Přidat komentář

vím, jak je to strašnej pocit, ale i tak radím moc se tím nezabývat a neutápět se v tom. Bude to asi znít trošku drsně, ale nebyl-li to ještě živý tvoreček s tlukoucím srdíčkem, byl to zatím jen "shluk buněk", který se v jednom případě ze čtyř prostě zastaví ve vývoji, z devadesáti - pětadevadesáti procent proto, že miminko by nebylo zdravé a zdraví miminka je přece to, po čem každá z nás touží nejvíc ;-)
ze začátku to bolí hodně a nedá se to neobrečet, ale je dobrý vykašlat se na hledání odpovědi na otázku "proč já" a říct si, že to není ničí vina, prostě se to stává. Podpora partnera i změna prostředí jsou určitě dobrá cesta k vyrovnání se s touhle zkušeností.
do dalšího snažení není třeba vrhat se bezhlavě. Každá z nás to má jinak, někdo se snaží hned a někdo si dá pár měsíců "volno", až budeš připravená, sama to poznáš nejlíp. Na první nezdar se sice nedá zapomenout, ale dá se to aspoň trochu hodit za hlavu s vědomím, že drtivá většina holek, která potrat zažila, má "na druhý pokus" bezproblémové těhotenství a zdravé miminko :°O°:
... když to štěstí nemáš ani podruhé, zjistíš, že jsou v životě mnohem horší věci než jeden potrat na počátku těhotenství :(