Nešťastná...

:a: Ahoj, děkuju za objektivní názor! Chlapi jsou kapitolou sami pro sebe, o tom žádná. Můj manžel obzvlášť, to můžu jen potvrdit. Úžasný je, ale občas mu šibe, co si budem povídat :///: Momentálně mi žádná pitomá ultimáta nedává a dáváme tomu volný průběh. Uvidím, jak dlouho nám to vydrží. Bohužel, vím, že rok až dva snažení je optimální, až na výjimky, ale tak to je, to já už dávno vím a chápu ;) Zábavy mám spoustu, šiju, chodím na kurzy s malým, mám kámošky maminy i nemaminy, zapsala jsem se na jógu, ale to je tou pitomou zimou. Ven se mi nechce a doma mám prostě spoustu času přemýšlet, i když nechci a prakticky nemám kdy, ale tok myšlenek neumím ovlivnit, nebo je vymazat, pořád mi v hlavě něco běhá.
Ale po tom, co jsem to tady s váma "babama" probrala, tak už se cítím vážně líp a neřeším to tak, jak předtím.
Dneska jsem si koupila kys.list., no a chlapa určitě nedonutím brát nějaké vitamíny, i když on se prolévá sypanými kvalitními čaji, tak dejme tomu, že je zdravý :s: Máme se rádi a to je důležité :h:

Ahoj, to je super odpověď :s: děkuju, ještě k té zimě-chápu to a doporučuju číst knížky-odvede tě to na chvíli aspoň od tématu-pokud na to máš trošku čas nebo klid. :s:

Víš, ono to mělo asi svůj důvod. Loni jsem byla vážně přímo posedlá touhou po druhém dítěti, ale neřešila jsem to, dokud jsem se nedozvěděla o švagrové. Pak jsem byla asi docela hysterická, měli jsme kvůli tomu scénu a on mi nakonec řekl, že druhé nechce, protože na to nejsou peníze...Zní to hrozně, co? Ale jeho argumenty zněly přesvědčivě. Nakonec mi řekl, že se rozhodně po novém roce. Zatím to teda vypadá, že se snažíme dál. Nechci to zakřiknout. Je to na mě, musím být v klidu a nedělat z toho tragédii. Pak jsme všichni šťastní a spokojení, plánujeme letos spoustu výletů atd. a jsme prostě v pohodě. Občas mi prostě rupne v bedně a komu ne?

Ne nová televize, ale hypotéka na 2 miliony na cca 20-25 let... }:) Takhle mi to jednou řekl a můžeš si být jistá, že jsem ho v tu chvíli chtěla zabít!!! On je ale takhle vychovaný - rozmazlený benjaminek...Ale tohle všechno vím a s tímhle jsem si ho vzala a mám s ním už jedno dítě a i přes to všechno ho miluju. Ale já jsem občas diplomat a většinou ho přesvědčím, že vlastně chce to co já. Jen na to musím jinak, než se mi "podařilo" teď. Máme na život oba naprosto jiný úhel pohledu, jsme jako černá a bílá, totální protiklady, co se "jaxi" přitáhly k sobě a dost napevno ;) Vzájemně si pomáháme najít správný směr, i když máme samozřejmě překážky, asi jako všichni, no né? :)
Sranda, že tady nakonec místo svého netěhotentsví řeším vztah s manželem :s: Ale tahle forma "vydírání" typu něco za něco "funguje" snad od nepaměti...Nějak to dopadne, to je osud...

Aha, no tak jsem to úplně nemyslela. Samozřejmě, že můj manžel má svoje názory a umí si je prosazovat. A kompromisy se taky snažíme hledat, ale jaký je kompromis mezi mít nebo nemít druhé dítě? Tak jsem si s ním o tom včera promluvila..."Dohoda" zní, že se budeme snažit do září, aby mi to vyšlo s podporou. Protože nemám práci a nemám se kam vrátit, proto tady jsou prostě různá omezení. A přiznejme si, že bez peněz se dneska žít prostě nedá. Takže jsem s tím souhlasila. Já ho navíc chápu v tom, že uživit dvě děti je těžší než jedno a vůbec tak všechno kolem toho. Je v tomhle trochu srab, nebo jak to říct. On vyrůstal v blahobytu, měl všechno na co si vzpomněl, rozmazlený benjamínek. Dalo mi docela práci ho trochu uskromnit. Na druhou stranu, já zas vyrůstala ve skromnosti se bráchou a ségrou v jednom pokoji, ale za to jsme všichni tři mnohem samostatnější a nebojíme se riskovat. Ale takhle bych tu mohla pokračovat donekonečna.
Jsem prostě ráda, že jsme se s manžou dokázali slušně a bez hádky domluvit a teď už to nechám osudu, jestli se to povede, nebo ne. Bude asi pro mě i mnohen jednodušší se s tím smířit, když vím, jak se věci mají.

Tak to se nediv,že si to rozmyslel - vidí,že jen soutěžíš se švagrovou.Na dítě musí být oba připraveni,připraveni dát mu lásku a těšit se ze společně strávených chvil.A ne si pořizovat děti jen proto,že je má někdo jiný,nebo že je to teď in,nebo že oblíbená celebrita je taky těhotná.Takhle život nefunguje.

Jo, máš pravdu, teď už to taky vím. Tahle nesmyslná žabomyší válka mě už stála hodně trápení a sil, ale já ji nezačala, jen jsem v ní bohužel pokračovala příliš dlouho. Moje chyba...
No, jsem ráda, že teď už to vím na 100%, že tohle jsem opravdu zvorala. Aspoň se můžu zase posunout dál. Chyby člověk přece dělá, aby se z nich poučil, ne?
Klesla jsem na dno a můžu zas pomalu, ale jistě stoupat vzhůru.
Ostatně, všichni nemůžou být dokonalí... :n:

:one: dulezite je ze si to uvědomujes a chceš s tím něco dělat :-)

Právě proto tady píšu ;) Abyste mi pomohly najít správnou cestu :///: Když jsem holt tak zabedněná...Ale už je to lepší ;)

Právě proto tady píšu ;) Abyste mi pomohly najít správnou cestu :///: Když jsem holt tak zabedněná...Ale už je to lepší ;)

Děkuji a ano, máš pravdu. Strašně se furt s někým srovnávám a je to strááášně zbytečné a svazující. Já se samozřejmě snažím žít svůj život jak nejlépe dovedu a věřím, že se mi to i daří. Tak mě prostě občas tyhle neúspěchy vyvázejí z rovnováhy...Ale máš pravdu, někdo má víc štěstí, někdo míň a příroda asi ví co dělá :) Nechám to na ní, nic jiného mi ani nezbývá...

V těhotenství nebo ne-těhotenství se nedá mluvit o úspěchu nebo neúspěchu ve srovnání s někým jiným. Třeba by se ti narodilo dítě dřív, a třeba by bylo postižené (což bych ti nepřála). Moje švagrová to dělá taky...když je těhotná, ráda nás všechny vidí a je milá, když není a je někdo jiný, je naštvaná. Chvíli jsem měla chuť s ní v tom taky soupeřit. Jenže jsem zjistila, že to nemá smysl. Stejně jí "nedoženu" a za další....co je to za blbou soutěž? Můžu říct jen jediné: KDO SOUTĚŽÍ, TAK TEN NIKDY NEVYHRAJE. To si někam napiš...tučným písmem a čti si to pořád dokola. Možná ti dojde, že soutěžit s nikým nemá cenu. Jen si plnit své tajné sny, ale ne podle toho, kdy je má někdo druhý a ty ne...to je závist. ZÁVIST TI NIKDY NEPŘINESE TO, CO CHCEŠ TY. Tomu věř.

Jo, to máš pravdu, ale kdybys znala a viděla moji švagrovou, tak bys taky měla hroznou chuť ji ve všem trumfnout. To je úplná posedlost. Zvlášť po tom, co mi na moje 1.těhotenství řekla: "Ty pi*o, tak to je maras!" A pak dodala: "To budeš mít břicho na moji svatbu, že? No super." Do třech měsíců byla taky těhotná, i na svou svatbu...A od té doby jsme na nože :( Navíc co se mi na narodil kluk a jí holka, a tak můžu pokračovat...Prostě to je masakr!!! A kdybys ji viděla jak mi to teď dává "sežrat", že ona je v tom a já ne a že ona to stihla tak rychle a já se musím snažit a nejde mi to, úplně to z ní cítím, jak mi to přeje a to mě vždycky spolehlivě vytočí na nejvyšší možné obrátky. Posledně jsem se musela opít a zakouřit si vodní dýmku - očista těla, neočista - abych to vůbec vydržela ji neprohodit oknem...
Uf, to je úleva...
Ale neboj, myslím, že po tomhle tady a po její poslední návštěvě ji mám totálně v paži. Příště už se budu jen usmívat a budu tak milá, až to všem poleze na nervy. Udržím si svou dobrou náladu a svou důstojnost.
S ní opravdu nemusím soupeřit, to je pod mou úroveň, DÍKY za to, že jsem si to uvědomila. Pozdě, ale přece!!!
JO a závist je opravdu ta nejhorší vlastnost, kterou bohužel vlastním :r: Ubohost...

Ahoj, věř mi, že mám ještě horší švagrovou, než ty :s: Ale co s tím naděláme-druhé nepředěláme. Já jsem taky měla pocit nejdřív, že musím soupeřit, ale nikdy bych tenhle "boj" nevyhrála. Jde o to, co chceš opravdu ty-holku, kluka? obojí? aby bylo dítě zdravé? o.k., tak se vykašli na to, jaké pohlaví kdo má a kolik dětí, ať si ona myslí, co chce. Víš, proč se tak chová? SAMA TI ZÁVIDÍ !!! PŘEKVAPENÍ, CO?! ALE JE TO TAK, VĚŘ TOMU-JINAK BY SE TAK NECHOVALA :s: :///: :///: a tím se můžeš utěšovat, až bude zase protivná.

:///: Neuvěřitelné, že někdo může mít stejné názory jako já :) Moc díky!!! Vím, že druhé nepředěláme a nikdy jsem se o to ani nesnažila. Žiju si svůj život a ostatním to může být úplně putna, jak si ho žiju. My samozřejmě chceme zdravé dítě, na pohlaví mi vážně nezáleží. A jasně, ať si švagrovka má co chce, já jí to už nezávidím. Je to taková úleva, že si to ani nedokážeš představit. Byla jsem fakt hloupá. Ale co už, ze své chyby jsem se poučila :one: A jasně, že vím, že mi všechno závidí, proto mě pořád chce tak trumfovat, ale já ji mám už v paži. Dokonce se snad těším na její příští návštěvu }:) A teď se soustředím jen na svou rodinu, protože to je to nejdůležitější!!! :€s€:

:) A já mám občas pocit, že dělám úplně to samé. Neřeším, nesnažíme a stejně nic. taky mám právě strach, že nestihnu otěhotnět než mi skončí rodičák a to bude fakt průser, páč jsem bez práce a malý bude mít sotva 2,5 roku :? Takže nic moc...Já si sice ovulaci počítám, ale vůbec na to nevěřím...Před poslední menstruací jsem už skoro věřila, že jsem v tom, měla jsem různé příznaky, ale nakonec jsem to stejně dostala. Ale to máš asi stejně jak ta moje švagrová...Ona taky nic neřeší a tak se jí prostě daří...Já to chápu, já vím, že tohle se nedá naplánovat...Poprvé jsem otěhotněla, když jsem dala výpověď z nenáviděné práce :///: Tak teď se mi to určitě povede, jak budu muset nestoupit do práce...Já mám v tomhle fakt smůlu. A chlap má právě strach, že už se s dalším dítětem neuživíme...Což chápu, ale myslím, že na tom nejsme tak špatně...Právě, že spíš naopak...tak nevím no...Prostě to musím nechat být nic jiného mi nepomůže :€}€:

Ne, tak to není, že neřeším. Byla jsem již jednou na mini a bála jsem se, že už nikdy nebudu moct a proto jsem přítele honila do dítěte, on ještě nechtěl, ale vždy když jsme se někde opili, tak haha a pak to končilo tím, že jsem brečela, že už chci mimi (on je skoro o 3 roky mladší jak já). Pak tedy svolil a trvalo to těch 5 měsíců, taky jsem se hroutila při každé ms (hlavně kvůli tomu, že jsem jednou podstoupila tu miniinterupci víš)
Ale pak měla být ta oslava a já si jí chtěla užít. A před synem právě chtěl abych nastoupila do práce abychom našetřili, ale naštěstí "jsem to stihla" dřív než se mu to rozleželo v hlavě.
Držím ti moc pěstičky, věř, že pocit nejistoty naprosto znám. Je dobře, že ses tu vypsala, to taky dělá hodně ;)
Udělejte si s mužským nějaký hezky večer s vínkem, třeba každý víkend ;-) bude fajn, uvidíš ;)

Ale jo, spíme, ale jak říkám, ne vždy je to "oplodňující sex". A z břicha do dělohy spermie asi nedoputují :€}€: :s: A nakonec mě nejspíš donutí brát antikoncepci...

Nám to nešlo vůbec samo, museli pomoct doktoři, a teď máme holčičku skoro čtyři roky a za pár týdnů čekáme dvojčátka - oběma s manželem nám vloni bylo 40. Myslím, že se oba necítíme nijak staří, abychom to nezvládli.

Taky si myslím, že věk nehraje žádnou roli v životě člověka. Za to může moje tchyně, to ona nám udává "směrnice", že po třicítce už jde život, s prominutím, do haj*lu :( někdy bych jí za to nejradši dala nakládačku...
Moc vám gratuluju, že jste to zvládli :)

:one:

Máš naprostou pravdu...Ale cítím, že už se dávám do kupy. Já manžela samozřejmě nenutím. A on cítí se mnou. Já věřím, že ve skrytu duše po tom druhém taky touží a taky ho asi mrzí, že to nejde, ale je to chlap, ješita, on si nikdy nepřizná, že může být chyba i v něm a ne jen ve mně...Ale zatím tomu dáváme volný průběh, snažím se o tom nemluvit, a určitě ho nenutím pokaždé k "oplodňujícímu sexu" :///: Jen posledně, když jsem to dostala, tak jsem se rozbrečela, a on byl v pohodě, objal mě a řekl, že se přece nic neděje :h: Tak mám stále naději. Musím tomu nechat čas. A přesně tak, vy*rat se na švagrovou!!! A celou rodinu s těma jejich stupidníma otázkama typu: "No a kdy vy to další, už máte nejvyšší čas!" a blá blá blá!!! No to pak člověku na náladě zrovna nepřidá :?
Kéž by to vyšlo aspoň brzy...Ať už na to nemusím myslet :€\€:

tak pokud je to takhle tak to neřeš, mě v létě bude taky 30 a mám z toho trochu depku, ale když jsem to tady taky zmiňovala ozvali se mi ženský, po třicítce a že je třeba nemají ještě ani jedno a že si starý nepřipadnou a mají pravdu, fakt ten věk neřeš. Každej je starej tak jak se cítí a 30 není zas tak moc. Takže mě to uklidnilo a jedu dál :-)
Soustřeď se na svoji rodinu a prcka a neporovnávej se s ostatníma, žij svůj život a ber to tak jak to je. Život není soutěž, každý to má jinak a buď ráda za to, že mám zdravý dítě a to druhý přijde, když ne teď tak za čas, ale určitě to vyjde! Držím pěstičky!!

Děkuju za podporu :) Snad si to v té své kebuli srovnám a manžel tomu nechá volný průběh. Dám tomu čas a uvidím co bude...Vždycky nějak bylo a nějak bude :00: Taky ti budu držet pěsti ;) Kdo ví, třeba si tu za měsíc budem "notovat" úplně jinak :s: "Moje mamka vždycky říká: Věř a tvá víra tě uzdraví." Trochu "haluz", ale něco na tom bude... :one:

Miminko bys měla chtít ze správných důvodů, ne abys trumfla nebo dohnala švagrovou. Opravdu si to srovnej v myslivně - co je a co není důležité. Držím ti palce a mimochodem... nám se druhé zadařilo až v patnáctém cyklu a byla to ta vytoužená princezna. ;)

Srovnám, slibuju :) Zrovna dneska přijede švagrovka na návštěvu, s celou manželovou familií, tak se zas budu muset zuby nehty držet svých nervů, ať nepovolí... :€z€:

Prosím tě Valkýrko a kolik je ti let? Mluvíš, jak kdyby ti bylo 50 :))). Jinak já se snažila o mimi i když jsem přišla o práci, kdybych čekala, až ji zase budu mít, tak by to trvalo a třeba by zase můj muž nechtěl, jako nechtěl v době, kdy jsem ji měla. Život si to prostě plánuje i jinak.