Špatná máma.
Ahojky. Strašně dlouho jsem tady nebyla. Nebyl čas. Teď jsem si vzpoměla na tyhle stránky, když na mě tak nějak všechno padá. Napadlo vás někdy, že jste špatné mámi? Mám 7měsíčního (korigovaný věk 4 měsíce) syna Matěje, bohužel se narodil moc brzo a jeko těžce nedonošený to měl s příchodem na tento svět těžké. Mě ho bylo tak strašně moc líto a rozhodla jsem se mu všechno vynahradit. Takže jsme klokánkovali, a chovali, zpívali atd. Matěk krásně vyrostl, nemá žádné zdravotní potíže, ale poslední měsíc a tento týden je pořád protivný, a pořád ječí (nebrečí, jenom vzteky ječí), pokaždé když se nudí nebo když chce dělat něco jiného (dnes téměř celý den) nezáleží na tom jestli ho chovám, nebo co s ním dělám, dnes už jsem nevydržela a zakřičela jsem na něj, nepomohlo to, bylo mu to jedno a ječel dál, ale já mám výčítky svědomí. Kvůli tomu zakřičení. Pak se ptám co, jsem udělala špatně, proč je pořád nespokojený, je to mnou? Třeba jsem ho neměla tak chovat, nebo já nevím????? Manžel šel cvičit a já jsem tady sama a vše na mě padá, Matěj naštěstí spinká. Mám toho mého maličkého tak strašně ráda, ale asi to nějak nezvládám. Měli jte někdo stejné pocity, či podobný problém s vašimi miminky?
Ahoj Leni, moc tě zdravím :k: Matýssek je nádherný klučík a vypadá moc spokojeně.
Lenko a co je to dobrá máma? (teda krom jogurtu). abych se mohli zlepšovat a být pořád dokonalejší, musíme dělat chyby, ze kterých se můžeme poučit. A okřiknutí? je to chyba? myslim, že ne. Matěj z toho ještě rozum nemá, takže maximálně se lekne, protože změníš hlas a jseš taky hlasitější. taky jsem několkrát na toníka zakřičela a myslim, že v hodně podobných situacích jako ty. protě někdy toho máme plný kecky, z křiku nám třeští hlava a proboha nevíme, co to dítě po nás chce.
Leni, je úžasný, že jste do Matýska vložili tolik energie a lásky (a kolik ještě vložíte :-) ), ale možná nadešel čas, aby se i Matýsek začal trochu porozhlížet okolo sebe, když zrovna nebude schoulený u mamky nebo sedět taťkovi na klíně. zkus být na blízku, ale tak, aby byl Mates sám (třeba na dece, aby měl u sebe nějaké hračky se kterými si může hrát ...) asi bude z počátku "ječet", ale nakonec zjistí, že si může i chvilku vyhrát sám.
nám se sice toník narodil "včas" ale manžel pracuje doma,má nás tedy doma oba, takže synek je taky stále chovaný, klokánkovaný a prakticky nedaný z náruče.....taky najednou začal křičet a my se mohli s mužem stavět na hlavu a bylo to houby platný. teď si klučík hraje (neboj, ne celej den ;) ) a já mám čas si doma poklidit, vypít kafe a tak. můžeš to vyzkoušet, třeba se zadaří a ty budeš mít taky prostor sama na sebe a určitě těch okamžiků, kdy na něj zakřičíš bude míň ;)
Leni a v žádným případě si nedávej za vinu Matýskovo brzké vykouknutí na svět. Nejsem zdravoník, ale domnívám se, že důvod předčasného porodu jsi nijak nemohla ovlivnit. určitě jsi udělala maximum pro to, aby byl Matýsek takový, jaký je. věci, které patří přírodě jí musíme nechat :k:
Ahojík Leni,
to jsem ráda, že ses na tyto stránky vrátila ;) Moc dobře si pamatuju, jak se vám Matějíček narodil. Myslela jsem na vás, mám radost, že z něj vyrostl taaaak nádherný chlapeček. Špatná máma rozhodně nejsi a to že tě mrňousek vytočil a ty jsi to nervově neunesla, na tom není nic zvláštního. Občas se mi to taky vymkne...a já jsem na sebe potom naštvaná :( Prostě se to stává a rozhodně to o ničem nevypovídá :n: Matějíček to přeroste, neboj ;)
In reply to Ahojík Leni, to jsem ráda, by natalliev.
Mocinky děkuji za podporu. Doopravdy člověk asi potřebuje slyšet, že i ostatním občas ujedou nervy. Děkuji
Ahoj, mám 4 a půl letého Samuela. Narodil se včas, ale zůstala jsem s ním brzy sama, tak jsme to měli také těžké. Navíc má astma a je takový celý pořád s něčím nemocný. Taky sem ho litovala (že nemá tátu) a snažila se mu maximálně věnovat. Domácnost jsem obstarávala, až když spal a celé dny jsem se mu věnovala. Teď už jsem vdaná, Samík má nového tátu a vše špatné je za námi. Dodnes mě ale napadá, že jsem špatná máma, když se něco nedaří nebo mi ujedou nervy.
Nejsme přeci roboti, jsme lidi a těm našim dětem se občas v životě, tak jako nám, určitě stane, že na ně někdo křikne nebo jim dokonce ukřivdí.
Nelze je vychovat ve "sterilním" prostředí.
I když je tvůj nádherný Matěj malý, řekni mu, žes ho nechtěla okřiknout, že jsi jen nevěděla proč pořád plakal a bylo toho už na tebe moc. On to svým způsobem pochopí a tobě se uleví ;)
Špatná máma by nad svým jednáním nepřemýšlela tolik jako my a asi by neměla výčitky z malinkého uklouznutí. Jsi určitě skvělá máma :w: :one:
In reply to Ahoj, mám 4 a půl letého by Handiiiik
Krásně jsi to napsala, určitě se mu svým způsobem omluvím. Taky vše obstarávám po večeru, když Matěj usne. Tak mě napadlo, že si zase stěžuji asi na kravinu, a měěla bych být šťastná, že ho mám. Aby mě osud zase nedal za vyučenou.
In reply to Krásně jsi to napsala, by llenka
:s: Myslím, že jsme podobné povahy, úplně ti rozumím. Kdepak, jen si ulev a postěžuj. Mateřství se dovolené nepodobá ani za mák a je to pěkně složitá, vyčerpávající a nikdy nekončící "služba". Osudu se neboj. Já na takovéhle tresty atd. nevěřím. Každý má svou cestu a svým způsobem nikdo nežije bez potíží a bez starostí, i když to na první pohled třeba není vidět.. Už to bude dobré, uvidíš :one:
Zatím pa prima mamko!
In reply to Myslím, že jsme podobné by Handiiiik
Víš ono je to u mě těžké nebrat celé to moje pokažené těhotenství a začátky mého mateřství jako trest. Já jsem totiž zdravotní sestřička a dětská. Nikdy jsem se snad k žádnému dětátku nechovala špatně, ale je pravda, že jsem dost často nechápala rodiče dětí a jejich trápení jsem asi trošku ve skrytu duše bagatelizovala a zlehčovala. I vůči útrapám dětí už jsem byla tak nějak imunní, bodeť ne, když jsem dělala 7 let na dětské JIP a tam jsem toho trápeního viděla dost a dost a člověk se musel alspoň trošku obrnit, aby se z toho nezbláznil. Měli jsme tam také stále se vracející pacienty a řada z nich byla právě z řad původních nedonošeňátek. Jenom hláška "no jo zase ačkovej" (u nás se tak říkalo hodně nedonošeným dětičkám podle oddělení kde byli po narození - odd. A). A potom co jem všechno viděla, tak strašně závidím maminkám, které nemají ty zkušenosti, co já a nevydí za každým zakašláním hned respirační selhání, a za každým křikem hned meningitidu a nebo obávanou hyperaktivitu atd.
Asi jsem si to měla vyzkoušet na vlastní kůži a někdo mě vytrestal, ale zase si říkám, že spíše byl vytrestaný můj syn.
Teď, když vidím plačicí miminko, tak brečím s ním a když jdu s Matějem na blbé očkování, tak jsem z toho úplně hotová už týden dopředu a to, jsem dětičky píchala o sto šest.
In reply to Myslím, že jsme podobné by Handiiiik
Víš ono je to u mě těžké nebrat celé to moje pokažené těhotenství a začátky mého mateřství jako trest. Já jsem totiž zdravotní sestřička a dětská. Nikdy jsem se snad k žádnému dětátku nechovala špatně, ale je pravda, že jsem dost často nechápala rodiče dětí a jejich trápení jsem asi trošku ve skrytu duše bagatelizovala a zlehčovala. I vůči útrapám dětí už jsem byla tak nějak imunní, bodeť ne, když jsem dělala 7 let na dětské JIP a tam jsem toho trápeního viděla dost a dost a člověk se musel alspoň trošku obrnit, aby se z toho nezbláznil. Měli jsme tam také stále se vracející pacienty a řada z nich byla právě z řad původních nedonošeňátek. Jenom hláška "no jo zase ačkovej" (u nás se tak říkalo hodně nedonošeným dětičkám podle oddělení kde byli po narození - odd. A). A potom co jem všechno viděla, tak strašně závidím maminkám, které nemají ty zkušenosti, co já a nevydí za každým zakašláním hned respirační selhání, a za každým křikem hned meningitidu a nebo obávanou hyperaktivitu atd.
Asi jsem si to měla vyzkoušet na vlastní kůži a někdo mě vytrestal, ale zase si říkám, že spíše byl vytrestaný můj syn.
Teď, když vidím plačicí miminko, tak brečím s ním a když jdu s Matějem na blbé očkování, tak jsem z toho úplně hotová už týden dopředu a to, jsem dětičky píchala o sto šest.
malej je roztomiloučkej :c: adámek je taky děsnej, kňourá a vzteká se, kolikrát i "bez důvodu" a já nevím co s ním.. taky na něj občas houknu.. pak si říkám, jestli to bylo nutné.. no ale nakonec uklidním sama sebe, že i do budoucna bude určitě "nutné" zvýšit hlas, tak ať si zvyká :s: vždycky na mě vykulí oči jako proč jsem tak hlasitá :-)
krásně vyrostl :qu: a je to nádherný chlapeček :h: Vůbec nejsi špatná mamina, jak tě tohle může napadnout ;) Je jasný, že když se vzteká a přitom mu nic nechybí, tak to musí být na palici a to, že na něj křikneš vůbec nevypovídá o tom, že by s tebou nebylo něco v pořádku.
Taky jsme měli období, kdy na malou nikdo nesměl sáhnout, nechtěla chovat, nechtěla ležet, prostě nic...a odeznělo to, protože konečně začala sama sedět :)
In reply to krásně vyrostl a je to by Aajka007
Moc děkuji za uklidnění, to, že v tom nejsem sama. Když má člověk původně nemocné miminko, tak se neubrání tomu, aby pořád pozoroval, jestli je všechno v pořádku a když pořád ječí, tak už jsem na pochybách a mám plnou hlavu toho co mu je. Pak potěší informace, že i normální miminko dělá to samé a že si toto období snad nějak přetrpíme a bude to dobrý. Moc děkuji.
spatna mama nejsi.Vzdyt ses malymu venovala uplne maximalne.Jste spolu kazdy den a noc.Kdy sis naposled odpocinula?Jestli nekojis,mozna by jste si meli udelat s manzelem hezky vecer ve dvou.Teda jestli mate babicku a treba by na par hodin pohlidala.
Bohužel nebo spíš bohudík, kojím a zatím plně, takže musím být neustále k dispizici. U nedonošeňátek je to s délkou kojení trošku jinak. Je pravda, že jsem nevyspalá. Matěj měl před 14 dny rýmu, začal se budit v noci po hodině, teď už jí nemá, ale buzení mu zůstalo, naštěstí už jen po 2 hodinách:-(
Neboj...já si na tebe moc dobře pamatuju.Byla jsi strašně moc statečná a obětavá,všechna čest!Jasně,že si zvykl na chování,kdo by si taky nezvykl,že.Alenka mi to jeden čas taky dělala,tak jsem si jí nevšímala a bylo.Nemlže to mít ze zubů?
Opravdu se netrap,dělala jsi a děláš vše dobře,jsi úúúúúúúúúúžasná maminka a držím pěsti,hlavu vzhůru!
In reply to Neboj...já si na tebe moc by jituška
Moc děkuji.
Matěj bohužel řve i když ho chovám a a abych ho nechala vyřvat, to mě nedá, vždy to na chvilku zkusím a pak mě ho je tak líto. Pořád mám totiž trošku černé svědomí, že se kvůli mě musel trápit v nemocnici. Je to složitý, asi z toho všeho budu případ pro psychiatra:-)
In reply to Moc děkuji. Matěj bohužel by llenka
Já vím,je to těžké,ale určitě se to zlomí...případ pro psychiatra by pak byl skoro každej...držím pěsti,opravdu!!!!!!!!!!
ahoj, malej je krasnej :-)
jinak ja to mam dneska taky tak, vsechno na me pada, malej je vzteklej a nic mu neni dobry.. chjo..
In reply to ahoj, malej je krasnej by Hankitacz
Třeba je to roční dobou a počasím :) Potvůrky malý.
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
ahojik. tak za prve klucik je krasny a je to bojovnik a to je jedno velike plus.... ( poprdavde mi prijde ze ty predcasne narozeni prcci sou sikovenji a vetsi bojovnici :) sama mam doma taky predcasne narozenou holcicku... teda jen o mesic ale i tak) za druhe to ze je protivny nemuzou to byt zuby? ted je v tom obdobi kdy bymohli rust...my se trapili dlouho a byl to boj..mala fnukala a byla protivka jak blazen a za 3. kazdy asi ujedou nervy a zarve na prcka a pokud tvrdi ze ne tak lze a nebo ma nervy ze zeleza... ja ma malou taky obcas ravru styl :Drz uz hubu! a taky mi to nepomuze a pak mi to je lito ale proste nervy pracujou.. a za 4! si stasna sikulka ze to s malym tak zvladas a ze si nevzadal ten boj s nim cvicit a venovat se! takze si nic nevicitej a rada - zkus koupit mudnisal gel - je to na umrtveni dasnicek (pokud to sou zoubky tak by se mohla trochu ta protivnost zmirjnit:) )