak vyoraná myš co si to k ní dovoluji,já si moc nebrala servítky a řekla jí jako že mě svýma návštěvama otravovala život,že ona věděla že ji tady nechci a stejně mě otravovala...A ona mi řekla že "nevěděla"že ji tady nechci!!!Přítele jsem tenkrát dvakrát prosila ať jí řekne že si to chci dělat sama ať mě nechá,já ji to dlouho naznačovala svým otráveným přístupem k ní,takže to by pochopil i slepej a hluchej a ona bude zase tvrdit že to nevěděla.No lže a přítel byl celou dobu u toho a nic.Já mu před tím řekla co chci abych s ní u tohoto hovoru byla sama no tak mi řekl že mě neslyšel tak já už nevím já asi mluvím čínsky?Mrzí mě že jsem ji neřekla všechno ,když průser tak pořádnej ale nějak to nešlo.Já se celou dobu na ní nemohla ani podívat a jen jsem slyšela slzičky no chudinka jedna musela zahrát synovi na city.A od té doby tady nebyla,přítel nic o ní neříká ,každý den se děsím co přijde no psychický teror!Tento týden jsem jela s kočárem okolo švagrový a ony dvě šly na autobus,ona mě viděla a dělala že mě nezná.No kdyby to tak zůstalo tak se vůbec nezlobím,ale ona to tak nenechá,jako že by nevídala naši dceru?Tak takhle naivní nejsem a jestli si myslí že malá bude jezdit beze mě k ní tak to nedovolím,to už tady jednou bylo.A jak to je u vás?Jak bojuješ ty?Napiš ať se přiučím.A tu knížku jak píšeš už ji máš?Já nechci vyhazovat prachy pro nic a hlavně si ani neumím představit teď číst ale kdyby mi to v něčem pomohlo,jako v přístupu k tchýni jak ti teď poradila dr. tak u mě v této chvíli je to nanic.Já jsem ji urazila že jsem jí řekla co si o ní myslím a to ona neskousla.Tak nevím potřebuje čas aby promyslela pomstu?Tak až budeš mít čas a chuť tak napiš.Myslím na tebe drž se!!!

Čauky Jančo,
knížku ještě nemám, neměli ji, tak ji mám objednanou. Dám ti určo vědět, až se do ní po nocích zažeru:) Dneska bylo další extempore, až se manža divil. Potkali jsem se na schodišti se švárou, švagrovou a tchýní. Hanička si to šinula ke švagrový, nadšená že vidí tetu. Tchýně to psychicky neunesla a ihned si ji vzala do náručí a teatrálně spustila, jak se dlouho neviděly, pusinkovala jí jak praštěná, no co budu dál popisovat, prostě herečka hadr a to jí viděla včera večer. Poprosila jsem jí, ať mi jí dá na přezutí, páč mi malej řval hlady, tak jsem chvátala domů. "Tak tady jí máš" mi odsekla, pak jí táhla rovnou k sobě bez nějakýho slova. Řekla jsem jí, že už jí může pustit, že už je šikulka a po schodech nahoru už chodí sama. Myslela jsem to jako pochvalu, žádnou urážku, no a ona na to: No, bóže, vždyť jí nic nedělám. Samozřejmě zase hrála divadlo před ostatníma, včera byla naprosto milionová na návštěvě. No, já už s ní fakt končím. Pokud přijde ráno na návštěvu, tak jí to vrátím. Babičko, co potřebuješ? Jdeš za dětma? Tak to nech na večer, až přijdeš z práce (to nepřijde, protože bude utahaná:) a pokud bude mít hlemzy, tak řeknu Haničko, rozluč se s babičkou, babička musí nakrmit slepičky. To je její výmluva, když cejtí, že je nezvaná a nebo se jí Hanička nevěnuje. Já už na ní peču. Ať si o mě myslí, že jsem drzá nebo ne, je mi to jedno, hlavně že budu mít doma klid. Ať si ty jedovatiny a blbý nálady zkouší dole u sebe na tchána.
Včera teda už jsem jednu chvilku taky na ní chtěla vyjet. My večeříme a ona tam přinese Haničce ňamku. Samozřejmě co dítě udělá? Večeři nechce a řve, že chce to dobrý. To jsem se už fakt měla ohradit, že to snad nemyslí vážně. Tak to snad dám do kuchyně nebo prostě mimo její dohled než to sní, ne? Příště jí poděkuju, že nechceme, že máme všeho pro děti dost. Opravdu ten přechod by se měl zrušit. Od tý doby co je v přechodu ty její jedovatosti snášíme my. Když přijedou její další dvě děti, tak to se krotí a je na ně vyzbrojená tou nejlepší náladou a já jsem za tu špatnou. Na nás domácí peče. I když teď co vycítila, že už si toho tolik nenechám líbit, tak začala dolejzat. Tobě to sluší a všimla jsem si na šňůře, že máš krásnou podprsenku. Já už jí tyhle falešnosti ale nebaštim. Není tvoje tchýně taky v přechodu?:)
S tím rádoby pomáháním na mě vyrukovala taky. Ono je fakt lepší si všechno udělat sám a spoléhat se jen sama na sebe. Páč když přijímáš její pomoc, zavazuješ se ji tím a je to jak Danajskej dar. Když všechno nebude po jejím, budeš ta nevděčná ty. To už jsem si taky vyslechla, jak mě přijali s otevřenou náručí a já jsem za to nevděčná. Pokud to znamená, že chci si dělat věci ve své domácnosti a výchově dětí po svém a ne po jejím, tak ano, nevděčná jsem a nestydím se za to. Já si budu žít po svým a ne tak jak po mě chce tchýně. A když se urazí? Tak ať, ať si třeba trhne protézou.
Já vím, že se mi to lehce říká, ale fakt řešením je neřešit tchýni. Když se s tebou nebaví, tak ať se nebaví. Ona přichází o svojí vnučku a úplně zbytečně. Místo toho aby se některé tchýně těšily z vnoučat, tak dělají zbytečný brikule a ztrpčujou ostatním život. Takže Jančo, neřeš, zkus si říct, že NEMUSÍŠ řešit ty její blbý kecy a nálady a pokud na tebe zase bude něco zkoušet, tak se na ní MILE usměj a řekni jako já: "Jejda, ten přechod by se měl zrušit, co?:) Taky ti moc držím palečky a myslím na tebe, už se těšim na knížku, nejpozději pak ti dám vědět, ju? Páčko

Ahoj Janičko,
byl teď strašný frmol s dětmi, tak píšu až teď. Mě hlídá manžel, když jdu k psycholožce. Teď jsem dlouho nebyla, jdu až 7.4., tak pak poreferuju. Já s ní většinou řešila manželský problémy, ale teď se většinou veškerý moje problémy točí okolo tchýně, tak snad pak pomůžu i tobě. U nás se to teď v poslední době celkem sklidnilo. Tchýně viděla, že si umím dupnout, tak už tak neprudí. Nejvíc mě naštvala před pár dny. Měla jsem skoro dovařeno, ona přišla s obědem pro Haničku. Měla ho připravený na talířku a že si teď Hanička dá. Tak jsem řekla rezolutně ne, teď mám dovařeno, ona se na ten oběd těší, prostě bude jíst teď, co mám. Naštvaně práskla s talířem na chodbu, lupla s banánem pro Petíska do předsíně a já jí nechala potichu vyvztekat u nás v obýváku. Šla jsem prostě mýt nádobí. Pak jsem dala v kuchyni Haničce najíst, přišly jsme do obýváku v klidu jsem se jí zeptala zda bude chtít čaj či kávu a ona se vymluvila, že musí jít nakrmit slepice i když tam šla až za hodinu a odešla. Pak byl další nepříjemný bonbůnek od ní při změně času. Manža spal po noční a ona přišla na návštěvu v půl osmé, jakoby v půl sedmé starého času. Já si fenovala hlavu v pyžamu a v duši si říkala, že už to snad není možný. Ona si dřepla na gauč a čuměla. Já si jí nevšímala, fenovala si hlavu dál, tak to po 5 minutách vzdala a šla dolu. Je fakt, že už k nám nechodí prudit, ale ta návštěva nečekaná i když jen na 5 minut tam je. Já už k ní dolu nechodím, protože se nehodlám nervovat a už jen čekám na radu psycholožky jak jí usměrnit, aby k nám nelezla denodenně. Manžovi jsem řekla, že ještě mi příjde brzo ráno na návštěvu, tak už si do ní rejpnu. Už fakt čekám, kdy k nám přijde zaklepat na dveře v šest ráno, proč ještě nevstáváme, že ona už má dávno všechno hotový a nemá co dělat. Když si vzpomenu jak byla celkem fajn před tím než se narodila Hanča, tak se divím, co se stalo tak hroznýho, že má potřebu pořád vyvolávat nějaký konflikty a pořád se do všeho motat. Když to napíšu hodně sprostě, tak by si bez její rady člověk nemoh ani uprdnout. Jani, já tě taky obdivuju. To máme ještě pevný nervy co? Já ty tchýně nechápu, místo toho aby byly rády, že jsou synové šťastný, tak furt musí mít ve všem poslední slovo. Víš, u mě se aspoň chlap částečně za mě veme, ale tvůj se tě nezastane, ty jsi v tomhle ještě v horší pozici než já. Ono by chtělo překecat tvýho, aby jste k tý psycholožce zašli společně i s malou jako rodina. Každej chlap je jinej a ty sama víš jak na něj, ale třeba by pomohlo, že ty už jsi na sesypání a vysvětlit mu, že to ničí tvůj vztah. Jak ona se chová k tobě, většinou to tvůj ani nevidí a když byste to rozebrali společně před nezaujatým člověkem, třeba by vám to pomohlo. Jen neboj, není to vůbec finančně náročný. Já platím 30 kaček jako za prohlídku u praktickýho. Najdi si na internetu a objednej se, pokud chceš. Budeš se opravdu cítit líp. Já jsem s tou mojí absolutně spokojená, je to ta pravá ženská na pravým místě a já jsem ráda, že někdo takovejhle tu je. Tak si zatím užívej sluníčkovýho počasí a já až budu mít info, ráda předám. Přece si od takovýhlech bab nenecháme zničit nervy? No ne? Páčko

ahoj, moc držím palečky, aby to dobře dopadlo. Já osobně myslím, že by bylo nejlepší přesvědčit manžela, aby šel k tomu psychologovi s tebou.
Nebo si o tom zkusit v klidu promluvit. Chlapi nesnáší hádky a pokud věci začnete řešit až "s horkou hlavou" když se zrovna věci vyhrotí, tak se nikdy nic nevyřeší.
Zkus koupit lahvinku vína, uvařit dobrou večeři.. prostě ho příjemně naladit a pak mu v klidu (pokud to ještě jde) a co možná nejobjektivněji vysvětlit, co tě trápí.. zkus ho přimět, aby se vcítil do tvé kůže.. jak by bylo jemu, kdyby to samé dělala jeho tchýně jemu.. do všeho mu povídala..
Mé mamce dělala tchýně také veliké peklo.. a otec se jí bohužel nikdy nezastal. Na mamce také nenechala nit suchou a začala jí pohodně pomlouvat i přede mnou. Já jí tenkrát hodně důrazně vysvětlila, že se mi nelíbí, jak mluví o MÉ MATCE a jak se k ní chová. A jestli v tom bude pokračovat, přestanu se s ní vídat. Od té doby přede mnou o mamce neřekla jediné špatné slovo a i přede mnou jí přestala dělat naschvály. Tchýni je potřeba se postavit, ale nesmíš v tom být sama. Tedy vlastně je potřeba, aby jí to "vysvětlil" tvůj manžel.
Jarka

Ahoj děkuji co jsi napsala,ale to všechno už máme za sebou několikrát.Vždy jsem o ní začala já aby jsme to vyřešili bez hádek,nakonec jsme se pohádali,ona je jeho matka a je "svatá"takže prostě nemám šanci a jak to bude dál?Nevím a děsím se toho.

Díky za zvednutí nálady. To jsem potřebovala jak krchátko drbání:) Manžel už taky rezignoval jako já. Pokoušel se několikrát a je vše při starém, ne-li ještě horší. Zamykáním bych si opět znepřátelila celý manželovo příbuzenstvo, to by si zase postěžovala a ještě poraď , jak naučit malýho vřískat při její návštěvě:)))))

vlastního soukromí a svého duševního zdraví bych se na příbuzenstvo zvysoka ... a opravdu zamykala. Podle toho, co píšeš výše, tak tě podrbou tak či tak. Každopádně bych si ošetřila přepis části nemovitosti na sebe, protože pokud se něco stane, budeš namydlená.
Bývalá spolužačka takhle kompletně ze svého zrekonstruovala vrchní patro domu tchýni, ta ji neustále tyranizovala, syn se nezastal. Nedala to a požádal o rozvod. Jakéhokoliv finančního vyrovnání se nedočkala - nic na papíře nebylo, vzali to jako investici v rámci spolužití s partnerem.