Ahoj, moje poslední rada zní: "Na toto rozhodnutí si udělej tolik času, kolik potřebuješ." Ne nadarmo se říká: "Ráno moudřejší večera". Oznam to až ve chvíli, kdy budeš sama vědět, co chceš. :one: :one: :one:

Znám holčinu, která otěhotněla v deváté třídě, hodná, chytrá holka, otěhotněla s klukem, kterému v té době bylo 22 let. No mimčo si nechala, porodila holčičku, kluk s ní zůstal. Koupili starší dům na vsi, opravují ho, mezitím porodila druhou holčičku a teď v únoru chlapečka ( je jí teď myslím 20-21). No a zdá se, že je šťastná. Jak to bude dál těžko říct, když se na to podívám z praktického hlediska, tak děti odrostou, bude muset hledat práci, což není jednoduché ani s vysokou, střední natož se základkou. Já jsem ti chtěla napsat, že v 16ti je brzo, ať jdeš na potrat a pak jsem si vzpoměla na ni, jak je stastna. Nevim, musis to rict mamce,nejlépe hned, i když se ti do toho nechce. A hlavně se rozhodnout jestli chceš být máma nebo ještě ne. Zase na druhou stranu až ti prcek odroste, tak budeš krásná, mladá a budeš si moct užívat to co by ti teď chybělo.

Před 23 lety jsem řešila něco podobného...mě bylo o rok víc než tobě!!bála jsem se reakce mého táty,ale na to jak jsem se bála,tak to dopadlo skvěle :) já byla na 100%rozhodlá si mimi nechat,jen moje nejstarší ségra mě od toho zrazovala....že si neužiju mládí atd atd...
no a dneska je holčičce 23 let :s: neměnila bych,vystudovala,už pracuje a já NIKDY nelitovala toho,že jsem byla"ochuzena"o nějaké mejdany,dízy,zábavy...i jsem byla tenkrát zplnoletněna a svatbu jsme měli týž rok a já byla v 8m :€O:
takže nenech si do ničeho kecat,ten "nový"život,nosíš ty :h:

ahoj nevím jak ti poradit,ale určitě je to jen na tobě jak se rozhodneš,nikým se nenechej ovlivnit,rozhodni se jak to cítíš a jak píšeš máš podporu partnera a to je v podstatě to nejdůležitější,neposlouchej některé názory tady co ti psali níž,kroutila jsem nad tím hlavou,mám zatím tříletou dcerku,a jedno vím kdyby se ji něco takového stalo tak ji určitě nevyhodím z domu,naopak bych se snažila pomoct.nechápu tady názor někoho,jak můžou v této situaci vyhodit své vlastní dítě z domu a kor v této situaci,proboha vždyť to jsou vaše děti a potřebují podpořit,každý děláme chyby,nikdo není dokonalý.přeji moc sil :a:

Před 20 lety jsem řešila podobný problém :s: . A pak jak jsem to vyklopila mamka řekla, necháš si to jestli to chceš a já ti pomůžu. Takže jsem takovou reakci ani nečekala. Bydleli jsme s mojím u našich asi 5 let. A teď je tomu prckovi 20 a je na výšce. Jestli bych to udělala znovu? Ano nelituji. Pokaždé, když se na něj kouknu nevidím ty léta, které jsem nechodila na diskotéky. Vidím ty dny, kdy se naučil sedět, kdy spinkal v mé náručí, naučil se chodit, bouchal vařečkou o hrnce, které vytáhl z kuch. linky...Všechny klukoviny co provedl......Neměnila bych. Vím, že jsem si ho chtěla nechat i kdyby mamka řekla NE. Otázkou je, co chceš ty? A pak, jestli ti s tím má kdo pomoct? A pak co tatínek?