Prosím o radu- potrat

06.07.2010

Ahoj všem, holky mám strašné dilema....Mám doma dvouletého synka a žijeme s přítelem v pronajatém bytě...přítel není otec syna a své děti nemá, je mu 30.....Druhé dítko jsme neplánovali ale i když jsme používali kondom tak jsem otěhotněla, podruhé mi vyšel pozitivní test...Minulý měsíc jsem menstruaci dostala s 12 dením zpožděním a tento měsíc už ne.... Jsme na tom s přítelem finančně bledě a druhé dítě si prý dovolit nemůžeme....Chce abych podstoupila potrat...Vždycky jsem si říkala že to nikdy neudělám a od té doby co vím že jsem těhotná a budu to muset podstoupit se v noci stále budím....Zítra jdu k dr. abych vůbec věděla jak už je to dlouho a vše s doktorkou pořešila...Ale Vás jsem chtěla poprosit o radu.... Nezažila jste některá potrat??Bojím se že si to budu celý život vyčítat nebo že to psychycky nezvládnu.... :(

Kliknutím vložíte smajlíky:

vím že jsem byla nevkusně sprostá,ale bohužel závist je hnusná vlasnost :( jsem rada že si maleho nechate hlavne dej dokupy a at se srovnaji mezi vamy vstahy at malej mala prijdou do krasneho prostredi a hlavne at jste oba zdraví a hlavne stastní :D

myslím, si že pro tebe nastala opravdu krutá situace, ale je na tobě se s ní vypořádat. Co se stalo, stalo se a připadá mi, že ty by si miminko chtělo, že by to nějak šlo (jednou už máma jsi a víš co ti to dalo co to obnáší, kde by šlo ubrat....), ale zároveň ti záleží na příteli a chceš respektovat i jeho, ale človíček žije jen v tobě.
Rozhodni se co nejlépe to půjde ať nelituješ tohle už se vrátit nedá. Hodně štěstí.

já na potratu byla - už je to 7 let... a nikdy jsem se s tím nevyrovnala... a to já šla na potrat proto, že když jsem ještě nevěděla, že jsem těhotná, podstoupila jsem RTG plic, brala dvoje antibiotika (který se v těhotenství nemůžou), a ještě jsem nežila úplně ukázkově, tj. mi dr. potrat doporučil ze zcela jasných důvodů... a stejně jsem 3 měsíce denně bulela a dost často si na prcka vzpomenu... že by už chodil do první třídy a pod..

je to těžké rozhodnutí, ale když není zbytí, co se dá dělat...bejt v tvý situaci asi bych na něj šla, ikdyž jsem byla dycky proti a mám dcerku, ale taky jsem ji nemusela mít protože jsem hodně rozvažovala nad tím zda si ji nechat nebo ne...teď vím že bych si to x let vyčítala, kdybych to tenkrát podstoupila....je to holt těžký, bejt na tvým místě taky bych měla strašný dilema, ale prostě jetsli na to nemáte finance tak není co řešit, dítě je drahá záležitost a bez peněz to nejde... :O a

ahoj tak to máš opravdu hrozný dilema, taky jsem ho měla. Bylo mi 19 a přítelovi 17, hned poprvý jsem otěhotněla a byla jsem z toho uplně hotová, přítel měl ještě školu před sebou a já dodělávala, hlavně kvůli němu jsem se rozhodla, že půjdu na potrat a šla jsem. Ještě teď když si na to vzpomenu tak toho lituju, jestli na něj půjdeš taky budeš litovat ale to je normální, jen lidi bez srdce nelitujou takový věci ale zase pokud opravdu na to nemáte tak se nedá nic dělat, už máš jedno díťátko. Já neměla žádný a když jsem potom chtěla tak jsem 3x o mimi přišla, řikala jsem si, že to je trest za to co jsem udělala. Teď máme holčičku.
No ale taky jsem si řikala, že bych to nikdy neudělala ale prostě někdy se to udělat musí. Jo a mimochodem radši jít na potrat než dítě porodit a odhodit ho do popelnice nebo tak něco - to je můj názor.
Ale ty se rozhodni podle sebe, jak to cítíš a nenech se nikým ovlivnit

Jak už tady bylo několikrát napsáno - taky jsme proti potratům, ale nikdo z nás nikdy nemůže na 100% vědět, jak by se v určité situaci zachoval. Pokud nemáš jiné řešení, budeš se muset naučit žít se svým svědomím, že jsi v podstatě vzala život jednomu človíčkovi, který za nic nemohl. Je to vaše volba, se kterou sice nesouhlasím, ale neodsuzuji tě .. na to nemá nikdo právo.

to Jančík: teda holka, čtu tady všechny ty tvoje rozhořčené výplody a řeknu ti , ty jsi teda hustá. Víš, já chápu tvé rozhořčení - po tolika potratech, kterými jsi nechtěně musela projít, po vší té psychické bolesti atd. Ale ani tohle nedává právo moralizovat a takhle ostře kritizovat ty, kterým se miminko povedlo a bohužel ho nechtějí nebo si ho nemohou nechat. Je to jen a jen jejich věc a jejich rozhodnutí. "Kdo jsi bez viny, hoď kamenem" .... tím se řídím a myslím, že to funguje.

In reply to by vodnanka

Taky si myslím!! Já bych na potrat nikdy nešla, protože vždycy se to dá nějak zvládnout, taky nejsme na tom zrovna nejlíp, ale máme doma třítýdenní miminko a má tady všechno co potřebuje..ale rozhodně lepší jít na potrat, než ne a po narození miminko někde odložit!

In reply to by nikolap

ne vždycky se to dá nějak zvládnout...když nejsou peníze tak se to nedá zvládnout, já nemít skvělý rodiče a rodinu co mi hodně pomohli taky byhc to nezvládla kor když sem matka samoživitelka...joo bejt tmavší pleti zvládla byhc to levou zadní, ty maj různý přídavky a tak ale mi bílý nemáme na nic nárok...takže zvládnout se to dá vždycky jen v tom případě že máš tmavou pleť jinak ne... :€z€:

In reply to by luciekres

Myslím, že když se chce, tak to jde i u nás, to nemění ale nic na tom, že na ty s tmavší pletí, jak popisuješ, mám stejný názor..ale vidíš, pomohla Ti rodina a zvládla jsi to..Já taky neříkám, že nám rodina nepomohla..taky by jsme to měli bez nich těžší a to o dost..zorvna včera jsme museli požádat tchýni o peníze,než příjde mateřská, abych mohla malé koupit dokrm... my se nemáme nejlépe, ale co se týče malé, má všechno.já nevím, no..neříkám ať jde, ani aby nechodila.je to na ní..litovat bude, vím dle kamarádek, ale jak jsem psala, lepší, než pak s miminkem po porodě něco udělat, jak pořád slýcháme ve zprávách........

In reply to by nikolap

ahoj no jenom chci reagovat na tu rodinu, mý rodiče nám taky pomáhají, když potřebujeme půjčit tak půjčíme ale kdybych je neměla tak tchýně by mě nepomohla, byly časy kdy chodila ona k nám si půjčovat takže od tý bysme se pomoci nedočkali.

In reply to by Lucka a Natalka

Ahoj, jo já vím, že je to u každého jinak..ne každý má dobré příbuzenstvo, které je ochotné pomoct.. Jen jsem chtěla těhulce říct, že kdyby chtěla, myslím, že to zvládne..pokud na tom není opravdu blbě, ale jelikož má jedno dítko a muže, má velkou šanci na úspěch..ale ať si dělá co uzná za vhodné... pa, N+N

In reply to by nikolap

kdo si to nikdy neprožil tak to nikdy nepochopí. Každej říká, nikdy bych nešel. nikdy bych tohle nedělal, ale kdo si to nezkusil, tak neví a nezná. Já si sáhla na samý dno, byla jsem v takovým srabu, co si snad nikdo neumí ani představit., s rodinou jsem nebyla 3 roky v kontaktu. A spoustu okolností kolem, co bych ani nikomu nepřála. A vím, že někdy není zbytí., Těžko soudit a rozhodovat. Až je člověk před něco takovýho postaven, tak teprve může chápat. Takže nikdy neříkejte nikdy, protože nikdo neví kdy se dostane do situace, kdy něco takovýho bude muset řešit a dělat sám(ať už je to co che). Já se zde dna odlepila a jsem teď relativně v pohodě. ale ne každý má to štěstí.

In reply to by Karluša

nechtěla jsem tady nikoho naštvat, každý máme svůj názor a já jsem tady ani nijak neprosazovala, aby si to nechala.. pořád píšu, aby udělala jak musí, že je lepší jít na potrat, než pak miminko někde odložit.. Vím že někdy to nejde, ale já si budu stát za svým, že JÁ bych na potrat nešla nikdy ikdyby nevím co.Mluvím ale sama za sebe..Mějte se tady holky hezky a těhulce přeju to nejlepší rozhodnutí...

In reply to by nikolap

Já neříkám, že jsi mě naštvala. Já jen reaguju ne to, jak píšeš, že by jsi nikdy nešla. Nikdy neříkej nikdy. Tak jsem říkala, nikdy byxch to ato nemohla dělat, nikdy bych tam nešla. Pak jsem se dostala tak hluboko, že jsem prostě musela spoustu věcí udělat i proti svýmu přesvědčení. Až by jsi to jednou musela sama řešit, taky by jsi asi se na to dívala jinak a mluvila jinak. Nikdy neříkej nikdy. A je to pravda.

Vím, jak je to těžký rozhodnutí. Stála jsem před ním sama. Ještě ke všemu ten dotyčnej byl pěknej vychcánek. Já řešila, jestli mám na to, starat se sama o sebe asvé dítě. Neměla jsem zázemí, peníze, nic. Rozhodla jsem se a šla. Obrečela jsem to předtím, obrčela jsem to těsně před zákrokem, obrečela jsem to po zákroku a dodneška si občas vzpomenu, co bych asi měla, co by se mi narodilo, jak bych to zvládla? No, zákrok jsem podstoupila, odsoudit mě tu můžou, ale kdo to nikdy nemusel řešit, tak to nepochopí. Vím, že je spousta párů, co by děti chtěli a nemůžou je mít, že jsem "zmařila" jeden život. ale stalo se, vrátit to už nevrátím,. Ale mám dvě krásný děti a ty mi to taknějak kompenzují. ale dodneška si říkám, že mohly být 3

Ahoj,
já teda potrat nezažila, ale napíšu svůj názor. Hodně holek tady píše, že by nikdy na potrat nešly, ale dle mého nikod neví, do jaké situace se může dostat a co vše se v životě může semlet. Většina těch, co to zažily, tak samozřejmě napíšou, že na to nikdy nezapomenou a budou si to vyčítat. Já osobně myslím, že je to na každé z nás. Určitě by to žádná neudělala jen z rozmaru a také kdyby si tím nebyla 100%-ně jistá. Je to jen na tobě. Ty si musíš dát dohromady, co je pro tebe důležité a zda to zvládneš finančně i psychicky. Jedno dítko už máš, víš tedy, kolik to stojí jak finančně tak psychicky. Být tebou asi bych popřemýšlela o tom, co je důležitější-zda přítel nebo to dítě. Dle mého v tom je ten pravý problém.

In reply to by myska83

Ahojky Mysko,krásně jsi to napsala ;) Chtěla bych říct že nic takovým jsem neprošla a nectěla bych to ani zažít,určitě je to pro matku která jde na potrat ač z jakéhokoli důvodu dost bolestné a žádna tam nejde s úsměvem na rtech!Mám doma 16 m cácorku a s manžel pří sexu použivá kondom,tot je jediná naše ochrana proti ještě neplánovanému těhotenství,určítě se bojím abych neotěhotněla ptž malá nám dáva hodně zabrát a nedovedu si představit mít k ní ještě malé miminko :$}: další dítě ale určítě chceme ale ne ted,a když se stane nehodička a já otěhotním tak nebudu přemýšlet a mi si nechám,neumím si představit že bych to malé stvořeničko v sobě ZABILA....to ani ve snu!!!
Ale tvou situaci na druhou stranu dokážu pochopit,člověk nesmí říct NIKDY ptž nikdy nevíš v jaké situaci se ocitneš a i když nechceš tak na ten potrat prostě musíš jit....pořádně si to rozmysli,sedněte si s partnerem a promluvte si o tom jako dva dospělé a zhodnotte svou současnou situaci,ptž na tu zlou věc vůči miminku kterou uděláš budeš navždycky myslet a možna toho také litovat...Držím palce aby ses rozhodla dobře :)
---------------------------------------
Anička+Kristýnka 3.3.2009

podivej chranili jste se a ochrana selhala nekdo otehotni i pres antikoncepci . Je to tvoje rozhodnuti nikdo te za to odsuzovat nemuze ,kdyz jste v tezke financni tisni .Porad lepsi skoncit to brzo nez pak hodit mimco do popelnice jak to nektere delaji. Zit s tim budes muset a asi vycitky budou je to prece jen dite ,Ale kdyz uz na potrat tak co nejdriv treby kolem toho 6tt kdy je to jen shluk bunek a neni srdecni akce ,urcite bych necekala do 12tt kdy uz ma mimi kolem 5cm

Já se tedy také přidám k diskuzi a napíšu svůj názor. Mám doma 16 měsíční holčičku. Druhé miminko si přejem, ale stále se nedaří. Ale k dotazu výše - Nechápu, proč někdo, kdo ví, že by další dítě nezvládl a kdo si je jistý tím, že pokud otěhotní, tak půjde na potrat, proč nepoužívá spolehlivé ochrany nebo je nekombinuje? Pokud nechci dítě, tak dělám vše proto, aby nebylo. Proč zbytečně zabíjet malé miminko, když tomu můžu předejít?! Když už nakonec člověk tomu svou chybou nebo chybou výrobku nepředejde, proč chodit na potrat? Chápu, že je to neplánované, nečekané, že to zapřičiní spoustu problémů, ale i radostí, ne? Nebudu ti psát, co máš udělat... napíšu ti, co bych NIKDY V ŽIVOTĚ neudělala já... Nešla bych nikdy, nikdy na potrat! S výjimkou velmi nemocného plodu. Ale pokud nejsi silná a ani tvůj chlap není silný, tak ti asi nic jiného nezbývá. Snad bych tiporadila, aby jsi o tom hodně přemýšlela, než něco uděláš. Neni málo "matek", ,které se z potratu nikdy nesrovnali. Ano, jsou takové, které tam chodí pravidelně jako by se nechumelilo, ale pokud si nejsi jistá a už tě to přivedlo sem, napsat o tom, tak si to pořádně nech projít hlavou... Ty budeš to "břímě" nosit v srdci, ne tvůj chlap....

no mě hlavně tedy překvapuje, že přítel nechce také svoje dítě.......to mi přijde trochu divný.

ahoj, tak to je mi líto že musíš řešit takovouhle složitou věc. Nebudu ti říkat, že druhé dítě neni finančně náročnější, že děti budou po sobě dětit a pod....náročnější to je. Moje děti po sobě něco dědí, ale neni toho moc. Tím že má Markétka trošku jinou postavu než měl Ondra v jejím věku, tak jsem byla nucena pár věcí dokupovat. Také je to holčička a tak jsem musela/chtěla koupit pár holčičích věcí. Kočárek po sobě děti podědili, postýlku, golfky také. Já mám děti od sebe 3 roky takže naštěstí nakupuju plenky a UM jen pro malou. Mít dětičky blíže od sebe a vše kupovat 2x tak by to bylo ještě náročnější. Jak tak koukám, tak vy byste měli také dětičky 3 roky od sebe. Což by pro vás bylo stejné jako pro nás. Největší náklady jsou na plenky a UM mlíčko. S oblečením nejsem náročná a stačí jen pár kousků. Často nakupuju u vietnamců nebo v sekáči. Nevim jaká je vaše finanční situace, ale věř že se dá vyjít i s málem. Dost se dá ušetřit na jídle.
Doporučuju aby sis s přítelem sedla a abyste si spočítali vaše přijmy a odečetli od nich vaše náklady. Hned zjistíte, kolik vám zbývá korunek a zda je reálné mít druhé dítě.
Nejsem proti potratům-člověk nikdy neví co bude. Nyní náklady na děti nejsou tak vysoké, ale do budoucna to bude horší. Pokud už nyní víš, že si druhé mimi nemůžete dovolit tak se rozhodni co nejdříve. Je to rozhodnutí na celý život. Pokud jsi opravdu na začátku těhu, tak ještě můžeš stihnout miniinterupci-embrio ještě nemá srdíčko a ty tento zákrok budeš zvládat lépe....tak držim palce ať se rozhodnete jak koliv..... :a:

ahojí tak já mám ročního syna a jsem skoro 4 měsíce těhotná s alkoholikem kterého nemůžu ani cítít mimi jsem si nechala jen když to zvládnu sama ,protože s ním do budoucna moc nepočítám ... budu sama dvě děti jedna mateřská plus nájem a výdaje ... nemám dodělanou školu a o práci tady nezakopneš jsou tu jen fabriky na směny takže na hovno ... navíc berou jen když je práce hnedka jak není práce tak propouštějí ... tak si to rozmysli

též jsem z těch, které opakovaně potkal samovolný potrat, přesto si netroufám tvrdit, že bych na umělé přerušení nikdy nešla ani nesoudím ty, které šly - život přináší různé situace a někdy prostě jiné řešení není. Tvůj příběh ale na nemožnost jiného řešení nevypadá - co znamená "druhé dítě si prý dovolit nemůžeme" ??? sedněte si spolu s přítelem a spočítejte si to, možná to nebude blahobyt, ale třeba to nebude tak nemožné, jak se to momentálně jeví ;) Nerozhoduj se jen podle toho, co chce on, sice je to i jeho dítě, ale jde především o tvoje tělo a tvoje city, pro chlapa je mnohem jednodušší vyrovnat se s tím, že "čekal dítě", které se ale nikdy nenarodí ...

mě ale,já bych nikdy na potrat nešla mam za sebou tri zamlklé potraty a docela mazec když musíš nechceš jsi na dně a myslíš si že ze zboří svět a vlastně vše co jsme dosud s manželem planovali.jdeme sice na umělé ale nikomu bych neprala a spousta maminek i holčin od tud taky zažili své.neodsuzuji tě ale uvědom si že pokavat je pritel tak sobecký a rekne ti že máš jit na potrat tak je to vůůl :( myslete si co chcete ja za 2 roky potratila trikrát a jsem už docela v pohodě.potrat budeš mit porad pred očima a hlavne stejne budeš mit vyčitky.pokavat s pritelem spolu žijete a milujete se tak nevim proč se brani.boji se že nebude moci dělat co dela do posud jako že bude omezenej ?to mi prijde sobecké od něj.věř mi že byt na tvem miste byla bych i schopna zustat svobodna matka za takovich to podminek.miminko nemuže za to že zrovna jeden z vás ho nechce nebo že se na nej neciti BYLI JSTE U TOHO OBA ,asi mělo prijit tak prislo a vy ho takle date pryč ?je mi s toho docela šoufle :(.když jsem ležela v nemocnici tak jsem byla na dně a zrovna přijimali pani kterÁ sla sama od sebe na potrat s tim že manžel už nechce 3 dite premlouvala jsem ji A PREČELA JSEM at jde domu a ona nesla,po zakroku se probudila a byla uplne v hajzlu a jeste ji manžel poslal sms že si to rozmyslel a at na ten zakrok nechodi že to zvladnou ŽE JE CHCE OBA,ale bylo už pozdě,nejraději bych je oba nakopala do prdelel co pak je to nejaka vec ktera se da dat pryč a zase zpět?zakra co se stěma lidma děje?fakt si říkám že jak neco takového mužete udelat a hlavne si vezmy že vše se odehrava v tobě ty citiš vše jako je nevolnost bolest prsou ,chlap to ma jinak a srovna se stím lépe než ty ktera to podstupuješ a prožíváš.NECH SI MIMINKO PROSÍM A UVIDÍŠ ŽE I TY BUDEŠ MAMA KTERÁ BUDE RÁDA ŽE HO MÁ :D

In reply to by jančik

naprosto s Tebou souhlasím!!! Snad se konečně dočkáte, dítě je zázrak, který není u mnoha párů jen tak, že si řeknou a mají, a vy jste toho příkladem. A má snad někdo právo tenhle dar, který není zdarma jen tak odhodit? Nechápu ty mámy, a nikdy asi nepochopím. Když jsem otěhotněla, akorát těsně před tím, než jsem to zjistila mi doktor oznámil fakt o mém zdr. stavu a chtěl hned od dalšího měsíce zahájit léčbu. A když jsem mu oznámila, že jsem těhotná, tak jsem dodala, že i kdybych měla proležet v nemocnici celé těhotenství, na potrat mě nedonutí. A on se tenkrát usmál, a řekl, že nic jiného by mi ani neporadil. A nakonec celé těhu v pořádku, porod v pohodě, jen kvůli kojení pak trochu komplikace, ale vše se dostalo do normy, a já jsem šťastná máma. A kdybych se tehdy klepala strachy, a raději nejprve podstoupila léčbu, s tím, že bych šla na potrat, pak léčbu a až by se to u mě nějak ustálilo, tak teprve dítě... když se skláním dnes nad postýlkou své holčičky a vzpomenu si na to, říkám si - bohudíky, že jsem nebyla strašpytel, a že Tě mám, kdybych se toho lekla, nikdy bych moji holčičku nespatřila. A to šlo o víc, než o peníze... mohla jsem klidně být na vozíčku, mohlo se stát cokoliv.

In reply to by jančik

Nechci být hnusná, ale je rozdíl jestlil si vy dva miminko přejete a nebo si jej autorka diskuze teď "tak úplně nepřeje". Vy jste 2 hodně rozdílné případy, nemyslíš? A chlap má aspoň podle mně do toho hodně co mluvit. Je to i jeho dítě

Kdysi jsem byla v obdobné situaci a potrat jsem si vyčítala dost dlouho - ix let. Až co jsem teď těhu, tak je to o 10% lepší, ale stejně toho lituji. Ono by se to nějak zvládlo i tenkrát. Hádám, že si budeš vyčítat, jako já, že jsi nechala někoho zavraždit a ještě k tomu své dítě...

Ahoj, tak já budu psát pouze vlastní názor!!! Upozorňuji na to předem, protože se mnohým asi líbit nebude.
Mám momentálně roční holčičku a kdyby se mně stalo, že bych teď podruhé otěhotněla, tak na potrat půjdu. Proč? Protože peněz taky nemáme nazbyt, čeká nás oprava jiného bytu a stěhování. Ale hlavně : nebaví mně být doma a nechápu všechny, co mají 2 děti za sebou po 3 letech. Mám skvělou práci, která mně neskutečně baví a od září do ní doufám zpět na poloviční úvazek nastoupím. Výhodou je u manžela práce na směny, takže v hlídání se budem s manželem střídat. Ale já už se nemůžu dočkat až vypadnu z toho stereotypu...
Myslím si, že ty sama nejlíp víš, jak na tom jste po finanční stránce apod. ale nechat si mimčo za zády manžela by nebylo fér. Už z toho jak píšeš, že jste používali kondom, je jasné, že další dítě otravdu nechce (třeba momentálně ne) a bral to zodpovědně. Snad mi rozumíš jak to myslím, ale je spousta chlapů, co si kondom nenasadí a pak se velice diví.
Je to tvé rozhodnutí, ale kdyby se tahle situace stala mně, tak na potrat půjdu. Ať už se rozhodneš jakkoliv, tak držím palce

In reply to by zuzallica

MÁŠ MATEŘSKOU JAKO STEREOTIP TAK JE TVŮJ PROBLÉM ,NECHAPU TĚ DÍTĚ JSTE SI POŘIDILI JAKO MODERNÍ DOPLNĚK ABY JSI NEBYLA POZADU?A TO ŽE NECHÁPEŠ ŽE MÁ NĚKDO DETI PO 3 LETECH TAK TO MÁŠ DOCELA DOST.PODLE MĚ KDYŽ MÁŠ DĚTI TAK TI KARIERA A VŠE JDE LÍP UŽ JEN V TOM ŽE DĚTI TĚ DONUTÍ PROTOŽE JIST MUSEJI A OBLEKAT TAKY MYSLÍM SI ŽE NEKTERÝ LIDI JSOU FAKT ZOUFALCI.CHAPU ŽE SVOJE DITĚ MILUJEŠ ,ALE TOHLE MY PŘIJDE OD MATKY KTERÁ JE ROK NA METEŘSKÉ DOSTI NECHUTNÉ A SOBECKÉ.KAŽDY HONÍ JEN PENÍZE NENÍ TO O TOM JÁ JSEM SI NA VŠE MUSELA VIDELAT S MANŽELEM NIKDY JSEM NIC NEDOSTALA ANI NECHCI VAŽIM SI VŠEHO JINAK A HLAVNE PENIZE JSOU POTREBA ,ALE ŽIVOT A VÝCHOVA JE PRO MĚ DŮLEŽITEJŠÍ.TO DITĚ V ZAČATCÍCH PŘIPRAVUJEŠ NA ŽIVOT JEN TY A NIKDO JINÝ PAK V DOSPĚLOSTI SI BUDEŠ DRBAT HLAVU ŽE SI TE NEVŠIMAJI A NEBO ŽE VYČITAJI ŽE JSI RADEJI CHODILA DO PRÁCE A NEBYLA S NIMA KDYŽ TĚ POTŘEBOVALI.NEBER TO ŠPATNE ALE NAPSALA JSI TO DRSNĚ.MOOC NEKOMENTUJI ,ALE TOHLE SE NEDALO NEREAGOVAT

In reply to by jančik

Tohle ale kolikrát není ani o kariéře a ani o penězích. Mám dvě dítka, obě strašně miluju, ale už jsem doma 6 let a teda řeknu, že jsem úplně vypatlaná. Ze začátku, když jsem byla jen s malou,tak jsem prodávala lístky v kině(malým) a brala si ji tam s sebou, byla jsem aspoň mezi lidma. Pak to skončilo a seděla jsem jen doma nebo někde venku a bylo to hrozný. Celý dny jen s malým dítkem, který miluješ, ale s kterým si nepopovídáš. Na všechno jsem tak nějak sama , ikdyž chlapa mám, ale asi na heslo a to mi jaksi nedali. No a teda kolikrát už taky nemůžu. Je to stereotyp a vždycky byl a vždycky bude.

In reply to by jančik

Promin, že vám tady narušuju soukromou debatu, ale musím prostě reagovat. Jestli jsem správně pochopila, tak jsi několikrát potratila a moc by sis přála miminko, což chápu. Dokud jsi však nestrávila ten první rok na mateřské, doma s dítětem, věnovat mu veškerý čas, piplat ho...ať tě mateřství sebevíc naplňuje, na druhou stranu to prostě stereotyp je a já naprosto souhlasím v maminkou zuzallica. Sama mám 9 měsíčního chlapečka a od jeho dvou měsíců trošičku pracuju a můžu ti říct, že mi absoluitě nejde o peníze, dělala bych tu práci i zadarmo a vůbec se to nevylučuje s tím že svýho syna miluju,ale občas prostě potřebuju vypadnout mezi dospělé lidi a věnovat se i jiné činnosti, realizovat se! Vím, že z tebe mluví hlavně nenaplněná touha po dítěti, ale neodsuzuj člověka v situaci, kterou ty jsi ještě nezažila. To, že se plně matka neobětuje dítěti z ní nedělá špatnou matku, řekla bych, že je to právě naopak. Poznáš jednou sama...

In reply to by MartinaKurf

tak to na me bylo silné kafe.jinak netvrdim že to stereotip neni ,ale doto jsi stím sla že budeš doma a starat se ale to obnasi materstvi.ty tri roky jsou moc duležite.deti sice nemam ale prozivala jsem materstvi v ´´ s manželovou sestrou ktere bylo pul roku a miluju ji do dnes travila jsem s ni všechen čas asi je to tim že miluji deti nerikam že vy néé ,ale proste bych pro dite dýchala.když vivíš co se dneska deje je to fakt hyjenizmus co nektere mami dokážou :(

In reply to by jančik

Nemám dítě jako moderní doplněk. Malou jsme si moc přáli, moc se na ni těšili a těšíme se na každý den s ní. Jsme každá jiná, já chápu tebe, díváš se na to ze své strany. Když jsem si plánovala těhotenství, tak jsem se taky těšila ale teď co jsem doma, jsem zjistila, že jít 1x týdně do práce mi jen a jen prospěje. Dostanu se mezi lidi, na chvíli prostě malou vypustím z hlavy. Já od ní neutíkám, jen chci občas vypnout. Na tom přece nic není, ne?

In reply to by zuzallica

ALE JAK JSI TO NAPSALA TAK BYCH TI DALA KORUNU,FAKT ŽE JJ ,ZTEJNĚ AŽ BUDEŠ V PRÁCI TAK NA NI BUDEŠ MYSLET I KDYŽ S NÍ BUDE MANŽEL .ASI TO NEPOCHOPÍM,ALE NEDIV SE MY PROSTĚ TO NESU TAK JAK TO NESU A KDYŽ SI TO PŘEČTEŠ ZNOVU CO JSI NAPSALA A VEZMEŠ SI HOLKY CO PROŽILI CO JÁ TAK SE NEMŮŽEŠ DIVIT TAKOVÍCH REAKCÍM :(

In reply to by jančik

Tak jo, možná jsem to napsala hnusně. Měla jsem myšlenky ještě i někde jinde, tak se omlouvám, pokud se tě to nějak dotklo nebo tě to urazilo. Teď už to opravit nebo napsat mírněji nemůžu (dřív to šlo změnit, ne? :? )
Je mi jasné, že na malou po celou dobu budu myslet. Ale já to prostě asi neumím napsat nějak, aby to lidi pochopili a nemysleli si o mně, že jsem nějaká bezcitná bestie...
Chápu, že sis prožila svoje, a momentálně si nepřeješ nic jiného než miminko, ale každá jsme v jiné situaci, tak to vidíme ze svého pohledu. Ty bys za mimčo dala cokoliv. I já si mimčo strašně moc přála a každou MS jsme s manželem obrečeli. Ale teď jsem už jinde a tak to vidím jinak

In reply to by zuzallica

TO PRÁVĚ JE TY JSI DOSTALA TO NEJLEPŠÍ A TED JSI JAKO BY NASTVALA TY KTERÉ JSOU TAM KDE JSI BYLA PRED PAR LETY NENI TO FAKT PŘÍJEMNÉ,NIC SE NEDĚJE,ALE UVAŽUJ NAD TÍM ŽE JSOU TADY I TACÍ KTEŘÍ TO NESOU SNAD JESTE HUŘE A NEMUŽOU MIT DITE VUBEC.MAM KAMARADKU BYLA NA ivf ASI 11 STALO JE TO 800 000KČ A DITE NEMAJI AJESTE JI NAPODZIM PRALI VAJEČNIKY I DELOHU JEJI 28 A DETI NEMAJI ŽADNE ,KDYŽ PRISLA DOMU STIM ŽE ZAŽADAJI O ADOPCI TAK JEJI MANŽEL PROHLASIL ŽE ZADNE DETE Z DECAKU NECHCE ŽE NENI JEHO A JESTE JI ŘEKL ŽE PES JIM POSTAČI A ŽE V DUCHODU STEJNE NEBUDOU MIT PENIZE NA TO ABY KUPOVALI VNOUČATUM BARAKY A VILI .JE TO DEBIL ALE CO NAELAŠ.ONA JE VLASTNE UŽ JAKOBY BEZCENA PRO NEJ A ON SE CHOVA JAKO DOBYTEK.NO NIC TAK SE MEJ A HLAVNE MYSLI NA TO MALINKE MIMINKO CO TI ZE ŽIVOTA DELA RADOST A NAPLNEJE VAŠE SPOLEČNÉ MANŽELSTVÍ :d

In reply to by jančik

chudák ta kamarádka. Jak jsem psala, já nevím, zda budu moc mít druhé, a hrozně mě to bolí, protože jsem vždy snila o velké rodině. Jsem neskonale vděčná za moji maličkou, dokonce jsem kvůli ní odložila školu, zbývá mi jedna státnice a diplomka, ale měla jsem to dodělat tenhle rok, pak už nemám šanci, ale vím, že jsem často unavená a abych dala malou k babičce a psala práci... za to mi ta škola fakt nestojí. Chci ji mít u sebe každou hodinu, vteřinu... Občas musím zajet k doktorovi, a těch pár hodin, co s ní je manžel trpím jak zvíře, které jde na porážku, a mám před očima jen ji, a strašně se mi po ní stýská... Sice nadávám, že nemám nikoho, kdo by pohlídal, abych mohla i já třeba na hodinku vyrazit se projet na kole, ale vím, že kdybych měla, tak to povyražení by mi přineslo spíš jen zas a znova starost o tu malou... A pokud nebudu moct mít druhé, dám cokoliv za to, abych mohla adoptovat nějakou krásnou hočlčičku, kterou nějaká máma jen tak odložila... Třeba si ten manžel ještě dá říct. a adoptují děťátko To je přesně jak nastávající manžel mojí švagrové - je mu 33, a o dítě nestojí ani v nejmenším, ona by chtěla, on řekl, ať zapomene. Ještě nejsou svoji, já nechápu, mě kdyby tohle řekl manžel ještě před svatbou, nikdy bych si ho nevzala. My měli vyřešeno - chtěli jsme do 3 dětí, a kdyby to nešlo, tak adopci. To jsme si vyříkali ještě před svatbou.

Moc Vám všem děkuju!Dám vědět jak to dopadne.... brečím už teď jen co čtu Vaše názory.... Tak snad ze mě nebude magor když ybch to musela podstoupit....:(((

ahoj, ja jsem trosku cerna ovce, potrat jsem zazila a vubec si ho nevycitam, naopak jsem rada ze jsem s miminkem pockala na toho praveho.. ALE z tveho psani citim ze mas pochybnosti a ty ja jsem vubec nemela.. takze bych ti poradila, pokud mas jeden nejmensi duvod si to dite nechat tak to udelej, jinak si to pak budes vycitat.. nenech se ukecat pritelem, tohle si rozhodni ty sama...drzim palce at se spravne rozhodnes

Ahoj, nikdy jsem se do této situace nedostala, takže nevím, jak bych se rozhodla já, ale můj muž by mě nikdy na potrat neposlal. Nemohl by vystát, že si to budu vyčítat, nebo budu mít kvůli tomu problémy. Nevím, proč tvůj přítel svoje dítě nechce, když žádné nemá a je i možné, že změní názor, ale ty ho znáš líp, takže určitě víš. Když chceš řešit finanční stránku - my nikdy neměli nic našetřeno, taky na tom nejsme nejlíp, ale dítě nestrádá a cítí, že ho máme rádi. Na druhou stranu nedoporučuju, aby sis dítě nechala přes nevoli přítele. Moje kamarádka to udělala, nechala si ho, už spolu měli děti dvě a on řekl, že třetí dítě fin. nezvládnou, ona se nenechala donutit a on si našel jinou a ted se rozvádí.....Takže se třema dětma zůstala sama a říká, že ví, že je to proto, že si ho nechala. Hodně štěstí, není to lehká situace, ale dej určitě vědět jak jsi se rozhodla.. Kdybys nakonec na potrat šla a nemohla to psychicky skousnout, určitě při nejhorším pomůže psycholog. A poslední věc - ty jsi máma, ty půjdeš na potrat a ty budeš trpět, takže ty bys měla mít hlavní slovo!!!!

In reply to by Jita86

jen snad maličkost - podle mě, pokud se ten chlap s Tvou kamarádkou rozvádí jen kvůli tomu, že nechtěl 3. dítě... no nevím, ale pak je to nějaký blb, ne? Snad to bylo JEJICH dítě, nee jen jeho,ta máma měla hlavní slovo, přesně jak píšeš - ona by šla na potrat, ona by trpěla... Moje kamarádka zas měla přítele, otěhotněla, no a on se lekl, řekl, že dítě nechce, a utekl. Pak se k ní vrátil, a že teda jedno dítě OK. Jenže ona nechtěně otěhotněla podruhé, on ji poslal na potrat. No, ona řekla, že své dítě nezabije, a on opět odešel, už se nevrátil. Po porodu druhého dítěte dostala komplikace, lékaři diagnostikovali roztroušenou sklerózu, nebyla půl rok schopná se o mimčo a druhého synka starat. Byla na ně sama, a je dodnes, léčí se, pracuje... Ale jednou mi řekla, že nikdy nezalitovala toho, že nešla na potrat, svoje synky miluje, prodírají se světem jak se dá, ale jsou její všechno, a nedala by je za nic na světě. I když to nemá lehké - tím spíš, že mívá ataky, nebývá jí dobře atd. Takže potrat nikdy - pokud to neohrozí matku samotnou na životě.

In reply to by fli

Neodešel proto, že si ho nechala. Přestalo jim to klapat. On byl furt jenom v práci, aby uživil 3 děti a ona mu vůbec nepomáhala. Byla na něho zlá.....já chci kočár za 10 000,- koupíme tohle,...... a neznala vůbec hodnotu peněz. a neuměla si představit, že je těžký uživit tři děti. On to věděl.

Ahoj, vím jak se cítíš.... já sice dítko ještě nemám teď jsem v 16+6, tak jsem štastná, ale o tom psát nechci... Před 2ma roky jsem otěhotněla a v 7tt potratila, šla jsem na kyretáž... hned se mi to povedlo zase, ale měla jsem takový peklo, že jsem neměla jinou šanci, než jít v 10tt na potrat. teď v lednu jsem přestala drát prášky a na podruhé se mám to povedlo. Jen tě chci povzbudit, že i pak se dá otěhotnět. Přeji hodně štěstí

ahoj nikdy není tak blbě jak to vypadaá já bych osobně na potrat nešla a přítel at si říka co chce pokud to dítko chceš nechej si ho a jeho se neptej a je tu také možnost že na potrat půjdeš ale nemusíš mít už nikdy děti a tvuj syn bude jedináček ta představa mě děsí já si myslím že se dá všechno zvládnout

s potratem zkušenost nemám. Ale něco Ti povím - mám docela vážné zdr. problémy, můžu mít max 2 děti - jedno máme, a to druhé nevím, zda povolí doktoři, a manža se navíc už bojí, abych měla druhé. Ale jedno vím jistě - pokud bych otěhotněla, NIKDY bych na potrat nešla, pokud by to nebylo pro mne nebezpečné na životě. Pevně tedy doufám, že mi doktoři druhé nezakáží a že manžu překecám časem ke druhému, v nejhorším případě hodlám zažádat o adopci,ale víš, jsi zdravá, nech si to dítě... Budeš si to do smrti vyčítat, zrodil se v Tobě nový život, chceš ho bezdůvodně zabít? Možná mě tu hodně holek bude teďko odporovat a třeba si myslíš, že jsem pitomá, ale jsou ženy, které by daly všechno za jedno nebo i další dítě, a nemohou mít. A Ty můžeš, a máš... Vždyť určitě máte po starším synkovi schované věcičky, a pokud ne, dá se dnes už nakoupit přes bazary, a nějak se to vždycky zvládne. Nenech si ho vzít... je to Tvoje dítě... To je můj názor.

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky