Biologické hodiny ... ehm ... :-)
Ahojky všichni.Jsem tu úplně nová,tak vůbec nevím, jestli píšu do správné "kolonky" ... snad ano ... :) . Úplnou náhodou jsem se při psaní diplomky (před pár měsíci) dostala na tyto stránky a začala si je pročítat - jen tak ze zájmu.No a jak jsem tak pročítala a pročítala (sem tam, jednou, dvakrát do týdne), tak se ve mně (postupně - za ty cca 3 měsíce) začalo něco lámat. Z čerstvě vdaný holky, co má dodělávat ještě dvě školy a mimčo určitě chce, ale až tak za rok, dva se najednou stala (zní to pateticky co :///: ) holka, co jí dochází, že nemá smysl čekat na "až to bude vše jak má být", protože to už je teď. No prostě jsem si uvědomila, že mít mimi mnohdy není tak lehký, a že mojí naivní představě, že "teď dodělám jednu školu, za rok druhou, pak budu půl roku pracovat a pak se hned zadaří, v práci budu ještě půl rok a pak bude mimi" bych se taky za pár let mohla hořce smát ... a navíc - že vám, co máte krásná :€O: prostě asi začínám závidět. Nu a teď proč to píšu: moje stejně staré kamarádky (tj. 24 let) jsou většinou buď také na VŠ, nebo naprosto čerstvě po ní a vdávání, mimča atd. vůůůůbec neplánují,takže si s nimi o tom moc nepokecám. Můj muž je (zatím - doufám ;) ) ještě ve stavu "za dva roky, až bude vše perfektně připraveno a já už budu velkej a dospělej chlap"(podotýkám, že mu je 28 :///: ) a jediná z okolí, kdo by toto chtěl probírat (mimo mojí mamky a tchýně, které si obě moc přejí být babičkami, ale před mým mužem svoje vášně zatím krotí :///: )jsem tu tak já. Vlastně ani nevím, proč to píšu, ale měla jste to některá tak, že by váš muž chtěl, ale "až budu velkej" a vy už teď? Vím, že to mám primárně probrat s ním - to jooo, ale přeci jen - holčičí názor je prostě holčičí - že? ;) Jinak antiko neberu už cca rok, zatím si "dáváme pozor", nebo patláme gelem ... je to trošku nepříjemný (byla jsem zvyklá na pohodlí HA) a tak si taky říkám, že by to i po týhle stránce mohlo stát za to ;) ... mno ... asi jsem se jen chtěla "vykecat" :) . Navíc teda už rok beru Lanzul na návrat žaluděčních šťáv do jícnu ... ten prášek nebyl testován na účinky v těhotenství a tak se nedoporučuje ho brát, ale když jsem se doktorky ptala, co kdybych náhodou otěhotněla, tak se usmála a řekla, ať něřeším věci dřív než přijdou a že těhotenstvím se ten návrat šťáv mnohdy spraví sám ... tak nevím ...
jojo, mně bylo 24, chlapovi 34. Na téma dítě vždy jen řekl, že Já jsem na to mladá a ON je na to starý. Bál se zodpovědnosti, toho, ať nás zajistí... Pak nám praskl kondom a doma máme skoro tříletého Petříka :s: Chvíli to rozdýchával, ale je nejšťastnější taťula na světě :) A popravdě, mně je 27 a z mé třídy z gymplu máme děti asi jen tři holky. Zbytek je úplně mimo mně, cestují, studují další a další výšky. Mně přijde 24 ideální věk na dítě :) pa :a:
In reply to jojo, mně bylo 24, chlapovi by nifrachet
:) Taky si myslím (s tím věkem) - já bych právě docela nerada byla ten typ,co má deset titulů před jménem a deset za, procestovanýho půl světa a ve 35 zjistí, že to "nějak nejde" ... zatím mám Bc., teď sedím nad diplomkou a podle mě by to už stačilo :///:
Napsala jsi to moc hezky :one: .
Já jsem o rok starší než ty :) a už čekám druhé dítě. Ale já vždycky věděla, že jsem rodinný typ a můj muž taky. Záleží na tobě, jak to cítíš - zkus si o tom promluvit s mužem. Jsi ještě mladá, takže z jedné strany vůbec spěchat nemusíš. Ale zase z té druhé kdo ví, jaké ,,komplikace,, na vás za pár let můžou čekat (samozřejmě nemusí a může se zadařit hned). Hodně štěstí.
In reply to Napsala jsi to moc hezky by rosnička
Díky moc ... právě si říkám - mamka měla problémy s otěhotněním jak u mě, tak u sestry ... takže jsem spíš vychovávaná v tom, že samozřejmě škola je důležitá, práce je důležitá, ale mimčo je prostě nejdůležitější ... když jsem v 18 těsně před maturitou přišla s brekem, že se zpozdila menstruace, tak se mamka akorát zamyslela a prohlásila: "Hmm - tak je listopad, do května to máme 6 měsíců, maturitu teda stihneš ... no to by bylo skvělý -ne?" ... hmm ... tehdá to bylo fakt jen zpoždění MS, ale zanechalo to ve mě pocit, že některý věci jsou prostě (pro mě) důležitější, než jiný ... :///:
In reply to Díky moc ... právě si říkám - by Freya
Člověk si prostě musí uspořádat priority. A je dobře, že jsi o tom začala aspoň přemýšlet. Máš nejlepší věk na prvního potomka (podle doktorů).
In reply to Člověk si prostě musí by rosnička
Právě...škoda to nevyužít :s:
In reply to Právě...škoda to nevyužít by Freya
Tak si zkus promluvit s manželem a uvidíš co ti na to řekne. A pak nám to tady napiš ať jsme v obraze!!! :k:
In reply to Tak si zkus promluvit s by rosnička
Ok - zkusím ... a pak určitě popíšu ... jesště jednou moc díky za vyslechnutí ;)
Bylo mi čerstvě 22, manželovi (tehdy ještě příteli) 24 :-) měli jsme hotové bydlení, oba dva dobrou práci a já uvažovala co dál... měli jsme na výběr - začneme cestovat, užívat si života bezdětných párů ve stylu letních festivalů apod. anebo si založíme rodinu. Já měla jasno. Manžel ohromný strach, jak to finančně zvládneme a že ještě počkáme. To bylo na začátku léta.
V říjnu sám přišel s tím, ať už si další prášky nekupuji. Měla jsem ohromnou radost a tak se těšila na miminko, že jsem nedokázala dobrat ani poslední platíčko, tak jsem ho věnovala sestře :D a za 5 měsíců, přesně na jeho 25. narozeniny, jsme hlásili 2 čárky na těhotenském testu :-)
Malé je dnes 2,5 a já jsem těhotná podruhé. Za tu dobu jsme stihli rekonstrukci a stěhování, první letní dovolenou jsme strávili v Beskydech, malé bylo 9 měsíců a o rok později jsme byli v Chorvatsku. Letos budeme předělávat dětský pokoj a příští rok vyrazíme asi do Bulharska :-)))
Manžel je dnes moc rád, že jsme do rodiny šli tak brzy a být tátou si strašně užívá :-) a "velkým" se stal právě díky tomu, že je táta :k:
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Je mooc rád :-) máme štěstí ještě v mých rodičích, kteří jsou 100% babi a děda, doteď jsme ještě bydleli s mou ségrou, takže víceméně kdykoli jsme se chtěli vypravit někam na véču, nebyl problém. Za sebe ale říkám, že to nezneužíváme, malou jsme si vždy uložili a teprve pak odjeli :-) Ale už loni s našima byla jednou na víkend a pak asi na 4 dny pryč a super. Mě se stýskalo a malá se naučila být i s někým jiným než se mnou :-)
A zadivočit si vyrážíme samozřejmě i teď, vyrážíme na zábavy nebo jen tak do hospody apod. :-)
In reply to Je mooc rád máme štěstí by Elukiv
Bomba ... proč mi sakra každej tvrdí, že to takhle nefunguje? (Teda je fakt, že to tvrdí vždycky jen ti lidé, co děti nemají :///: )...
In reply to Bomba ... proč mi sakra by Freya
Funguje to tak, jak si to zařídíme :-)
Přeji ti, aby i u vás bylo vše v pohodě a tak, jak se vám bude líbit :-)
In reply to Funguje to tak, jak si to by Elukiv
Moc díky ... tak ať vám to taky dál klape naprosto bez mráčků ;)
Ahojky,uplně přesně Ti rozumím:) byla jsem na tom podobně jen stím rozdílem,že já tyhle pocity měla jaksi dřív..a to v 18ti. Nejdříve jsme začali spolu bydlet(dříve přítelem teď už 3/4 roku s manželem můžu říct)pak jsme si pořídili papouška,pak psa a já byla strašně spokojená..najednou jsem onemocněla hnisavou angínou ,která se mi vždy po dobrání atb vracela,takže jsem doma strávila měsíc a jak jsem se tak nudila,tak jsem narazila na tyto stránky a pak už to mělo rychlý spád...začali jsme se o tom bavit (s rodiči nemohla být řeč ani náhodou na téma dítě,však mi chybělo domaturovat) no,ale když jsme se nastěhovali do dalšího podnájmu,tak najednou přišel (dnes už manžel) a povídá,že si vše promyslel a že jsem ho stím nahlodala a že neustále kouká po tech šťastných rodinách všude a že ačkoliv je mladý(v té době mu bylo nějakých 21 let,letos mu bude v prosinci 24) tak už by chtěl prcka. No 7 měsíců jsme se snažili,než jsem měla // na testu (to bylo v říjnu 2010),na přelom února a března mě dnes už manžel požádal o ruku,3.6.2011 se nám narodil náš milovaný syn,mě 2.8. bylo 20 a 7.10.2011 jsme měli i s naším špuntem krásnou svatbu:) (viz můj blog;)) No,tak takový náš příběh...pořídili jsme si dalšího pejsana(fenku k psovi,takže máme páreček) papouška museli dát kamarádovi kvůli synovi,tak se má ale líp mezi svými,no doma už máme 13 měsíčního raracha,mě bude za 3 týdny 21,manželovi v prosinci 24 a příští rok plánujeme pořídit sestřičku Alexovi:) byt máme na hypotéku,ale jinak je nám fajn a jsme spokojená rodina..zázemí je důležité,ale to aby si mohla dát dítku vše co chce,není až tak pravda a důležité..i když taky člověk nesmí koukat jen aby bylo to nejnutnější..jak se to říká:"peníze budou,my nebudeme"....;) tak přeju ať se rozhodneš začít plánovat jakkoliv,ať jste šťastní a máte byť do budoucna krásné a zdravé miminko:)
In reply to Můžu Ti říct,že vážně by wond3r
Ahoj, mít miminko podle mě vůbec není o věku! Je to o tom jak se cítíš, jak jsi zvyklá "být".
Mě je dneska 21 a mám rok a půl starého synka. Vdala jsem se v 19cti a jsem nejšťastnější na světě!!! Dokonce jsme tento měsíc začli pracovat na druhém miminku - sourozenečka.
Já jsem totiž byla rozhodlá, že budu mladou maminkou už snad v 10ti letech :-) Pak jsem v 18ti odmaturovala, v 19ti si našla práci a vdala se a nic mi nebránilo svůj sen a touhu uskutečnit. Možná jsem to měla jednoduší, protože je manžel o hodně starší jak já a on si miminko přál moře let a neměl nikdy štěstí. Takže naše rozhodnutí založit spolu rodinku bylo snadné a rychlé.
Mimo to já jsem nikdy nebyla žádný diskotékový typ. Chodila jsem na dízu mezi 14ti až 16ti lety a pak mě to nebavilo. Manžel žil svou prací a koníčkem - bezmotorovým létáním, kterému se věnuje i dnes.
Musím říct, že mě život "maminky" naplnil ohromně! Najednou jsem pořád šťastná, ikdyž není každý den posvícení a mám pořád dobrou náladu. Syn je pro mě vším a pro manžela jakbysmet! Pravda je že se bojím jak zvládnu to druhé miminko, ale toho jsem se bála už u toho prvního... otázky typu "Budu dobrá máma?" - "Budu vědět co po mě miminko svým pláčem bude chtít?" - "Budu schopná v noci vstávat?" - "Nebudeme se s manželem hádat, protože budeme oba nevyspaní?" - .............. a další a další. Nakonec jsem měla úplně jiný starosti - syn se narodil o 3týdny dřív a váhově úplně mimo grafy 1980g a 45cm. Nikdo neví proč. Je ale úplně zdavý a čilí a šikovný, jen ta váha a výška je stále mimo - v roce a půl 8,5kg a 76cm. A vzhledem k tomu, že jsem stále vdaná a syn krásně prospívá a všichni doktoři ho moc chválí a tchýně závidí to bezpřestání usměvavé batole, které ona nikdy nezažila - to je mi odpovědí na všechny mé otázky z těhotenství.
Takže pokud to cítíš tam uvnitř - a je úplně jedno kolik ti je - jestli 20 nebo 40, tak si promluv s manželem, promluv mu do duše a šup do postýlky bez kondomů, bez "pozornosti" bez gelů a hurááááá :sex: mateřství čekááááá