Ahoj, blíží se teplo a s ním zase doba trávení času na hřišti. Napadlo mě se vás zeptat, jestli vás baví sedět na hřišti, co tam děláte a tak:o)
My tu máme cvičební hřiště, kolem jsou skvělé plochy i na odrážedlo a malý kousek s pískem a prolejzačkou. Chodit sem ještě šlo, miminko odpočívalo v kočárku, starší holčičku jsem sledovala, taky si trochu zaposilovala a zvládala jsem se učit angličtinu. Celé tak maximálně hodinu. Dýl to ani tady nevydržím. Pak tu máme ještě ta typická hřiště, taky jsme tam chodili...
Je mi jasné, že to schytám od těch příkladných maminek, ale upřímně: dělám to čistě kvůli holčičce, sama fakt trpím, když jsme na hřišti.
Jak jste na tom vy?

Ahoj ženy,
v červenci jsem odvezla dceru /4 roky/ na dětskou pohotovost do Motola. Vždycky měla problém s jídlem, ale teď nejedla celé dva dny, nespala, jen zvracela, pila a čůrala. Vypadala jako smrtka... Byl zjištěn diabetes 1 . stupně, tj. její tělo nevyrábí hormon inzulín, který funguje jako lžička a buňkám nosí cukříky. Po 10 dnech v nemocnici jsme se naučily řadě nových věcí. Holčička to už neprožívá, to jen já vážím pečivo, chleba a přílohy, hlídám časy jídel a volám na měření glykémie a na inzulín. Dcera vypadá teď o dost lépe, trochu přibrala a hlavně už konečně normálně jí! Zvládly jsme už i týden u táty v Rakousku, kde je celé léto pracovně:o)
Chtěla bych se zeptat, zda tu není nějaká maminka, jejíž klučík či holčička jsou také diabetici. A taky jsem chtěla trochu přiblížit např. okolnosti zjištění diabetu u dětí. Režim musí být vždycky. A já jsem vděčná Bohu, že se dá i s diabetem žít naplno.
Ahoj a děkuji, že se někdo ozve!
Martina

Ahoj,
přiznám se, že se nemůžu dočkat, až bude mít Leunka pevná záda, až bude sama sedět, abychom mohly konečně opustit hluboký kočár a přejí na sporťák. Bydlíme v Praze, po první holčičce mám golfky z Chica, jsou úžasné, lehké... Uzvednu je i s miminkem! Nechci ale samozřejmě kvůli svému pohodlí a ambicím nebo co ohrozit Leunčinu páteř. Zítra je jí 8 měsíců. Kdy vám sedělo mimi? Prý je nutné, aby sedělo samo a samo se i usadilo. Jinak se bortí páteř...
Děkuji Martina

Čau! Co mají na sobě vaše dětičky noci? Ještě není vedro, ale zima taky ne. Miminko /8 měs./ mi spinká v bodýčku bez rukávů a v overálku, včera jsem to zkusila bez toho bodýčka. Pak má letní spací pytlík a když jdu v noci spát, přidám ještě lehkou deku. Ta hlavně jistí strany, aby byla holčička v klidu při spaní. Ráno není mokrá, ale není to moc? Větší slečna /3 a třičtvrtě roku/ má normální peřinu a letní pyžamko.
Děkuji!!!!

Zdravím ženy,
chtěla bych si tak trochu postěžovat, třeba byste někdo měl i nějakou radu :)
Jsem pár týdnů po porodu. Když spočítám všechna kila nabraná jednak během rekonvalescence po velmi vážné operaci a taky během dvou těhotenství, mám 20 kilo navíc. A to je děs!
Navíc jsem zase rodila císařem, takže nad jizvou mám takovou divnou hmotu :(
Už jsem začala sice začala něco dělat, hubnutí a celkové vylepšení těla, a tak i duše začalo, ale mé sebevědomí je stále někde u země...
Co se týká té intimní oblasti, zájem by byl na obou stranách, jenže...jak já vypadám! Hrůza! Nevěřím si, nelíbím se sobě...
Ach jo, nejde to :r:

Ahoj ženy! Chci se zeptat, odkdy můžu normálně posilovat břišní svaly? Myslím na ty pořádné cviky, ne jen prodýchávání apod., jak nás učili v porodnici. Jsem po druhém císaři a nad jizvou je to břicho fakt ošklivé, povadlé, nepevné.
Děkuji

Ahoj ženy! Chci se zeptat, odkdy můžu normálně posilovat břišní svaly? Myslím na ty pořádné cviky, ne jen prodýchávání apod., jak nás učili v porodnici. Jsem po druhém císaři a nad jizvou je to břicho fakt ošklivé, povadlé, nepevné.
Děkuji

Zdravím! Chci se zeptat, jak řešíte šupinky kůže v některých částech hlavičky u miminka? U první holčičky jsme to měly taky a doktorka mi předepsala takové spešl mléko. Sice to odešlo rychle, ale mám podezření, že důsledkem je špatný růst vlásků v těch oblastech. Teď u druhé holčičky se situace opakuje, opět mám to mlíko a já se obávám, aby to nedopadlo stejně.Máte někdo zkušenost?

Ahoj ženy,
po takřka marném snažení plně kojit i u druhého mimi to vypadá, že hlavní podíl bude mít Nutrilon. Jak to děláte, když jdete ven? Máte nějakou spešl termotašku?
Děkuji

Ahoj,
potřebuji si postěžovat a poradit!!!!!
Nesnáším partnerovu sestru. Mám k tomu své důvody: ještě než se projevila naplno v době naší partnerské krize, chovala se hodně divně. Je jí nějak 44, je sama, žila se dvěma psy, ti už umřeli. Děti mít prý nemůže. Chtěla jsem s ní mít normální vztah, začaly jsme si občas psát maily, posílala jsem jí fotky a vtáhla ji tak do našeho života s miminkem. Samozřejmě jsme mluvily i o partnerovi... Byly to informace soukromé , to je jasný, radily jsme se a tak. No, později jsem se od něj dozvěděla, že mu všechno přeposílala... Jednou jsme za ní byli i na návštěvě, nesměla jsem říct nic jiného než chválit, ani v legraci...
Vrchol ale byl v době naší krize. To se vyjevila naplno. Je mi z toho špatně, když si vzpomenu. V kostce - pomlouvala mě kde mohla /jsem strašně na prachy, dítě je kvůli mé výchově retardované, já jsem psychopat, co mám já za matku, že mě nevychovala.../, partnera děsně nutila, aby ode mě odešel, že ho nemiluju apod. Když jsme se snažili začít znova a párkrát navštívili rodinnou terapii, radila mu, ať ze sebe dělá vždycky oběť a ze mě totálního magora. Ať ukazuje svou dobrou vůli a snahu, abych já jako byla šťastná.... Prostě že on je ten dobrý, čistý...
Krizi jsme překonali, jsme spolu 5. rokem a k holčičce přibude zanedlouho mimi. Nějakou dobu se nic nedělo, řídila jsem se heslem: koho nemůžeš milovat, míjej. Prostě jakoby nebyl. Až do doby, kdy partnerova maminka dostala infarkt a dávala se dohromady v nemocnici. Nechápu souvislost, ale pomatená sestra to pochopila jako příležitost se s námi zase sblížit. Jako přes maminku! Nejprve mi napsala sms, že se /po dvou letech/ omlouvá, že tenkrát myslela, že my dva k sobě nepatříme. Šla jsem do kolen... Když jsme pak přijeli za maminkou do nemocnice, ona tam byla taky a strašně se k nám měla, a taková ta všeobjímající láska tam jako měla asi panovat. No, omluvu jsem přijala, ale jen mi to potvrdilo, že ona je fest na hlavu. A že je nebezpečná - co jí zase přelítne kdy přes nos a bude škodit? I v té nemocnici nám vytkla, že jsme maminku ten jeden den naší návštěvou hrozně unavili...
No a kde je tedy teď problém? Partnerova maminka se totiž po tom infarktu na doporučení lékařů přestěhovala, už nebydlí ve svém malém bytečku, ale u té blbky! Takže já teď nevím, co mám dělat. Za babičkou jezdit chci, ale té osoby se vlastně až bojím, co zas zneužije. Minimálně je mi odporná už jen svým stylem života, stylem bydlení... Představa, že se dotýká naší holčičky...! Pomooooc!
Musím si to vyřešit sama, od partnera jako jejího bratra pomoc očekávat nemůžu.
Děkuju za rady, moc děkuju, jsem totiž zoufalá...