Náhradní mateřství aneb za kolik pronajmete svou dělohu?

Tak já bych do toho taky asi sobecky šla a peníze si vzala..ale až po tom, co budu mít svoje děti a další nebudu chtít - kvůli případným komplikacím..v tomhle pitomým státě jsou peníze potřeba..taky nevím, jak by mi bylo po porodu, ale jak tu už někdo psal, když bych s tím byla smířená od začátku, tak co. Vajíčka jsem jednou darovala..a tolik peněz zas za to není, je to kompenzace za dojíždění, testy, vyšetření, ušlou mzdu v práci, hormonální léčba, rizika apod.

ted po dvou porodech vím, že bych i po sestře chtěla aby zaplatila "sponzorský dar porodnici" abych dostala epidural...

Já bych do toho nikdy nešla :) Nedokážu si představit,že odnosím devět měsíců miminko,které mě bude kopat a já s ním budu denně v kontaktu a pak si projdu porodem a nakonec nic z toho :( já bych to nezvládla ani pro rodinu,natož pro někoho cizího a to za jakékoliv peníze :( stejně tak bych nezvládla dát miminko k adopci-to už je pro mě lepší variantou potrat,celý život bych se pak trápila pomyšlením na to,jak se dítě má a jestli je na tom dobře,jak vypadá a jestli ví,že jeho rodiče ho nesplodili :( takže za mě určitě ne,to si raději utrhnu od huby a splatím hypotéku a nebo prodám barák :) to není nic pro mě :)

Ahojky, tak já bych do toho šla.. Mám svoje 2 dítka, další vlastní už nechci. Pomohla bych k vytouženýmu mimi, pomohla bych, protože o tom život je.. Netuším jak bych se zachalovala po porodu, ale pokud bych na to byla připravená celý těhu, a byla v kontaktu s rodičema dítka, tak pak věřím, že bych to zvládla. A zcela sobecky uznávám, že finanční vyrovnání by bylo fajn.. (jak by bylo krásný žít bez hypotéky chjo..) :a:

Ahojky,tak já jsem to jen letmo pročetla a překvapuje mě kolik žen by bylo ochotno pomoci,ale já osobně bych na to neměla....
Takže za mě určitě ne,nesmířila bych se s tím opustit miminko které je na mě zvyklé a potřebuje mě po porodu....
I když je někoho jiného pořád jsem ho nosila já a proto bych ho považovala za své....
Možná jsem sobec,ale nezvládla bych to....

Já bych to neudělala. Nemohla by jsem dát dítě pryč po tom všem co by jsme spolu prožili....

Ahoj tak já jsem pro aby tahle metoda byla legální ale sama za sebe bych do toho nešla jsem hrozný cíta takže bych nemohla nosit pod srdcem miminko a i když bych věděla že biologicky není moje tak by prostě bylo moje nemohla bych ho po porodu někomu dát.

Ahojky,muj nazor je NE..nesla bych do toho . Asi uz jen t zoho duvodu,ze zatim sama deti nemam a porad bych mela pocit,ze je to moje decko. Ja ho preci mela v brisku. I kdyz jako penize jsou to velike - milion , ale zatim se k tomu stavim negativne,byt to mnoha parum vyresi nesnadnou situaci. Treba do budoucna ?

http://www.marcyczech.estranky.cz/

udelala bych to, ale jen pro blizke treba pro sestru, nebo nejlepsi kamaradku.Pokud by to tedy bylo ze by jen do me vlozily jeji vajicko oplodnene spermatem jejiho partnera, tak ano.Musela bych si od zacatku rikat ze to mimi neni me, ale bylo by to tezke a udelala bych to.Penize bych za to asi nechtela,jen bych chtela at mi zaplati veci ohledne tehotenstvi, vitaminy , obleceni atd.Uz mam sve dve princezny a byt matkou je ten nejlepsi pocit jaky muzes mit, tak proc ho nedoprat i ostatnim, proc nepomoct.

http://www.prckoviste.cz/smidule

Já si dovedu představit, že bych prošla hormonální stimulací a darovala vajíčka nějaké kamarádce nebo někomu z rodiny. Moje sestra tohle udělala pro svou kamarádku a ta teď má 2 krásné kluky. I když u nás není legální, že je daruješ přímo konkrétní osobě a i to slovo "daruješ" není pravda, protože ti za to zaplatí a nejde to odmítnout, což mi trochu vadí. Ale představa, že bych 9 měsíců pod srdcem nosila mimi, které bych porodila a víc bych ho neviděla .... do toho bych asi nešla. I když - pro rodinu možná ..... a tam samozřejmě zadáčo.
-------------------------------------------------------
naše osobní stránky - www.dent.websnadno.cz.

Nikdy,za ŽÁDNÝCH okolností bych do toho nešla.Mám 3 holčičky,od prvního dne kdy jsem je ucítila v bříšku,jsem k nim měla silný vztah a po porodu jsem cítila příval tak nesmírné lásky-no prostě bych to miminko nedala,to by mě psychicky zničilo.Nemůžu přece porodit dítě a necítit za něj zodpovědnost-předat ho mě cizím lidem.Navíc u mě asi hraje velkou roli i fakt,že věřím v boha a tohle mi přijde "trochu"moc.A jak vysvětlit dětem,že to miminko co roste u mami v bříšku mami "prodá"?No je to obchod ne? Já vím kolik holek nemůže mít děti,jak se trápí,jak to bolí,že by udělali cokoliv mít uzlíček v náručí.Neodsuzuju to,je to každého osobní ,čistě soukromá věc,ale co když,(a už jsem o tom slyšela)některé ženy si nechtějí kazit postavu,projít zvracením,otékáním,porodem,kojit?Pak už je to tvrdý obchod.Jak říkám já bych do toho nešla,je to podle mě na hranici co je a není proti přírodě.

Docela vazne jsem se tim zabyvala, protoze moje kamaradka uz 8 let nemuze otehotnet a vidim, co to dela s ni, jejim muzem....
Bohuzel u me to otehotneni taky nebylo uplne nejjednodussi, dnes je mi skoro 33 a tak uz jsem proto nejspis stara, vzhledem k tomu, ze bych chtela jeste aspon jedno svoje.
Ale pro dobrou kamaradku bych to udelala za nejake protisluzby jako hlidani meho ditete, kdyby to bylo treba kvuli tehotenstvi, kontrolam atd....

Nad tou financni strankou jsem nikdy nepremyslela. Ale castka je to pekna a dokazu si predstavit, ze pro spoustu holek by to byla opravdova pomoc. Kamarad mel jeden verejny dum a tam pracovalo spousta holek proto, aby se mohly postarat o deti. To mi tenhle "pronajem delohy" prijde teda lepsi.

Udělala bych to jen pro sestru či sestřenici ... zadarmo(jen by si platili fotky atd.).Nejsem žena která se dokáže vzdát dítěte sic nebiologického-musela bych ho dál vídat třeba-že jen jako teta ...

Tak já bych do toho nešla hned z několika důvodů - ten první je, že by to bylo "dítě ze zkumavky", ale to je na jinou diskuzi, ten druhý je takový, že bych se ho nedokázala vzdát (nedokážu dát pryč kotě, na který se po pár týdnech emočně upnu, natož dítě!) - prostě by bylo moje, i kdyby ze mě fyzicky nemělo nic... a ještě když si představím tu hormonální bouři spojenou s těhotenstvím a porodem... ne, prázdnou náruč bych po devíti měsících spolužití neustála...

No mě přijde šílený název "pronájem dělohy" :00: Já bych náhradní matkou být určitě nechtěla,Neumím si představit že bych hladila bříško a říkala mu "splátka mojí hypotéky" (berte prosím s nadhledem :s: )Pokud bych už měla své děti,tak si myslím,že bych se ho vzdát dokázala,pokud bych věděla,že o něj bude dobře postaráno.Ale asi bych se o něj celý život bála.Neumím si ani představiz že bych to udělala pro kAmarádku.Až bych k ní přijela a věděla,že je to moje dítě.Jak se k němu chovat,co když to zjistí..... :n:

Možná bych do toho šla,kdybych nemohla mít děti,ale i tak bych se bála,aby mi ho potom ta mamča nesebrala,tak asi ne

cizím jen kvůli penězům určitě ne. Ale pro sestru, dobrou kamaádku zadarmo a ráda. Já bych právě neustála to dítě porodit a víckrát nevidět. takhle bych ho měla jako teta na očích a mohla se radovat také z úspěchů. A trochu dohlídnout, aby se o mé geny starali dobře :s:
:a:

Vis, ja ti nevim, jestli bych do toho sla, pomoct nekomu, kdo nemuze mit miminko a jeste si za to nechat zaplatit:-), je hezky, ale ja uz jsem taky jednou potratila a tak si rikam: co kdybych prosla celym tim hormonalnim ocistcem, otehotnela, prosla si napriklad tri mesice zvracenim, nevolnostmi a co ja vim ceho jeste a pak nakonec taky potratila:-O? To by cela ta snaha prisla vnivec a za svoje "trapeni" bych nedostala nakonec ani korunu...? Asi bych to mela furt v hlave a neustale se tim stresovala, nevim, hrozne tezko rict. Darovat vajicko, to klidne, ale tohle asi ne...(i kdyz-nikdy nerikej nikdy, ze?) :a:

Ahojky, téma náhradní matka je hodně kontroverzní a poslední dobou čím dál častěji prodiskutovávané. Já sama jsem se před osmi měsíci dozvěděla že dítě mít nemůžu :\/: a s manželem tuto variantu v současnosti zvažujeme. Neopustil mě v okamžiku kdy nám byl oznámen verdikt od lékařů a myslím si že každý si zaslouží mít svého genetického potomka a nejde-li to přirozeně a jsou jiné možnosti proč je nevyužít. Jsme ochotni za toto i zaplatit. Nepředpokládáme že každý pochopí to co děláme, ale ať si někteří jen zkusí představit že by dítě mít nemohli už jen ta představa nic moc natož realita.......

ahojky, ja bych nejspis do toho šla až bych měla třeba 2 svoje děti ... ale nejsem si jista.
nedávno v novinach bylo o tomhle snad z Ukrajiny-ta ženská porodila chlapecka (vajicka i spermie darce) a dala jim dite, dostala 200tis, doma mela 1dcerku,byla ve finan.krizi...a ated po mesici je dala k soudu ze to dite chce ze ona je matkou!!! to je docela mazec...meli by v tom udelat nejaky zakony kdo bude matkou..

já bych do toho šla, ale asi až po svých 2 dětech a ani né tak pro peníze spíš jako možnost pomoci třeba někomu známému. Ale musela bych si od začátku těhu říkat: není moje, není moje a moje nebude.....a nejlépe porodit císařským řezem v plné narkóze, abych nezažila ten okamžik zrození. Ale nedala bych ruku do ohně, že bych z toho neměla depku ať už v těhu a nebo po porodu.... Ale určitě jsem pro legalizaci...je tolik párů, které by to ocenili a potřebovali...

vzhledem k tomu, že mám za sebou dva potraty, žádné vlastní dítě a první trimestr je pro mě téměř k nepřežití, tak já bych do toho nešla ani za milión :n:

..moje kamarádka byla na několika umělých oplodněních a z nich vyšly 2 těhotenství, které potratila. Byla jsem pevně rozhodnutá, že bych pro ni dítě odnosila, ale že asi bude lepší nejdříve mít svoje. Prachy bych si za to nikdy nevzala, od nikoho (možná jedině jak už holky psaly - kdyby na tom záležel život malého). No a teď, když mám 2-měsíčního prďouse, tak vím bezpečně, že bych do toho NEŠLA. Přestože v šestinedělí (a vlastně pořád někdy) se mi postesklo po předchozí svobodě, přemýšlela jsem, co by bylo, kdyby malý nebyl, a pořád bulela, tak stejně od prvního dne (byla jsem na císaři v lokální anestezii, takže jsem si ho mohla pohladit, jak ho vyndali) mě přepadla taková láska (mě - cynika!), že mě to až zaskočilo a chtělo se mi brečet (a teď mám taky slzy v očích, mno mazec), takže když si zpětně vezmu tu hormonální a citovou smršť, tak NE. :) (..a kamarádka naštěstí po několika letech na asi 7. umělý pokus otěhotněla znovu a je v 8. měsíci, takže snad dobrý kkonec!!! . :) )

Ahoj Kytii,já bych do toho určitě šla a hrozně mě rozčiluje,že to v Čechách není legální.Moje sestra se pokoušela o miminko 13 let,nakonec se ji to podařilo,ale byl to boj.Tehdy jsem ještě dítě neměla,ale už tehdy jsem ji chtěla pomoc.Pídili jsme se po tom a nešlo to zrealizovat...Za peníze bych do toho nešla,po pravdě řečeno mě by se ty peníze líbili,ale můj manžel (silně věřící) by mi nedovolil si vzít za to peníze.Nedávno jsme se o tom opět bavili a on mi řekl,že pokud chci něco takového udělat tak jedině zadarmo a ne ze zjištnosti a s tím souhlasím.Myslím si,že pak si asi i člověk rozmyslí,jestli to chce opravdu udělat.Já mám trvdou povahu,těhotenství jsem nijak zvlášť emočně neprožívala,tak si myslím,že bych to dokázala.Udělala bych to ,ale jen pro osobu blízkou a milovanou...

Šla bych do toho spíš než do darování vajíčka, představa, že moje biologické dítě má někdo jiný, mě děsí víc než to, že někomu pomůžu tím, že ze sebe udělám inkubátor. Ale nedělala bych to pro peníze, ale jen v případě, že bych tím mohla pomoci nějakému konkrétnímu páru lidí, které znám a mám je ráda.

šla bych do toho, i když je těhotenství pro mě trošku omezující. Ale asi bych chtěla zhruba znát příběh páru, kterému dítě odnosím. Ale možžná bych měla strach z reakce některých nosiček po porodu, sama se divím, co hormony dokážou. Každopádně pomoci někomu tímto způsobem mi přijde skvělé. Otázka finanční...nevím, jestli bych si ty peníze dokázala nějak užít...možná je uložit pro své vlastní děti.

Šla bych do toho spíš než do darování vajíčka, představa, že moje biologické dítě má někdo jiný, mě děsí víc než to, že někomu pomůžu tím, že ze sebe udělám inkubátor. Ale nedělala bych to pro peníze, ale jen v případě, že bych tím mohla pomoci nějakému konkrétnímu páru lidí, které znám a mám je ráda.

Taky jsem nad tím uvažovala. Za ty peníze bych o tom hooodně uvažovala. Dítě mám, ted čekám druhé, takže vlastní mám a jsem zdravá. Myslím, že psychicky bych si to srovnala, věděla bych, že čekám cizí dítě... Ale můj muž by byl určitě proti. A taky nevím, jak bych se k tomu stavěla, kdyby k tomu mělo teda dojít. Ted je to jen takové filozofování. Ale myslím, že kdyby došlo na lámání chleba, tak bych z toho vycouvala. Ovšem nejsem proti tomu, je to myslím výborný způsob, jak někomu dát jeho vlastní dítě. A ty peníze za to jsou na místě. :a:

Já bych být náhradní matkou nedokázala, už dlouho čekám, že budu sama těhotná a zatím se nedaří. A náhradní matku bych nechtěla, měla bych strach, že mi toho skvrčka nedá a k tomu by mě mrzelo, že jsem to nebyla právě já, kdo ho měl 9. měsíců pod srdcem. To jsou moje názory právě teď, ale nikdy nevíte, jak se budete chovat, pokud toto opravdu nastane...

Kytii, už dříve, když jsem o těchto případech četla, jsem přemýšlela....ale zatím naštěstí nejsem v takové situaci, abych musela toto podstoupit...myslím, že psychicky bych to asi ani nezvládla. Nosit, porodit a pak to malé stvořeníčko odevzdat.
Nene, za mě rozhodně NE. Ale nemůžu říct NIKDY, neocitla jsem se v situaci, kdybych měla být finančně na dně či měla kupřikladu sestru či jinak blízkou osobu, které bych takhto chtěla "vypomoct".
Jsem zvědavá na názory ostarních. Přeji krásný den.

určitě bych do toho nešla, už jen při představě, že se toho miminka pak vzdávám mi je smutno :? Když o tom přemýšlím rozumově, tak bych do toho taky nešla, prostě se mi to nějak příčí...
Každopádně ale neodsuzuju nikoho, kdo do toho jde!

Ahoj Kytii, já jsem spíš z té druhé strany... Už 6 let se snažíme o miminko a teď mám za sebou 2 IVF... Pokud bych tu možnost měla, využít náhradní matku, tak do toho půjdu... I kdybych se měla zadlužit... Myslím, že ženy, které do toho jdou jako dárkyně, musí mít taky určité předpoklady... V první řadě bych trvala na psychickém posouzení, jestli bude schopná celou situaci ustát a to nejen ona, ale i její okolí... na druhou stranu si myslím, že taková žena si zaslouží obdiv, že něco takového, i za "poplatek" podstoupí, takže okolí a rodina by jí měla podpořit. Tím, že jsou náhradní rodiče a "nosička" neustále ve spojení, pomáhají ji, ona je pozná před samotným početím, tak celou dobu počítá s tím, že to dítě opravdu její není a nebude... Nedokážu si představit, jak se vyrovná s pohyby miminka a dalšími problémy, ale to je oběť, se kterou se počítá od samotného začátku... Náhradní rodiče jsou i u porodu a s dítětem jsou v okamžitém kontaktu od narození...

Co se týká lékařských záležitostí, náhradní matka nemusí podstoupit proces hormonální léčby, protože do její dělohy se vloží již embryo páru (nebo oplodněné vajíčko anonymní dárkyně), tzn. že tato žena bere před transferem pouze léky podporující růst sliznice a následně léky na udržení těhotenství...

Doufám, že tento zákon projde i u nás... spoustu párů si to určitě zaslouží...

Kytii, tak já ti nevím. Najednu stranu bych do toho šla. Jak pro ty peníze, tak i pro tu neskonalou radost rodičů, kterým děťátko odnosím. Ale jelikož ještě nemám ani svoje mimčo, tak nevím, jak silný je ten cit po narození děťátka. Pokud se vytváří třeba až za pár dní, tak bych do toho šla. Ale kdo mi tohle zajistí, že? :) Takže já říkám asi ano :)

ahoj, já bych to nedokázala. Když si uvědomím jak ve mě roste, kope a po narození pláče. Mám 2 děti a tak vím jakej je zrození človíčka zázrak. Chápu že pro rodiče, které nemohou mít děti je to další možnost jak být štastni. Nebyla bych proti legalizování. Já osobně bych do toho nešla za žádné peníze-prostě bych na tohle nemám náturu....

Ahojky!Tak já se přiznám,že bych do toho nešla!Nadokázala bych se pak miminka vzdát!!!Je mi ale 34let a čekám své první miminko-možná bych to ve 20letech viděla jinak-možná kdybych už měla vlastí dětátka-spíš ale ne!Rozhodně ale souhlasím s legalizací-určitě na to některé ženy mají a můžou tak pomoct bezdětným párům a to je skvělé!

ja osobne proti tomuto nic nemam a je to urcite lepsi v mnoha ohledech - ma ten par dite od narozeni - zna tu zenu co jej nosila - to jsou obrovske vyhody oproti adopci ...
a ja by jsem do toho nesla ani za milion, zadne penize by mi to nedokazaly kompenzovat....jedine, kdyby od toho zavisel zivot ci zdravi meho drobecka - to bych byla schopna cehokoliv :-) Tolik muj nazor

Kytiii nevím nakolik v těhotenství a při porodu se matka psychicky uváže na dítě. I když je ještě v bříšku, je to její dítě a má k němu mateřský cit a ten se porodem ještě zvýší. Kdybych byla opravdu v kritické finanční situaci, tak asi ano-jinak ne, protože matka, která nosí pod srdcem dítě ho miluje a nedovedu si představit, že porodíš a dítě ti dají pryč (ježíš-to jsem se ale dojala :-)