Slušná žádost o soukromí.... poraďte, prosím.....

Ahojte všem,
je to tady asi už trapně omýlané téma, ale kdo bydlí v jednom domě s tchýní, mě asi pochopí a doufám i že poradí. S mojí tchýní to došlo až do toho okamžiku, kdy mě jen pozdraví a to jen málokdy. Asi podle toho jakou má zrovna náladu. Mám dvě dětičky. S tou starší je teď trošku víc práce, protože se ještě nesmířila s narozením 4měsíčního brášky a má do toho období vzdoru. Takže naše Hanička má vztekací záchvaty, do toho žárlí na brášku i když ho má ráda, je fixovaná na mě a bojí se cizích návštěv. Řešili jsme to s manžou u pediatričky i u psycholožky, takže víme, z čeho to její chování pramení. Jenže tchýně, která má svojí hlavu, a její tři děti nikdy nic takového nedělali, tak do všeho pořád povídá, pořád vymýšlí hororové pohádky, jak mi jí týráme apod. Takže to skončilo tak, že si s ní manžel promluvil, ať už se nám konečně do ničeho neplete. Náfuk jako vždy na týden. Ale to už mě tak netrápí.
Vadí mi to, že je u nás v bytě pečená vařená. Skoro mě ani nepozdraví, řekne, že jde za Haničkou (o jejím bráškovi se skoro ani nezmíní), pak u nás je tak hodinu, pořád skrze Haničku do mě reje, že třeba nemá ořezané správně tužky, že je už 9 ráno a ještě chudinka Hanička nebyla na zahrádce apod. Dřív jsem to její chování tolerovala v zájmu zachování klidu v baráku, který stejně nebyl, protože prudila snad kvůli každý blbosti. Už bych chtěla ale taky mít svoje soukromí. Opravdu mě to hodně stresuje a chci jí nějakou slušnou formou požádat, aby chodila jen na ohlášené návštěvy. Máte někdo nějaký návrh, já už fakt nevím, jak jí to říct, protože naposledy mi oznámila, že ode mě žádné vysvětlování ohledně chování Haničky nechce slyšet. Chápu, že si prostě jako lidi nesedíme. OK. Že mě nerespektuje jako mámu, natož jako člověka a nehodlá se ke mě slušně chovat, to už ale chápat nechci. Proto už takového člověka ve své domácnosti trpět nechci. Pomůže mi nějaká mamča, která měla taky takové problémy?