Ahojky, mně bylo 23 let a přesně před rokem jsem si prošla tím samým. Samovolně jsem potratila v 6. týdnu, nejdřív špinění pak silný krvácení a šílený křeče v břiše. Začátkem dubna jsem byla na revizi. Neměla jsem vůbec myšlenku na další těhu a radši začala brát znova prášky. No, ale už to tak nějak vyprchalo a nyní jsem je vysadila a od května se chceme začít snažit. Mám strach, že se to bude opakovat. Doktoři mě utěšovali tím, že aspoň vím, že to jde otěhotnět......povedlo se hned napoprvé, tak uvidíme. Držím Tobě i všem ostatním palce ať se zadaří.

vím, jak je to strašnej pocit, ale i tak radím moc se tím nezabývat a neutápět se v tom. Bude to asi znít trošku drsně, ale nebyl-li to ještě živý tvoreček s tlukoucím srdíčkem, byl to zatím jen "shluk buněk", který se v jednom případě ze čtyř prostě zastaví ve vývoji, z devadesáti - pětadevadesáti procent proto, že miminko by nebylo zdravé a zdraví miminka je přece to, po čem každá z nás touží nejvíc ;-)
ze začátku to bolí hodně a nedá se to neobrečet, ale je dobrý vykašlat se na hledání odpovědi na otázku "proč já" a říct si, že to není ničí vina, prostě se to stává. Podpora partnera i změna prostředí jsou určitě dobrá cesta k vyrovnání se s touhle zkušeností.
do dalšího snažení není třeba vrhat se bezhlavě. Každá z nás to má jinak, někdo se snaží hned a někdo si dá pár měsíců "volno", až budeš připravená, sama to poznáš nejlíp. Na první nezdar se sice nedá zapomenout, ale dá se to aspoň trochu hodit za hlavu s vědomím, že drtivá většina holek, která potrat zažila, má "na druhý pokus" bezproblémové těhotenství a zdravé miminko :°O°:
... když to štěstí nemáš ani podruhé, zjistíš, že jsou v životě mnohem horší věci než jeden potrat na počátku těhotenství :(

ahoj, je mi to moc líto, já sem si tím prošla loni 2x, pokaždé zamlklé, bez bolestí, bez krvácení a prostě se nevyvíjelo a musela sem na revize, je to pro ženu strašné zažít , já to zažila 2x a nesla sem to hodně špatně, nechtěla sem doktorům věřit, proč to potkalo i mě, přitom doma máme 7 leté dítě a bylo tenkrát vše úplně ok, je to těžké, zapomenout se na to nedá, a když vidím těhule nebo miminko někde tak si to ještě víc připomenu, no hrůza, říká se čas to vyléčí, no možná trochu jo, nám co se to stalo at jednou či víckrát tak nám pomůže jedině to až se to konečně podaří a bude vše v pořádku celých 9 měsíců, holky co takle přišli o mimi, máme určitě největší přání aby sme byli už konečně těhotné , a člověk chce
nejraději hned, aspon já to tak cítím, to čekání je utrpení, čekali sme 3 měsíce, když se to stalo znovu, tak raději čekáme 6 měsíců, nerada bych to zažila potřetí, tak určitě také aspon 3 měsíce počkejte, to radí většina lékařů že 3 měsíce je minimum, jinak mi dává sílu to, jak tu holky píšou že už sou těhotné a vše je ok, že se nám ostatním to taky povede , moc nám to všem přeju a jak říkaj doktoři myslet pozitivně tak se snažím ale strach budu mít i tak, toho už se nezbavím, drž se, budem se tu podporovat navzájem, stává se to v dnešní blbé době dost často