Elishka
Narazila jsem na tento článek http://www.novinky.cz/finance/313634-kazdy-treti-cech-si-pred-partnerem… - ta čísla docela překvapila. Je to tu povětšinou anonymní, tak se dovolím zeptat - vážně je to v tak rozšířeném měřítku? Také si uléváte bokem nebo jste na to přišly u svých partnerů?
Často se tu objevují diskuze na téma, s jakým rozpočtem kdo dokáže vyjít... Dostalo mne, s jakým minimem lidé dokážou vycházet, aniž by se museli extra omezovat. Podělíte se o tipy? :) A co si naopak rádi dopřejete a užijete si toho? :-)
In reply to Však! :D by MKubatova
Ono je to asi fakt jedno. Naše děti byly loni pořád nemocné a bylo tu chladněji. Letos těch 24 (uf) a jsou mnohem zdravější...Neřeknu ti, čím to je. Možná i tím, že nás sousedi loni víc vyčazovali - neumějí topit a navíc měli díru v komíně akorát v našem patře, takže když to dusili, kouř se držel v komíně a u nás to čoudilo. Letos jsme na to přišli. Teď topí elektřinou a modlím se, ať je to co nejdéle... :€s€:
Klasika, netopíme na 25°C, ale asi na 19-20, klidně se doma přioblečem. Neplýtváme vodou, zhasínáme, nepouštíme zbytečně televizi, nekupujeme kraviny (protože byly zlevněný o 10% a nešlo to tam nechat). Ušetříme i za telefony, protože nevoláme, dohromady zaplatíme asi 50 - 100 Kč měsíčně.
Nejezdíme zbytečně autem, ale když to jde, jdeme pěšky nebo na kolách.
Oblečení si i dětem kupujeme, co potřebujeme a unosíme, a ne proto, že je to hezky barevný.
O jídle přemýšlím, plánuju, nekupuju čokoládky a sušenky, polotovary a instantní věci. Snažím se vařit zdravě, takže na potravinách nešetřím ve smyslu kvality, nemám problém koupit třeba kvalitní maso. Sníme hodně ovoce a zeleniny... ale zrovna u jídla si myslím, že se šetřit na úkor kvality nemá.
In reply to Klasika, netopíme na 25°C, by femme.fatale
Prosím tě mohu se zeptat, jak děláš, že nekupuješ dětem žádnou čokoládu a sušenky? Samozřejmě doma pečeme taky, ale když děti ( dvojčata 2 a půl) jdou se mnou do krámu, vždy si vyberu lízatko, malou čokoládu, bombony
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Tak já bych na to neměla. Kamarádi mohou a já jí je nedám? To bych neustála. Neříkám, že to do nich hustím, ale pořád je lepší, když jim dám pár bonbónů, než pak zblafnou celý pytlík, když u toho nejsem...Taky jsem viděla takového chlapečka. Jinak záleží i na dítěti - opravdu některé dítě nemusí a jiné je závislák...
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
asi i štěstí na povahu dítka, donedávna bych tvrdila to stejné co ty, moje dcerka ( bude mít 5 let), není ta co by v obchodech vyžadovala sladké, taky to nich necpu horem spodem - občas něco dostanou u babičky, takže v obchodě byla od mimina úplně v pohodě a já se divila, co mají ostatní za rozcapený a nevychovaný děcka, co jim tam řvou a dělají scény u regálu. No přepočítala jsem se, můj druhorozený (bude mít 3 roky) jde zářným příkladem, pro něho jsou to lákadla jako :pig: takže teď jsem tam já s rozcapeným a nevychovaným děckem, které jsem na sladké nikdy moc neučila :s: :a:
Říká se, že rodinu si člověk nevybere... sousedy občas také, ale moc šancí to ovlivnit nemá...
Jaké akce ze strany sousedů, ať už v pozitivním nebo negativním smyslu vás překvapily?
A jak moc se změnila situace, když jste bydlely s rodiči a pak jste se přestěhovaly do svého nebo podnájmu?
Když k vám dorazí na delší dobu (třeba na den nebo týden apod.) návštěva - očekáváte, že vám pomůže? Nebo vám je nepříjemné, pokud se vám někdo plete pod nohami a trváte na tom, že vše zvládnete samy nebo že to udělá váš muž?
A když pomoc uvítáte, dotyčná návštěva se k tomu nemá, řeknete si o pomoc?
Vzpomenete si, jak jste si to představovaly? A jak to proběhlo ve skutečnosti? :-)
Kolikrát se vám to přihodilo? Podařilo se vám to dotáhnout až konce? ;-)
Vždy mne překvapí, když slyším / čtu či vidím v televizi reklamu na nějaké polotovary, že daná potravina obdržela cenu "novinka roku" apod. Popravdě řečeno, neznám nikoho ve svém okolí, vyjma občasného použití u své mamky, kdo by tak vařil. A když dorazíme my - aniž bych se jakkoliv ozvala, vaří pouze z čerstvých potravin a používá max. sušené bylinky. Ale mezi ženami svého věku někoho takového neznám. Používáte je? Pečete v mikroténovém sáčku maso? Používáte sypké omáčky? A jaké?
Nechci nikoho pranýřovat, to ne. Jen by mne zajímalo, jestli opravdu někdo podobných pochutin při vaření využívá.
In reply to ježíšmarjá těstoviny taky by lucininenka
a různé kořenící směsi na maso - když byla onehdá reklama na taková ta kuřecí křidélka v pytlíku a oznámili tam, že vyhráli cenu, tak mne to, upřímně řečeno, zarazilo...
Kdo to kupuje?
In reply to ježíšmarjá těstoviny taky by lucininenka
No, pistelka asi spis mysli takove ty omacky, ale kdyz to dole tak ctu, tak jsem si uvedomila, ze jsou polotovar nejen torteliny, ale i dalsi testoviny...:-)
In reply to No, pistelka asi spis mysli by DenyPu
no to jo,ale zas až tak se to nemůže brát :) jako dělat si doma těstoviny,to už by bylo fakt moc,hlavně při naší spotřebě bych je nestíhala sušit :s: :s:
In reply to no to jo,ale zas až tak se to by lucininenka
No, ja si to neumim taky predstavit casove. Ti pred nemi to meli sakra tezke. Nejake hrani s detmi fakt nemohlo hrozit - prani plen v ruce a virivce, vareni se vsim vsudy, kolikrat do toho i staveli...No des a hruza. Jinak tchyne delava dom. nudle a sunkofleky a to je fakt dobrota! Neda se srovnat...no, ale ten cas, no...:-)
In reply to No, ja si to neumim taky by DenyPu
no právě,ono by to šlo,jen těch dětí by mi bylo líto :( to si fakt raději udělám čas na ně :) to víš,že je to lepší,to je mi jasný,mě stačí drobení do polívky y těstoviny si raději koupím :)
Jak moc se "obměnili" vaši přátelé po tom, co se vám narodily děti?
Kdo a jak dlouho je ta vaše nej kamarádka? Proč?
Chci vás poprosit - pište sem, prosím, své vlastní zkušenosti i osudy svých známých, kteří si vzali různé půjčky, hypotéky...
Dost často tu člověk narazí na podobné příspěvky, kdy si holky zjišťují, kde by jim kdo dal hypotéku či jednu (a více) půjček by rády pořešily dalšími půjčkami... a pak tu člověk za pár týdnů / měsíců čte vzlyky nad neetickým jednáním exekutorů...
Třeba, když si přečtou, jak to s lidmi, kteří jednají podobně neuváženě a naberou si podobné finanční závazky, že "se to pak nějak udělá - vždyť nám čtyři tisíce na jídlo přece stačí...", dopadá, aspoň pár lidí od podobného jednání odradí...
Možná vám podobné téma nepřijde zrovna nejvhodnější v mateřství, ale popravdě řečeno - pár mých známých se právě v tomto období dostalo od onoho začarovaného kruhu, kdy si nabrali půjčky, chtěli pro děti "to nejlepší" a koupili byty a domy, ale na splácení neměli, protože prostě při rodičáku holky práci nesehnaly...
Jeden z příběhů...
Volala mi kamarádka - co má dělat... manžel jí oznámil, že od ní asi odchází...
Bydleli v jednom větším městě v podnájmu. Ona dělala na prodejně, on ve výrobě. Jakž takž to utáhli, ale museli ještě zaplatit dluhy z jeho předchozího vztahu - "prý ho obrala bejvalka".
Pak se upnuli ke svému snu - že si pořídí domeček za městem. Koupili doslova ruinu - za milión. Doporučovala jsem jí tehdy, ať si vezmou úvěr větší, na delší splátkové období, pokud už do toho chtějí jít... že budou potřeba peníze na opravy a úpravy. No že v žádném případě - že na to už nemají.
Už to mohlo člověka varovat...
První, co následovalo - vylil se jim z koupelny záchodový odtok... Majitelka do toho domu snad nikdy neivestovala - skryté vady odmítla, že stejně už peníze nemá. Věděli to, nemělo smysl se s ní soudit. Museli předělat komplet podlahy, koupelnu, kuchyň, topení... to vše dělali svépomocí - chtěli ušetřit tisícovku na instalaci kuchyňské linky - skříňka se jim pak ze zdi vytrhla a všechno nádobí se rozbilo...
Ona do toho přišla do jiného stavu - doteď si to vyčítá, přitom to bylo v jejím věku za pár minut dvanáct. Byla na rizikovém, pořád jí bylo špatně. Na baráku dřel jen on, bylo znát, že ho to přestává bavit.
Po roce a něco jim došlo, že to prostě finančně nedávají. Začali hledat kupce, trvalo téměř dva roky - prý prodali "pod cenou" - respektive doteď splácejí úvěr, protože si na opravy museli vzít další půjčky.
Šli do podnájmu, kde platili jen jedenáctku za nájem - jsou přece rodina, nemohou se tlačit v jednom pokoji. Byt bylo potřeba zařídit - kreditní karty posloužily...
Volala mi, že je majitel z bytu vyhodil - vyšlo z toho, že nezaplatili yx nájmů. Ona si při rodičáku nemůže najít stálou práci - někdo musí vyzvedávat dítě ze školky. On jí to vyčítá. Teď přišla další rána - sehnal si v mezičase lepší práci, jenže to bylo na smlouvu na dobu určitou a oni právě teď hromadně propouštějí, takže asi bude od nového roku bez práce...
Jsou teď na domě u známých v jedné místnosti.
Člověk stále dumá, jak jim pomoci...
In reply to Proč jsem to sem vlastně vložila... by Elishka
je asi i jedním z důvodů konce onoho příběhu... http://www.novinky.cz/bydleni/reality-a-finance/249238-financni-poradna… - nedstatečná, respektive žádná finanční rezerva...
In reply to Proč jsem to sem vlastně vložila... by Elishka
prostě bohužel-neuvědomili se,že na to nebudou mít a že můžou přijít i situace,kdy může být manžel bez práce nebo ona těhotná :00: jediné štěstí ještě měli v tom,že se jim to podařilo prodat a nemuselo to jít do dražby,to už by se z toho nevyhrabali vůbec... To co udělali potom s tím drahým pronájmem,vybavením bytu apod.,to už je opravdu hloupost,předpokládám,že to nejnutnější měli,tak si měli vystačit s tím.Přinejhorším může jít po novém roce na rodičák tatínek a ona do práce,ne?Sloučit dluhy do jednoho velkého a ten splácet (ušetří se tím na úrocích i na poplatcích za vedení účtů) a v nejhorším případě požádat o osobní bankrot a oddlužení...
In reply to Proč jsem to sem vlastně vložila... by Elishka
ahoj, to je smutný příběh. Bohužel takových rodin je spousta a spousta jich přibyde. U nich to bylo nešťastné rozhodnutí od začátku. Šly za svým snem ale neuvědomili si, že na tento sen nemají dostatek financí. Když mohli nějaké peníze našetřit a nebo poplatit půjčky, tak šli do drahého podnájmu. Naprosto zbytečně. Jsou lidi, kteří se chybama nepoučí
Dotaz na vícerodětné matky ;-)
Jaké věci jste se rozhodly zakoupit při druhém dítěti? Co se vám osvědčilo u prvního, co jste "vylaďovaly", co jste naopak zavrhly po zkušenosti u prvního dítěte (např. nosítka, lehátka, typy postýlek či kojeneckých lahví, atd.)?
Tak nějak jsme to probíraly s pár kamarádkami - a docela mě překvapil fakt, že tam, kde mají partneři oddělené účty, tak vzájemně vlastně neví (a jedná se i o dlouhodobá manželství), kolik který z partnerů vlastně vydělává? Jak je to u vás?
A ještě jedna otázka - myslíte, že by váš partner unesl, pokud byste vydělávala víc? A pokud to tak je, jak se to odráží ve vašem vztahu - přechází to, nebo si to nějak kompenzuje?
Tak my to máme úplně jinak,muž je zaměstnaný ve firmě mé a mého otce a mzdu mu sama počítám :) Účty máme oddělené,ale oba víme za co utrácíme a vše běžné kupujeme dohromady,dovolené,vybavení bytu a jiné větší částky platím já,ale bereme to tak,že jsme to vydělali ve firmě spolu i když jeho není.Nemovitosti máme podíly,kolik jsme do toho dali peněz + hypo napůl.Jsme takhle spokojení a za skoro 11 let jsme neměli na téma peníze žádnou rozepři.Pravda je,že ho někdy kamarádi popichují,že mu šéfuji i doma:), ale on je ten typ,co si váží,že má doma šikovnou ženu a tohle vůbec neřeší...
Lištička Kačka + Matýsek
Ahojí tak u nás to bylo tak že přítel měl výplatu na ruku takže jsem se zeptala kolik dostal a on mi to řekl ... ted mu chodí peníze na účet na kterej se dívám spíš já než on takže mám přehled o penězích ... a kdybych vydělávala víc tak mu to nevadí ... byl by rád,že mám taky nějaký peníze které můžu dát stranou a koupit třeba novou pračku kdyby náhodou ...
Účty máme oddělené, manželův příjem zhruba neznám, ale neptám se každý měsíc, kolik přesně dostal. Kdybych vydělávala víc než on, tak by to asi nesl špatně a hodně by se snažil, aby vydělával víc. On je ten chlap, kterej má zaryto v hlavě, že o rodinu se musí postarat chlap.
tak my jsme s manželem měli každý svůj účet ,ale kdo kolik měl jsme samozdřejmně věděli,letos jsme to už předělali na jeden,protože jsme nechtěli platit navíc za jeden účet a za rok to udělá skoro 1000Kč.
Přítel má sice účet,ale jeho zaměstnavatel jim dáva peníze jedině na ruku.Na účet výplatu zaměstnancům posílat nechtěl.Takže každý měsíc mi přítel celou výplatu da a já jí donesu na účet.Navíc mi dává výplatní pásky,které zakládám.Já jsem na mateřské,takže přítel ví kolik mám.Posledních pár měsíců jsem měla větší příjem než přítel a bral to úplně normálně.Nijak se to na našem vztahu neodrazilo.Jsme prostě rodina a naše příjmy bereme dohromady.
























