Potřebuji upřímný názor...díky

Nejsem v podobné situaci, jen se vyjádřím ohledně pomluv lidí :
My se začali snažit, když mi bylo 19 let, po roce jsem otěhotněla, ale o miminko v 11tt přišla a všichni nad tím mávli rukou a neustále říkali, jste mladá to je v pohodě, hrozně mě to tehdy štvalo, přece neznamená, že když jsem mladá, že mi to nemůže být líto :-(
začali jsme se snažit tedy o další mimi, když to další půl rok nešlo, byli jsme odesláni do centra asistované reprodukce, od všech jsem slyšela větu, ježiš vy jste mladá, ale pomohli a za cca 7měsíců jsme si odnášeli krásnou fotečku bublinky.
Tědka se mi už zakulacuje bříško a jelikož jsem od začátku těhu musela být doma a nesměla do práce, jednou měsíčně v neděli chodím vypomáhat do krámu a tam když si někdo všimne bříška, tak většinou zareaguje, jéé asi nehoda co?? Vždycky mám pocit, že vzteky puknu, a vždycky ze mě vyjede, že jsme se o miminko snažili dva roky a rozhodně to nehoda nebyla. Lidi čumí jako puk, ale nic už nenamítají, občas ještě teda dodají, že jsem si zkazila život :-(

Takže tě chápu, já se to taky snažím házet za hlavu, ale prostě mi to moc nejde a vždycky si to hrozně beru - asi těhotenský hormony či co.
Ale prostě vždycky když na mě někdo kouká, tak mám pocit, že se mu snad mám omluvit, že jsem se rozhodla mít miminko tak brzo, ale proč ne? V té době jsem měla hotovou školu, měla jsem práci, měla jsem partnera, co měl také práci, měli jsme kde bydlet, a oba jsme mimi chtěli a díky bohu že jsem se o miminko pokoušeli, protože partner má hodně špatný spermio a nejspíš už po 30 cítce nebude moc mít děti, takže je dobře, že jsme na to přišli brzo.

Vím, že jsem ti moc nepomohla, ale dost mě mrzí, že si někteří lidi myslej, že když je člověk mladej, je taky nezodpovědnej.

Ale co se týče VŠE je to těžká škola a nevím, jestli by se to s mimčama dalo, na druhou stranu moje tchýně má 5 dětí, a když byla doma se třema udělala magistra a doktorát, ale měla chlapa, co obstaral celou domácnost, včetně vaření a ona měla teda dost času na učení.

Fíha, tak já mám děti 2,5 roku od sebe a musím říct, že bych určo nezvládla ještě navíc školu. Máš můj obdiv, že o tom vůbec přemýšlíš. Na tvém místě bych počkala.... teď tě bude synek vyžadovat, začně se zajímat o svět okolo sebe a teda já toho měla plný brýle, když do toho bylo ještě mimčo... každopádně držím palečky, ať se rozhodneš jak chceš :a:

osobně bych ho toho asi nešla, já jsem stresař, jakmile nestíhám hned jsem nervózní, protivná, chtěla jsem si při 2 dětech dodělat taky výšku - jen 1 rok, ale nakonec obor ani neotvírali, tak jsem byla pak i ráda, protože bych to asi nezvládala. Manžel nemá moc času, po zaměstnání má doma dílnu tak pracuje tam, takže jsem s dětma skoro pořád sama, tchýně se moc neagažuje, mamka chodí ještě do práce, jo pokud by měl kdo pohlídat když se potřebuješ učit, tak asi ano, ale u nás by to bylo asi horší a učit se po nocích a ráno fungovat by u mě asi nešlo - usla bych než bych otevřela knížku :///: ...s věkem bych si starosti nedělala, je to pro tebe velké + že jsi tak mladá, tak bych asi dodělala školu a pak si užila další dítko v klidu ... záleží ale na tobě a na okolnostech

Ahoj, já mám děti od sebe 2,5 roku a je to pohoda, chtěla jsem je mít takhle brzy od sebe, abychom mohli podnikat společné aktivity a je to snad bavilo.
Nicméně nestuduji VŠ (a VŠE je celkem náročná), sice pracuji, ale moc to nepřeháním a přítel může hlídat, když dělám, nebo dělám v noci a tak různě to pytlíkujeme.
Je to těžké rozhodování, mladá ani stará na děti nikdy nebudeš. Musela bys dobře uvážit, jaké máš doma zázemí, ať už finanční nebo hlídání. Možná by bylo lepší s dalším počkat až budeš mít alespoň Bc. a budeš více zběhlá ve škole ...

ja mam deti od sebe 2,5r.a davam to v pohode a navic de maly v zari do skolky tak bude zase lip :) jenze starsi ma VVV a alergii a AE a musime chodit dost po doktorech a jednou za cas sme na 2dny ve spitale
kazdopadne si nedokazu predstavit se jeste ucit ale vim ze se to da zvladnout ;)
na nazory okoli se vys.r je to tvuj zivot, nechci aby to vyznelo blbe,ale nebyt stastna jen protoze nekdo jiny neni to je zda se mi omezene :(
velikost bytu taky neni rozhodujici...
to jsou me nazory z realneho zivota
ale zaverem jsi jeste hooodne mlada a muzes s dalsim piskotem pockat rok dva a uvidis :)
drzim palce

Ahojky, tak já bych si v tvé situaci na druhé mimčo asi chvíli počkala, ono studovat školu s dítětem určitě jde (já to tedy nezažila), ale je rozdíl mít jedno nebo dvě. vem si že budeš mít zkouškové a jedno dítě ti babičky ochotně pohlídají, ale dva čertíci už dají víc zabrat a já bych takto asi babičky nechtěla obtěžovat xkrát do semestru, ale je to na tobě. Já myslím, že s malím to zvládneš, s mimčem určitě taky, ale bude to už hoooodně náročné a hodně na budku. Já mám dvě malé děti, od sebe jsou přesně 2 roky, dcerce jsou teď tři a malému je rok, když byl mimčo, tak to bylo úplně v pohodě, on byl hrozně hodný, takže jsem měla hafo času na starší dceru, ale teď co už tu chodí a vytahuje věci co nemá, pořád mu stojím za zadkem a jsou dni kdy jsem z obou fakt hotová a večer mám chuť jen zalézt do vany a s nikým nemluvit a to se nemusím učit do školy ;) Jsi ještě mladá, podle mě není kam spěchat a já bych se do snažení pustila klidně za tři - čtyři roky, až první dítko bude drobet samostatnější, ale je to samozřejmě na tobě :a:

ahoj,
tak já sice nemám vlastní zkušenost, ale moje sestřenice (25let) má 2 děti (6 a 4 roky). Nejdříve s prvním byla doma , ale jakmile měl druhý syn ani ne rok, tak si začala dodělávat školu, ještě ji chybí cca 2 roky. A navíc od letoška vypomáhá v domově důchodců, kde je na částečný úvazek.
Samozřejmě bez hlídání PRAbabičky (3xtždně celý den) by to nešlo, protože babky ještě pracují.
Určitě je to zápřah, ale zvládnout se to dá.
Nevím, ale pokud se na to necítíš, tak zatím jen studuj, s přítelem si promluv, že to odložíte třeba na rok, na dva a pak se uvidí, jak ti půjde ta škola apod. Co se týče lidí, vždy se najde někdo, kdo tě bude "pomlouvat" buď, že máš dítě brzo, nebo jako já naopak AŽ skoro ve 30 a ještě nejsme svoji. Což na vesnici je katastrofa :s:
Takže to bych opravdu neřešila - hlavní je podpora rodiny, pokud myslíš, že by tě nepodrželi, tak opravdu ještě počkala. Protože nějaké hlídání potřebovat budeš.
Držím palce. :one: