Asi krize

Jsem na tom podobně, je to tím, že už jsi doma dost dlouho když půjdeš do práce a malá do školky, zase to bude lepší, uvidíš ;-)

Ahoj!!

Neboj, nejsi v tom sama - jak tak čtu ostatní komentáře, jsme na tom všechny stejně/obdobně ;-).
Malé je 3 a 1/2roku, je děsně šikovná - všechno uměla brzy (barvy, čísla, písmena, počítá, značky aut,...) a já už ten poslední rok fakt nevím co s ní - na malování-modelování a další rukadělné aktivity není (to má po mamince }:) ) a zbytek už má obkoukanej a nebaví ji to. Takže je protivná, vymýšlí si, neposlouchá, atd. Jedině venku je v pohodě, ale to zas nejde, tam být pořád, že jo ;-). Takže už mám pocit, že jí nestačím. Pak jsem protivná i já a i sama sobě 8) .
V září nastupuje do školky, a já doufám seženu nějakou práci a už se mooooooc těším, že si od sebe oddychneme ;-). :a:

Holky, jste úžasný, moc vám všem děkuju za komentáře. Je moc fajn slyšet, že v tom nejsem sama :-). Hodinku po tom , co jsem to napsala, jsme šli na zahradu opejkat buřtíky a bylo to moc fajn. Takže ještě jednou vám moc všem děkuju, moc mi to pomohlo :a:

Ahoj to je uplne normalni, nekdy nas proste deti stvou a neni to ono, jindy jsme zas prestastne ze je mame a jsme s nima moc rady, vzdyt jsi taky clovek a ne robot.....radu mam, trosku uber bud malinko sobecka, dej malou manzovi a ono se to zase srovna....pa

a jsi dobrá, že se ještě snažíš takhle věnovat... já jsem ráda, že ze sebe vydoluji spolupráci při malování pastelkami a dokopu se do čtení a modelování...
Trvalo mi to, ale smířila jsem se sama se sebou, že na tyhle věci prostě nejsem... překonám to v sobě, ale nadšením při podobných aktivitách neplápolám.

Ahoj, tak já mám 6 letého kluka a 3 letou holku a momentálně cítim že jsem se energií a s trpělivostí na bodě mrazu :( . Jsem šest let doma a strašně moc se těšim do práce. Představa že bych měla mít další dítě je pro mne nemyslitelná. Vím že bych to prostě s nervama nezvládla. Těch 6let je pro mne maximum. Kdybych aspoň měla možnost hlídání dětí abych si odpočinula. Ale tato možnost je u nás minimální a mě to moc chybí. Možná že za týden pojedou obě děti k rodičům. Ale neni to ještě na 100%jisté. Je to sice hrozné ale doufám že to vyjde a já si pročistim hlavu a načerpám energii na další dny snima.
Miluju je a jsou dny kdy se snima opravdu zasměju, zablbnu a jsem strašně šťastná a plná elánu. Ale posledních několik dní je to spíše o nervech a stresu :00:

Ahoj. Ja mam dve deti.Skoro ctyrletyho Kubu a rok a pul starou Aju. S Kubou je to nekdy takovej zahul, ze jsem vecer uplne hotova. Ted posledni dobou mam taky obcas takovej pocit, ze uz me to s nima fakt nebavi. To se pak taky nemuzu dokopat k tomu abych s nima cokoliv delala. Vzdycky se teda nakonec nejak donutim a tenhle pocit vzdycky nakonec nejak pretlucu. A tak jsem si rekla, ze to nebudu lamat pres koleno a obcas kaslu na aktivni dny a nechavam to plynout jen tak. Obcas jsou proste dny, kdy se deti vic koukaj na televizi a hrajou si samy a ja se trochu zrelaxuju. Taky jsem aspon o vikendu vic zaukolovala manzela, takze si obcas urvu dopoledne pro sebe a trochu si dobiju baterky. Doporucuju to samy :a:.

ahoj, řekla bych, že tvoje pocity jsou celkem běžné, akorát ne všechny o nich mluvíme.
víš napadá mě jedna věc. píšeš, jak se snažíš dcerce věnovat, co všechno spolu děláte, že vlastně taky chodíš do práce, určitě se taky staráš o domácnost...hele, toho je docela dost, nemyslíš?
nic se nestane, kdy jednou nevyrazíte ven, vynecháte kreativní aktivity a budete se třeba jenom válet. dcerka to taky třeba uvítá (i děti někdy rády lenoší). My si čas od času taky dopřejeme válecí/odpočívající a nicnedělající den a je to moc prima (a děti se fakt nenudí, spíš na nich vidím, že jsou taky rády).
a nebo nejlépe, jestli máš nějaké hlídání (babičku, tetu, sestru, manžela...), tak je popros, aby si vzali dcerku na jedno odpoledne a udělej si čas jenom sama pro sebe. taky potřebuješ orazit (sama to píšeš) a je to naprosto přirozené ;)