BarcaKodesova
BarcaKodesova
Ahojky holky, s partnerem máme dvouletého syna. téměř před třičtvrtě rokem jsem koupili byt (respektive přítel koupil byt)...Jediné co je v bytě potřeba udělat je vymalovat a nakoupit vybavení... Každý bydlíme zvlášt...já mám svoje bydlení i on má své bydlení (pronájem)...Vidíme se pouze o víkendu, což je pro mě teda hrozné...jsem na všechno sama,ale občas mi to tak i vyhovuje...Jenže on není schopný s tim bytem nic dělat!!! Chce si to udělat sám, né žádná firma...nechce abych mu pomohla, protože stejnak nemáme hlídání a s malym bysme tam jen překáželi...to je pravda...pořád jen mluví o tom jak se těší až budeme žít spolu, jak už to nemůže vydržet atd...ale přijde mi, že proto nic nedělá...pořád se jen vymlouvá jak na to není čas...je pravda, že je od rána do večera v prácí....ale po práci jde stejnak sedět do hospody a s bytem ani nehne...Už by bylo na čase aby jsme začli žít spolu...On má byt po rodičích a já platím nájem...takže on je za vodou, když nemusí nic platit (myslím nájem) a přitom máme jeden prázdný byt, tím, že bysme se tam nastěhovali trochu bysme i ušteřili (především alespoň můj nájem)...a navíc chceme byt po jeho rodičích začít pronajímat, takže by naopak i nějaké ty peníze přibyly...už vůbec nevím jak ho přimět k tomu aby ten byt vymaloval...stačí ho jen vymalovat, dokoupit nějaké věci a můžem tam být...pořád se mi omlouvá, že ví, že každej jinej už by to měl dávno hotový a jak se stydí...pořád je slibuje, vymlouvá se...nevím tedy jestli vůbec chce abysme bydleli společně, ale proč jsme tedy kupovali byt??? to jsem se na to rovnou mohli vyprdnout...Tak já nevim, přijde mi to jak u blbejch na dvorečku??? Byt který jsem koupili je v nové zástavbě, není potřeba tam dělat kromě toho bíléní téměř nic...proč už je to tedy třičtvrtě roku co byt máme??? A stále ještě nebydlíme????....Do teď jsem na něj vůbec netlačila nic, jen jsem to přehlížela??? Co teda teď??? Ještě naštěstí, že nemusíme platit žádnou hypotéku...přítel žil dloho v cizině (ještě když jsme spolu ani nebyli) a viděl tam dost na to, aby jsme teď mohli koupit byt z vlastních úspor...to je jediná výhoda....Co byste dělali na mém místě??? Jak si s ním o tom promluvit, trochu ho popohnat bez toho abych na něj naléhala??? :00:
Díky moc za rady :a:
promiň, ale celkově to nechápu, máte tři byty a nebydlíte spolu. Nedává mi to logiku, nechápu, proč by se mělo někde 3x platit inkaso atd.
In reply to promiň, ale celkově to by klubko
jj, náklady jsou opravdu vysoké, inkaso, fond oprav apod....říkám mu to pořád...Jenže on má peněz dost a vůbec ho to netíží...nevím jak do něj hučet..
pokud by to nebylo nad mé finanční možnosti, tak bych si najala malíře pokojů a vyřešila to bílení za přítele :s:
a kdo je vlastně vlastníkem toho nového bytu? Kdo to platil? Příjde mi to divné 3/4 roku nechat ležet byt jen tak. Asi bych nálehala s větší intenzitou nebo se do toho pustila sama. Jak dlouho jste s přítelem spolu? Netají Ti nic?
In reply to Ahojky, by LPamela
s přítelem jsme tři roky...né myslím, že mi nic netají...je to jen takovej lempl...myslím, že mu je spíš pohodlné, že přes týden je sám, může si zajít s kámoši v klidu na pivko, do sauny atd....ale já mu pořád říkám, že to může i když je s námi...já mu nic takévho nikdy nezakazovala...je pravda, že o víkendu si malého nemusím všimnout, je pořád jen s ním...a užijou si a mě u toho vůbec nepotřebují, takže jsou pro mě víkedndy pohodička, ale to mi prostě nestačí...od toho bytu mám klíče i já...zrovna minulou středu jsem se tam byla podívat a jednié co je udělané, tak jsou zasádrované nějaké malé dírky...to vše...jinak vlastníkem je můj přítel...platil to ze svých peněz...ale chce abych tam byla uvedná i já...
Ahojky holky, chci se zeptat byla jste některá někdy na festivale brutal assault (metal a rock festival v Jaroměři, pevnost Josef). Přítel už tam byl 2x já ještě ne a za 14 dní vyrážíme oba dva. Já poprvé. Mám ráda festivali, většinou však jezdím spíše na takové reggae festivali, takže tohle bude změna. Tento styl hudby mám však také ráda, ale zároveň mám strach zda to tam ty 4 dny vydržím. Máte s tímto festivalem nějaké zkušenosti??? Jestli se tu někdo takový najde písněte prosím díky.
Ahojky,na tento web chodím už docela dlouho, ovšem teprve nyní jsem se zaregistrovala. Většinou zde hledám rady co se týče ohledně dětí, ale dnes bych potřebovala poradit já.
Popíšu trochu zkráceně svou životní situaci. S přítelem máme skoro 2letého syna (23 měsíců). Na dnešní dobu jsem ho porodila poměrně v brzkém věku a to v 18 letech. Maturitu jsem stihla udělat uplně v pohodě. Na konci září nyní nastupuji na VŠE v Praze, na kombinovanou formu studia (dálkové), a přítel by chtěl ještě jedno dítě....mě je teď 20 let, nebráním se tomu, ale nevím jestli bych vše zvládala, hlavně tu vysokou chci určitě dodělat a to minimálně na bakaláře, ale chtěla bych pak jít ještě na navazující magisterské studium. Nejsem si jistá zda se to dá zvládnout s dvěmi takhle malými dětmi. Máte s tím někdo své zkušenosti??? Byla bych moc ráda kdyby jste se o ně podělili.
Další problém je, ten, že mám trochu strach z lidí, jak by na to asi koukali, uplně slyším ty řeči: je jí dvacet a už čeká druhý dětcko, takhle mladá, to si nemůžou dát pozor. apodobné žvásty. Všichni budou říkat, že umím jen rodit děti, abych nemusela makat atd. Když to nebudou říkat, budou si to alespoň myslet...já vím, že mi je po lidech prd, ale trochu mi to vadí. Ani nevím jak by se na to tvářila má rodina ani z prvního těhotenství nebyli nadšení (nebylo tedy ani plánované), tak nevím jak by se tvářili, že takhle brzy čekáme druhé. Tobiáška, tedy moji rodiče bezmezně milují, to jo, ale nevím jak by to vzali až bych jim řekla, že čekáme druhé.
Navíc mé sestře před měsícem zemřelo mimčo když byla v 9 měscíci. Bylo by mi trapné před ní přestoupit a říct, že jsem těhotná.
A další věc, máme se teď stěhovat do bytu 2+1 (je to dost malý byt). Tak ani nevím jak bychom se tam naskládali).
A navíc jak to zvládáte vy maminky, které máte děti takhle docela brzo po sobě?????
Děkuji za Vaše rady a názory.
Pá Barča
Nejsem v podobné situaci, jen se vyjádřím ohledně pomluv lidí :
My se začali snažit, když mi bylo 19 let, po roce jsem otěhotněla, ale o miminko v 11tt přišla a všichni nad tím mávli rukou a neustále říkali, jste mladá to je v pohodě, hrozně mě to tehdy štvalo, přece neznamená, že když jsem mladá, že mi to nemůže být líto :-(
začali jsme se snažit tedy o další mimi, když to další půl rok nešlo, byli jsme odesláni do centra asistované reprodukce, od všech jsem slyšela větu, ježiš vy jste mladá, ale pomohli a za cca 7měsíců jsme si odnášeli krásnou fotečku bublinky.
Tědka se mi už zakulacuje bříško a jelikož jsem od začátku těhu musela být doma a nesměla do práce, jednou měsíčně v neděli chodím vypomáhat do krámu a tam když si někdo všimne bříška, tak většinou zareaguje, jéé asi nehoda co?? Vždycky mám pocit, že vzteky puknu, a vždycky ze mě vyjede, že jsme se o miminko snažili dva roky a rozhodně to nehoda nebyla. Lidi čumí jako puk, ale nic už nenamítají, občas ještě teda dodají, že jsem si zkazila život :-(
Takže tě chápu, já se to taky snažím házet za hlavu, ale prostě mi to moc nejde a vždycky si to hrozně beru - asi těhotenský hormony či co.
Ale prostě vždycky když na mě někdo kouká, tak mám pocit, že se mu snad mám omluvit, že jsem se rozhodla mít miminko tak brzo, ale proč ne? V té době jsem měla hotovou školu, měla jsem práci, měla jsem partnera, co měl také práci, měli jsme kde bydlet, a oba jsme mimi chtěli a díky bohu že jsem se o miminko pokoušeli, protože partner má hodně špatný spermio a nejspíš už po 30 cítce nebude moc mít děti, takže je dobře, že jsme na to přišli brzo.
Vím, že jsem ti moc nepomohla, ale dost mě mrzí, že si někteří lidi myslej, že když je člověk mladej, je taky nezodpovědnej.
Ale co se týče VŠE je to těžká škola a nevím, jestli by se to s mimčama dalo, na druhou stranu moje tchýně má 5 dětí, a když byla doma se třema udělala magistra a doktorát, ale měla chlapa, co obstaral celou domácnost, včetně vaření a ona měla teda dost času na učení.
Fíha, tak já mám děti 2,5 roku od sebe a musím říct, že bych určo nezvládla ještě navíc školu. Máš můj obdiv, že o tom vůbec přemýšlíš. Na tvém místě bych počkala.... teď tě bude synek vyžadovat, začně se zajímat o svět okolo sebe a teda já toho měla plný brýle, když do toho bylo ještě mimčo... každopádně držím palečky, ať se rozhodneš jak chceš :a:
osobně bych ho toho asi nešla, já jsem stresař, jakmile nestíhám hned jsem nervózní, protivná, chtěla jsem si při 2 dětech dodělat taky výšku - jen 1 rok, ale nakonec obor ani neotvírali, tak jsem byla pak i ráda, protože bych to asi nezvládala. Manžel nemá moc času, po zaměstnání má doma dílnu tak pracuje tam, takže jsem s dětma skoro pořád sama, tchýně se moc neagažuje, mamka chodí ještě do práce, jo pokud by měl kdo pohlídat když se potřebuješ učit, tak asi ano, ale u nás by to bylo asi horší a učit se po nocích a ráno fungovat by u mě asi nešlo - usla bych než bych otevřela knížku :///: ...s věkem bych si starosti nedělala, je to pro tebe velké + že jsi tak mladá, tak bych asi dodělala školu a pak si užila další dítko v klidu ... záleží ale na tobě a na okolnostech
Ahoj, já mám děti od sebe 2,5 roku a je to pohoda, chtěla jsem je mít takhle brzy od sebe, abychom mohli podnikat společné aktivity a je to snad bavilo.
Nicméně nestuduji VŠ (a VŠE je celkem náročná), sice pracuji, ale moc to nepřeháním a přítel může hlídat, když dělám, nebo dělám v noci a tak různě to pytlíkujeme.
Je to těžké rozhodování, mladá ani stará na děti nikdy nebudeš. Musela bys dobře uvážit, jaké máš doma zázemí, ať už finanční nebo hlídání. Možná by bylo lepší s dalším počkat až budeš mít alespoň Bc. a budeš více zběhlá ve škole ...
ja mam deti od sebe 2,5r.a davam to v pohode a navic de maly v zari do skolky tak bude zase lip :) jenze starsi ma VVV a alergii a AE a musime chodit dost po doktorech a jednou za cas sme na 2dny ve spitale
kazdopadne si nedokazu predstavit se jeste ucit ale vim ze se to da zvladnout ;)
na nazory okoli se vys.r je to tvuj zivot, nechci aby to vyznelo blbe,ale nebyt stastna jen protoze nekdo jiny neni to je zda se mi omezene :(
velikost bytu taky neni rozhodujici...
to jsou me nazory z realneho zivota
ale zaverem jsi jeste hooodne mlada a muzes s dalsim piskotem pockat rok dva a uvidis :)
drzim palce
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
