Slušná žádost o soukromí.... poraďte, prosím.....
Ahojte všem,
je to tady asi už trapně omýlané téma, ale kdo bydlí v jednom domě s tchýní, mě asi pochopí a doufám i že poradí. S mojí tchýní to došlo až do toho okamžiku, kdy mě jen pozdraví a to jen málokdy. Asi podle toho jakou má zrovna náladu. Mám dvě dětičky. S tou starší je teď trošku víc práce, protože se ještě nesmířila s narozením 4měsíčního brášky a má do toho období vzdoru. Takže naše Hanička má vztekací záchvaty, do toho žárlí na brášku i když ho má ráda, je fixovaná na mě a bojí se cizích návštěv. Řešili jsme to s manžou u pediatričky i u psycholožky, takže víme, z čeho to její chování pramení. Jenže tchýně, která má svojí hlavu, a její tři děti nikdy nic takového nedělali, tak do všeho pořád povídá, pořád vymýšlí hororové pohádky, jak mi jí týráme apod. Takže to skončilo tak, že si s ní manžel promluvil, ať už se nám konečně do ničeho neplete. Náfuk jako vždy na týden. Ale to už mě tak netrápí.
Vadí mi to, že je u nás v bytě pečená vařená. Skoro mě ani nepozdraví, řekne, že jde za Haničkou (o jejím bráškovi se skoro ani nezmíní), pak u nás je tak hodinu, pořád skrze Haničku do mě reje, že třeba nemá ořezané správně tužky, že je už 9 ráno a ještě chudinka Hanička nebyla na zahrádce apod. Dřív jsem to její chování tolerovala v zájmu zachování klidu v baráku, který stejně nebyl, protože prudila snad kvůli každý blbosti. Už bych chtěla ale taky mít svoje soukromí. Opravdu mě to hodně stresuje a chci jí nějakou slušnou formou požádat, aby chodila jen na ohlášené návštěvy. Máte někdo nějaký návrh, já už fakt nevím, jak jí to říct, protože naposledy mi oznámila, že ode mě žádné vysvětlování ohledně chování Haničky nechce slyšet. Chápu, že si prostě jako lidi nesedíme. OK. Že mě nerespektuje jako mámu, natož jako člověka a nehodlá se ke mě slušně chovat, to už ale chápat nechci. Proto už takového člověka ve své domácnosti trpět nechci. Pomůže mi nějaká mamča, která měla taky takové problémy?
Ahoj, je to pekelné..ale jediná rada, která mne též napadá je, odstěhovat se, a nebo aspoň udělat kroky, které by k tomu nasvědčoval...Protože jinak se z toho zblázníš... Já jsem teprve těhu a už teď vím, že na všechno budu sama, jelikož přítel je mamánek a dal přednost matce...což je pro mne nepřijatelné...nebude to veselé ale budu to muset zvládnout...nenech si mluvit do ničeho od tchýně, raději se odstěhujte...fakt to za ty problémy nestojí...Držím palečky!
In reply to Ahoj, je to pekelné..ale by Hella5
Ahoj Helčo,
to je dobrý nápad udělat nějaký krok, ale jaký? Myslíš, jako jí nějakým způsobem naznačit, že se hodlám odstěhovat? Ale jak jí to naznačit?
In reply to Ahoj Helčo, to je dobrý by wendy241
nevím, třeba si občas koupit nějaké noviny o bydlení a nechat je povalovat na stole, nebo až bude zase u vás, tak někomu dát echo aby zavolal a předstíral nabídku bytu...a ty by jsi to po telefonu před ní jako řešila...jinak vážně nevím, nedovedu si to představit.
Přítelovo matka bydlí 5min. od nás a má i klíče, štve mě, že k nám leze když jsme třeba v práci...a kontroluje mi, co máme v lednici...je to hrozný, ale když jsem něco řekla, tak mi řekl, že byt dostal od rodičů a je jim vděčný...jeho otec už nežije, takže je matka na něj fixovaná a vyžaduje náležitou pozornost, je mi z toho na zvracení...ale jelikož mám rodiče jinde než v Praze a práci v prazte tak do mateřské u něj budu a pak odejdu pryč a jdem od sebe.... je mi z toho na nic, ale jiné řešení bohužel nemám.....
Ještě se zeptám s tchánem vycházíš? tak zkus s ním promluvit, nebo manžel?
In reply to nevím, třeba si občas by Hella5
koukám, že ty to taky nemáš jednoduchý. Obdivuju tvojí odvahu od něj odejít. Já už jsem se rozhodovala kolikrát taky, že od něj odejdu. Ono s tím mým to taky není zrovna růžový a pár záležitostí k rozvodu, tu taky bylo. Ale najednou do toho druhý dítě, peníze už má jen on na svým účtě. Tchán si myslím, že o tomhle zrovna moc neví. Myslím si, že ani neví, že nám jeho manželka už několikrát vyhrožovala, ať vypadnem. Tchán je takovej málomluvnej, do ničeho se nám neplete, za to jsem mu vděčná a tohle si myslím je problém mezi náma a tchýní a ne s ním. Manžela už to nebaví pořád se s ní domlouvat, protože sám vidí, že to nemá smysl.
In reply to koukám, že ty to taky by wendy241
není nto odvaha, ale nutnost....nechci být s chlapem, který stojí pouze za svojí mámou a já jako bych nebyla...Toho mého nenarozeného miminka je mi líto, že ji přivedu na svět, do téhle situace, ale vím, že když zůstanu, přesně vím, že mi do toho jeho matka bude stále mluvit...on jí klíče nevezme a já nechci být pořád ve střehu, kdy zase vleze do dveří...
Opravdu těžko radit, přála bych Ti, aby to vyřešil manžel a ty jsi byla z obliga...ale řešit by se to asi mělo, tyhle ženský (tchyně) nesnáším...ničí nám život a nevidí na pravo , na levo...Hlavně buď v pohodě, kvůli dětem...a nebo, když tam tchyně přijde, žekni že jste právě na odchodu, oblékni děti a jdi s nimi ven...asi bych se jí snažila nějak vyhybat, aby pochopila, ýe to děláš naschvál..že chceš svůj prostor....I když já jsem asi ten poslední, kdo může radit, já odejdu, abych to nemusela řešit....
In reply to koukám, že ty to taky by wendy241
NO vidíš, tak to bych do toho šla přes tchána........Ten vypadá rozumnej, takže by jí mohl domluvit on,,,,,,,,,,
Noo, to ti asi neporadíme nikdo.......
Já tohle řešila ještě než se narodila malá... Bydlíme teda naštěstí sami, ale i tak jsem tu měla švagrovku i 4x týdně na návštěvě. Sice dopředu zavolala, že přijde, ale nějaké NE, pro ni neplatilo. Takže přišla vlastně vždycky, když chtěla ona......Nejprve jsem to nevchávala bez povšimnutí, vadilo mi to, ale říkala jsem si, že jsou asi tak s bráchou zvyklí. Ale potom se stalo několik věcí, co mě opravdu nadzvedly ze židle, tak jsem to vysypala přítelovi, ten se jí snažil domluvit, chvilku byl klid, ale za chvilku to bylo to samé.......A když se narodila malá, ona se přišla k nám podívat a seděla tu do půl sedmé (fajn, malá zrovna 4 hodiny spala, tak ji chtěla vidět vzhůru, beru to) a za dva dny zavolala, že se nudí a že přijde zas, Tak jsem jí řekla, že není jediná, kdo k nám chce přijít, že mám ješt ě plno kamarádek, a že chci taky někdy odpočívat.........No shrnu to, urazila se, pochopila to, a vzala to tak, že u nás za 21 měsíců byla asi 3x a to většinou na půl hodiny a jde domů- Ale je fakt, že ty vztahy jsou už na bodu mrazu. Nějak se jí už bojím se víc otevřít, raději se jí na nic neptám a nedávám podnět k dalšímu setkávání.......
Nevadilo by mi, dkyby se občas stavila na kávu a pokecaly jsme, jak to bývalo dřív, ale než aby mi tu zase vysedávala pořád.........No a s tchýní se tím vztah taky zhoršil, takže sem přestala chodit taky..........
myslím, že na to žádnej slušnej návod není ;-) Bohužel málokdo pochopí, co je to soukromí druhého........
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
No, to je rpávě blbý, že děti většinou věří víc svým rodičům, a rodič svým dětem.........proto to tak dopadá.........
A já osobně ti můžu říct, že mě to mrzí, že máme takový divný vztah, na druhou stranu, já k nim taky sama nejdu, že bych se stavila na kafe, ale když si na sebe vzpomenu, že jsem sebou při každém zvonění telefonu trhla a normálně jsem se začala třepat, že zase volá švagrovka, jak se nudí, tak jsem ráda, že je to teď tak, jak to je. A že si konečně žiju svůj vlastní život, a nikdo mi do toho nekecá, kam a kdy a s kým mám jít.........
In reply to já sem zralá na by Petrushka
Ale tak my jsme si i pokecaly, občas na to pivko jsme zašly a sranda byla. jenže když ti potom začne organizovat čas, jako že dnes nemaám jezdit do obchoďáku, protože jí se nechce, že dnes nemám uklízet a hlavně chodit na návštěvu i když jsme měli jinou a vzácnou návštěvu, tak šlo nějaký přátelství do haj..u, s prominutím........
A ano, je fakt, že i dneska, když jednou za 14 dní zavolá tchýňka, nebo ona, tak mám po náladě.......
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Doufám, že se brzo někam odstěhujete, aby to přesně neskončilo tak jak píšeš, s nám se nebaví skoro celá přítelova rodina. Taky jsem s pár věcí nesouhlasila, jak se narodil malej, tak to už jsem se ozvala, ale prostě to jako vždy skončilo hádkou, teď jsme naštěstí pryč a je klid
ahojky tak to ti teda nezávidím musí to bejt peklo, mě uplně stačí když nás občas navštíví máti od přítele a taky hodně kecá do výchovy a co teprv moji rodiče, no ještěže s nima nebydlíme :) ...jinak jestli je to jejich barák tak s těma návštěvama asi nic nenaděláš, už to vidím jak ji řekneš aby ohlašovala každou návštěvu a ona tě odpálkuje tím že ona je tu doma a může si tu dělat co chce! takže jestli je to jejich barák tak nevím nevím :? nejlepší by bylo se odstěhovat a vůbec divím se těm kteří bydlí pod jednou střechou s rodiči :n: ...po čase to pak u všech je takový...kamarádka je taky zoufalá, zezačátku si to děsně chválila jak ji tchýně pomáhá se vším a teď jí to sere jak jí kecá do výchovy a chce co nejdřív vypadnout (taky řešení :metal: )....
In reply to ahojky tak to ti teda by luciekres
Ahojky, to už jsem s manžou řešila taky, že se raději odstěhujeme, ale dali jsme do toho bytu moc peněz na rekonstrukci a do vybavení a nechce se mu zase začínat v novém. Jako barák patří tchánovi, jí tam nepatří podle jejích slov nic, ale náš byt máme jeho sourozencům vyplacený, ale bez notářského potvrzení, takže prakticky je to i není naše domácnost. Přesně jak píšeš s tvojí kamarádkou. Ze začátku všechno super, byla miloučká a jakmile se narodilo první, tak se to nedá vydržet. Já bych se klidně sbalila a šla, ale žádné peníze svoje nemám. Všechno je na manželově účtu.
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Ahoj, tak já mám svůj byt a jsem za to šťastná, protože manžel by určitě mamince dal klíče od bytu, kdyby byl jeho. Když jsme malou neměli tak byla tchyně super, ale co se narodila tak by u nás byla furt a to přijela i bez ohlášení. Ze začátku jsem to řešila s manžou ať jí to řekne, ale potom jsme se dost hádali, tak to řeším sama a manžu s tím neotravuju. Řekla jsem tchyni, že se to nedělá, aby přijela neohlášená a když to udělala za 14 znovu, tak jse jí řekla, že bude chodit jednou týdně. Párkrát se mi snažila radit a rozhodovat za mě, tak jsem jí opět řekla ať si uvědomí, že je to moje dítě tak o tom rozhoduji já a ať mě respektuje. Ona není zlá, rozdala by se, ale někdy mě fakt štve. Naposled mi přinesla Chlorellu a že to mám male dávat, zítra jí bude 10 měsíců. Říkám nic jí dávat nebudu a ona ž jo, že je to zdraví a na imunitu atd.
Být na tvém místě normálně jí to řeknu, že si k vám nebude chodit kdy se jí zachce a že se musí předem ohlásit a taky aby respektovala tvojí výchovu atd. Držím palečky ať se to urovná, tchyně dostane rozum a nechá vás v klidu žít