Miminko to nezvládlo...

Tak se jdu zařadit mezi ty, kterým mimísek umřel hodně brzy... Neměla jsem bolesti, nekrvácela jsem, cítila jsem se báječně - netěhotně - a přeci jdu zítra do nemocnice na revizi.
Je to strašný pocit. Žádná vysvětlení mi ale nepomůžou utišit tu bolest i přesto, že to byl takový prcek, který ještě nebyl cítit.
Poraďte, jak jste se s tím smířily a jak to probíhá dál se snažením. Příští týden si beru volno, snad to trošku pomůže odjet z denního stereotypu do ciziny a přijít na jiné myšlenky. Přítel je moje opora a jsem ráda, že v krizových situacích se na něj můžu spolehnout. Ale stejně bych si ráda "popovídala" s někým, kdo zažil stejné trápení, jako mám teď já...