:a: Ahoj, děkuju za objektivní názor! Chlapi jsou kapitolou sami pro sebe, o tom žádná. Můj manžel obzvlášť, to můžu jen potvrdit. Úžasný je, ale občas mu šibe, co si budem povídat :///: Momentálně mi žádná pitomá ultimáta nedává a dáváme tomu volný průběh. Uvidím, jak dlouho nám to vydrží. Bohužel, vím, že rok až dva snažení je optimální, až na výjimky, ale tak to je, to já už dávno vím a chápu ;) Zábavy mám spoustu, šiju, chodím na kurzy s malým, mám kámošky maminy i nemaminy, zapsala jsem se na jógu, ale to je tou pitomou zimou. Ven se mi nechce a doma mám prostě spoustu času přemýšlet, i když nechci a prakticky nemám kdy, ale tok myšlenek neumím ovlivnit, nebo je vymazat, pořád mi v hlavě něco běhá.
Ale po tom, co jsem to tady s váma "babama" probrala, tak už se cítím vážně líp a neřeším to tak, jak předtím.
Dneska jsem si koupila kys.list., no a chlapa určitě nedonutím brát nějaké vitamíny, i když on se prolévá sypanými kvalitními čaji, tak dejme tomu, že je zdravý :s: Máme se rádi a to je důležité :h:

Ahoj, to je super odpověď :s: děkuju, ještě k té zimě-chápu to a doporučuju číst knížky-odvede tě to na chvíli aspoň od tématu-pokud na to máš trošku čas nebo klid. :s:

Víš, ono to mělo asi svůj důvod. Loni jsem byla vážně přímo posedlá touhou po druhém dítěti, ale neřešila jsem to, dokud jsem se nedozvěděla o švagrové. Pak jsem byla asi docela hysterická, měli jsme kvůli tomu scénu a on mi nakonec řekl, že druhé nechce, protože na to nejsou peníze...Zní to hrozně, co? Ale jeho argumenty zněly přesvědčivě. Nakonec mi řekl, že se rozhodně po novém roce. Zatím to teda vypadá, že se snažíme dál. Nechci to zakřiknout. Je to na mě, musím být v klidu a nedělat z toho tragédii. Pak jsme všichni šťastní a spokojení, plánujeme letos spoustu výletů atd. a jsme prostě v pohodě. Občas mi prostě rupne v bedně a komu ne?

Ne nová televize, ale hypotéka na 2 miliony na cca 20-25 let... }:) Takhle mi to jednou řekl a můžeš si být jistá, že jsem ho v tu chvíli chtěla zabít!!! On je ale takhle vychovaný - rozmazlený benjaminek...Ale tohle všechno vím a s tímhle jsem si ho vzala a mám s ním už jedno dítě a i přes to všechno ho miluju. Ale já jsem občas diplomat a většinou ho přesvědčím, že vlastně chce to co já. Jen na to musím jinak, než se mi "podařilo" teď. Máme na život oba naprosto jiný úhel pohledu, jsme jako černá a bílá, totální protiklady, co se "jaxi" přitáhly k sobě a dost napevno ;) Vzájemně si pomáháme najít správný směr, i když máme samozřejmě překážky, asi jako všichni, no né? :)
Sranda, že tady nakonec místo svého netěhotentsví řeším vztah s manželem :s: Ale tahle forma "vydírání" typu něco za něco "funguje" snad od nepaměti...Nějak to dopadne, to je osud...