Ahojky holky, s partnerem máme dvouletého syna. téměř před třičtvrtě rokem jsem koupili byt (respektive přítel koupil byt)...Jediné co je v bytě potřeba udělat je vymalovat a nakoupit vybavení... Každý bydlíme zvlášt...já mám svoje bydlení i on má své bydlení (pronájem)...Vidíme se pouze o víkendu, což je pro mě teda hrozné...jsem na všechno sama,ale občas mi to tak i vyhovuje...Jenže on není schopný s tim bytem nic dělat!!! Chce si to udělat sám, né žádná firma...nechce abych mu pomohla, protože stejnak nemáme hlídání a s malym bysme tam jen překáželi...to je pravda...pořád jen mluví o tom jak se těší až budeme žít spolu, jak už to nemůže vydržet atd...ale přijde mi, že proto nic nedělá...pořád se jen vymlouvá jak na to není čas...je pravda, že je od rána do večera v prácí....ale po práci jde stejnak sedět do hospody a s bytem ani nehne...Už by bylo na čase aby jsme začli žít spolu...On má byt po rodičích a já platím nájem...takže on je za vodou, když nemusí nic platit (myslím nájem) a přitom máme jeden prázdný byt, tím, že bysme se tam nastěhovali trochu bysme i ušteřili (především alespoň můj nájem)...a navíc chceme byt po jeho rodičích začít pronajímat, takže by naopak i nějaké ty peníze přibyly...už vůbec nevím jak ho přimět k tomu aby ten byt vymaloval...stačí ho jen vymalovat, dokoupit nějaké věci a můžem tam být...pořád se mi omlouvá, že ví, že každej jinej už by to měl dávno hotový a jak se stydí...pořád je slibuje, vymlouvá se...nevím tedy jestli vůbec chce abysme bydleli společně, ale proč jsme tedy kupovali byt??? to jsem se na to rovnou mohli vyprdnout...Tak já nevim, přijde mi to jak u blbejch na dvorečku??? Byt který jsem koupili je v nové zástavbě, není potřeba tam dělat kromě toho bíléní téměř nic...proč už je to tedy třičtvrtě roku co byt máme??? A stále ještě nebydlíme????....Do teď jsem na něj vůbec netlačila nic, jen jsem to přehlížela??? Co teda teď??? Ještě naštěstí, že nemusíme platit žádnou hypotéku...přítel žil dloho v cizině (ještě když jsme spolu ani nebyli) a viděl tam dost na to, aby jsme teď mohli koupit byt z vlastních úspor...to je jediná výhoda....Co byste dělali na mém místě??? Jak si s ním o tom promluvit, trochu ho popohnat bez toho abych na něj naléhala??? :00:
Díky moc za rady :a:

Ahojky holky, chci se zeptat byla jste některá někdy na festivale brutal assault (metal a rock festival v Jaroměři, pevnost Josef). Přítel už tam byl 2x já ještě ne a za 14 dní vyrážíme oba dva. Já poprvé. Mám ráda festivali, většinou však jezdím spíše na takové reggae festivali, takže tohle bude změna. Tento styl hudby mám však také ráda, ale zároveň mám strach zda to tam ty 4 dny vydržím. Máte s tímto festivalem nějaké zkušenosti??? Jestli se tu někdo takový najde písněte prosím díky.

Ahojky,na tento web chodím už docela dlouho, ovšem teprve nyní jsem se zaregistrovala. Většinou zde hledám rady co se týče ohledně dětí, ale dnes bych potřebovala poradit já.
Popíšu trochu zkráceně svou životní situaci. S přítelem máme skoro 2letého syna (23 měsíců). Na dnešní dobu jsem ho porodila poměrně v brzkém věku a to v 18 letech. Maturitu jsem stihla udělat uplně v pohodě. Na konci září nyní nastupuji na VŠE v Praze, na kombinovanou formu studia (dálkové), a přítel by chtěl ještě jedno dítě....mě je teď 20 let, nebráním se tomu, ale nevím jestli bych vše zvládala, hlavně tu vysokou chci určitě dodělat a to minimálně na bakaláře, ale chtěla bych pak jít ještě na navazující magisterské studium. Nejsem si jistá zda se to dá zvládnout s dvěmi takhle malými dětmi. Máte s tím někdo své zkušenosti??? Byla bych moc ráda kdyby jste se o ně podělili.
Další problém je, ten, že mám trochu strach z lidí, jak by na to asi koukali, uplně slyším ty řeči: je jí dvacet a už čeká druhý dětcko, takhle mladá, to si nemůžou dát pozor. apodobné žvásty. Všichni budou říkat, že umím jen rodit děti, abych nemusela makat atd. Když to nebudou říkat, budou si to alespoň myslet...já vím, že mi je po lidech prd, ale trochu mi to vadí. Ani nevím jak by se na to tvářila má rodina ani z prvního těhotenství nebyli nadšení (nebylo tedy ani plánované), tak nevím jak by se tvářili, že takhle brzy čekáme druhé. Tobiáška, tedy moji rodiče bezmezně milují, to jo, ale nevím jak by to vzali až bych jim řekla, že čekáme druhé.
Navíc mé sestře před měsícem zemřelo mimčo když byla v 9 měscíci. Bylo by mi trapné před ní přestoupit a říct, že jsem těhotná.
A další věc, máme se teď stěhovat do bytu 2+1 (je to dost malý byt). Tak ani nevím jak bychom se tam naskládali).
A navíc jak to zvládáte vy maminky, které máte děti takhle docela brzo po sobě?????

Děkuji za Vaše rady a názory.

Pá Barča